TomHr komentáře u knih
Kolik knížek o Druhé světové člověk přečte? A kolik filmů shlédne? A přesto knížka přináší nové náměty k zamyšlení. Jak válku prožívá slepá holka? A vůbec, jak to udělat, aby se slepé dítě neztratilo ve městě?
Příběh dívky a drahokamu je rádiovými vlnami propojený s příběhem německého sirotka, který směřuje přes elitní nacistickou školu do jednotky likvidující v Rusku partyzánské rádiové stanice. Přes Rakousko pokračuje do Francie, kde tajnou vysílačku udržuje v chodu odbojářská buňka složená z laskavých hospodyněk, slepé dívky a starého pána trpícího strachem z otevřených prostor ...
Příjemně napsáno, se smyslem pro zkratku a současně i pro detail. Přiznávám, že jsem se uprostřed chvíli zasekl, ale druhou půlku knihy jsem slupnul jako malinu a na konci prostě musím dát všech pět.
Tak nevím. Červená knihovna? Špionážní román? Kombinace obého? Funguje to tak napůl.
Předností knihy je plastický obraz rozděleného Berlína a jeho atmosféry.
Dobře vystavěné, chytlavě odvyprávěné, no chtě nechtě jsem hltal písmenka, abych se dozvěděl ... Dal bych čtyři a půl hvězdy, kdyby to šlo; ta pátá tam přece jenom není.
Výborná oddechovka. Přímočarý styl, solidní zápletka s klasickými prvky: outsider proti mocným lidem tohoto světa. Nejedná se však o žádný politický román, ale o poctivou napínavou detektivku.
Policajti jsou kabrňáci. Sice jim na každé druhé stránce srdce přestane bít nebo naopak „vystřeluje až do hrdla“, tuhne krev v žilách, v týle mají „prazvláštní mravenčení“, všichni zkoprní nebo pekelně vyděšení pociťují „trapnou paniku na dně žaludku“ nebo se jim dokonce „v břiše rozevírá obrovská jáma“! Ale nestanou se z nich roztřesené trosky a padoucha dostanou, byť „naplněni znepokojivou úzkostí“.
Tento prvoplánově strašidelný styl je spíš úděsný než děsivý – a k smíchu. Nejsem přesvědčen, že by detailní líčení vražd, jakkoli sadistických, mělo přispět ke kvalitě literatury. Takže sorry, ale jenom dvě hvězdy.
Tak kdybyste nějakou myšlenku napodesáté nepochopili, autor vám ji ještě jednou zopakuje! Kniha je užvaněná, zápletka přitažená za vlasy a děj odsýpá asi tak na deseti stranách. Uprostřed knihy jsem zjistil, že mě knížka vlastně moc nebaví. Nechybělo moc a zůstala nedočtená.
Jedna hvězda navíc za kulisy, Florencie, Benátky, Istanbul.
Salanderová podivně propojená se starým pavědeckým projektem, s podívínskými dvojčaty a na to všechno naroubovaná muslimská zápletka... Trochu moc nezáživného čtení, aby celý ten slepenec dával smysl.
Jakmile čtenáře začne prudit sáhodlouhé líčení každého hnutí mysli jednotlivých hrdinů, lze přeskočit i několik stran. Příběh doopravdy rozvíjí jen několik málo odstavců. Ale ano, takhle je to postavené, kniha jen zvolna odhaluje, co se skrývá v pozadí krádeže mimina. A zřejmě bylo zapotřebí splnit počet normostran, takže se přimontovalo to zbytečné finále.
Čtivé a ne úplně tradiční. Obstojná pointa, kvůli které autor nemusel znásilnit příběh.
Výborná znalost dobových reálií, exotické prostředí, sympatický hlavní hrdina, zajímavá zápletka. Realistické popisy. Kniha mě donutila, abych si o něco nastudoval o Indii té doby, přestože tahleta část světových dějin mě dosud moc nezajímala.
Jedna hvězda za občasné napínavé scény, jedna za popisy přírody. Celkově naivní. Záhady, které čtenář umí vysvětlit už přinejmenším dvacet stran zpět. Těžko uvěřitelná dějová linie. Plno prudících řečnických otázek, které mají vykreslovat hnutí mysli hrdiny. Trapná snaha o přilákání něžné poloviny čtenářstva patří spíš do červené knihovny.