tomm.ik komentáře u knih

Opět fantasticky zvládnuté vyprávění životních osudů tří generací žen během nelehkých událostí dvacátého století. První jsem četl Hanu, následovaly Tiché roky a teď i Slepou mapu. Styl psaní paní Mornštajnové je stále stejný, úsporný, ale s nekutečným citem nevynechat jediný detail a dokonale popsat charaktery všech postav a to i těch vedlejších.
Jak ona sama řekla, tak jak píše, bude psát, její styl se nezmění a je to dobře, protože ať už v budoucnu napíše cokoliv bude stále čtivé, i kdyby to měl být nákupní seznam.

11 25.06.2020

Po prvním Netopýrovi, který byl pro mě obrovským zklamáním, jsem dal Nesbovi ještě šanci a se vrhl podle mnohých na jeho nejlepší detektivku. A výsledek...absolutní pohlcení. Tohle se s prvním dílem vůbec nedá srovnat. Nesbo jako spisovatel dospěl a napsal příběh, který mě doutil číst do pozdních hodin.

7 13.02.2018

Navždycky.

6 01.08.2020

TAK TO BYLO DOKONALÉ !!!

Druhé díly mají obecně špatnou pověst, protože jsou většinou nudné a vycpávkové. To však neplatí u Koláčků. Na knihu jsem se těšil jako malé dítě. A to čekání stálo za to! Za mě je to ještě lepší než Muffin a čaj.
Absolutně jsem se do Daniela a Kita zamiloval a nechtěl jsem aby ten příběh skončil, jenže stránky se v podstatě otáčely úplně sami.

6 07.05.2019

Tak tohle byla jedna velká jízda. Eriku Fosterovou jsem si už od začátku nesmírně oblíbil a tento díl patří, čistě podle mého názoru samozřejmě, mezi ty nejlepší z celé série.
Ano, Robert Bryndza používá neustále stejný vzorec pro psaní a rozpoutávání celého případu a je pravdou, že u předchozího dílů Do posledního dechu mi to už trochu vadilo. Pak jsem ale otevřel tento díl a s neschopností odtrhnout se od chladnokrevného běsnění dvou zabijáků, jsem knihu za tři dny přečetl jedním dechem. Autor má jako vždy skvělé zvládnutou psychologii všech postav, zkombinovanou s rychlým stylem jakým je děj vystavěn.
Knížky od Roberta Bryndzy jsou moje oblíbené a tento díl mě v tom jen utvrdil.

5 09.04.2019

Není úniku byla jedna velká jízda, která mě připoutala a nepustila až do samotného konce.
Na dostřel už byl ale jiný případ, i když to ze začátku vypadalo hodně slibně. Děj je vleklý a nudný. Hlavní dvě postavy se chovají jako hrdinové se superchopnostmi, kteří by mohli konkurovat i Avengers. Celá zápletka je rozhodně zajímavá už od anotace, jenže její zpracování nepovedené. Do čtení jsem se nutil a posledních padesát stran jsem si říkal, ať už je proboha konec.

5 03.04.2019

Muffin a čaj je jedno veliké, až nechutně přeslazené, klišé, které však má svoje kouzlo a neskutečně sympatické postavy. Na to, že se jedná snad o první český LGBT román, tak se povedl. I když jsem si myslel, že mě příběh nemůže nalákat na pokračování, tak opak je pravdou.

5 13.02.2019

Za mě můžu říct, že Loutkář je rozhodně lepší než předchozí díl i když trpí stejným problémem: nápad dobrý, ale zpracování pokulhává. Po předchozím dílu jsem se do čtení pouštěl bez nějakého velkého očekávání a dobře jsem udělal. Postavy jsou vcelku sympatické, ale místy si počínají celkem komicky až neschopně. Celé to bylo zvláštně až zmateně napsané a poskládané, že jsem se musel při čtení občas vracet o pár řádků výše. Jako čtení na dovolenou dobré, ale že bych Loutkáře zařadil do Edice světový bestseller se říct nedá.

5 03.08.2018

Od každého dílu se Robert Bryndza zdokonaluje. Dívka v ledu byl slušně napsaný debut, který , kromě sympatických postav, nepřinesl nic nového. Sázel spíše na dopředu vyšlapanou cestu od světových autorů, četl se ale velmi dobře a otáčeli jste stránku za stránkou.
Noční lov už byl jiný příběh. Děj napínavý od první kapitoly, celý děj i samotný závěr byl skvělý a série s Erikou Fosterovou se stala jednou z mých nejoblíbenějších. Nemohl jsem se proto dočkat vydání této knihy. To čekání stálo z to.
Temné hlubiny nastavují laťku ještě výše než předchozí kniha. Stránku otáčíte jednu za druhou, abyste se dočkali rozmotání nevyřešeného případu. Opět velmi čtivá kniha se silným závěrem. Nemůžu se dočkat další knihy, v této sérii.

5 13.03.2018

Konečně román, který není žádná sladká tuctová lovestory, ale intimní a depresivní pohled do trpící duše.
Opravdu skvělý debut!

4 14.04.2019

Skvělý thriller, který čtenáře nenechá odejít dokud nedočtete poslední stránku. Ale i přesto má pár chyb. Tou největší je asi hodně natahovaný konec, od něhož očekávate že vám vyrazí dech, ale ve výsledku se vlastně nevymiká podobně laděným thrillerům dnešní doby. Na Není úniku jsem se moc těšil a nebyl jsem zklamán. Určitě doporučuju.

2 06.10.2018

Kniha má svižné tempo a budete ji mít přečtenou za chvíli, což je jediné plus, které bych o ní mohl říct. Samotný námět a myšlenka je dobrá, ale ve výsledku nepřináší vůbec nic nového. Dějové zvraty jsou tu v podstatě jen dva a z toho je nejlepší konec, protože pasáž ve Španělsku je nudná a natahovaná a nepřináší žádný posun ve vyšetřování zmizení mladé Anny.
Nejvíce mě štvaly konce kapitol, které Vás nutí číst dál a dál, jenže v další kapitole nedozvíme vůbec nic.
Samotný závěr pro mě nebyl žádným velkým překvapením a onen neznámý "Sleduju tě" nedostal, kromě jedné kapitoly, žádný prostor, což mě docela mrzelo.

1 18.08.2019

Při čtení Warcrossu se nelze ubránit porovnání s Ready Player One. Oba romány jsou vystavěny na funkci virtuální reality a her ve virtuální realitě.
Warcross má mnoho hluchých míst, kde si nic neděje a musítě se jimi prokousat. Zhruba už od poloviny knihy bylo jasné kdo je Zero, takže se na konci žádný wow efekt nekonal. Samotné prostředí i funkce Warcrossu byly občas dost zmatené a špatně popsané.
Kniha má vcelku rychlý spád, hlavně za polovinou knihy a otevřený konec knihy nutí si koupit pokračování.
Celkově se mi kniha líbila, měla spád, sympatické postavy, jen ten závěr nemusel být tak rychle ukončený.
____________
Jestli vyjde kniha dotisk nebo druhé vydání, tak by se mělo Cooboo zaměřit na korektury, protože kniha má hodně chyb, které mnohdy bijí do očí (chybějící čárky, zpřeházená slova, zkomoleniny, chybějící písmena, ...)

1 09.02.2019