toni-az komentáře u knih
Leonardův životní příběh je opravdu zajímavý, díky knize jsem pochopil spoustu věcí a jeho písní. Některé jeho povahové rysy jsem opravdu netušil.
Nicméně kniha není napsaná moc dobře, je dosti nepřehledná, přeskakuje mezi časy a dost často se nimrá ve věcech, které jsou v ní úplně zbytečné, takže je zbytečně rozvleklá. Nejvíc mě rozčiluje strašný počet osob, které se tam vyskytují aniž by to bylo potřeba (XX, manželka YY jim pohlídala psa apod.)
Co se týče audiobooku, ten také nebyl udělán moc dobře. Vůbec mi nesedlo, jak tam za Leonarda mluví někdo jiný a strašně ruší to, jak vypravěčka neumí anglickou výslovnost, což v knize plné anglických jmen je opravdu tragédie. Nicméně oba herci Černá i Krobot namlouvají opravdu pěkně, na běžné knize by to bylo super.
Každopádně škoda, že autoři tak zajímavý příběh jedné z největších hudebních ikon moderní doby tak zprasili.
Jakože cože? Po parádním předchozím dílu najednou úplně nesmyslná odbočka k nějaké nepodstatné události v Rolandově životě? Baže, nebýt pár stránek na začátku, kde se ukončila linka s Blainem Mono, byla by to naprosto zbytečná kniha, to tedy ano. Jestli byl příběh důležitý pro děj, tak budiž, ale to se dalo sfouknout asi tak na desetinovém rozsahu.
Tentokrát musím také napsat pár slov k překladu. Obecně tato série mi přijde přeložená slabě, ale tento díl obzvlášť. A to baže mi lezlo krkem už na začátku a průběžně se to zhoršovalo. Možná, že bez něj by to bylo o půl hvězdy víc.
Celkem čitelná oddechovka, bez něčeho nového či zajímavého. Ten druhý recesista odhalen asi v půlce knihy. Konec takový nějaký nemastný neslaný. Za mě průměr.
To se mi četlo výrazně lépe než Barva kouzel, ale pořád to na můj vkus je takové neusazené. Nápady dobré, ale místy nedotažené, humor někdy až moc za každou cenu.
Z nějakého důvodu jsem si myslel, že se jedná o knihu podle nějaké hry na hrdiny. Pokud to tak je, není to na knize poznat. Stylově, slohově nejde ani poznat, že se jedná o prvotinu, jazyk mě baví, a na začátku mě ke knize celkem přitáhl.
Bohužel kniha na mě působí jako žvýkačka. Zpočátku šťavnatá a plná chutí ale čím déle ji člověk žvýká, tím chutě slábnou a žvýkačka tuhne. Stejně tak postupem času mě tato kniha přestávala víc a víc bavit a poslední cca čtvrtinu jsem se musel trochu přemáhat. Co mi asi vadilo nejvíc, byly pasáže kurzívou. Asi od poloviny jsem se soustředil na to, zda tam jsou k něčemu dobré a až na pár výjimek jsem seznal, že bez nich by kniha byla lepší.
Původně jsem chtěl dát jen 2*, ale je to prvotina, tak budu hodný.
Jako oddechovka ok, pěkně to odsýpalo, krve bylo až až a audiobook byl fajn načtený.
Co se týče příběhu, bylo to takové poslabší, žádný opravdový nápad, spíš jen klišé opsaná odjinud, ale aspoň tam byly sympatické postavy. Na můj vkus trochu moc hlášek a většinou ani nebyly moc dobré, zasmál jsem se tak u tří. Místy mi přišlo, že si autor trochu honí triko, co všechno zná. To bylo trochu i vidět na popkulturních narážkách. I když ty mi přišly zrovna celkem fajn, aspoň tedy ty, které jsem odhalil. To se nakonec stalo nejzajímavější částí četby, že si je člověk hlídal a přiřazoval správným filmům, seriálům či knížkám.
Bohužel autor (aspoň zatím) velikánům jako Kulhánek či Kotleta nesahá ani po kotníky. Ale třeba se ještě rozepíše.
O poznání lepší než předchozí díl, ale pořád tak nějak o ničem, když člověk od půlky minulé knihy věděl jak to bude celé pokračovat. Ale aspoň tam byly nějaké pěkné boje a občas zajímavé myšlenky kolem obléhání. Ovšem z té jejich taktiky jsem fakt rostl. Přitom by to šlo řešit tak jednoduše...
(SPOILER) Tento díl mě moc nezaujal. Na mě trochu moc náhod, hlavně ta věc s tajnou chodbou byla už trochu přes čáru. Na druhou stranu do průměru to vrátil ten konec, který byl hoden Nero Wolfa.
Posloucháno jako podezřele krátká audiokniha. Na to, že v každé kapitole byla dlouhá hudba a shrnutí předchozího, ty 2 hodiny asi znamenají, že to nebylo komplet. Ale možná, že to knížce spíše pomohlo, protože pěkně odsýpala.
Je to neuvěřitelné, jak každá knížka / série autora je úplně jiný subžánr, v podstatě nic si není podobné. Od urban fantasy přes cyberpunk až po space operu. V tomto případě paralelní světy, kde prvek vykořenění z reality výrazně připomíná Gaimana, i když styl psaní je naprosto odlišný. Hodně zajímavých nápadů, napsáno jako obvykle velmi čtivě. Jen mi trochu vadily ty filozofické začátky kapitol.
Oproti několika předchozím dílům se mi tento příběh líbil o něco víc. Ani mi moc nevadí, že se Will nemění, aspoň máme konstantu, které se dá chytit. Ale co mi vadí, jak najednou začal mluvit s koněm a ten mu odpovídá. A samozřejmě to věčné opakování stejných věcí, hlášek a popisů a vysvětlování jasného. Ale beru to tak, že když to je pro děti, tak to je asi potřeba. Ale stejně, rovnou jdu na další díl.
(SPOILER) Začínat devátým dílem série není úplně ono, ale v tomto případě to vůbec nevadilo. Napsáno poutavě, odhalení bylo překvapující, i když základní zápletka byla celkem jasná už od začátku.
Vadilo mi trochu moc náhod a naprostá nereálnost základní myšlenky románu. Že by někdo byl schopen se vydávat za nějakého poustevníka? Jak by na něj cizinec přišel, když tam nikoho nezná? A i kdyby znal, tak ne zrovna někoho, kdo nevychází z domu.
Posloucháno jako audio, které bylo skvěle namluvené.
Zdaleka jsem neobjevil tolik historických a faktických nesmyslů jako Waul, ale i tak mi hodně vadily. Co mi vadilo snad ještě víc, byl půlstránkový popis každé pistole či revolveru, který některá postava vzala do ruky. A pak různé drobnosti, jako že se pořád řešilo jaké přesně pivo, panáky a jídlo si kdo dal. Nicméně za mě zajímavá atmosféra, ne úplně tradiční fantasy doba a prostředí a poměrně čtivý a místy napínavý příběh. Bohužel po chvíli se povídky tak nějak začaly opakovat a byly trochu na jedno brdo. I tak na průměrné hodnocení to stačilo.
Asi to měl být psychologický triller. No psychologie obsahovala pouze nekonečné kňourání a přemílání pořád se opakujících pocitů. Triller? Ne, to opravdu triller nebyl. První půlka čirá nuda, druhá půlka opruz. Postavy se chovaly naprosto nelogicky, příběh moc nedával smysl. Pachatel byl jasný ještě dřív, než se něco stalo, nikde nic zajímavého či dokonce překvapujícího. No dobře, byly tam asi 2 drobnosti, které jsem nečekal a místy tam byl i náznak nějaké atmosféry, takže úplný odpad to není. Ale každopádně jméno Ruth Ware si musím dobře zapamatovat, abych od ní omylem nezačal číst něco dalšího.
Co se týče audiokniky, Simona Postlerová je dobrá herečka, takže načteno bylo profesionálně, to byla asi nejlepší věc celé audioknihy. Na druhou stranu bych čekal, že příběh v ich formě bude číst někdo v přibližně stejném věku jako je hlavní postava, nikoli dvakrát starší dáma.
Takový Pán prstenů naruby. Pěkně napsáno, příběh sice trochu zamotaý, ale smysl nakonec dává. A je to úplně něco nového. Fakt jsem si to užil, jen škoda, že ještě nejsou k dispozici další díly. Naštěstí je tento první díl celkem ukončen, takže to zase tak nevadí.
Ten název jsem trochu nepochopil. Asi to bude o slovu pěšky, ale mohlo se to tam nějak vysvětlit. Jinak moje druhé setkání s autorem, poprvé mi trochu vadil způsob načtení, ale teď jsem věděl do čeho jdu, takže to bylo fajn. Vtipný a oddechový cestopis s velkou (až moc) spoustou alkoholu a kávy. Až mi bylo místy za Ladislava blbě.
Co mě na Ladislava cestopisech baví, jsou filozofické pasáže, nicméně opravdu lituji jeho partnerku. Asi se doma moc neobjevuje...
Popravdě řečeno, od Gaardera jsem si zvykl na kvalitní knihy s filozofickým podtextem, nad nimiž je třeba se řádně zamyslet. V této knize mi to buhužel chybělo. Možná trochu existencionalistických úvah na úplném konci by to mohlo spravit, ale buďme upřímní, podobné úvahy najdete v polovině scifi knížek.
Strašně mě rozčilovalo to řešení pravidel a nemyslné vztahování něčeho, co si vymyslel jiný člověk pro své pobavení, s určitou osudovostí. Takže za mě pouze taková nemastná neslaná naivní povídka pro děti.
Nemůžu ovšem upřít jistou míru čtivosti, takže těch cca 50-60 % to má mít.
Poslouchal jsem jako audio, z něhož mám trochu rozporuplné pocity. Na jednu stranu dost hrozný přednes Miloslava Königa, jehož jednotvárná interpretace člověka poněkud uspává, navíc spousta špatně přečtených slov, chyb, nemluvě o výslovnosti anglických slov. Na druhou stranu mě hodně bavilo, že kdykoli byla v knize zmíněna nějaká píse%n, skladba ze soundtracku apod., kus tam pustili. Za mě super dotváření atmosféry, ale dovedu si představit, že někomu by to mohlo vadit.
Ještě než se dostanu k obsahu, jedna připomínka k překladu. Ten je prostě hroznej. Tohle neměla překládat ženská, to měl překládat nějaký bývalý programátor nebo hráč z oné éry, např. Franta Fuka. Paní překladatelka možná umí dobře překládat běžnou literaturu, ale zde bohužel strašně čišela její neznalost reálií.
Co se týče děje a obsahu, první 4 hodiny z 18 byly trochu utrpení. Nekonečné popisy dystopického světa, bohužel spousta věcí 10x opakovaná. Hodněkrát jsem si říkal, že Lukjaněnkovo Bludiště odrazů je mnohem dál. Nicméně jakmile začal skutečný příběh (rozuměj Wada konečně napadlo je je měděný klíč, což mně bylo dávno jasné i bez nápovědy), děj se rozběhl a člověk měl problém se od něj odtrhnout. Všechny narážky na 80. léta i hry, filmy, hudbu z té doby mě náramně bavily, projevila se u mě nostalgie mládí. Pár filmů jsem si musel hodit do fronty na znovuzkouknutí.
Hodnocení za mě tak 3,7*, body strhávám za nedobře napsaný začátek a absenci zmínky o největších ikonách popkultuty 80. let, a to M. Jacksonovi a Madonně. Myslím, že kdybych v té době nevyrůstal, bylo by to o hvězdičku míň.
Neměl jsem na knihu v podstatě žádná očekávání, z popisu jsem měl pocit, že to bude nějaké parodické veselé čtení. Jako párkrát jsem se zasmál, to ne že ne. Ale na druhou stranu je to spíše propracované psychologické drama a v druhé polovině jsem chvílemi měl depku jako z knížky nikdy dřív.
Musím přiznat, že jsem byl celkem překvapen, zejména tím, že jsem vůbec netušil, co přijde dál. Pro mě jedna z nejoriginálnějších knížek posledních let.
Na této knize je špatně snad úplně všechno, možná s jedinou výjimkou, a to je temná atmosféra.
Jinak dialogy jak desetileté děti, které se naučily několik sprostých slov, stále dokola omílaná klišé, stejné fráze, které jsou opravdu po několika opakováních pořádnej opruz. Děj v podstatě žádný, gradace vůbec, konec do ztracena. Motivace postav nejasná až nesmyslná. Žádné sympatické postavy (Dominik ze všech nejmíň), snad kromě Léto, ale ta se odepsala předem. Zápletka překombinovaná. Námět tuctový, originalita nula. Akce sporadická, takže to není ani pro ty, kdo rádi styl Kulhánka a spol. Detektivní linka? Tak zpočátku se to tak tváří, ale s detektivkou to nemá nic společné.
Někdo psal, že nejde poznat, že to psala žena. Jde, a to hodně. Hlavní hrdina se chová jako kdyby měl celou dobu krámy. Furt nasranej jednou na jednu stranu, podruhé na druhou, občas na všechny. Neví co chce. Neví co nechce. Promiňte Krystýno, ale tahle se chlapi nechovají. To je typicky ženský způsob chování, ovládaný emocemi.
Popravdě netuším, kdo je cílová skupina a komu by se vlastně tato kniha měla líbit. Ovšem podle ostatních hodnocení se někomu líbí, což nechápu. Asi se jedná o lidi, kteří mají rádi vulgarismy a děj, který nedává smysl.
Historky zajímavé, ale jinak to moc dobře napsané není. Připadá mi to tak nějak neuspořádané, často se tam opakují informace, stylisticky taky žádná sláva. Co mi vadí hodně je ta forma jakože rozhovoru. A ještě v audioknize Klímu mluví Klíma, a to je fakt hrozný. Prachař jakožto Šlachta mi moc nesedí hlas, ale přednes dobrý.
Co se týče obsahu, člověk si rozšíří obzory o tom, jak to u nás chodí u policie, celní správy, ale i v politice. Jako hlavní deviza knihy to je dostatečně nosné a stálo za to ji přečíst.