TomHr komentáře u knih
Pachatel jak z amerického thrilleru, sériový vrah, který jde přímo po Kauzovi. To je hlavní linie příběhu, do toho se mící dozvuky akce Rusalka (z knihy Uzol), která nezůstala bez povšimnutí. Celé zarámováno drolící se socialistickou realitou. Odhlédnu-li od vtípků a hlášek, typického čtivého stylu Dominika Dána, vyniká kniha umně vystavěným příběhem v několika dějových liniích.
Na pomstychtivou vychytralou ženskou jsou i policajti z kanceláře 141 krátcí. Aspoň že se můžou vrhnout na případ střelby na diskotéce. A Petrička se nám vdává! Teda skoro.
Jedna z klasických dobrých knížek z Nášho Mesta, vypointovaná, se solidní zápletkou, se sympatickými hrdiny a tak trochu šablonovitě zlými padouchy.
Osazenstvo kanceláře 141 opět na lovu různých ptáčků... Tentokrát odhalí doupě homosexuálů, zabrousí do nacistické historie a ještě ke všemu není jasná role ztraceného syna Oty Hanzela. Nechybí klasické Dánovské atributy, hlášky a alkohol doprovázejí správnou detektivní práci. A tak to má být!
Po letech jsem zhltnul celou trilogii naráz a musím říct, že ke konci mě osobité "autentické" výpovědi některých aktérů lehce prudily. Ale stejně je to dobře vystavěná a napsaná kniha. Dneska by musel Souček řadu věcí pojmout jinak; je zajímavé srovnání, jak se změnily naše znalosti astronomické a technické - dnes by pozornější žák druhého stupně základní školy odhalil některé nesrovnalosti. Ale v době vzniku... pecka!
Klasická stará dobrá sci-fi. Druhý díl "reportážní" trilogie poodhaluje roušku tajemství, které obestírá mimozemskou civilizaci a její kontakt s lidstvem. "Nesporné" důkazy o návštěvách ufounů v dávné i méně dávné minulosti jsou doplněny o senzační nálezy, ze kterých vyplývá "jasný" závěr. A když se úžasnou náhodou podaří zachytit vzkaz z Marsu, je výprava k rudé planetě hotová věc!
Jasně, celé je to z dnešního pohledu takové úsměvné, ale v době vzniku - super knížka.
Rudá agitka :-)
Ne, povedená sci-fi, taková, jaké vznikaly v dané době. "Reportážní" styl ke knize pasuje, i ta záhadologie dänikenovského typu. A ano, najdeme zde řadu drobností poplatných politickému nastavení autora, to ale nemění nic na faktu, že je knížka dobře napsaná.
Tentokrát žádní trojpísmenkový, ale klasická poctivá detektivní práce. Zatímco matadoři pátrají po "vrahovi" mimina, ostatní zaměstnává mrtvá dívka za maďarskými hranicemi. O pivo a nějaké ty panáčky samozřejmě není nouze, ani o typické vtipné a rádobyvtipné hlášky. Je to taková dobrá klasika z Nášho Mesta, ale do plného počtu malý kousek schází.
Dobré! Napínavé, čtivé. Sem tam je potřeba přeskočit "vědecké" výčty démonů, zkopírované z nějakých alchymistických spisků - o vědu se tady, obávám se, nejedná. Nicméně většinou různé historické detaily dobře doplňují fantastický příběh reáliemi.
Většinou se donutím každou knihu dočíst, alespoň proto, abych zvěděl, jak příběh dopadne. V Tekutém písku jsem fakt nenašel nic, co by mě zhruba v polovině donutilo číst dál. Těch kůl keců bylo prostě příliš.
Autor splétá tři časové linky a zalidňuje detektivku spoustou postav, ale přesto je kniha čtivá, napínavá a příběh funguje. Vyvíjí se i vztahy mezi členy oddělení Q, zkrátka Složka 64 asi nepostrádá nic, co čtenář očekává od dalšího díla Adlera-Olsena.
Mé druhé setkání se Stančíkovými hrdiny je stejně praštěné, osvěžující, zábavné, plné nadsázky jako v Mlýnu na mumie. Po Durmanovi se na scéně zjevuje opět netradiční hrdina, tentokrát skákací protinacistický odbojář Pérák, nazvaný podle vlastností svých dvou, vlastně tří údů. A zase krev stříká, končetiny létají vzduchem, vše kořeněné milostnými eskapádami, trochou mystiky, autorovou vynalézavostí a slovním humorem. I na faktografické vstupy jsem se vysloveně těšil, byť ze začátku mohly působit trochu rušivě.
Uznávám, že protektorát a odboj nebyla žádná selanka. Ale v podtextu knihy je znát pochmurnost okupace i poválečné části českých dějin, zejména v závěru to vystupuje na povrch.
Ano, je to slabší než Stoletý stařík.
Ano, je to možná moc angažované, je tam Trump, Merkelová a tak.
Ano, čiší z toho autorův světonázor, je potřeba se přes něj nějak přenést.
Ale stejně je to knížka (spíš teda bichle) příjemná, humorná, která baví a nenásilně vtáhne do děje. A stojí za přečtení. A (čistě subjektivně) stojí za těch pět hvězdiček - prostě je přinejmenším srovnatelná s literaturou, která se mi v poslední době dostala do ruky.
Vůbec se nedivím popularitě téhle knihy, asi nejen v mé sociální bublině se stala během chvilky fenoménem. Nový a nesmírně sympatický Forrest Gump bezděky zažívá eskapády, které bychom po stých narozeninách nečekali. Všecko je to kořeněné jemným humorem a hezky to do sebe zapadá, autor servíruje dějové zvraty s lehkostí a čtenář má pocit, že "jasně, tohleto se přece běžně stává". A navíc, coby fanda novodobých dějin, jsem si užil i ty historické vsuvky.
Na okraj: když se povede knížka, film zpravidla nestojí za moc. Ale i zfilmovaný Stoletý stařík je príma.
Po všech těch severských detektivkách by člověk čekal, že celá Skandinávie už je vyvražděná, zbyli jen samí detektivové oplývající různými stádii podivínství. Nicméně Holger Munch je další originál. Jedná se o mé první setkání s jeho partičkou a musím říct, že jsem příjemně překvapen. Knížka má asi vše, co vyžaduje žánr detektivky, dobře se četla a děj odsýpal. Je na pět hvězdiček? Ale jo.
Člověk se už nemůže ani v klidu zasebevraždit!
Ove je prototyp nerudného důchodce, takového toho co nadává na všechny a na všechno a dřív by se tohleto stát nemohlo. Anebo je to trochu jinak? Třeba je to jenom člověk, který má rád svůj klid a pořádek. Jo, je přísný, ale nejvíc na sebe. Jo, je malicherný, ale současně se dokáže rozdat. Jo, je nerudný, ale nikdy vás nepodrazí, je totiž rovný chlap. A svou ženu miloval až za hrob - to je obrázek, který postupně odkrývají retrospektivy.
Noví otravní sousedi ze zapšklého důchodce udělají príma chlapíka. Uznávám, příběh není moc originální (Gran Torino...). Čtenář tak nějak tuší, jak to celé dopadne. Ale stejně je to moc pěkná knížka, po které snad časem sáhnu znova, až mě přepadne chandra z toho, jak jsou lidi omezení.
A mně se to líbilo. Pokud člověk nepřistupuje k téhle knížce s tím, že ho vystřelí z trenek, tak je myslím zaděláno na pár hodin příjemné zábavy se sympatickými hrdiny a sem tam nepřáteli.
Umně vystavěné město na Měsíci, včetně popisu různých technických řešení a vychytávek. Méně umně vystavěný děj, který je ale nakonec napínavý, takže laskavý čtenář odpustí nějakou tu nedotaženost.
Smířil bych se s tím, že hlavní postavou je sedmnáctiletá superhrdinka. Ale pokus o napodobení mluvy cool puberťačky působí vysloveně rušivě, se vším tím "vy víte jak to myslím". Méně (hlášek, vulgarismů...) by bylo více.
Krásným jazykem sepsaný příběh o tom, jak úzce je (nebo možná býval?) člověk srostlý s krajinou. Silná postava Hastrmana provází čtenáře staletími až do současnosti, nicméně tuto poslední část mohl si autor klidně odpustit.
Hastrman je knížka zvláštní, magická, navíc graficky vydařená. Nemusí nadchnout každého, ale nelze jí upřít jedno: čtenář ji jen tak snadno nedostane z hlavy.
Enzo odjíždí na bretaňský ostrov, čtu a čtu... a jsem zase skoro ve Skotsku! Tahleta zasmušilá, deštivá, lezavá atmosféra, ta Mayovi fakt jde dobře. Navíc zajímavá stará záhada, do toho ještě zapeklitý osobní problém... a o dobré čtení postaráno!
Vynikající sci-fi, taková ta klasika, která by neměla chybět v knihovničce milovníka žánru. Před nějakými dvaceti třiceti lety jsem hltal veškerou sci-fi literaturu, která se mi dostala do ruky. Po letech začne spousta příběhů a hrdinů splývat, to ale není případ téhle knihy. Dodnes si pamatuju na ten pocit, když jsem ji poprvé dočetl.