TomHr komentáře u knih

Konflikt černobílého nalajnovaného světa a barevných opravdových emocí byl přece leitmotivem nějakého filmu, co jsem viděl snad už někdy v devadesátých letech. Originální je však myšlenka ochuzení společnosti o vzpomínky a jejich uchování odděleně od lidí, aby nebyli zbytečně traumatizováni.
Rád bych věřil tomu, že se nenulové procento náctiletých, kteří si knihu přečtou, zamyslí třeba nad významem skutečných emocí, nad moudrostí stáří, nad důležitostí vzpomínek a rodiny; k tomu knížka i její otevřený konec vysloveně vybízí. Dárce je určitě povedená kniha pro děti a mládež, nic míň, ale nic víc.

5 08.06.2020

Krátké srdíčkové úsměvné a mravoučné příběhy, ve kterých jistě každá mladá dáma nalezne zalíbení, potěchu duše a také poučení... no dobře, tak úplně to není pravda, citlivým jedincům může knížka způsobit ujímání. Hospody, hampejzy a dvorky činžáků, tam všude na čtenáře číhají mocné salvy Wernischových nezřízených nápadů. A hlavně ten jazyk, ten šťavnatý jazyk!

4 08.06.2020

Krásné uchopení motivů ze severské mytologie. Humorné a mírně praštěné příběhy, které se točí kolem malého vikinga, u nás myslím nenajdeme moc dětské literatury s podobným námětem. Přístupný jazyk, pěkné ilustrace, to vše dělá z Vikinga Vika jednu z nejlepších knížek pro jen trošku odrostlejší děcka.

10 09.04.2020

Z pana Spisovatele se nám na stará kolena stal psavec. Tenhle dojem jsem měl z prvních stran knížky. Jenomže pak se v dopisech rozvíjí osudy jednotlivých lidí, ožívají příběhy a čtenář je nenápadně pohlcen. Okouzlen prostředím a hrdinou knihy, tím starým puntičkářem a bystrým glosátorem. Okouzlen Svěrákovým jazykem a milým humorem, okořeněným nostalgií a špetkou smutku. A tak z posledních stran jsem měl dojem úplně opačný než na začátku: škoda, že už knížka končí.

22 09.04.2020

„Vědecký" přístup, to je snad jedním z důvodů, proč čtenáři Mayneovy knihy vyhledávají. V Teorii vraždy se však jedná většinou o pseudovědecké plky, navíc několikrát opakované, v kombinaci s populárně naučnými moudry jako z časopisu Květy. Když si odmyslíme tenhle balast, zbude vcelku solidně vystavěný a odvyprávěný příběh, místy s napínavými pasážemi. Až na ten závěr, tam snad musel autor zjistit, že smlouva po něm chce ještě aspoň padesát normostran. Tak tam připsal nesmysly, které musel na poslední stránce sám omluvit.
Předchozí autorovy knížky byly jistě lepší.

8 09.04.2020

"Každý by měl aspoň jednou za život umřít."
Ne že bych to sobě nebo někomu jinému přál, ale přece jen neuškodí zastavit se a zamyslet - co je v životě skutečně důležité? Co bychom si přáli, aby tady po nás zůstalo? To je asi to zásadní, co se skrývá mezi řádky knížky, ve které se vypravěč musí vyrovnat s realitou vlastní smrti ve velmi dohledné době.
Než natáhnu brka představuje svižné vyprávění s přímočaře se odvíjejícím příběhem. Poměrně často si autor vypomůže těžko uvěřitelnou náhodou. Ostatně samotné pozadí příběhu je poněkud kostrbatě vystavěné a motivy některých postav obtížně vysvětlitelné. Přesto kniha baví, jazykem, situačním humorem, sebeironií vypravěče. Vysloveně jsem se těšil na nová překvapení, která se objeví za dalším rohem, a najednou byl konec!

12 09.04.2020

Podobný druh humoru jako u předchozích autorových dílek, ale tady funguje o poznání méně. Popis spisovatelovy tvůrčí krize je zřejmě autobiografický. Až na vcelku sugestivní popis L. A. knížka nezanechá větší dojem... Tak nějak nenaplnila očekávání.

4 26.03.2020

Kafe je černé jako noc a Šumava je černá jako propast pekel.
Až na sem tam nějakou tu expresivní, ale nefunkční metaforu velmi dobře napsaná knížka. Zpočátku to vypadá na kombinaci mrazivého příběhu a psychotického blábolu. Ale postupně všechno dostává kontury a věci do sebe začnou zapadat. Autor suverénně pracuje s popisy a s detaily, během chvilky čtenáře přenese do nitra neproniknutelných šumavských lesů a zapáchajících močálů. Zlo je vykresleno dokonale, navíc se ukrývá v člověku, atmosféra je správně hutná. Osobně jsem rád i za ten závěr, jsem přítelem happyendů a nemám rád neukončené příběhy nebo tragické závěry, které mají působit jako veliké umění. Takže sumasumárum: za pět hvězdiček!
Chtěl jsem se dneska projít do lesa, ale eště si to radši promyslím...

20 26.03.2020

Překvapivě dobré! Ledová chladnokrevná Erika už po všech těch nočních lovech ztrácela poslední dechy. Tahleta Katka ji může určitě nahradit. Od prvních písmenek je sympatičtější a plnokrevnější. Jestli ji v dalších příbězích neopustí asistent, vypadá to na pěkně vypečenou vyšetřovatelskou dvojku na scéně kriminálního žánru. Jinak má kniha všechny atributy, na které jsme u autora zvyklí, vcelku fungující zápletku, spád, napětí, čtivost. Tentokrát se dočkáme i skutečného vyšetřování. Asi tak pětkrát mě sice zarazily nějaké nelogičnosti, ale knížka přečtena jedním vrzem a zanechala dost dobrý dojem.

20 25.03.2020

Pan autor má spisovatelské řemeslo v malíčku. Dobře ví, jak čtenáře vtáhnout do příběhu, jak střídat rytmus a pracovat se spádem děje. Jazykem píše čtivým, nepříliš vyumělkovaným. Nicméně správná detektivka by měla mít ještě něco navíc. Detektivní práce je v knize tak trochu odsunuta na druhou kolej a omezuje se prakticky jen na zkoumání kamerových záznamů. O to větší prostor se spotřebuje na politikaření v policejním sboru a na permanentní Eričinu přednasranost, která, dlužno říci, tady přece jen trochu polevuje. Ano, kniha čtenáře jistě chytne, příběh a závěr si každý užije, ale je to takové nějaké... průměrné.

12 25.03.2020

Zvláštní pokus o naroubování Stoletého staříka na jiné reálie, takový jsem měl pocit při čtení. Ovšem 10 rozdílů nalezneme snadno. Tak například příběh je absurdní a rozhodně málo uvěřitelný. Humor násilný, taková ta sranda za každou cenu. Kniha je výrazně angažovaná... Přese všechno se Podivuhodná cesta fakíra četla lehce a vcelku pobavila.

6 24.03.2020

Výborná antologie, skutečně průřez detektivního žánru, ukázka všeho, co má správná detektivka mít - kniha má až skoro vzdělávací funkci. Nejedná se přitom o sbírku klišé, jednotlivý autoři zpracovávají látku hodně rozdílně. Nemůžu říci o všech zastoupených detektivech, že by mi přirostli k srdci, ale celkově se jedná o knížku osvěžující v době thrillerové.

9 24.03.2020

Krajně nesympatická alkoholička zmateně pobíhá z místa na místo, otravuje různé lidi a na úplném konci je někdo pachatel. Tak asi takový pocit mám z knihy. A taky jsem si většinu kapitol z celého srdce přál, aby už přišel nějaký vrah a tu hroznou ženskou zapíchnul. Jsem zvyklý vždycky knihu dočíst, ale tady to bylo jen se sebezapřením. Zdá se neuvěřitelné, kolik písmenek se dá vyplýtvat na chabou zápletku a schematickou psychologii postav. Dávám jednu hvězdičku za... no asi za snahu.

23 23.03.2020

Upřímně: popularita Top Gearu coby televizního pořadu je do značné míry vystavěna na kecech páně Clarksona a na jeho popichování s Hammondem a s kapitánem Šnekem. Také z toho důvodu jsem sáhnul po knize Na plný plyn a je třeba říci, že očekávání byla naplněna. Knížka je to zábavná, vystavěna na autorových úvahách na nejrůznější témata, přičemž recenzovaná auta tvoří často jen kulisu. Clarksonovův humpolácký styl, zábavná přirovnání a nekorektní názory dohromady docela docela dobře fungují, ale nadčasové úvahy nečekejme.

3 23.03.2020

Kříďák je typická kniha na přečtení jedním dechem. Dobře napsaná, čtivým jazykem, příběh se postupně a vcelku logicky odvíjí, dějové linie drží tempo tak akorát. Celé zabalené do lezavé atmosféry. Nicméně nelze si nevšimnout, že motiv knihy není úplně originální a pointa příběhu rovněž nezanechá silný dojem, takže za mě hvězdička dolů. Škoda.

11 18.03.2020

Kniha nepostrádá záhadno, napětí, vcelku sympatického (anti)hrdinu. Je psána čtivým jazykem, děj odsýpá a čtenář je zvědavý, jak se to celé vyvrbí. Tedy řemeslo autorka zvládá docela dobře. ALE! Jedná se zkrátka o variaci S. Kinga, tady nelze nesrovnávat, vždyť příběh Jámy je prakticky postaven na Kingovu motivu. Nemůžu si pomoct, ale to mi skutečně vadí.

9 18.03.2020

Zapeklitý případ! Do věci je zapletena řada postav s různými pohnutkami, jsou vzájemně propojeny složitými vztahy, které Tóra postupně objevuje. Vyšetřování je obtížné i pro těžký hendikep některých postav. Autorka však nezapře vypravěčku, a tak zamotané dějové linie nakonec rozplete a dočkáme se překvapivého závěru.
Přese všechno nepatří tahle detektivka k nejlepším ze série s Tórou. Z knihy mám pocit, že autorka toho chtěla sdělit až moc. Příběh tak ztrácí přímočarost a drajv, v některých pasážích Tóra dezorientovaně těká od ničeho k ničemu. Druhou výtku (pozor menší spoiler!) směřuji na vysvětlení duchařské záhady. Duše mrtvé dívky terorizuje rodinu, malý syn ji vidí; tyhle záhady Yrsa umí velmi dobře. Vysvětlení je na konci velmi chabé, prakticky se autorka vůbec nevypořádala s jednou z linií, kterou tak dobře rozehrála.

5 17.03.2020

Pro našince je Island poměrně exotický kraj. Ten je autorce málo, v knize čtenáře přenese rovnou do Grónska. Záminka pro cestu na nehostinné východní grónské pobřeží je sice trochu přitažená za vlasy, ale v tom není potřeba se pitvat, raději si užít mrazivou nehostinnou atmosféru základny, která je v knize velice dobře vykreslena. Rovněž zápletka je zajímavá, příběh docela funguje, nechybí tajemno, napětí i jiskření mezi jednotlivými protagonisty. Sumasumárum: proč nedat 5 hvězd?

8 17.03.2020

Je to už nějaký ten rok, co jsem se poprvé potkal s knihou Dominika Dána, byl to tehdá Červený kapitán. Od té doby jsem si vypěstoval závislost. Tyhle knížky se čtou jedním dechem, Dán čtenáře chytne a nepustí až do posledního písmenka. Přitom tak nějak tušíme, že se nejedná o stěžejní díla slovenské literatury, která za sto let budou tématem diplomových prací studentů slovenštiny. Dokonce nemůžu říct, že bych souzněl se všemi Dánovými světonázory.
Jedním z důvodů návykovosti je jistě přímočarý jazyk a zaměření na příběh. Jasný tah na bránu bez přílišných komplikací a vyumělkovaností. Autor velmi dobře zachází s dějovými liniemi, které proplete a pak v přesném pořadí rozmotává, aniž by čtenář resp. posluchač ztrácel přehled v ději a v postavách. V knihách se nabízí několik pachatelů a možných scénářů, to vše dospěje k překvapivému a jasnému závěru.
Důležitou devízou Dánových knih je důvěrná znalost prostředí policejních služeben a kanceláří, ale také podsvětí, vagabundů a jejich žargonu. Hlavní postavy jsou kriminalisté ze staré školy, kteří spoléhají na staré osvědčené postupy, třeba chodí dům od domu a vyptávají se svědků - to se v dnešních thrillerech moc nenosí.
Ano, hlavní postavy. Ty jsou také důležitým důvodem obliby Dánových detektivek. V dnešní době se staly módou stostránkové psychologické rozbory rozervaných postav, podrobné popisy každého hnutí mysli hrdinovy. Asi to má být známkou kvalitní literatury. U Dána se sáhodlouhé psychologie nedočkáte. Přesto: Krauze a spol. mám přímo před očima, jako osoby z masa a kostí, tuším, jak přemýšlejí, jaké jsou pohnutky jejich konání. Jsou to ochmelkové, lenoši, nevěrníci... vlastně jako my všichni obyčejní lidi. Tak se čtenář rád ztotožní s hrdinou příběhu, zejména když na jiném místě vystoupí do popředí odvaha, smysl pro čest a pro spravedlnost.
Zkrátka knihy Dominika Dána jistě patří k tomu lepšímu, co dnes nabízí detektivní žánr. Pro knihu Venuša zo zátoky všechno řečené platí jakbysmet.

26 17.03.2020

Oddělení vražd se v poslední době nějak nedaří. Objasněnost klesá a nadřízení, až na výjimku schematicky vykreslení jako troubové, na kriminalisty tlačí. A tak mrtvá dívka dlouho nemá ani jméno. Současně se zvolna začíná odvíjet příběh mrtvé ženy a dítěte, které najdou hasiči po zlikvidování požáru domku na kraji vesnice u Brna. Mravenčí detektivní práce postupně odhaluje zamotané pozadí zločinů. Kromě osazenstva kanceláře 141 se opět potkáme s Krauzovým spolužákem z holešovské policejní školy.
Ve srovnání s ostatními knížkami Dominika Dána je tahle vážnější, vyznění není úplně optimistické. Objasněnost sice stoupla, prémie budou, někteří vagabundi budou sice za mřížemi, ale ten nejnebezpečnější a také ten nejmocnější justici unikli.
Krv nie je voda, stejně jako ostatní tituly Dominika Dána, patří k výborným detektivkám se všemi atributy, které má tento žánr mít.

26 17.03.2020