Toňula komentáře u knih
Styl psaní Monse Kallentofta není jednoduchý, i v případě tohoto románu si musí čtenář zvyknout na "lyrické" pasáže promluv mrtvých a na básnické obraty ve vyprávění. Kniha není špatná, děj zajímavý a napínavý, jen pasáže s Malin mě trochu doháněly k šílenství - její neustálý boj s alkoholem a sama se sebou docela kazil můj celkový dojem z knihy. Ale rozhodně stojí za přečtení a já doufám, že v příštím díle se Malin vzpamatuje a začne se chovat více profesionálně.
Poslední z trilogie o majáku Kiss River, opět lidský,citlivý příběh o síle odpuštění, lásky a překonání vlastních stínů z minulosti.
Ačkoliv mě kniha Než jsem tě poznala hodně oslovila, ani tato nebyl zklamáním. Stejná hrdinka, stejně čtivé, jen příběh trochu jiný.
Stejně čtivé jako předchozí díl, další osudy dvou domnělých sester, které musí stále překonávat nástrahy osudy i milostné peripetie.
Čtivý příběh tří sester vyprávěný prostřední z nich, Karolínou, tou "nejméně zajímavou". Všechny prožívají svá trápení, životní výhry i prohry, řeší běžné starosti i nečekaná odhalení, Karolína navíc obohacena o zkušenost práce v cizině i zvláštního vztahu s cizincem, aby nakonec objevila lásku tam, kde ji nečekala.
Napínavý děj, tentokrát zasazený do pro mě poněkud exotického protředí ostrova, přesto mi více vyhovovalo české prostředí a čeští hrdinové.
Na doporučení kolegyně jsem zkusila první z řady knih tohoto,pro mě neznámého autora. Z počátku jsem byla na rozpacích ze stylu vyprávění, který je spíše lyrickoepický, ale postupně mě zaujal právě svojí originalitou. Opravdu zajímavá severská krimi.
Stejně jako ostatním i mně připadala kniha velmi zvláštní, celkem originální téma i zpracování, akorát opravdu těžko uvěřitelné a úroveň vyprávění taková nevyvážená.. Místy myšlenkově velmi hluboké a jindy docela nudné a na konci až přitažené za vlasy..Předchozí knihy byly o dost lepší.
Znovu se mi potvrdilo, že knihy Diany Chamberlainové stojí za přečtění. Opět lidský příběh, ve kterém hrdinové řeší nejen morální dilemata, ale snaží se vyrovnat s minulostí a jejími důsledky na současný život. Nechybí láska, napětí, naděje i beznaděj, porozumění i nepochopení, tvořící čtivý koktejl pro vnímavého čtenáře.
Čtivý příběh kombinující romantiku a napětí na pozadí napoleonských válek.
Barbara Woodová psát umí a tato kniha mi to opět potvrdila. Příběh bohatý na události, ve kterém nechybí láska, historie, tajemno, zkrátka směs všech ingrediencí, které umí autorka namíchat do velmi čtivé podoby.
Opět příběh vyprávěný pohledem několika postav, opět zajímavá a čtivá zápletka, ke konci možná trochu sladkobolný, ale určitě stojí za přečtení,hlavně kvůli stylu vyprávění, který je pro Tess Stimson tak typický..
Stejně milá jako předchozí díl - čtivý, laskavý příběh se známými hrdiny, kteří od předchozího dílu ušli kus cesty a opět udělali nová poznání o sobě i o druhých.
Čtivá,oddychová, na mě trochu jednoduchý příběh, ideální na odreagování od starostí všedního dne.
Další zajímavý případ Carla Morcka, příběh ženy, kterou společnost nespravedlivě odsoudila do role vyhnance a následky tohoto rozhodnutí, které se staly osudným pro několik dalších lidí.
Působivý příběh o ztrátách a nalézání, o síle lidské lásky, která zůstává i přes to, že mozek postihla zákeřná Alzheimerova nemoc.
Upřímně řečeno, po Knize vzpomínek a Není co ztratit jsem se těšila na další, podobně zajímavý a silný příběh a byla jsem hodně zklamaná. Pro mně to byl docela plytký příběh, hlavní hrdinka mě nijak nezaujala,situace s dětmi mi připadaly spíše trapné než směšné, škoda, musela jsem knihu odložit..
První kniha, kterou jsem od této autorky četla, a musím říct, že jsem byla naprosto spokojená. Zajímavý příběh vyprávěný pohledem každého z hrdinů, nechybí lidskost, vášeň, láska,zkrátka ideální koktejl, který stojí za přečtění.
První kniha, kterou jsem od této autorky četla a mohu říci, nijak zvlášť mě neoslovila. Příběh byl čtivý, ale hrdinové jaksi plošší a prvoplánoví,příběh docela plytký.. No, asi jsem si napoprvé nevybrala nejlépe, autorka prý nepíše špatně, tak uvidíme..
Souhlasím s tím, že kniha je pro přemýšlivější čtenáře, autorka hodně používá přirovnání i metafory, ale i přesto se mi četla dobře a příběh mě zaujal tím, jak se snaží hledat drobné zajímavosti a mimořádnosti lidského života na příběhu stárnoucí fotografky, která nečekaně nalézá lásku a prozumění tam, kde je ani nečekala.