Toňula komentáře u knih
Opět povedená kniha mé oblíbené autorky, tentokrát více v klasickém detektivním duchu. I když téma nebylo úplně originální, přesto autorka dokázala vytvořit napínavý příběh s nečekaným rozuzlením trochu ve stylu Agathy Christie.
Po delší době dávám plný počet - kniha plná lidskosti, která dokáže oslovit každého trochu vnímavějšího čtenáře vyprávěním o hledání a nalézaní nejen smyslu života,ale sama sebe, o boji s vlastní slabostí i odvahou změnit svůj přístup ke vztahům a k věcem, které najednou nejsou vůbec podstatné. Tanečnice Hortense se ocitá na rozcestí života a hledá cestu, kam jít dál. I cesta může být cíl, ale ten se jí naštěstí najít podaří.
Knihu jsem četla až po Nepříteli mého nepřítele a líbila se mi snad ještě více. Ačkoliv situace s Michaleovým stavem je trochu hůře uvěřitelná, jak východisko pro příběh je docela originální a následné vyprávění je pak velmi čtivé, místy docela vtipné, přesto lidské, lehce napínavé a docela slušně vypointované do konce. Ani bych nevěřila, že je dílem české autorky.
Ačkoliv mě kamarádka upozornila na pořadí této sérii, sáhla jsem jako první po této prostřední knize. Překvapila mě svou čtivostí, spádem i místem příběhu, čekala jsem spíše nějaké české prostředí, ale New York..Přesto nejsem zklamaná, i když poslední třetina knihy byl spíše klasický ženským čtením oproti předchozímu klasickému thrilleru.
Jako první knihu autorky jsem četla Spánek, který mě dost zaujal a díky kterému jsem se rozhodla postupně přečíst všechny knihy C.L.Taylor. A v případě Strachu jsem se utvrdila v tom, že autorka umí napsat příběh, který vás vtáhne natolik, že ho přečtete téměř na jeden zátah. Pokud Spánek byl napínavý a místy nevšední svým vyprávěním, Strach byl opravdu mrazivým thrillerem, který pohledem několika postav výborně graduje napětí a až do samého konce nechává čtenáře v nejistotě, jak vše dopadne. A tak to má být.
Po sérii Králové bourbonu jsem byla zvědavá na tuto novou sérii a mohu konstatovat spokojenost. Příběh zasazený do pro mne poměrně neznámého světa hasičů a jejích každodenního zápasu nejen s ohněm,ale i se sebou samými, v němž hlavní hrdinka musí svést hned několik osobních bojů - o lásku, znovunalezení smyslu života, vyrovnat se s komplikovanými vztahy s rodinou. Čtivý, podmanivý román, který lze jen doporučit. Jsem zvědavá na pokračování.
Nikolas Sparks neumí napsat knihu, která by nepohladila duši a nechytla za srdce. Spřízněná duše je přesně taková - ačkoliv na první pohled jednoduchý příběh lásky dvou lidí, kteří se potkali v nelehkém období svých životů a jejich nečekaná láska pak ovlivnila celý jejich další život. Hluboce lidské vyprávění plný životních pravd, poznání sebe sama a nalézaní odpuštění i nečekaných šancí. Hope i Tru nejsou velcí hrdinové, ale obyčejní lidé toužící po obyčejném lidském štěstí a lásce.
Po přečtení Oblíbené dcery už jsem byla lépe připravená na autorčin styl vyprávění a tentokrát mi kniha docela sedla. Ačkoliv první část byla rozvláčnější, napětí postupně hezky gradovalo a od druhé poloviny se děj slušně rozjel. Také oceňuju to, kdo je v této knize vypravěčem, jeho pohled dodává příběhu na originalitě a je možná o to napínavější..Spokojenost.
Dnes jsem dočetla tento pozoruhodný a silný příběh lásky, lidské síly a odvahy a taky naděje. Děj se odehrává ve dvou časových rovinách, aby se na konci protl do jednoho. Dvě dvojice hrdinů, z nich každý prožívá svůj nelehký osud, ale přesto neztrácí sílu rvát se s nepřízní osudu a zachovat si vlastní důstojnost. Každá z postav nenechá čtenáře chladným a celkově kniha přináší takové pohlazení na duši, které tam přetrvá ještě dlouho po přečtení poslední strany.
Knihy Lucindy Riley mě opravdu nedokážou zklamat a stále přesvědčují o tom, že je opravdu "paní spisovatelka". Milostný dopis je pozoruhodná kniha a ačkoliv u mě nepřekonala Olivovník a Sedm sester, i tak jde o čitvý, propracovaný příběh, který se tentokrát odehrává v jedné časové rovině byť s přesahem do minulosti, opět nenechává čtenáře vydechnout a graduje samému konci. Ten byl pro mne jedinou slabinou příběhu - přece jen lehce překombinovaný a zbytečně natahovaný. Ale jinak čtenářská lahůdka hodná přečtení.
Byla jsem na vážkách co se týče hodnocení, protože upřímně nijak zvlášť nadšená jsem z této knihy nebyla. Ale na druhou stranu příběh nebyl špatný, i způsob vyprávění, nehledě na překvapivé vyústění, ovšem jak zmiňují ostatní, snesl by menší rozsah, tím by děj víc gradoval a byl napínavější a já už nebyla ke konci naštvaná na hrdinku,ať nerozpitvává pořád to samé.
První kniha, kterou jsem od autorky četla, určitě mohu doporučit, zase trochu jiný styl vyprávění, napínavý, čtivý děj spějící k nečekanému rozuzlení. Jsem zvědavá na další knihy..
Rozhodně zajímavý příběh ,který od počátku budí zdání, že půjde "jen" o pátrání po uneseném dítěti a výčitkách matky, která ho měla na starosti. Později se z něj rozvine slušné psychologické drama, v němž je všechno úplně jinak, než jsme předpokládali.
Již Panský dům se mi velmi líbil - sága sledující osudy na pozadí historických událostí. Venkovské sídlo je stejně rozmanité a čtivé, prolínají minulosti a současnosti, vyprávění několika pohledy..velká spokojenost a už se těším na pokračování.
Docela zklamání, všechny předchozí knihy autorky mě nějakým způsobem oslovily, s hrdinkami jsem prožívala jejich příběh, ale tentokrát mě kniha nedokázala vtáhnout, dokonce jsem od poslední třetiny přeskakovala stránky, protože mě děj zoufale nudil. Možná kdyby byla kniha o tu třetina kratší a děj ne tak rozvleklý, tak bych byla čtenářsky více uspokojena, takto jen slabý průměr a hvězda navíc kvůli mé oblíbenosti autorky ... škoda.
Napínavý román řešící palčivé téma domácího násilí na příběhu hrdinky, která kromě osobního trápení reší netypický vztah s odouzeným na smrt, otázku nejen svojí viny a neviny, ale i ostatních. Hrdinka je sympatická především osobní silou, láskou ke své rodině i velkou vnímavostí k problémům ostatních. Opravdu zajímavý a netradiční příběh.
Stejně jako předchozí autorčiny knihy i tato je čtivá, pohodová, opět lidská, řešící typicky ženský problém s váhou, který do velké míry ovlivňuje životy hrdinek a jejich nazírání na sebe samotné. A jak jsme u knih L.Diamond zvyklé, hrdinky se pouští do bojů se svými problémy, aby v nich obvykle zvítězily a překonaly samy sebe, čímž se stávají inspirací pro nás, ostatní "dámy".
Na to, že jde zřejmě o autorčinu prvotinu, kniha není vůbec špatná. Sice ve srovnání s "tichou dívkou" je trochu slabší, trochu rozkolísaný příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách, přičemž ta druhá je lepší, propracovanější. Přesto kniha stojí za přečtení, děj je napínavý, postupně graduje i díky zmiňovaným rovinám, pomocí kterých můžeme nejen sledovat tragické vyústění vztahů přátel z minulosti a také vývoj postav, který prodělali za uplynulé roky. Mám ráda tento typ příběhů pohybujících se na pomezí psychologického a společenského románu a thrilleru.
Před delší dobou jsem od této autorky přečetla Slavíka a hodně mě zaujal tím, jak autorka dokázala přesvědčivě a přesto jednoduchým stylem vyprávět silný příběh z období války. Velká samota je sice zasazena do jiného období a jiné země, ale stejně jako Slavík jde o silný příběh vyprávěný sice jednoduše, ale velmi poutavě. Je o zásadních věcech lidské existence - lásce, odpuštění, samotě i nenávisti a násilí, kterého se někteří ve jménu lásky dopouští. Ženské hrdinky jsou v popředí pro svoji sílu a houževnatost, muži jsou sice lehce v pozadí,ale v závěru jsou to především oni, kteří drží ženy při životě a kvůli kterým hrdinky nevzdávají své boje. Pozoruhodná kniha.
Protože všechny předchozí díly jsem si zakoupila,tak i tento přibyl do mé knihovny a opět po jeho přečtení jsem cítila lehkou nostalgii, pocit, že nikdy není pozdě na dobré konce a v dnešní uspěchané době si každá z nás zasloužíme stejný dílek štěstí jako sestřičky v nemocnici Nightingale. Milé pohlazení na ženské duši..