TomHr komentáře u knih
Kniha má všechno, co od Šedého muže čekáme – spád, napětí, kladného superhrdinu, který není nezranitelný, ale je až po okraj naplněný morálními zásadami. Takže o zábavu postaráno a jednu hvězdičku ubírám jen proto, že hrdina hned ze startu nevystřelil mozek té neskutečně otravné Ellen nebojaksemenovala.
Skála i Enzo jsou skvěle napsané série, tak by byla škoda nedat šanci i těmhle čínským detektivkám po nemastném neslaném Pánovi ohně. A vyplatilo se! Peter May opět ukazuje vypravěčské umění, velmi dobře rozvíjí zajímavý detektivní příběh s důrazem na detail a na nevšední prostředí. Hrdinové si sice ještě úplně nevyjasnili vzájemný vztah, ale už se aspoň neutápějí v politicko-sociálních rozpravách a to je jednoznačně knize ku prospěchu. Bonusem je autentický vhled do období krvavého teroru lůzy na konci šedesátých let s paradoxním a nepatřičným označením „kulturní revoluce“.
Petr Macek má evidentně Doylova Holmese dobře načteného. Přesto to původní Sherlock Holmes není. Příběh sice funguje coby detektivka holmesovského střihu, z knihy je ale patrná úporná snaha o zvýšení dramatičnosti. Přitom dramatické okamžiky nebyly tím hlavním, co zdobilo knihy A. C. Doyla. Případu dobře vychlazené pomsty úplně chybí ta známá ponurá atmosféra tajemna a nejasného nebezpečí. Po této stránce – zklamání.
Velmi dobře vypravená kniha, kterou lze určitě doporučit každému návštěvníkovi Ostravy se zájmem o architekturu. Pro nás Ostraváky se jedná o veliké překvapení. Často ani netušíme, jaké skvosty skrývají důvěrně známá Ostravská zákoutí, kolem jaké architektury vlastně každý den bez povšimnutí chodíme.
Americká patoložka, specialistka na ohořelá těla, přijíždí do Pekingu na vědeckou konferenci. Jako z udělání zrovna čínská policie řeší případ člověka uhořelého v jednom z parků. Po různých peripetiích a čachrech se Američanka Margaret stává členkou vyšetřovacího týmu. Autor tak přivádí na scénu nepravděpodobné vyšetřovací duo Margaret Campbellová plus Li Jen, pekingský policista.
Značná část knihy je věnována určitému vymezování pozic; na jedné straně americké předsudky a pranýřování nedemokratičnosti čínského zřízení, na straně druhé dlouhý rozbor čínského pohledu na svět a poukaz na nespravedlnosti amerického systému. Hezky si to policajt s doktorkou vyříkají a pak už se může (tak trochu očekávaně) rozvíjet milostný příběh. Ach, jak je ten Peking najednou krásný!
A kde je detektivní zápletka? Dočkáš se milý čtenáři, nakonec i nějakých těch akčních scén. Ovšem vzhledem k rozsahu knihy je dramatických a napínavých okamžiků poskrovnu, přitom víme, že je Peter May umí. Dojem z knihy je celkově rozpačitý, ale třeba v dalším pokračování přijede Enzo a dostane to konečně grády.
Velmi netradiční detektivka. Hned od začátku je potřeba naladit se na specifické vyprávění autistického kluka. Ovšem pak se čtenáři otevře úžasný svět, ve kterém každý člověk, každý zvuk, každé jídlo, dokonce i den v týdnu má svou barvu. Detektivní linka v první půlce knihy ustupuje do pozadí, rozkrývání zločinu probíhá zvolna a až v závěru nabere spád. Snad by knize prospělo o něco zredukovat počet písmenek, přesto se jedná o velmi příjemné překvapení. Mimochodem, věděli jste, že je v Anglii celoročně dovolen lov jednoho konkrétního druhu papouška?
Na první dobrou zajímavá knížka, rozjezd příběhu je napsán zajímavě. Pak se ale děj nějak rozplizne, přibývá postav čím dál méně sympatických a k závěru se člověk tak nějak doplácá. Upřímně, po pár dnech jsem marně vzpomínal, o čem to vlastně bylo. K zážitku z knihy taky nepřispěl styl psaní, místy až naivní, rádoby dramatický. Průměr.
Těžko hodnotit Odplatu jako samostatnou knihu; Destrukce ani Odplata samostatně nefungují. Opět ten protivný supercool styl, opět se střílí na všecky strany, opět postavy zběsile putují mezi světy... Ukazuje se, že ne vše je tak, jak se zdálo; ovšem s přibývajícími nápady začíná lehce kulhat logika. Nakonec, jak jinak, hrdina všechny postřílí a zvítězí.
Namlsán zábavným Kloppem Yggreddem jsem sáhnul po Tvůrcích světů – a dostavilo se zklamání. Zábava byla, to jo, taky spád, napětí, nápady. Ale hlavní postava je na mě tak nějak příliš cool, nabušená a namachrovaná. Pseudovtipné hlášky v každé druhé větě, neuvěřitelně vykonstruované metafory, zkrátka způsob vyprávění, který mi nesedí. Navíc: Destrukce a Odplata je v podstatě jeden román, který je v půlce násilně rozdělen do dvou knih. Proč? Jo aha.
Nepriateľ štátu se žánrově poněkud vymyká z trilogie V tieni mafie. Nevím, zda bylo záměrem napsat něco na způsob amerických špionážních thrillerů. Inspirace byla možná podvědomá, je však z knihy zřetelná. Z Michala Harvana je superhrdina, část trojpísmenkových tentokrát patří mezi kladné postavy a rozbíhá se hon na nepohodlné osoby po celém Slovensku. Samotný děj i církevní spiknutí je spíše úsměvné než uvěřitelné, ale děj má spád a kniha baví. Úsměv na rtech tuhne při vědomí, že mafiánské praktiky a zákulisní mocenské boje různých frakcí nemusí být daleko od skutečnosti. A vítězem bohužel bývá ta nejpatologičtější osobnost.
Dramatický začátek navnadí čtenáře, ale pak už má vyprávění jen sestupnou tendenci. Když už se v postavách jakž takž vyznáme, autorka uvede na scénu přehršel dalších jmen, přitom většina z nich nemá pro příběh žádný význam. Stejně tak putování hlavního hrdiny, ten jezdí sem a tam často bez vnitřní logiky. Nelze se ubránit dojmu, že některá jména, fakta a motivy jsou do knihy vpašovány jen proto, aby autorka ukázala, jak se vyzná v historii a v přírodopisu. Což o to, asi se vyzná, ale spisovatelské řemeslo pokulhává. A tak když kostrbatý (a často nudný) příběh dokulhá k dosti pochybnému finále, je to vlastně úleva. Takže klasická cimrmanovská frustrační kompozice, bohužel převažuje prvek zklamání.
Strhující první část románu sráží druhá půle, kde se dobrodružný nádech a napětí trochu vytrácí. Wladkovo ruské dobrodružství je vrcholem románu a v jeho světle další osudy obou hrdinů pak působí poněkud mdle. Dojem zásadně nevylepšuje ani zkratkovitá pasáž líčící osudy hlavních postav za 2. světové války. Nicméně je třeba přiznat, že autor umně zamotal osudy hrdinů pocházejících ze zcela odlišných prostředí, vystavěl ságu odrážející mnoho historických událostí divokého 20. století. Kniha je zábavná, často napínavá, napsána příjemným jazykem, více či méně až do konce udržuje dějovými zvraty čtenáře ve střehu.
Styl vyprávění, určitá roztěkanost příběhu a četné londýnské reálie skutečně připomínají Aaronovitche, který je ostatně v knížce 2× zmíněn. Cartmelovy postavy jsou nicméně uvěřitelnější, živější. Zápletka je celkem propracovaná, jen s minimem oslích můstků, kořeněná reáliemi z pravěku britského rocku a notnou dávkou humoru. Nejedná se o jednu z těch knih, od kterých se čtenář nedokáže odtrhnout. Přesto jsem si Kočky užil a jdu se poohlédnout po dalších eskapádách vinylového detektiva.
Žádná zběsilá jízda, nekonečná střílečka, moře slizu vytékajícího z rozstřílených emzáků. Příběh se začíná odvíjet zvolna, autor nás nejdříve uvádí do nehostinného prostředí planety mezi dvěma slunci a vykresluje jednotlivé charaktery přeživších ze zničené transportní kosmické lodi. Neobvyklé, podivné úkazy se nekupí jeden na druhý, naopak jsou dávkovány velmi střídmě. Pomaličku se stupňuje napětí a pocit něčeho zlého, cizího. Bohužel celá ta dobře vystavěná gradace ale nakonec vyšumí tak nějak do ztracena. Kniha se tím stává plytkou vyvražďovačkou.
Chápu, že od danému žánru se nedá očekávat happyend, ale autor mohl více rozpracovat planetu, která přitahuje člověčí kosmolety, a nepřátelskou civilizaci, která planetu obývá.
Dobré! Napínavé, čtivé. Sem tam je potřeba přeskočit "vědecké" výčty démonů, zkopírované z nějakých alchymistických spisků - o vědu se tady, obávám se, nejedná. Nicméně většinou různé historické detaily dobře doplňují fantastický příběh reáliemi.
Podnikatelský úsvit zkraje devadesátých let bylo podivné období, ale každopádně lepší, než předchozí socialistická realita. Mucha je navíc až moc zalita alkoholem a "vraždárskym" humorem, tím na ostatní příběhy z Nášho Mesta ztrácí.
Vcelku vtipná oddechovka na pomezí vědeckého pojednání a naivního přírodomilství.
Zajímavě vystavěný děj a zajímavě popsané postavy; členové utopické komunity vs. FBI. Nejedná se o černobílý příběh, ve kterém jsou padouši zlí se vším všudy a strážci zákona do jednoho hodní správňáci. Jedinou vadou na kráse bylo, že jsem tak nějak nedokázal příběhu uvěřit. Prostě pohnutky a jednání hrdinů na obou stranách barikády byly příliš vykonstruované, místy až nelogické.
Možná kdybych byl malý kluk, třeba bych dílko hltal. Asi že jsem se ke knize dostal až v pozdně dospělém věku, moc mě nezaujala. Je to tak nějak pořád to samé dokola, přiznám se, že jsem od poloviny přeskakoval stránky.
Pěkné, úsměvné, osvěžující. Satirické zpodobnění světa 'tam nahoře'. Nadčasové dílo: vida, jak byli naši předkové fascinováni takzvanými celebritami! Nejedná se zřejmě o nejlepší autorovu knihu, přesto si drží Leacockův vysoký standard.