ThomasRuhe komentáře u knih
V knihovně mi kniha padla do ruky hlavně díky anotaci o nové občanské válce v USA. To se mi zdálo dostatečně atraktivní, jenže zpracování tohoto tématu mě nebavilo a moc dobře se ani nečetlo. Nakonec jsem knihu nedočetl, ale z toho co jsem zvládl hodnotím 2/5.
Jedná se o vyšetřování zdánlivě tuctového případu. Velká část je věnována výslechům, kterých si čtenáři užijí opravdu požehnaně. Případ sledujeme z pohledu detektiva Conwayové, která nemá daleko k sarkasmu a ironii.
Způsob vyšetřování je pomalý, ale to příliš nevadí, protože síla příběhu tkví v dialozích.
Beru i samotný konec pátrání a hodnotím knihu 70%.
Tohle je čistě o statistikách, ale ty mě baví takže pohoda...
Supr kniha o začátcích fotbalu u nás . Hodně mě baví třeba fotky týmů, kde mají staré verze dresů. Taky hráči např. Janda- Očko nebo Pešek-Kádˇa samozřejmě pak legendární tým z mistrovství světa v 1934.
Jako fotbalové publikaci nemám co vytknout. Velice obsáhlá se spoustou informací. Čtenář ale musí přetrpět ty komunistický kecy o tom jak náš fotbal roste pod vedením KSČ a jak jsou hráči uvědomělí a všichni jednohlasně podporují Národní Frontu...
Stačí si vzpomenout na tu hrůzu jak se měnily názvy klubů... Slavia ( Dynamo) Sparta ( Spartak Praha Sokolovo) Bohemka ( Spartak Stalingrad) a další šílenosti...
Nejhorší je číst, že pražské derby hrají Spartakovci a Dynamovci !!! Bože jak někde v Rusku...
Jiřího Holečka jsem chytat nikdy neviděl, on končil v době kdy mě hokej ještě nezajímal. Ale umění Luďka Brábníka mi tohoto našeho legendárního brankáře přiblížilo jak po stránce sportovní tak lidské.
Nečekaným bonusem se pak stala před pár lety možnost nechat si tuto knížku od pana Holečka podepsat i s věnováním.
Tuhle knížečku jsem měl už od mala oblíbenou. Líbivá je fotografická část, ale asi nejvíc jsem byl zavrtanej ve statistikách jednotlivých šampionátů...
No a když je na obalu Mario Kempes, tak není co řešit..
Na svou dobu dostačující, představuje mnoho tenistů z celé historie, jsou zde výsledky z Grand Slamů nebo Davisova poháru. Kdysi zcela vyčerpávajícím způsobem ukojila mou zvědavost po historii tenisu.
Vcelku ucházející publikace s poměrně podrobným průřezem sezony 88/89. Tehdy si hokejový fanda nemohl moc vyskakovat, a proto tato ročenka byla prakticky svatým grálem...
Purpurové řeky jsou napsané dobře a styl doslova vybízí ke čtení s dějem, který se rychle posouvá vpřed. Zajímavostí je určitě spojení dvou původně oddělených případů... Při četbě jsem si hned vybavil Mráz od Miniera. Příběhy jsou samozřejmě zcela rozdílné.
Přiznávám, že konec překvapil. S knihou jsem spokojený a hodnotím 70%.
Po přečtení několika desítek stran jsem si musel přiznat, že Vachssův styl mě nebere. Nějaké pasáže jsou celkem dobré, ale to prostě nestačí.
Postavy, zápletka, prostředí, to všechno je takové polovičaté. Za těch pár dobrých stránek 40%.
Detektivní román z amerického jihu. Nějaká výraznější originalita zde není, případ je zamotaný,skoro na úkor řešení. Burkův styl mi připomíná některé jiné autory např. Roberta Craise, Rosse MacDonalda nebo Raymonda Chandlera. Hodnotím tak 3/5.
Propracovaný politický thriller se četl dobře a celkový děj se mi líbil. Moc neřeším reálnost jednání klíčových postav, ať už prezidenta či jeho poradců.
Trochu jsem váhal nad hodnocením, ale nakonec jsem nenašel moc důvodů proč nedat 4 hvězdy.
Coleův Hadrový panák byl hodně čtený a probíraný, takže i já jsem byl na tuhle knihu zvědavý. Nebyla špatná, ale detektiv Fawkes se mi moc nelíbil a při řešení případu bylo překvapivé, že některé důležité otázky policajti vůbec neprobírají.
Coleovu knihu srovnávám s thrillery Chrise Cartera, z toho vychází Hadrový panák jako poražený. Výsledná úroveň je 70%.
Kniha je vlastně o pomstě. 160 stránek naznačuje, že se Puzo příliš podrobně nerozepisuje třeba jako v Kmotrovi. Je to hodně přímočaré, ale já bych dal přednost trochu komplexnějšímu příběhu. Za jednodušší styl dávám 3/5.
Příběh je celkově slabý. Číst se dá, jenže skoro celou knihu se nic ,, zvláštního nestane''. Stále jsem čekal, až se dostanou k penězům a pak to začne. Závěr je taky o ničem, pro mě byla tahle kniha zklamáním. 50%.
I závěrečný díl trilogie je napsaný dobře. Většinu času obyvatelé Wayward Pines bojují o přežití. Zvědavý jsem byl hlavně na závěr, a ten taky nezklamal.
Nikdy jsem od Kotlety nic nečetl, ale chtěl jsem to zkusit. Námět se mi zdál dobrý, upíři bojující v bitvě u Stalingradu. Četlo se to snadno, protože kniha se nesnaží předávat nějaké hlubokomyslné myšlenky, tohle nemá vůbec v plánu.
Stalingrad má vcelku vysoké hodnocení, takže se Kotleta trefil čtenářům do vkusu a má dost fanoušků.
Já jeho knihy číst pravidelně nebudu, ale když bude chuť a nálada na něco lehčího, tak proč ne...
Kdysi jsem viděl Kubrickův film s Jackem Nicholsonem, takže jsem byl zvědavý na knižní předlohu. Nejvíc se mi líbila úvodní část, kdy se Torrancovi nastěhují do hotelu. Jakmile se v hotelu začne ,, zlo'' projevovat, tak od té chvíle mě příběh už moc nebavil. Připadalo mi to i trochu zdlouhavé... 60%.
Většina povídek mě moc nezaujala. Několik jich bylo celkem dobrých a jednoznačně nejlepší je Dlouhý déšť, ta byla výborná.