tomas2002 komentáře u knih

Národní obrození je většinou studentů Českého jazyka považováno za snad nejnudnější období naší literatury. (Bodejť - spousta dat a jmen, kdo si to má pamatovat? A u maturity to pak jen dává důvod, smočit svou čistonosoplenu.)
Nicméně, pro mne toto období představuje něco úžasného. Je to právě tohle období, které činí náš jazyk výjimečným a kouzelným.
Velikáni jako Dobrovský a Jungmann nezůstanou nikdy zapomenuti jejich stopa tady doposud zůstává.
Tohle je jedna z nich. Toto veledílo Johna Miltona, Ztracený ráj, si mě získalo jak po jazykové stránce tak po stránce estetické. A byť je Jungmannův překlad (roku 1811) považován za jediný kvalitní, nutno říct, že překlad Josefa Juliuse Davida si mě získal neméně.

Při čtení "Hub" se dostáváte do temné chladné krajiny mistra snových vizí a temnoty, jejíchž chlad z mezihvězdných propastí přináší nepoznané na hřbetech pokroucených veršů. Pořídil jsem si obě publikace a nutno konstatovat, že:

a) Publikace s překladem Tomáše Kratochvíla je velice dobře přeloženou poezií, která má opravdu tu možnost k člověku vnitřně promlouvat. Ať už nešťastným duchem H. P. Lovecraftova bytí, nebo taktéž mystickou temnotou, kterou jsou jeho díla prostoupena.

b) Publikace s překladem Vikiho Shocka je něco naprosto jiného. Kniha má rozhodně hodnotu estetickou a ilustrace Františka Štorma opravdu stojí za to. Obávám se však, že ona estetická hodnota je to jediné, co v knize stojí za to. Překlady Vickiho Shocka rozbíjejí celou sonetickou strukturu Lovecraftovy poezie, mnohdy jsou kostrbaté a neucelené. Esteticky tedy - hezká knížka, literárně však podprůměrně přeložená.

Podtrženo/sečteno: Stojíte-li o zážitek ze čtení poezie - pořiďte si překlad Tomáše Kratochvíla a vydání Strak na vrbě.
Stojíte-li o esteticky hezkou knížku do knihovny, která se ale "nedá číst", pořiďte si vydání od Volvoxu s překladem Vikiho Shocka.

A na závěr:
Člověk, milující poezii bude potěšen. Člověk, milující H. P. Lovecrafta & poezii bude povznesen.

9 06.12.2021

První myšlenka nezkušeného, začínající se Schopenhauerem:
"To byl přeci věčný pesimista, který došel k závěru, že život nemá smysl!"
Poslední myšlenka po dočtení tohoto veledíla:
"Já jsem ale blbec".

Ano, je pravdou, že Schopenhauer v mnohém přemýšlel pesimisticky, ale jeho rozbory postojů, rozbory toho, co je vlastně "láska", co je "potřeba", pokus o definování bytí - toto vše je nadčasové. Ne zdaleka tak nadčasové jako Nietzscheho dílo, ale stále jsem přesvědčen, že pro přemýšlivé lidi může být rozhodně skvělým zdrojem debat za dlouhých zimních večerů u krbu v houpacím křesle.

Schopenhauer jde zcela svým směrem, nebere si servítky a nebojí se kritizovat velikány, jako je Kant, nejedná se ovšem o primitivní kritiku, ale o kritiku zcela konstruktivní... a pokud bych měl vypsávat veškeré emoce, které jsem cítil při čtení, nebude mi stačit hranice zdejšího komentáře.
Slovy mého kamaráda: "to se nedá číst, to se musí zažít". :)

V rámci studia náboženství, jsem se s chutí ponořil do čtení nejen Bible, ale i Koránu, Satanské bible (zkrátka, z každého koutku vše).
Jakožto mladý člověk utvářející si pohled na svět bych rád znal obě strany, než si sám udělám pohled.

Nutno říct, že Bible obsahuje pasáže u kterých bych si nudou vpravil kulku do hlavy, ale i pasáže, z kterých mi jde mráz po zádech a které v mnohém nemají na nejlepší současná fantaskní díla. Například Zjevení Janovo. Nemyslím to hanlivě, Bibli považuji za opravdu cennou literární a nadneseně historickou památku. Určitě bych nedoporučil, jako nějaký návod k morálce (Bible je plná násilí, zastrašování, strachu, vyhlazování, vražd...), ale jako zajímavost to určitě nemusí být špatné. Především zajímavosti z oblastí rozšiřování a zakládáních evropských kultur a podobně.

Doporučuji také Bibli číst spolu s Židovskou válku Flavia Josefa a apokryfními evangelii. Je pár míst, kde se vzájemně doplňují, jindy si zas odporují... jak kdo chce. :)

"Jednou – když stíny bašt byly černější než havraní křídla – ležel jsem v soumraku a nořil sítě svých šílených snů do tichých tůní nebes; pluje uprostřed věčnosti hvězd jsem zcela zapomněl, že vůbec existuje nějaká země, a zaslechl jsem teprve trubku ohlašující třetí výměnu stráží – a když jsem se probudil, zjistil jsem, že dvůr je prázdný a brána kasemat zavřená na závoru."

Tenhle básník rouhání a naprosto řezavé temnoty vás vtáhne do svého víru šílených hvězd a už Vás z něj nepustí. Opět se ukazuje, že Mladopolské literární hnutí je to, co jsem do literárního života potřeboval jako sůl. Za mě doposud nejlepší poezie, kterou jsem kdy četl. Mrzí mě, že máme překlad jen těchhle básní v próze a nikoliv dalších. Rozhodně doporučuji.

1 05.12.2021

Zimní večer jsem si ukrátil kulturní vložkou a krátkým čtením mimo můj obvyklý žánr a nutno podotknout, že rozhodně nelituji.
Příjemná pohádková atmosféra proložená s mnohdy silně hororovými prvky. (Představte si: To si takhle čtete příběh mlýnského chasníka, který dře od nevidím do nevidím a najednou při úklidu zjistí, že to, co se mele v jedné části mlýna nápadně připomíná kosti a to, co se rozsypalo nejsou oblázky ale zuby...)

Naprosto skvělá knížka. Preusslera obvykle nemusím, jeho knížky mi přijdou lehce naivní (což nejspíš k pohádkám patří), ale tady nemohu nic vytýkat. Skvělá práce s atmosférou a netradiční zakončení - inu, tohle chci mít v knihovně.

Tuto publikaci jsem si koupil jen kvůli tomu, že se tam nacházejí poměrně vzácné překlady básní Tadeusze Micinskiho. Pravdou ovšem je, že Žarnov dle mého názoru nebyl člověkem úplně na svém místě.
Překlady jsou hezky přebásněné, ale mnohdy dost nepřesné. Celková publikace ovšem opravdu zachcuje Mladé Polsko vč. jeho hlavních představitelů a vzhledem k tomu, že je to snad jediná (neučebnicová) publikace zabývající se tímto tématem, dávám 60%.

2 18.04.2021

Nemám rád, když se do klasiky nebo ke klasice něco přidává v domění "že to vytuníme". A tahle kniha je přesně ten důvod.
Autor očividně těží ze svého přijmení a z toho, že Drakula je "značka, která se prodává". Bez hlubší pointy a byť začátek vypadal zajímavě, poté se to celé proměnilo v jakousi hatmatilku, která se originálu ani na sto honů neblíží.

Rozhodně nedoporučuji.

Je velká škoda, že do češtiny je od tohoto anglického básníka přeložena jen utlá sbírka erotických povídek. Tyto povídky nejsou nijak výjimečné - spíš průměrné. Byť jsem propadl jeho poezii, tyhle povídky byly opravdu o ničem.

Uvítal bych spíš přeložení básní tohoto autora. Básní a děl v kterých se inspirovali velcí umělci - ať už to byl Daniel Keyes který svůj román pojmenoval řekněme...značnou aluzí (Růže pro Algernon) nebo H. P. Lovecraft kterému byla Algernonova báseň ,,By the North Sea" velkou inspirací ke stvoření povídky Dunwichská hrůza.

3 18.11.2019

Velice čtivé a napínavé dílko. O'Shaughnessy opět využívá role "loutkaře za oponou" a pohrává si s čtenářem jako kočka s myší. Popravdě jsem měl obavy, zda-li po sáze Darrena Shana dokáže překonat už tak vysoko nastavenou laťku na literaturu pro mládež.
Jak vidno - mé obavy byly zbytečné. Kniha je dynamická, čtivá a je přesně tím, co bych označil jako horor pro mládež.
Dynamičnosti dodává hodně na důrazu nejen zvraty v knize ale také brutální scény, hlavně i "kýble krve" hned v prvních kapitolách.

O'Shaughnessy opět nezklamal, jsem zvědav na další díly.

6 31.10.2019

Z mnoha míst jsem na tuhle knížku slyšel chválu. Právě proto jsem si dost možná sám čtenářský zážitek zkazil.
Netvrdím, že se kniha řadí do průměru, to rozhodně ne, nicméně mě ani "nevystřelila úžasem na Měsíc".

Souhlasím s uživatelem "Mantikocka", rozvržení kapitol je opravdu zmatečné, chvílemi se ztrácíte popřípadě hledáte spojení mezi kapitolami.
Ovšem závěr mi dojem z této knihy docela spravil. Přesto, byly knihy, které mě oslovily víc, proto mé hodnocení je na 3*.

Doporučuji trpělivým hloubavým čtenářům. Není to odpočinková četba.

8 24.10.2019

Knížky Steela mám rád, protože umí opravdu poutavě psát o něčem, co úplně poutavé není. Ať už "uvádí do děje", jako v tomhle případě kdy popisuje triviální reálie, tak když jde do hloubky jako v knížce "Rytíři".

2 24.10.2019

Geniální, opravdu geniální a čtivá knížka která může ukázat náctiletým, že morálka není jen nudná snůška keců. :)
Poměrně trefný a hezký humor ocení především náctiletí knihomolové. Za humor a myšlenku 3*

2 24.10.2019

Dlouho jsem přemýšlel, jak tuto sbírku hodnotit. Pravdou je, že jsem lepší poezii nečetl.
Havran mě uchvátil absencí typických básnických prostředků a přesto opravdu hutnou, chvílemi řekněme hororovou atmosféru, která dodávala značně temné podbarvení celé básně. Byť není má nejoblíbenější, doposud se naprosto ztotožňuji s tím, že Havran je určitým průlomem v poezii a jednou z nejlepších básní za poslední dvě staletí.
Další básně nebyly špatné – mě osobně nejvíce zaujalo Město v moři, kde vnímám značný vliv na Lovecrafta a Zvony (nádherně lyrická sprška). perfekcionismus dohnal jeho díla do naprosté dokonalosti – a hlavně v poezii je to znát.

Čtyřmi hvězdami hodnotím hlavně díky tomu, že jsme měli daleko lepší sbírky jeho básní bez závislosti na kvalitu díla jako takovou. Přesto - rozhodně doporučuji!

7 24.10.2019

Petra Štěpána si velice vážím jako hudebníka. Jeho přínos do české gotické scény na poli hudby je zajisté nesporný.

Nicméně, díky jeho literárním pokusům dost značně v mém kurzu „Hrdinů nové fronty“ klesá. Je opravdu těžké, oddělit tuhle rovinu žvástů od roviny hudební, kdy si chci opravdu užít koncert XIII.Století. Nechť každý dělá to, co umí…

Nicméně, teď trošku konstruktivně. Anotace bylo to první, co mě zarazilo. „Historie lidského druhu“ – kdybych se měl zaobírat faktickými chybami, tak by tenhle komentář možná předběhl délku samotné knížky. Dále prosím, pojem „filozofický“, který bych ani s notnou dávkou optimismu rozhodně NESPOJOVAL s tímhle pa-žvástem. (Už vůbec ne filozofická esej.) A celé to vrcholí typickým „Štěpánovským“ vhledem do tajných společností, které jsou ovládány černou magií, temnými rituály a celé ovlivňují chod světa. Štěpán se pak sám staví do role proroka a chová se jako náctiletá puberťačka na Facebooku. (Tím myslím, vytržené citáty od slavných filozofů a podobně.) které dosazuje do svých… no, teorie je asi silné slovo. Řekněme „úvah“.

Štěpán je skvělý hudebník a fajn textař. Ale probůh, tímhle sám sebe shazuje. Hrůza, děs.

Dřív, než začnu s hodnocením téhle knížky, nutno říct, že každý čtenář musí mít na paměti, že Gaiman zde neměl prostor pro svou fantazii. Musel se držet určitých vymezených mantinelů, které mu hlavní probírané téma (severská mytologie) poskytovalo. Přesto však mé hodnocení ke knize nebude nijak valné, hned vysvětlím proč.
Začněme fakty - knížka je složena z několika příběhů provázaných hlavními postavami mytologie. Příběhy/kapitoly jdou za sebou a působí tedy jako "příběh v příběhu" avšak ne vždy zcela přesně. Samotné vyprávění není psáno nijak poutavě a výjíma snad tří příběhů/kapitol mi vše přišlo poměrně "šedě" zpracováno.

Podtrženo/sečteno:
a) Je-li člověk skalním fanouškem Gaimana, je povinností, mít ji v knihovně.

b) Je-li člověk začínajícím "Gaimaňákem", nedoporučuji. Nechte si tu knížku na chvíli, až Vaše víra v Gaimanovi bude neochvějná.

c) Zajímá-li člověka samotná severská mytologie, doporučuji raději revidované encyklopedie (například od Vlčkové, Page nebo Lindowa) nebo jiné převyprávěné formy (například Kadlečkové), které Vám řeknou víc a možná budou mít i nosnější hodnotu. (Encyklopedie tedy určitě). Z toho důvodu je mé hodnocení takové, jaké je...

3 12.11.2018

Dlouho jsem nečetl takový nesmysl.
Z počátku knížka působí sympaticky, má hezkou vazbu a hezky graficky dělaná. Nicméně je výsledkem toho, co se mi na dnešní společnosti hnusí. Až na to, že místo puberťaček s vyšpulenou pusou a moudrými citáty, tady máme super-nesmysly a zvláštní guláš nepřesné historie, opředené citáty vytrhnutými z kontextu. Posuďte sami: Brát si do pusy Nietzscheho - zapřísáhlého odpůrce náboženství, či Howarda Phillipse Lovecrafta (jehož jméno ani v knize není napsáno dobře) je opravdu vrchol.
Nu a dále už jen takové ty perličky, hodné jako vstupenka a jednosměrná jízdenka do psychiatrické léčebny v Bohnicích. Když to zjednoduším - Hitler vlastnil Necronomicon, Titanic se potopil, protože převážel upíry... (oukej, v téhle části knihy jsem už brečel - ale ne smíchy jako na začátku) a dál tajemné zakázané rituály. Tady jsem s knížkou končil, protože jsem neměl nervy pokračovat dál. Ale ... popravdě by mě nepřekvapilo, kdyby s 11. září začal autor spojovat nějaký tajný upírský řád, který prostě nechtěl, aby budovy stály... a kdo ví co ještě...

Podtrženo/Sečteno: Historicky je knížka nepřínosná. Byť se dozvídáme zajímavé informace o životě představitelů Drákuly, vše je na základě JPP ("jedna paní povídala"). A ten zbytek..., braní si do úst autory, vytrhávat je z kontextu ... a "moc moc" tajné rituály ... působí spíš jako spis aktivního pacienta Bohnic.

Vždycky mě vytočí do běla podobné rady, jak odradit lidi od lékařské (v tomhle případě psychologické) pomoci a jak "to překonat s Bohem". Tyhle knihy bych zakazoval.

Nu, co říci k úvodu? Sebelepší komentář a pochvala se nemůže přiblížit ani na sto honů ke kvalitám tohoto veledíla. Tahle knížka, je důkazem toho, že k silnému zážitku z četby nepotřebujete "bichle", které nám za jiných okolností podpírají skříně a prohýbají police. :-)
Velice, opravdu velice temný příběh, který v momentě, kdy začne, svažuje svou tendencí Vaši náladu stále hlouběji a hlouběji do propasti. V samém zoufalství dočítáte poslední stránky s hořčičným zrnkem ... jakési naděje. A přitom si neuvědomujete, že autor Vás po dobu čtení a snahy nesesypat se z toho naprosto rozebral.
A co říci nakonec? Nikdy jsem neplakal u žádné knihy, kterou jsem četl, ale protagonista v geniálním podání Patricka Nesse nenechal mé oči suché.

8 17.05.2017

Hledal jsem pomoc, domníval jsem se, že tato kniha mi bude nápomocná a naopak. Šroubované, mechanické jednání jako by lidé byli roboti, nesmyslné zpracování a ač pro křesťany možná dogmaticky povinné, pro lidi s citlivou duší dorážející. Někteří lidé by knihy opravdu psát neměly, tohle je ukázkový příklad.