topi80
komentáře u knih

Autorka jezdí po islámských zemích, kde se setkává s takzvanými liberálními "muslimy". A strašně se diví, že všude je islámská společnost, která koukne do Koránu, zjistí, že ony liberální hodnoty jsou ve značném rozporu s tím, co Alláh či Mohamed chtějí, a s milými liberálními "muslimy" zamete. A autorka se diví, jak se to mohlo stát. Vždyť islám je přece dobrý (ač neexistuje jediný objektivní důvod si něco takového myslet). Kniha, která se po každém autorčině zklamání snaží islám omlouvat, je vlastně nejlepším důkazem toho, že islám je skutečné zlo skrz naskrz. V paměti mi utkvěl příběh pedagoga, který utekl z islámské země do USA. Tam začal pomáhat, aby tam mohli přijít i další jeho spoluobčané. A po letech se strašně diví, že žije uprostřed ghetta připomínajícího víc středověk než centrum západní civilizace. A v podstatě stejných příběhů vám tato kniha nabídne nespočet...


S knihami a filmy s nacistickým výkladem dějin se nám roztrhl pytel. Sem patří i tato odporná nacistická nechutnost.

Byl jsem zvědavý, jak si Bohumil Říha poradí s tím, když se příběh nebude odehrávat na české vsi nýbrž v jakési indiánské krajině. Ale je jasné, že to dopadlo jako vždy, tedy čtivě a docela záživně. Zatímco důvěra v mezinárodní společenství budí dnešním pohledem úsměv, popis fungování prodeje nerostných surovin obyvatelům přímo pod nosem je velmi popisný a navždy platný. Víc jsem se rozepsal v článku, odkaz na něj najdete v sekci RECENZE.


Nebavilo mě to, bylo to dost odfláknuté bez jakékoli poutavosti. Po třech pohádkách jsem odložil. Všechna klišé bez ladu a skladu na jedné hromadě. Např. tři synové, přesné otrocké převyprávění, co první dva podělali a co třetí udělal správně. Otec, který úplně přesně věděl, co mají synové udělat po jeho smrti atd. Absolutně nezáživné.

Přiznám se, že tuto knihu jsem nesnášel už ve třetí třídě, kdy jsme z ní občas četli. Zkoušel jsem z ní na noc předčítat batolecímu synkovi a musím říci, že se za tu dobu nic nezměnilo. Dost hrozné básničky bez ladu a skladu.


Skvělá a čtivá kniha, za kterou vysekávám autorovi poklonu až k zemi. Přesně tento směr vývoje jsem začal předpokládat od chvíle, kdy jsem v 90. letech začal číst články Benjamina Kurase o dění v Británii (dnes již spíše v Novém Pákistánu). První část nabízí značně odtabuizovaný pohled na naše dějiny od roku 1984 do roku 2019. V druhé části se autor pouští velmi odvážně na tenký led od prvních chvil, čímž svou knihu vystavuje situaci, že je ji opravdu třeba přečíst co nejdříve. Mnohé věci budou dozajista jinak, stanou se třeba v jiných zemích, nastíněný politický vývoj se může zdržet či naopak urychlit, nicméně přes odvážnou konkretizaci událostí asi může někdo těžko pochybovat o tom, že v rámci Evropy se bude situace vyvíjet přesně tímto směrem. Myslí se zde na všechny souvislosti, které neutěšená situace v některých zemích I komunitách přinese. Určitě povinná četba pro všechny, kdo si myslí, že těžké časy půjde přečkat v opevněném domečku s jednou zbraní, obhospodařovaným políčkem a chlévem se zvířaty.


Po letech jsem to přečetl jako dospělák. Z dětství jsem si pamatoval jen útržky, myslel jsem, že kluci s tím letadlem létali častěji a zažili víc dobrodružství. Dnes už mě samozřejmě příběh až tak neupoutal, ale ten popis reálií, vzteklý dědeček Kozelka, zlobič Vojta, který, jak už to v klukovských partách bývá, udělá zlobiče i z ustrašeného Pepíčka, útlocitní rodiče Slámovi... Zavzpomínal jsem si na dobu, kdy nad poli kolem naší vesnice letaly práškovací čmeláky.


Mohu užít dva přístupy k hodnocení této knihy. V současné době ji čtu svému 16 měsíčnímu synkovi. Asi mi moc nerozumí, zato mně se jako pořád ještě čerstvému tátovi tato kniha o velké rodince líbí moc. Pět sourozenců si spolu hraje, zažívají ta nejobyčejnější dobrodružství, celé je to psáno takovým milým jazykem. Jako dítě mě tato kniha s příšernými ilustracemi o rodině, ve které se nic neděje, nebetyčně nudila. Jaké hodnocení tedy zvolit? A není to jedno? Hlavně si tu knihu přečíst v ten správný čas.


Kniha tak geniální a nadčasová, že kdyby ji někdo jako zapomenuté dílo vydal dnes, všichni by mysleli, že jde o horkou novinku. A hned by ji strážci multikulturalismu poslali do trezoru...


Jestli si dobře vzpomínám, tak tato "kniha" byl vlastně takový sešítek, ovšem skrýval hodně výživná minidíla od mistra Poea. Nalaďte se do hnusu a začtěte se, bude to stát za to :-)


Vypadá to spíše jako chaotické vzpomínky na některé fenomény 90. let, které dnes už nikomu nic neřeknou (inzeráty "Jana už to zná" a další). Z knihy skrz naskrz čiší snaha vyřídit si to s Klausem, který dle autora dozajista může za to všechny ty věci, jež jsou tam popisovány. Nějaký smysluplný příběh v tom budete hledat marně. Nejsem v hodnocení politicky zaujatý, tento dojem z knihy jsem měl v době, kdy jsem byl rovněž toho názoru, že za všechno může Klaus...

Nečekané překvapení. Co mi může nabídnout technokrat, který cizí země navštěvuje jakožto papaláš s četným úřednickým a novinářským doprovodem? Kupodivu docela svěží čtení a spoustu zajímavých postřehů.


Kniha, která má co dělat, aby v souboji se seriálem, který byl podle ní natočen, uhrála aspoň těsnou prohru. A přesto má smysl si ji přečíst i pro toho, kdo je odkojen seriálem. Teprve kniha mu dovysvětlí některé situace, např. společenský status jednotlivých cirkusových profesí, cirkusácká čest a dá nám nahlédnout do způsobu uvažování jednotlivých aktérů. Stejně jako seriál, i kniha začíná ztrácet v druhé polovině dech. Ale když už jsem u toho srovnávání, ten závěr má rozhodně lepší. V sekci RECENZE najdete můj rozsáhlejší článek. I ten se soustředí na rozdíly mezi knihou a oblíbeným seriálem.


Kouzelníkova pomsta Kelatovi v první pohádce byla opravdu velice důmyslná a škodolibá, samotný jazyk byl velice podrobný a popisný. Oproti tomu druhá pohádka byla v ladovsko - haškovském stylu aneb když se tři papaláši hádají o něco, co jim ani nepatří. V sekci recenze je odkaz na rozsáhlejší článek, který jsem o knize napsal.


Také nějaké banální příhodě z vašeho života přikládáte zvláštní význam? Dokonce se k ní upínáte upínáte tak často, že dokáže zakrýt všechno ostatní? Anebo dokonce napínáte všechny síly k tomu, abyste ji prožili znovu a tentokrát bez těch drobných chyb, které jste navzdory kráse těch chvil udělali? Anebo z ní chcete zažít aspoň střípky? A co když vás podobným způsobem vsákne příhoda někoho jiného, která vás uhrane natolik, že se chcete stát součástí příběhu? To se vám může stát jako čtenáři této knihy a to se také stalo jejímu vypravěči. Dojem je nepřenositelný. Jen si pamatuji, že k přečtení celého díla mě donutila kratičká ukázka z čítanky. A to mluví za vše.


Hlavní hrdina mi svou úpornou snahou o to stát se snobem největším z největších opravdu sympatický nebyl, což pak korunoval tím, kterak o těch, ke kterým chtěl tolik patřit, později promlouval, čímž bylo celé mé čtení značně ovlivněno. Kniha obsahuje mnoho dobových reálií a narážek, které asi dnešní čtenář nemůže pochytit, ale o její kvalitě svědčí to, že o ten příběh je i přesto nadále zájem. Ale já až tak moc zaujat nebyl.


K téměř zakladateli žánru mých oblíbených dobrodružných knih z moří a oceánů jsem se dostal až poté, co jsem přečetl mnoho jiných. I proto se jí přes dodržení všech požadovaných ingrediencí nepodařilo dosáhnout v mé mysli takové kultovnosti, jakou by si asi zasloužila. Její následníci ji prostě dokázali vytěžit dokonale a měli to štěstí, že se do mé knihovny dostali dříve.


Jestli jste fanoušci sci-fi, tak tuto knihu vám doporučím jako první. Některé z povídek jsou skutečně geniální a ve mně zanechaly takový dojem, že jsem je promítl i do textů v kapele. Musím se přiznat, že chuť knihu odložit jsem ale měl hned u druhé (a titulní) "Chlapík z pekla", neboť u bratrů Strugackých obvykle člověk zjistí až po mnoha mnoha přečtených stránkách (a leckdy až na konci), co nám vlastně chtějí sdělit. Mě nejvíce zaujal První krok od Borise Lapina, kde vše korunuje geniální závěr. Hodně se mi líbili odlehčenější Krabi na ostrově a do fyziky mě zasvětila povídka o pokusu o cestování časem. Ale i většina ostatních rozhodně stojí za to. Kniha rozhodně patří do mých TOP 5, a to nejsem žádný fanoušek sci-fi.


Jako malý jsem knihu se zájmem četl, po dlouhých letech ji čtu synovi před spaním (i když na to ještě nemá rozum) a asi už mám trochu jiné vnímání, přišla mi najednou taková zdlouhavější a banálnější. Každopádně hezké čtení o radostech i starostech obětavých ošetřovatelů se zvířaty.


Brilantní kombinace černého humoru, expresivního ukájení se ve vlastní zvrácenosti a horroru. Skvostné dílo. Bez ohledu na to, že netuším, kde čtenáři nacházejí v beletrii Ladislava Klímy tu filosofii, o které se tu rovněž v komentářích často píše :-)
