topi80 komentáře u knih

Sice nevím, co jsou díla Ladislava Klímy zač (horor? psychologigie? mystika? psychopatické spisy totálního magora?). Ale ono je to jedno, nechte se vtáhnout do světa, který je ujetý, ale přesto po něm budete (aspoň literárně) klouzat jedna radost...

2 05.03.2019

Musím se pochlubit tím, že jsem byl možná první, kdo tuto knihu nazval protipólem Prolomení hradeb od Petra Hampla. Člověk, který si obě knihy přečte, okamžitě pochopí, proč se dvě skupinky lidí nemohou nikdy domluvit. Tam, kde se Hampl opírá o fakta a nenásilně v souladu se vší logikou předkládá vysvětlení sociologických jevů, tam musí Tabery značně balancovat a selektivně si vybírat to, o co se ve svých úvahách opře. Výsledkem pak je, že se opře tu o Masaryka, tu o Čapka, přičemž kdyby tito žili v současné době, tak právě takoví znalci jediné pravdy a utopisté, jako je pan Tabery, by jim zavařovali ze všech nejvíce. Nejkomičtějšího (ale pro pochopení autorovy práce s informacemi a jeho selektivního myšlení přímo ukázkového) rozměru dosahuje Taberyho práce s fakty tam, kde se věnuje médiím a jejich způsobu informování o s islámem spojených sociálně - patologických jevech v západních zemích. Tabery lehce připustí, že sem tam možná něco nehezkého tamní muslimové spáchají, leč ale vzpomenout si na nějaký případ, to by mu dalo příliš velkou práci (rozkliknout internet a podívat se na stránky, které každý den desítky takových případů zmapují i s doložením zdroje by bylo příliš nekonformním vystoupením z jeho růžového světa), zato vysype z rukávu úplně všechny zprávy (ale fakt bez výjimky) na toto téma, které se ukázaly hoaxy (a věru takových moc není). Čímž se krásně navodí pocit, že ty záplavy zpráv o muslimské kriminalitě a dalších vymoženostech islámu (podřízení žen, nucené sňatky, no-go zóny, drobná kriminalita), které z Malmo, Marseile, Londýnu, Rotterhamu, Bruselu, Paříže, Dusseldorfu, Kolína nad Rýnem, Stockholmu, Birhimghamu a vlastně všech větších evropských měst přicházejí každý den, budou jistě také hoaxy, stejně jako těch Taberyho necelých deset vskutku vypečených příkladů. Na závěr samozřejmě nechybí kapitola, kde si to Erik vyřizuje se Zemanem. Kniha se svou jazykovou formou snaží navodit dojem serizóznosti, ale v podstatě jde o pamflet, ve kterém se snaží autor ujistit sám sebe i čtenáře o tom, že ono selektivní, utopické a faktům odporující vidění světa je tím pravým náhledem, jak se na události a vývoj ve světě dívat. Takové přemýšlení je nejen naivní a hraničící s legračností, ale i nebezpečné, jestliže je i oficiální doktrínou mainstreemu a jeho loajálních spolupracovníků. Silně mi to připomíná bolševickou Bílou knihu či Poučení z krizového vývoje. Svou nepoučitelností, svým lpěním na vyvrácených dogmatech, svou vírou, že autorem vysněná cesta ke světlým zítřkům (až vymřou nebo se pověsí všichni ti s opačným názorem) je ta správná. Za mě nejnižší hodnocení.

Čtivým způsobem podaný sociologický náhled na současné dění v tzv. západní civilizaci. Dosud zatím jednoznačně nejlepší dílo na toto téma. Místo konspiračních teorií zde nastupují logická vysvětlení na základě sociologického rozboru, historie, kultury a ekonomiky. Doporučuji k přečtení každému, kdo se chce v současné situaci vyznat. Pro některé čtenáře (kteří se zatím příliš o dění nezajímají) to může být složité, protože nemusí být informován o jevech, na které kniha odkazuje a znalost faktů bere jako samozřejmost (znásilňovací kauza v Rotterhamu, represivní režim ve Švédsku apod.). O tom, že se kniha stává zásadním pilířem vnímání společenských jevů, svědčí to, že pojem "nová aristokracie", se kterým Hampl v knize operuje, už se stává běžným termínem v diskusích.

11 01.03.2019

Nevím, jestli je to tak docela pro děti. Je to poměrně svěží rekapitulace některých kapitol našich dějin, ale vtipno - sarkastické poznámky psa jsou evidentně určeny dospělému předčitateli nežli dětskému posluchači. Na přečtení určitě zajímavé, ale že bych se to chystal každému na potkání doporučovat, to ne.

01.03.2019

Vskutku vypečené dílo. Bylo by zajímavé nechat si na chvíli velkého vůdce vymazat z paměti a přečíst si to bez znalosti toho, že Adolf zrovna nebyl tím, kdo by snil o věčném míru. A pak si ty znalosti o Adolfovi nechat do hlavy vrátit a otevřít ústa šokovaným překvapením. Rozhodně ale doporučuji ke čtení. Člověk pak získá zdravou nedůvěru k takovým těm vzletným frázím o tom, že nám někdo z Bruselu posílá peníze, co se nám jen díky osvícenému mezinárodnímu vedení podařilo vybudovat, jak se nesmíme nechat strhnout ze správné cesty a jak si máme dávat pozor na ty, kteří tyto výdobytky vzešlé z budování lepší eurospolečnosti zpochybňují. Ony se totiž všechny cesty do průšvihu projevují ve svých agitacích úplně stejně (mám např. přečtený i další skvost "Hovořili jsme se soudruhem Stalinem".

4 01.02.2019

Ujetá knížka psaná hravým jazykem a s ilustracemi připomínajícími díla Adolfa Borna. Však i to vyprávění nemělo k Machovi a Šebestové svým stylem až tak daleko.

Staré pověsti české jsou tím dílem, které může za to, že je Jirásek vnímán jako autor, jehož díla se čtou náročně a jejich přelouskání vyžaduje značné odhodlání a úsilí. Přestože ve skutečnosti tomu tak není. Jirásek vás naopak dokáže pohltit a vtáhnout do života svých románových hrdinů. Jenže, co naplat? Převyprávění příběhů z Kosmovy kroniky do souboru pověstí se skutečně čte nesmírně těžkopádně a přihlédneme-li k tomu, že se této četbě nedá utéci při školní docházce, čelí pak Jirásek značnému čtenářskému strachu z jeho dalších knížek. Což je velká škoda, především pro čtenáře samotného.

2 21.11.2018

V Chlapíkovi z pekla se bratrům Strugackým nepodařilo barbara integrovat (jak se dnes říká). V této knize se zase hrdinovi nepodařilo vštěpit středověké společnosti ty naše lepší hodnoty. Tak si říkám, jestli je ta kniha opravdu sci-fi, anebo jen autoři v 60. letech futuristicky pojednávali o dnešku. Každopádně jde o čtení, které je, jak je u autorů zvykem, velmi těžkopádné, ale o to více zaměstná váš mozek.

Tato kniha je neznámým klenotem. Brilantní detektivky, které však sledujete pohledem pachatelů. Což způsobuje značné morální dilema, neboť se nezřídka přistihnete, že k těm darebákům, jejichž pohnutky jsou tak lidsky vykreslené, chvílemi cítíte i něco jako sympatie. Jen poslední příběh je popsán z pohledu policistů. Každopádně jsem to přečetl jedním dechem a dávám zasloužený plný počet.

19.11.2018

Nevím, jak hodnotit. Pamatuji si, že jsem knihu četl s velkým zájmem, ale v hlavě mi toho z ní moc nezůstalo.

19.11.2018

Kdybych měl vybrat nejotravnější knížku z povinné četby, tato by asi zvítězila. Ale jelikož dnes už už myslím jinak a o starovenkovské prostředí, ve kterém se odehrává, se zajímám stále více, rozhodně se k ní vrátím. Takže zatím bez hodnocení.

Málokdo disponoval tak neuvěřitelně hravým jazykem jako František Nepil. Ona jazyková vypečenost a laskavost tryskající z každého slova s přehledem zastiňuje fakt, že samotné příběhy až tak zajímavé nejsou. Nejlepší by to samozřejmě bylo v čteném podání samotného mistra.

2 15.11.2018

Hezká knížka popisující vývoj pejska od štěňátka až po spolehlivého hlídacího psa. Nenápadně dává nahlédnout do psího myšlení a stejně nenápadně dává čtenáři návod, jak přistupovat k výchově vlastního psa a jak ho pochopit. Ale na děti jde o poněkud těžkopádnější čtení, na druhou stranu, asi v těch 50. letech uměly vnímat krásu psaného textu lépe.

15.11.2018

V dětství moje oblíbená knížka. Teď jsem ji přečetl svému potomkovi (toho času miminu) a byl jsem překvapen mírou fantazijnosti, lyričnosti a vlastně i absurdity. Nezapomenutelná je scénka s obědváním ve školce, to jsem dostal i po letech záchvat smíchu.

5 15.11.2018

Skvělá knížka, kterou jsem přečetl jedním dechem. Přímočaré, upřímné a neobyčejně vtipné vyprávění jedné odžískované máničky ze 70. let. Ve svém vyprávění machruje, přehání, dělá borce a čtenář si připadá, jako by mu to hrnul do ucha přímo nad pivem v nějaké té dobové putice.

2 15.11.2018

Syrové přepsání pohádek tak, jak byly zřejmě při sbírání lidové slovesnosti zachyceny. Překvapuje tedy absence stylistické nadstavby. Přesto spousta pohádek stojí za to, už jenom z důvodu, kterak se trefují do Turků. Vrcholem jsou krátké pohádkové etudy s poučením v druhé části knihy. Mnohá moudra z knihy cituji i ve svém životě, např. o tom koni, co ho jeho pán učil hladovět, či o kmotrovi, co po mně nebude chtít měřičné.

1 10.10.2018

Skvěle zpracovaný příběh, kterému dominují nádherné ilustrace. Tak nádherné, že se ve mně praly duše obdivovatele velkých průmyslových strojů a duše obdivovatele lesa. Ale les nakonec vyhrál...

3 28.05.2018

Bylo by velkou chybou plést si tuto knihu s povrchními nezajímavými biografiemi jiných herců či hereček. Toto je ironická sebereflexe, která se nijak nevyhýbá odpovědnosti vlastní ani odpovědnosti okolí (není náhodou, že tato kniha mnoho lidí z filmové branže moc nepotěšila). Díky skvělému jazyku a inteligenci autorky si ani nevšimnete, že vás vlastně provede dějepisem hodně zajímavé doby...

11 28.05.2018

Musím se přiznat, že mě čtení této knihy moc nebavilo. Pátrání mě nechávalo naprosto chladným a vyzobával jsem jenom příhody pana Tau.

2 28.05.2018

Když vzpomínám na četbu tohoto nadčasového díla, napadá mě jediná věc. Jestli by nebylo načase udělat podobný výlet časem a tentokrát spojit současnost s dobou, kdy Moravu plenily turecké muslimské hordy. A současné poslance, senátory a aktivisty z Člověka v tísni a podobných organizací poslat mezi obránce Vídně v době, kdy ji obléhaly turecké hordy, popř. na Moravu v době, kdy tam řádil Islámský stát (tehdy ještě pod názvem Osmanská říše). Nebo současné obhájce sudetoněmeckých nacistů poslat do Sudet v roce 1938. Jde o námět, který by se psal úplně sám, na druhou stranu, stál by hodně pevné nervy a těžko by se zpracovateli podařilo být tak vtipný a nad věcí jako Svatopluk Čech.

5 28.05.2018