ThomasRuhe komentáře u knih
Coleův Hadrový panák byl hodně čtený a probíraný, takže i já jsem byl na tuhle knihu zvědavý. Nebyla špatná, ale detektiv Fawkes se mi moc nelíbil a při řešení případu bylo překvapivé, že některé důležité otázky policajti vůbec neprobírají.
Coleovu knihu srovnávám s thrillery Chrise Cartera, z toho vychází Hadrový panák jako poražený. Výsledná úroveň je 70%.
Kniha je vlastně o pomstě. 160 stránek naznačuje, že se Puzo příliš podrobně nerozepisuje třeba jako v Kmotrovi. Je to hodně přímočaré, ale já bych dal přednost trochu komplexnějšímu příběhu. Za jednodušší styl dávám 3/5.
Příběh je celkově slabý. Číst se dá, jenže skoro celou knihu se nic ,, zvláštního nestane''. Stále jsem čekal, až se dostanou k penězům a pak to začne. Závěr je taky o ničem, pro mě byla tahle kniha zklamáním. 50%.
I závěrečný díl trilogie je napsaný dobře. Většinu času obyvatelé Wayward Pines bojují o přežití. Zvědavý jsem byl hlavně na závěr, a ten taky nezklamal.
Nikdy jsem od Kotlety nic nečetl, ale chtěl jsem to zkusit. Námět se mi zdál dobrý, upíři bojující v bitvě u Stalingradu. Četlo se to snadno, protože kniha se nesnaží předávat nějaké hlubokomyslné myšlenky, tohle nemá vůbec v plánu.
Stalingrad má vcelku vysoké hodnocení, takže se Kotleta trefil čtenářům do vkusu a má dost fanoušků.
Já jeho knihy číst pravidelně nebudu, ale když bude chuť a nálada na něco lehčího, tak proč ne...
Kdysi jsem viděl Kubrickův film s Jackem Nicholsonem, takže jsem byl zvědavý na knižní předlohu. Nejvíc se mi líbila úvodní část, kdy se Torrancovi nastěhují do hotelu. Jakmile se v hotelu začne ,, zlo'' projevovat, tak od té chvíle mě příběh už moc nebavil. Připadalo mi to i trochu zdlouhavé... 60%.
Většina povídek mě moc nezaujala. Několik jich bylo celkem dobrých a jednoznačně nejlepší je Dlouhý déšť, ta byla výborná.
Znovu mě DeMillův styl bavil. Tenhle příběh sice nemá takový zajímavý začátek jako Hra se lvem, ale to vůbec nevadilo. Průběh je pomalejší, ale hrozba pořádná... Přečetl jsem to jako nic... spokojenost a hodnotím 80%.
Hlavním rysem románu je atmosféra Londýna v roce 1854 a fungování tehdejší společnosti. Dále pak přiblížení práce policie, jejíž možnosti byly velmi omezené, až se zdálo, že dopadnout tak chytrého a chladnokrevného vraha bude nemožné.
S celkovým pojetím jsem spokojený a hodnotím 70%.
Ryanovu tvorbu čtu celkem pravidelně. Těžký soupeř je hodně akční a příběh nás dostane do různých koutů světa, např. favely Ria de Janeira, Gibraltaru, Bělehradu a dalších míst. Hlavní postava Joe Gardner mnohokrát unikne smrti v poslední chvíli. Tady je trochu problém, proti akci nic nemám, ale zde je toho už příliš, a navíc Gardner opravdu přežije některé situace doslova zázrakem v poslední vteřině...
K hodnocení přistupuji s ohledem k jiným dílům, no a tento si vysloužil 3 hvězdy a to jen tak tak.
Napsané je to dobře. Trochu zde sice chybělo nějaké přímé vyšetřování, protože celý děj se boháč Mason Verger snaží najít a pomstít doktoru Lecterovi.
Přesto kniha nebyla špatná, hodnotím 70%.
Bylo lákavé přečíst si příběh vyprávěný na pozadí mnichovské konference v roce 1938. Na obálce je napsáno, že se jedná o historický thriller. To úplně nesedí, protože napětí zde vlastně není, očekávání jak se to vyvine to ano. Harris se držel historických faktů, takže román dopadne podle toho...
Když budu hodnotit, tak námět je za 4 hvězdy, zpracování asi za 3 hvězdy a to napětí za 2. Zprůměrováno tedy 3 hvězdy.
Když jsem tohle začal číst, tak úvod nebyl nic zvláštního, prostě trochu zklamání. Asi po třetině se příběh vylepšil, zejména okolnostmi vyšetřovaného případu.
Nakonec knihu hodnotím jako dobrou detektivku. Jestli budu v sérii pokračovat zatím nevím, ale je to možné.
Vždy se mi líbí, když ve Francisových knihách je hlavní postavou aktivní žokej, který se pak vlivem okolností stává detektivem amatérem. Francis pak může naplno rozvinout svou schopnost vylíčit atmosféru závodišť, ať již samotnými dostihy nebo děním v paddocku.
Zde je navíc výborný popis vztahu mezi žokejem Filipem Norem jeho trenérem Osbornem a zvláštním majitelem Victorem Briggsem...
Další dějové linie, jako pátrání po ztracené sestře nebo luštění fotografických materiálů dobře funguje a příběh tak pro mě neměl žádné výrazné slabé místo.
Tohle jsem už četl po několikáté a opět mě to bavilo.
Kniha byla učebnicí pro školy, zejména žáky 6. tříd. Byla převzata z ruského originálu. Jsou zde všechny velké události např. Trojská válka, bitva u Marathonu či Thermophyl... a mnoho dalšího. Protože je to učebnice tak tomu odpovídá zpracování, proto se nejedná o klasické vyprávění děje, ale je to upraveno pro školní výuku.
Hodnocení bych viděl kolem 3/5.
Jak název napovídá, kniha je o mafiánech. Příběh se odehrává na pozadí skutečných událostí. Lepší je druhá polovina románu, kdy se děj odehrává za kubánské krize a nástupu Fidela Castra k moci. Mafie tak přes noc příjde prakticky o všechen vliv a peníze. S tím se nehodlají smířit, a rozhodnou se, že by jim pomohla změna v Bílém domě... začnou připravovat atentát na prezidenta...v knize sice nejsou jména, ale je jasné o koho jde, třeba Castro je zde nazíván pouze Vousáčem, no a prezident je prezident, ale je jasné že je to Kennedy... zajímavá je taky zmínka, že mají vlastního střelce, ale zároveň už mají pod palcem i obětního beránka( koho jiného než Lee Harvey Oswalda).
Knihu musím hodnotit jako dobře napsanou a dávám tak 70%.
Po dlouhých letech jsem se do toho pustil s chutí, jenže po několika desítkách stran to začalo drhnout, jako když se do soukolí dostane písek... chvíli jsem to ještě zkoušel, pak něco přeskočil a nakonec to zavřel... prostě dneska je už pro mě tahle knížka passé... zážitky Toma Sawyera a styl mě už neberou... hodnocení nechávám na třech, ale je to spíš na dvě...
Z tvorby Agathy Christie moc nemusím případy se slečnou Marplovou, vždycky mi přišla jako otravná a vlezlá bába. Tady ale tolik není, hlavní díl vyšetřování padá na inspektora Craddocka. Jinak příběh samotný je dobře napsaný, vyšetřování mě bavilo, takže knihu celkově hodnotím 4/5.
Jsou to krátké popisy skutečných kriminálních případů na uzemí republiky v sedmdesátých letech. Asi nejvíc mě zaujal případ chlapíka, který bral stopařky a pak se je snažil znásilnit. Moc se mu nevedlo, třikrát za sebou dostal od těch holek nakládačku, až jsem si říkal, že se na to nevykašlal...
úroveň těchto dokumentačně psaných případů vidím tak za 3 hvězdy.
Je to zvláštně napsané, celý příběh je zpovědí manžela, kterého jednou napadne zabít svou ženu. Nemá proto žádný konkrétní důvod. Zápisky v deníku pak sledujeme jeho vnitřní boj s tímto nutkáním. Tato, jak on říká ,, škaredá myšlenka'' se mu neustále vrací a on se jí snaží překonat a ten čin nespáchat... K tomu všemu jsou zde pasáže jakýchsi snů, ve kterých žije úplně jiný život, mnohem lepší a zajímavější...
Styl není úplně čtivý, je potřeba si na něj zvyknout, ale musím ocenit vskutku originální popis, no a když přičtu i velmi nevšední závěr, pak mohu tohle dílko hodnotit 80%.