TomoCZ komentáře u knih
Soubor krátkých příběhů z většiny se vyznačujících značnou neurčitostí a tudíž dávajících čtenáři prostor ke značný (a někdy o trošku míň značný, ale přece) vlastní interpretaci. Jsou napsaný čtivě, kdy použitej jazyk dost baví, neboť autor využívá rozličných popisů a opisů ať už situací nebo pocitů postav, a v jednotlivých povídkách navozuje odlišný a zatraceně hmatatelný a hutný atmosféry, povětšinou temnějšího ražení. Ty v kontrastu s použitýma obratama pak dokážou navodit i lehkej sladkokyselej úsměv.
Po druhým přečtení zvyšuju ze 3* na 4*, protože ten úvod do toho světa je na týhle sérii asi to nejtěžší. Jakmile už má člověk aspoň trochu představu, tak to tady najednou i docela dává smysl a není problém si ten detailní a propletenej svět naplno užít.
Asi nejpodivnější věc, co si pamatuju, že jsem kdy četl. Základní kostra příběhu je v jádru úplně jednoduchá, ale zabalená do tak podivných scén s podivnýma postavama, že už chápu, proč je i ta seriálová adaptace tak podivná. Gaiman tady ukazuje svůj um, co se týče práce se slovy i originálnosti a vtipnosti dialogů, na druhou stranu dokáže bejt i příjemně civilní a obyčejnej a ke čtenáři se dokáže dostat přes zhmotnění úvah, který snad každej člověk sám někdy vedl. Ale nejpodivnější (ano, tomuhle slovu se u týhle knížky fakt nedá vyhnout) na tom je to, že kolem a kolem se to celý zdá vlastně o ničem. Jako by to byly jen scénky - někdy drsný, někdy vtipný, někdy smutný - který ale k celkovýmu ději nijak nepřispívaj a mít to o 200 stran míň, vyjde to skoro nastejno. Přesně tenhle pocit mě zachvátil po dočtení. A ten samej pocit mi od tý doby nedává spát, pořád nad tím musím přemejšlet a čím víc nad tím přemejšlím, tím víc je mi jasný, že to přeci jen o něčem bylo, jen to není úplně na první pohled znát.
Neskutečně silný, dějově nabušený.... i když zase chvilku trvá, než se to rozjede, tak zhruba od poloviny knížky je skoro nemožný se od toho odtrhnout. Sice tomu chybí nějaký pořádný vyvrcholení, tak jak jsme byli zvyklí, ale to v tomhle případě nevadí, páč to značí spíše přechod od starých pořádků k novým, ještě horším. Bravo!
Příjemně mysteriózní první polovina, následovaná psycho-mindfuckovou poslední třetinou, od který se člověk nemůže odtrhnout, přestože už ho pálí oči jak po zásahu pepřákem.
Opět chvíli trvá, než se to rozjede, ale jakmile k tomu dojde, je to zase parádní jízda a nový postavy nakonec přirostou k srdci či si vybudují vaši nenávist.
Zatímco první dvě knihy tlačily na pilu skoro hned od začátku, u třetí je ten rozjezd trochu pomalejší, kapitoly některých postav z počátku přijdou trochu zbytečný a nudný (Anna), ovšem jakmile se to po asi sto padesáti stranách rozjede, prakticky to nezabrzdí až do konce. Teda... jak co nezabrzdí. Jedno brzdění to nakopne vlastně ještě víc. A hlavně tady jde chvílema už fakt do tuhýho, protože šokujícíma headshotama se tady rozhodně nešetří.
O něco méně strhující než první část, ovšem stále čtivé, napínavé a setsakramentsky promyšlené.
Příjemná jednohubka, která ale asi hlavně těží ze jména autora, neboť mi nepřijde ničím nějak extra výjimečná, ba naopak - ze začátku jsem byl spíš zklamanej. Až u těch delších příběhů se to zlepšilo a s chutí jsem je přečetl, ale rozhodně od toho nečekejte nic víc, než jen obyčejný převyprávění neobyčejných příběhů.
I když jsem na knižní detektivky nikdy nebyl, tady v tý jsem se našel, stejně jako se v ní našel sám autor. I když mi od něj tématicky víc sedí ty historicko-pohanský věci, čtivostí je tohle daleko překonává. Jo, a konečně se pořádně dostalo i na Jaroše!
Po posledním Bohatýrovi a Bivojovi je tohle taková úleva od tý roztahanosti. Autor tady jde přímo k věci, nikde se nezadrhává a i přes složitost a zdánlivě slepý uličky v případu to nenudí a nutí číst dál. Samozřejmostí je i nějaký to gore, znásilňování a zkrátka taková ta Červenákovská klasika. Jediný, co zamrzí, je lehký opomíjení postavy Jaroše.
Pecka! Skvěle se to čte a i přes předchozí znalost seriálu to baví a dokáže emočně oddělat.
Slabší 4*. Je to klasický Červenák - barvité vyprávění všeho druhu s košatými popisky prostředí, postav a všeho. Problém nastává ve chvíli, kdy si čtenář uvědomí, že už je toho vlastně místy až moc. Další slabinou je příběh. Je mi jasné, že napsat tak dlouhý román podle krátké pověsti, není nic snadného, ale možná právě proto by neuškodilo značné zkrácení, neboť jsem měl pocit, že množství dějových linek, odboček nebo přeskoků k úplně jiným postavám je vlastně úplně zbytečné a působí tak dojmem nastavované kaše. Ostatně tenhle problém jsem měl už u posledního Bohatýra.
Veškerá moje kritika ovšem nemění nic na tom, že se to čte poměrně dobře a hlavně druhá část dostává slušné grády, které to jako celek táhnou nahoru.
Cornwell pokračuje takřka ve stejné formě jako v první knize a zachovává tak výbornou čtivost způsobenou mimo jiné opět skvělým propletením fikčního osobního příběhu Uhtreda s historickými událostmi, které jsou (dle doslovu autora) místy lehce poupravené, ovšem stále dosahující velké informační hodnoty.
Ač je to výborně napsaný, co se týká barvitosti vyprávění a vůbec zobrazení pohanských Čech, tak příběhově to samo o sobě dost dobře nefunguje. Působí to strašně roztahaně a autor se soustředí spíše na různý popisky všeho možnýho než na běh samotnýho děje, kterej ve výsledku vlastně vůbec ničím pořádně nepřekvapí. O třetinu zkrátit (ač vím, že je to nemožný) a působilo by to daleko líp.
Dost jiný oproti prvnímu dílu, ne nutně horší, ovšem těžko označit za lepší. Některý části se trochu vlečou a jiný vyzní do ztracena a nedokončeně, další linky ale končí dobře a určitý postavy i dost nečekaně. Rozhodně stojí za přečtení.
V zásadě jsem při čtení měl stejnej problém, jako v případě předchozího dílu - tady ovšem znásobeno, kvůli neskutečný rozsáhlosti ve srovnání s předchozíma dílama. Milion postav, milion pohledů, u některých jsem si pak ani nebyl jistej, jestli je to ten samej, co tam byl před půl knížkou, takže jsem musel listovat zpátky... a vlastně navzdory názvu mi přišlo, že nejenže už to tolik není o bohatýrovi Iljovi, ale že to o těch bohatýrech není skoro vůbec a naopak se to spíš věnuje všem těm Chazarům, Alanům, Avarům a všem kolem. Jenže ono je to opět - až na pár slabších míst - skvěle napsaný v důležitých částech i dobře vymyšlený, takže osudy jednotlivých postav (a zvířat), se kterýma čtenář strávil stovky (u některých i tisíce) stran a celej závěr v člověku prostě vzbudí emoce, který bude muset nějakou dobu zapíjet tím proklatě dobrým alanským rongem.
Že dávám jen 4* neznamená, že bych byl nějak zklamanej, to vůbec ne. Kniha se čte skvěle a ač místy může působit trochu rozvláčně a nastavovaně, tak jsou její jednotlivý kapitoly skvěle napsaný i slušně vypointovaný. Vlastně jedinej takovej problém je ten, že se až moc často střídaj pohledy a dějiště a člověk si tak vlastně ani pořádně nestihne k nikomu udělat vztah (krom Buruška samozřejmě!). První kniha ještě tak nějak jako hlavní postavu vedla Ilju Muromce, ale ten se tady už úplně ztrácí mezi těma ostatníma daleko zajímavějšíma bohatýrama i padouchama.