tomas2002 komentáře u knih
Je velká škoda, že do češtiny je od tohoto anglického básníka přeložena jen utlá sbírka erotických povídek. Tyto povídky nejsou nijak výjimečné - spíš průměrné. Byť jsem propadl jeho poezii, tyhle povídky byly opravdu o ničem.
Uvítal bych spíš přeložení básní tohoto autora. Básní a děl v kterých se inspirovali velcí umělci - ať už to byl Daniel Keyes který svůj román pojmenoval řekněme...značnou aluzí (Růže pro Algernon) nebo H. P. Lovecraft kterému byla Algernonova báseň ,,By the North Sea" velkou inspirací ke stvoření povídky Dunwichská hrůza.
Dřív, než začnu s hodnocením téhle knížky, nutno říct, že každý čtenář musí mít na paměti, že Gaiman zde neměl prostor pro svou fantazii. Musel se držet určitých vymezených mantinelů, které mu hlavní probírané téma (severská mytologie) poskytovalo. Přesto však mé hodnocení ke knize nebude nijak valné, hned vysvětlím proč.
Začněme fakty - knížka je složena z několika příběhů provázaných hlavními postavami mytologie. Příběhy/kapitoly jdou za sebou a působí tedy jako "příběh v příběhu" avšak ne vždy zcela přesně. Samotné vyprávění není psáno nijak poutavě a výjíma snad tří příběhů/kapitol mi vše přišlo poměrně "šedě" zpracováno.
Podtrženo/sečteno:
a) Je-li člověk skalním fanouškem Gaimana, je povinností, mít ji v knihovně.
b) Je-li člověk začínajícím "Gaimaňákem", nedoporučuji. Nechte si tu knížku na chvíli, až Vaše víra v Gaimanovi bude neochvějná.
c) Zajímá-li člověka samotná severská mytologie, doporučuji raději revidované encyklopedie (například od Vlčkové, Page nebo Lindowa) nebo jiné převyprávěné formy (například Kadlečkové), které Vám řeknou víc a možná budou mít i nosnější hodnotu. (Encyklopedie tedy určitě). Z toho důvodu je mé hodnocení takové, jaké je...
Dlouho jsem nečetl takový nesmysl.
Z počátku knížka působí sympaticky, má hezkou vazbu a hezky graficky dělaná. Nicméně je výsledkem toho, co se mi na dnešní společnosti hnusí. Až na to, že místo puberťaček s vyšpulenou pusou a moudrými citáty, tady máme super-nesmysly a zvláštní guláš nepřesné historie, opředené citáty vytrhnutými z kontextu. Posuďte sami: Brát si do pusy Nietzscheho - zapřísáhlého odpůrce náboženství, či Howarda Phillipse Lovecrafta (jehož jméno ani v knize není napsáno dobře) je opravdu vrchol.
Nu a dále už jen takové ty perličky, hodné jako vstupenka a jednosměrná jízdenka do psychiatrické léčebny v Bohnicích. Když to zjednoduším - Hitler vlastnil Necronomicon, Titanic se potopil, protože převážel upíry... (oukej, v téhle části knihy jsem už brečel - ale ne smíchy jako na začátku) a dál tajemné zakázané rituály. Tady jsem s knížkou končil, protože jsem neměl nervy pokračovat dál. Ale ... popravdě by mě nepřekvapilo, kdyby s 11. září začal autor spojovat nějaký tajný upírský řád, který prostě nechtěl, aby budovy stály... a kdo ví co ještě...
Podtrženo/Sečteno: Historicky je knížka nepřínosná. Byť se dozvídáme zajímavé informace o životě představitelů Drákuly, vše je na základě JPP ("jedna paní povídala"). A ten zbytek..., braní si do úst autory, vytrhávat je z kontextu ... a "moc moc" tajné rituály ... působí spíš jako spis aktivního pacienta Bohnic.
Snůška sluníčkových keců o tom, jak je život těžký ale krásný. Velice podprůměrná biografie.
Mám dojem že Lovecraftova sešitová vydání se stupňují podle děsivosti. Čím "vyšší" vydání, tím více mě vyděsí. Ani "Stín nad Innsmouthem a jiné horory" nebyl vyjímkou. Celé bych to nazval jako "atmosférické vydání"... Ale vemme to popořádku.
Povídka první: Měsíční močál
Skvělá atmosféra. První věc, kterou bych vyzdvihl. Autor zde neopomněl vyzdvihnout atmosféru tajemna a atmosféru hrůz které obmotávají poeticky povídku a neoddělitelně k sobě patří. Ačkoli je zde typické vyvrcholení/ukončení povídky, které může působit chvílemi jako klišé, zvláště u Lovecraftových prací, zde tomu tak nebylo. Do tohohle příběhu se tenhle konec naprosto skvěle hodil a dohromady tvoří monumentální symfonii hrůzostrašného příběhu. Hodnotím 90% ne proto, že by povídka nebyla dobrá, ale proto, že má mnohem lepší a četl jsem od něj mnohem lepší práce. :) Rozhodně doporučuji.
Povídka druhá: Bezejmenné město
O téhle práci jsem hodně slyšel a hodně četl ještě dříve, než jsem se do ní zakousl. A zajímala mě právě tolik, že je na ní tolik rozdílných názorů a recenzí. Někomu příjde nudná, jinému zase zajímavá a samotnému Lovecraftovi příjde jako jedna z nejlepších, neboť je pyšný na to, jakou atmosféru dokázal v danné práci vylíčit. Nu, o to těžší pro mě bylo, najít si v tom své stanovisko a snažit se být nezaujatý, ale nakonec, snad, jsem to dokázal. Temná a depresivní. Takhle bych nazval povídku Bezejmenné město. Lovecraft opravdu volí slova tak, že Vám navodí i "temnou náladu" a při čtení se mírně mračíte. Popisy maleb na zdech byl dokonale vylíčeny - samozřejmě i s celým bezejmenným městem - až jsem se prošel sám ulicemi pomocí imaginace a skvělého autorova popisu. Práce má opravdu skvělou, temnou atmosféru a popisy maleb jsou opravdu úžasné - je to takový klenot pro představivost, která pracuje na plné obrátky při čtení. Hodnotím 100%. Doporučuji.
Povídka třetí: Pes
Upřímně řečeno, tahle povídka mi "učarovala". Není zde co vytknout - naprostá dokonalost. Závěr kupodivu překvapivý a opravdu děisvý, atmosféra je zde drastická - přímo vám drásá chlupy z rukou. Touhle povídku mne autor postrašil docela dost za bílého dne, stačilo jen slyšel štěkot psa na hřišti před domem - a to si nepřejte vidět, jak mě vyděsil, když pes zaštěkal večer. :-)))
Opravdu nemám slov - není co vytknout. Hodnocení : 100% - DOPORUČUJI!!!
Povídka čtvrtá: On
Přiznám se, jak moc mne nadchla předchozí povídka (Pes), tak moc mne tahle zklamala. Děj docela nesrozumitelný a ačkoli je v povídce hodně paralel na Lovecraftův xenofóbní rasismus a Lovecraftův postoj k tehdejšímu New Yorku, krom autorova životopisného kontextu mi tahle práce moc dobrá nepříjde. Nemohl jsem se za celou dobu cvůbec začíst, věty byly krkolomné a těžce srozumitelné a děj také těžce pochopitelný. Za paralely z autorova dětství přidávám nějaká procenta, ale jinak musím hodnotit 30%. Pro lidi, co nejsou až tak začteni do autorova "vnímání světa" a jeho prací, nedoporučuji.
Povídka pátá: Stín nad Innsmouthem
K téhle práci nemám popravdě řečeno mc co říci, protožeje opravdu mistrně zvládnutí. Stín nad Innsmouthem se mi zaryl pod kůži a při čtení mi stály chlupy jak na rukou tak na zádech. Mistrně zvládnutá atmosféra. Autor má mistrnou obrazotvornost, kterou svými skvělými vyjadřovacími prostředky promítne na plátno fantazie čtenáře a naprosto ho pohltí atmosféra Innsmouthu. Když je čtenář v kuži hlavního protagonisty, prochází se s ním ve špinavých ulicích Innsmouthu a zažívá s ním útěky z pokoje do pokoje před podivnými občany a nestvůrami, dochází k tak prudkému tlučení srdce, že mu chvílemi přečerpává vzduch místo krve. On "předkonec" povídky v podobě zhroucení dává celé situaci mnohem ráznější vážnost a úplné zakončení dodává celému příběhu pečeť hrůzy. Dokonalá atmosféra, dokonalá práce. Hodnotím: 100% - Nemám absolutně nic, co bych mohl vytknout. Rozhodně doporučuji.
Knížky Steela mám rád, protože umí opravdu poutavě psát o něčem, co úplně poutavé není. Ať už "uvádí do děje", jako v tomhle případě kdy popisuje triviální reálie, tak když jde do hloubky jako v knížce "Rytíři".
Geniální, opravdu geniální a čtivá knížka která může ukázat náctiletým, že morálka není jen nudná snůška keců. :)
Poměrně trefný a hezký humor ocení především náctiletí knihomolové. Za humor a myšlenku 3*
Petra Štěpána si velice vážím jako hudebníka. Jeho přínos do české gotické scény na poli hudby je zajisté nesporný.
Nicméně, díky jeho literárním pokusům dost značně v mém kurzu „Hrdinů nové fronty“ klesá. Je opravdu těžké, oddělit tuhle rovinu žvástů od roviny hudební, kdy si chci opravdu užít koncert XIII.Století. Nechť každý dělá to, co umí…
Nicméně, teď trošku konstruktivně. Anotace bylo to první, co mě zarazilo. „Historie lidského druhu“ – kdybych se měl zaobírat faktickými chybami, tak by tenhle komentář možná předběhl délku samotné knížky. Dále prosím, pojem „filozofický“, který bych ani s notnou dávkou optimismu rozhodně NESPOJOVAL s tímhle pa-žvástem. (Už vůbec ne filozofická esej.) A celé to vrcholí typickým „Štěpánovským“ vhledem do tajných společností, které jsou ovládány černou magií, temnými rituály a celé ovlivňují chod světa. Štěpán se pak sám staví do role proroka a chová se jako náctiletá puberťačka na Facebooku. (Tím myslím, vytržené citáty od slavných filozofů a podobně.) které dosazuje do svých… no, teorie je asi silné slovo. Řekněme „úvah“.
Štěpán je skvělý hudebník a fajn textař. Ale probůh, tímhle sám sebe shazuje. Hrůza, děs.
"Jednou – když stíny bašt byly černější než havraní křídla – ležel jsem v soumraku a nořil sítě svých šílených snů do tichých tůní nebes; pluje uprostřed věčnosti hvězd jsem zcela zapomněl, že vůbec existuje nějaká země, a zaslechl jsem teprve trubku ohlašující třetí výměnu stráží – a když jsem se probudil, zjistil jsem, že dvůr je prázdný a brána kasemat zavřená na závoru."
Tenhle básník rouhání a naprosto řezavé temnoty vás vtáhne do svého víru šílených hvězd a už Vás z něj nepustí. Opět se ukazuje, že Mladopolské literární hnutí je to, co jsem do literárního života potřeboval jako sůl. Za mě doposud nejlepší poezie, kterou jsem kdy četl. Mrzí mě, že máme překlad jen těchhle básní v próze a nikoliv dalších. Rozhodně doporučuji.
Vždycky mě vytočí do běla podobné rady, jak odradit lidi od lékařské (v tomhle případě psychologické) pomoci a jak "to překonat s Bohem". Tyhle knihy bych zakazoval.
Hledal jsem pomoc, domníval jsem se, že tato kniha mi bude nápomocná a naopak. Šroubované, mechanické jednání jako by lidé byli roboti, nesmyslné zpracování a ač pro křesťany možná dogmaticky povinné, pro lidi s citlivou duší dorážející. Někteří lidé by knihy opravdu psát neměly, tohle je ukázkový příklad.
K této knize jsem se dostal v podstatě náhodou. Nutno říct, že jsem člověk čistě materialisticky založený, který nevěří na věštění z karet apod. avšak v tomto případě ona zvědavost vyhrála. Knihu jsem si pořídil hlavně díky rozboru starověké symboliky, neboť historie mne velmi zajímá a z části můj zájem ukojila. Jak jsem tedy psal výše, nemohu soudit knihu po oné "duchovní" stránce, či jakékoli jiné..., ale pouze po stránce historické. Takový průměr - řekl bych.