ThomasRuhe komentáře u knih
Tuhle knihu jsem si v knihovně půjčil jenom náhodou. Nebylo to zase tak špatné. Prostředí Měsíce a fungování společnosti, která zde žije je dobře vymyšlené. Překvapivě nejzdařilejší jsou kapitoly s vraždícím androidem, který se řídí jakýmsi ,, desaterem'' ,a podle něj jedná. Vlastně to je kodex pouček šéfa Měsíce Fletchera Mosase. Vyšetřování vedené poručíkem Zackonem je dobře napsané a postupně dospěje i k zajímavému konci...
Kniha se četla dobře, všechno zhruba funguje a neměl jsem s příběhem nějaký výrazný problém, hodnotím tak solidní trojkou.
Panter má pomalejší tempo a pozvolný směr k závěrečnému dopadení teroristy Pantera. Je to vcelku dlouhé, ale to příliš nevadí, protože John Corey opět exceluje a jeho hlášky neutralizují případnou nudu...
Hodnocení: příběh je tak za tři, no a k tomu jednu hvězdu navíc za Coreyho.
Spisovatel David Fischer při snaze o vytvoření co nejvěrnějšího pohledu na fungování mafie a FBI využil znalosti bývalých členů těchto organizací. Případ o kterém je v knize řeč je střídavě vyprávěn z pohledu mafie a FBI, a to vytváří velmi ucelený obraz událostí. Na počátku se hledá jeden profesor, což vypadá vcelku nevině, ale postupně příběh graduje až do drsného finále...
Kniha se mi líbila a pokud se Vám líbil Kmotr, pak Správní hoši nejsou o mnoho horší a stojí za přečtení, i když tato kniha se více podobá filmu Mafiáni.
Námět je zajímavý. Určitě se najde několik knih, které se Říši podobají. Přesto se mi zdálo, že si Roman Bureš ukousl velké sousto, když chtěl obsáhnout tak široké téma jako je zásadní změna dějin. Vyřešil to rozdělením knihy na dvě části, a tam se soustředil na úzký okruh lidí a jejich životů. V první je to Alexandr, který žije za Zdí v roce 1979. Ve druhé je pak příběh vyprávěn z pohledu jeho otce Martina Neumanna a to mezi roky 1958 až 1963. Tím jak společnost funguje se autor zabýval spíše okrajově a to hlavně ve vztahu k hlavním postavám. Tento styl je zvolený dobře a příběh je pochmurný, čemuž se dá rozhodně uvěřit, kdyby 2. sv. válka takhle dopadla...
Říše se četla dobře a hodnocení vidím tak na 70%.
Zhruba 60% hodnocení naznačuje, že kniha asi není nic moc. Ale nakonec to vůbec nebylo tak slabé. Vyšetřování nehod výtahů probíhá docela komplexně, přičemž k odhalení pachatele a jeho motivu dochází jako ve správné detektivce až v závěrečném finále. Příběh se odehrává z pohledu několika klíčových postav. Když se nad tím zamyslím, tak vlastně nemám ke knize nějaké velké výhrady a proto mé hodnocení bude na 80%.
Kniha má obvyklé příběhové schéma. Reacher náhodou vystoupí z autobusu. Začne jednat v dobré víře, ovšem situace se rychle vyhrotí, on nepolevuje a pokračuje s vymáháním spravedlnosti až do úplného konce...
Starý dobrý Reacher, je nezastavitelný, každou situaci reacherovsky rozebírá a hodnotí, což mě vždy baví. Místy je akce trochu přehnaná, ale nad tím přivřu oko a dám Spravedlnosti 80%.
Původně jsem očekával trochu jiný průběh děje. Ale Koepp místo globálního boje se smrtící houbou příběh pojal mnohem střízlivěji, kdy se s parazitem setká pouze několik málo lidí na omezeném území. Tahle varianta se mi nakonec zdála velice zdařilá a příběhu prospěšná.
Kniha mě příjemně překvapila a spokojenost tak vyjádřím 80%.
Kniha má dobrý námět. Osm samořiditelných vozů začne ovládat únosce, který je chce nechat hromadně nabourat. Autor v příběhu dovedně používá vlivu veřejného mínění, které má rozhodnout o osudu pasažérů...
Každý se musí pro svou záchranu obhájit, aby se stal jediným který přežije...
Kromě solidního napětí nechybí ani zvraty a překvapení...
Čtení mě bavilo a s výsledkem jsem spokojený.
Knihu jsem zvolil, protože mám přečtených několik knih o vetřelcích a tahle kniha nabízela podobný příběh, který vybízel ke srovnání. Nakonec mě to moc nebavilo, sice grendelové jsou pozoruhodný druh predátora s unikátním vývojem, ale vetřelec je vetřelec. Zde boj probíhá většinou v otevřené krajině, tady dávám přednost také vetřelcům, kde se vše odehrává ve stísněných prostorách lodí či vesmírných stanic...
Kniha je součástí série, ale já už další díly číst nebudu.
Když hodnotím příběh samotný, tak mi vychází jako solidní průměr. Takže asi za tři, protože opravdu nemám výraznější námitky k celému průběhu děje. No a jednu hvězdu navíc dostane samotný John Corey, jehož pasáže jsou vtipné i za velice vážné situace. Čtení příběhu z jeho pohledu mě hodně bavilo. Výsledek je tedy na 4/5.
K výběru knihy mě zlákala anotace. Pobiho styl se mi hned zalíbil a samotný případ, kdy se pátrá po střelci, který má až zázračnou mušku, je prakticky imunní vůči sněhu, mrazu i ostrému větru byl zajímavý. Průběh vyšetřování a postup v případu taky hodnotím kladně. Určitě tomu pomohla i postava doktora Page s jeho schopnostmi. Rozhodně neobvyklý vyšetřovatel.
Se závěrem jsem taky spokojený. Pokud tedy budu mít možnost přečíst si další Pobiho knihu tak nebudu váhat.
Tak napsané je to slušně. Průběh děje byl celkem očekávaný, tím, že po úvodním seznámení s výzkumnou stanicí dojde k úniku vetřelců, no a pak už je to boj o holý život, a současně sledujeme chování hlavních postav. Nesympatický šmejd byl Dorian Sudler, jemu jsem přál to nejhorší...
Zakončení se mi nelíbilo, tedy takhle jsem si závěr nepředstavoval a dost mi pokazil dojem z knihy...
Hodnocení je slabší trojka.
Další velmi zdařile sepsaný příběh s Parkerem. Tentokrát se ujímá případu ve kterém se podívá na zoubek izolované komunitě lidí žijících na území nazývané Puklina. Znovu ho doprovázejí Angel s Louisem, takže o zábavu je postaráno...
Příběhu opět nechybí temný podtón s trochou nadpřirozena, což mě baví.
Za mne tedy spokojenost a hodnotím 4/5.
Lovec mě bavil a dobře se četl. Příběh je přitom jednoduchý, ochrana jedné rodiny před lovcem / zabijákem. Více se mi líbila první polovina knihy, to ale neznamená, že by druhá půle byla špatná. V hodnocení se přikláním ke třem hvězdám a procentuální hodnocení je 70%.
Tak mě to moc nebavilo. Detektivní pasáže jsou dobré, ale kapitoly odehrávající se v minulosti nedávají dlouho valný smysl, až teprve v závěru se odhalí souvislosti se sérií vražd. Konečné řešení případu se mi taky nezamlouvalo, moc divné až mystické. Souhrnné hodnocení knihy je asi 50%.
Detektivka s dobrou úrovní, která se četla hladce. K detektivní zápletce přidává Francis informace jak fungují firmy na přepravu koní k dostihům. Vcelku spokojenost 3/5.
Kniha Sráči je skoro až civilně vyprávěným příběhem několika policistů pracujících v Bronxu. Hlavní postavou je Billy Graves, který začíná tušit, že se k jeho rodině pomalu blíží neurčité nebezpečí z daleké minulosti...
Musím vyzdvihnout popsanou rutinní práci policistů i vzrůstající nebezpečí pro Gravesovu rodinu...
Nic není přehnané a celý děj je uvěřitelný, místy možná trochu popis situací pokulhává, ale to se dá překonat.
Za mne 60%.
Je to klasická macdonaldovka. Začátek se zdá jako jasný a jednoduchý až banální případ. Pak se zamotá tak, že kdybych měl případ vylíčit jsem v koncích... Rozuzlení se taky několikrát protočí, takže skutečného viníka odhalí Archer opravdu až v závěru...
Bíle pruhovaný pohřební vůz tak dostává 3/5.
Tenhle díl mě opravdu bavil. Tři řešené případy, každý úplně jiný, gradující v samotném závěru. Mnoho mcbainovsky vtipných dialogů, které odlehčují závažnost jednotlivých případů. Prostě kompletní balíček, který do svých knih McBain vkládá. Mohu doporučit...
Ze začátku jsem měl trochu obavu, aby agent Cooper nebyl příliš neohrožený a nepřemožitelný. Tohle zůstalo na reálné úrovni, i když v závěru se nakonec musel trochu předvést, ale ještě v rozumné míře. Jinak příběh ujde, čte se dobře bez problémů.
Při srovnání s podobnými knihami dávám Válečníkovi 3/5.