Tirisa komentáře u knih
Jedním slovem: skvělé...dvěma slovy: vážně skvělé...
Druhý díl na mě zapůsobil ještě magičtěji než díl první. U toho jsem nechápala proč, ale musela jsem pořád číst, i když téma není zrovna moje cílovka...
U tohoto dílu už jsem se nad tím moc nepozastavovala a prostě jsem četla a četla v každé volné chvíli. Nikdy by mě nenapadlo, že mě zrovna tahle kniha bude tolik bavit a spisovatelka má můj velký obdiv...protože na to, že se jedná o vyprávění, kde přímé rozhovory zabírají ani ne třetinu celé knihy, musím říct, že jsem nenašla ani jedinou větu, která by v knize byla navíc...a to se nevidí často...
Já jsem nadšená, mrzí mě snad jen to, že musím čekat na pokračování. Tahle série mě prostě opravdu chytla a vřele ji tudíž doporučuji.
Pro mě osobně byla kniha ve srovnání s dalšími od autorky slabší.
Mám trošku problém s hodnocením této knihy. První půlka se mi bohužel vcelku vlekla, až v druhé polovině jsem dostala to, "pro co jsem si přišla". Z tohoto pohledu by to byly tři hvězdy. Chápu ale proč je tak důležité stále si tuto část naší historie připomínat, proto zvedám o jednu hvězdičku, doporučuji k přečtení a tiše doufám, že už se historie nebude nikdy opakovat, i když se bohužel stále najdou tací, kteří by to uvítali...
Nebyla jsem sice do čtení zabraná na sto procent, ale i tak jsem si knihu a příběh v ní užila, takže 4 hvězdičky si ode mě určitě zaslouží.
Kniha napsaná v minulosti o budoucnosti, zkrze kterou zrcadlí naši přítomnost.
Mně se kniha líbila moc a můžu jen doporučit.
Podle komentářů koukám, že knihu buď milujete nebo přesně naopak a nic moc mezi tím. Já jsem bohužel ten druhý případ. Kniha mi vůbec nesedla...Musím souhlasit se všemi komentáři, které mají pod tři hvězdy. Tohle bylo tak dlouhé a rozvleklé...Po prvních 200 stránkách jsem začala přeskakovat odstavce a po další dvoustovce jsem přeskočila až na konec, jelikož jsem si řekla, že mě čeká spousta jiných knih a nemusím se tedy trápit s jednou, která se mi do vkusu zrovna netrefila. Prostě mám raději knihy bez rozvleklých popisů okolí a prostředí a víc si potrpím na akci, které tu bohužel bylo pomálu.
Na knihu jsem se vcelku těšila a byla jsem nakonec bohužel zklamaná. Komentář pode mnou od JmenujiSeZuzla je naprosto vyčerpávající a já s ním souhlasím, bohužel ani konec nedokázal moje hodnocení vytáhnout na víc hvězd...Je to opravdu škoda, protože začátek vypadal slibně, a i když kapitoly jsou opravdu krátké, stejně mě to neušetřilo od nudy, kterou jsem často cítila. No nic, nebudu se dál rozepisovat, protože nic nového, než co už tu je napsané, bych stejně nevymyslela.
Kniha se mi moc líbila, rozvleklá mi nepřišla, bylo to zajímavé vyprávění o životě pěti kamarádů...navíc podle mého naprosto uvěřitelné. Každý z nás nadělal v životě rozhodnutí, která s ním už zůstala a ovlivnila všechno ostatní dění...
Ke knížce jsem se vždy ráda vracela a těšila se, až se zase začtu.
Skvělá kniha pro milovnice romantických příběhů ve stylu Jane Austenové a sester Bronteových s příměsí tajemna. I když mi některé myšlenkové pochody hlavní hrdinky přišly trošku navíc, musím přiznat, že jsem knihu hltala každou možnou volnou chvilku. Určitě si od autorky přečtu i další knihy, protože tahle mě opravdu bavila.
Pořád se nějak nemůžu vzpamatovat z toho, v jakém roce byla kniha napsaná...Už jen za to musím dát pět hvězdiček. Tuhle knížku si rozhodně už pokaždé představím, když se řekne nadčasové dílo...Prostě doporučuji...co víc psát...!
Trvalo mi opravdu jen pár stránek se začíst, a když se stalo už jsem se jen vezla a užívala si. Styl psaní se mi neuvěřitelně líbil, pan Stančík dokázal dát poezii i do těch nejpovrchnějších denních úkonů a o to asi hlavně šlo...Příběh sám o sobě byl tak naprosto absurdní, že nějaké vyšetřování vraždy jsem nakonec ani nemohla brát moc vážně a prostě jsem jen četla, co mi autor předkládal a usmívala se u toho. Nejvíc asi na začátku každé kapitoly a pravidel spolku Ordo Novi Ordinis. Takže za mě nakonec "absurdní" 4 hvězdičky a "absurdní" doporučení k přečtení :-)
Skvělá knížka, která mě opravdu bavila a čtení jsem si užila. Paní Gerritsenová se pomalu ale jistě stává mojí oblíbenou spisovatelkou.
Opět jsem si poplakala, naštěstí mě to tentokrát zastihlo doma a ne cestou z práce v autobusu. Knihu rozhodně doporučuji. Nebylo to jednoduché čtení, obzvlášť tedy pro moje emoce, ale stejně jsem se ke knize ráda vracela.
Nenapadá mě jiné slovo než masakr. Zatím jsem v této sérii četla jen Hříšnici, což byla výborná knížka, ale tohle byl prostě masakr se vším všudy. Už teď jsem naštvaná sama na sebe, že sérii nečtu popořadě, protože se zde bohužel objevují zmínky o dřívějších případech, a to i jméno viníka, čímž jsem sama sebe připravila o další skvělý zážitek a taky mi vadí neuspořádanost v soukromém životě obou hlavních hrdinek, za což si ale můžu naprosto sama a dobře mi tak, když jsem se nedokázala poučit z dřívější četby jiných detektivních sérií.
Ale prostě sečteno podtrženo...výborné!
Tak nějak jsem čekala víc...Neurazila, ale ani nenadchla. Z mého pohledu se toho moc nedělo...prostě vyprávění o životech sousedů, kteří se mají dobře a nakonec jim vše tak nějak vyjde...
Sérii s Robertem Langdonem miluji, je to jediná knižní série, u které se nespokojím jen s tím, že si půjčím v knihovně, ale musím ji mít doma, protože se k ní ráda vracím. Dodnes si pamatuji, v jakém úžasu mě nechala Šifra mistra Leonarda, která rozhodně patří mezi moje top knížky.
Souhlasím s tím, že Počátek je nejslabší z celé série, ale i tak jsem si čtení užila. Je pravda, že kostra příběhu je vždy stejná, ale to mi nevadí. Tím, že pan Brown vychází z reálných a všude dostupných informací, uměleckých děl a historických památek, dává svým knihám něco navíc a musím přiznat, že ne jednou jsem si řekla...páni, vždyť má pravdu...
A když už nic jiného, je pan Brown mým průvodcem ve světě symbolů, uměleckých děl a historie obecně. U každé knížky mám po ruce internet, abych si mohla vyhledávat vše, co popisuje. A stejně tak jako jsem po Šifře vyrazila do Paříže, mám teď sto chutí vyrazit do Španělska a podívat se osobně na chrám Sagrada Família :-)
Tato kniha opravdu nepatří mezi ty, které obvykle čtu. Raději si vybírám knížky, které mají odvíjející se gradující děj, čímž nechci říct, že tady žádný nebyl, jen o něj zase tolik nešlo. Nejsem prostě filozofický typ a tudíž pro mě nejsou melancholické příběhy složené hlavně z popisu pocitů a vnitřních pochodů.
Ale i přes toto moje "křupanství" naprosto chápu, proč kniha získala cenu Jiřího Ortena. Jak už tady bylo mnohokrát napsáno, styl psaní byl krásný, a i když jsem do knihy nebyla vtažena na sto procent, popisy těch nejmenších maličkostí se mi opravdu líbily.
Takže za mě plný počet, a to i přesto že jsem byla ráda, že má knížka jen 116 stránek a můj šálek kávy to prostě není...ale chápu, proč se jiným tolik líbí.