triatlet komentáře u knih

Zarámování povídky vyprávěním příběhu "otce" Sokolova náhodnému pocestnému "strýčkovi" působí rušivě.
V první čtvrtině převládá komunistická propaganda, ale od chvíle, kdy se Sokolov stane zajatcem, vyprávění graduje.
Nejsilnější je ovšem pasáž, kdy se Sokolov prohlásí za otce.
"Dva osiřelí lidé, dvě zrnka písku zahnaná do cizích končin strašlivým válečným uragánem... Co je čeká v budoucnu?"
PS: Radši si nepředstavovat, co dělal Váňuška v roce 1968.
...................................................................................................
Čtenářský výzva 2017 - 1. kniha, která je starší než čtenář

7 08.01.2017

Forma avantgardní, novátorská. Tudíž se nejedná o strhující příběh, ale jazykové mistrovství Vladislava Vančury má svoje kouzlo. Autor nepoužil nadbytečného slova.

7 29.08.2016

Výpověď o přátelství mezi trampy je zároveň výpovědí o době.
"Mezi notami a řádky křičeli z plošinek do větru za vlakem: Kdo nám co může! Na větvičky chvojí uléhali s pocitem: Co nám můžou vzít? Spacák? Virtuosové jako Barul dokázali spát i pod novinami. Na pražcích, které jsou od sebe vždycky dál nebo blíž, než měří krok, míjeli nápisy, že chodit po trati je přísně zakázáno... Je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích.... (Wabi Daněk). V zatáčkách nutících zpomalit vlak, vyskakovali za jízdy, nešlo o zkrácení cesty, cestu měli rádi, ale o svobodu: tady si vystoupím já, protože chci! Proti státní dráze, průvodčím, revizorům, proti diktátu. Vzpurné vteřiny volnosti." (s. 50)
Autor dokáže vykreslit situaci:
"Docent Klacík, internista, tenista, golfista, znalec aut, krevet a bpuquetů vín - Brodymu připomínal arogantního Barula - si do své ambulance pozval od osmi po půl hodinách na celé dopoledne pacienty. Přišel v půl jedenácté, nikoliv z nenadálé operace, nezastíral, že z veselého světa venku. V kožené bundě, na malíčku klíčky od auta, prošel houfem čekajících, neomlouval se, nevysvětloval, všechny obdařil úsměvem, měl za hotovou věc, že přijímají výjimečnost jeho osobnosti. Než sestra začala zvát dovnitř, šest vystresovaných pacientů se pohádalo a nakonec popralo o pořadí." (s. 132)
V závěru mě zaujalo vystavění point - nejen Doudynovo setkání se státním zástupcem:-), ale i rozuzlení očekávaného setknání Brodyho a Šedivce.

7 28.02.2015

Autor skládá verše tak, jak plyne život. Výchozí fyzikální nebo matematické definice jsou zajímavým nápadem.
Některé motivy (partnerství, rodina, otcovství) se opakují. Zajímavé jsou aluze na starověké nebo středověké myslitele.


Definice štěstí


Štěstí je být sám sebou
Ale nebýt sám
Štěstí je vstávat v létě ve čtyři hodiny ráno
Popíjet šálek čaje
Dívat se z okna a cítit
Jak se přesýpá čas
Štěstí je probudit se v nemocnici z narkózy
A sledovat jak bolest zvolna ustupuje
Jako Napoleonova vojska od Moskvy
Štěstí je roztrhat dopis na rozloučenou
Vzít si dva prášky pro spaní
Zapít je lahví vína
A potom místo spánku
Vylovit z peřejí noci
Báseň bojovnou
Jak dvoukilová parma
Štěstí je zvednout telefon
A slyšet že na druhé straně
Je ten komu na nás ještě záleží
Štěstí je umřít dřív než vlastní děti

Štěstí je mít čisté svědomí
Štěstí je nepoznat zákopy u Verdunu
Koncentrační tábory
Anebo Hirošimu
Štěstí je žít a ne jenom si užívat
Štěstí je nebýt otrokem svých vášní
slabosti či věcí
Štěstí je umět odejít včas
Ze scény
Z rozděleného bytu
I ze světa

Štěstím ale není výhra v loterii
Nález peněženky nebo zlaté žíly
Štěstím není urvat někde něco navíc
To nás jenom klame jazyk nedokonalý
Jak člověk sám
Protože štěstí a štěstí je rozdíl
Stejně jako umění a umění
A komu není shůry dáno
V apatyce nekoupí

7 16.02.2015

Příběh je čtivý. Autor zajímavě střídá vypravěče. Některé kroky vystupujících postav postrádají logiku (Jamie v lomu?), ne/rozhodnost Diany.
Zajímalo by mě, jak dlouho skrýval tajemství Jamie.
Po Jakubě Katalpě (Němci) další příběh, v němž je důležitá devadesátiletá hrdinka, která už nevnímá realitu.
Vztahy mezi jednotlivými mnohaúhelníky jsou místy překombinované.

7 15.07.2014

Výborné prolínání trojího pohledu v trojím čase na různé detaily během jednoho dne. A závěrečná pointa - propojení času a hrdinek/ -ů je překvapivá.

7 12.10.2013

Příběh studentské party trochu připomíná Poslední kabriolet. Segal opět umně dokáže proplétat milostné zápletky s profesními. Navíc velmi dobře, ale nenuceně popisuje i historické souvislosti (Izrael, komunistické Maďarsko). Přestože mi od poloviny knihy bylo jasné, kdo zemře, dočetl jsme se zaujetím. Pěkná je závěrečná heroizace obyčejnosti.

7 20.08.2012

Smutnější osobní trable Havlíček ztvárnil s ironickou nadsázkou.

7 29.03.2011

Odpočinková četba, v níž autor dodržuje pravidla detektivního žánru, která stanovuje a následně je porušuje. Jazykově svižné čtění. Závěrečné roz(h)řešení je zakomponováno vhodně.

7 15.02.2011

Je s podivem, jak śe autor dokázal stylizovat do vypravěčky a s nadhledem komentovat své raubířiny z pozice své manželky. Nádherné jazykové obraty (např. hypany) a popis tak plastický, že při líčení škvaření sádla je cítit omastek.

7 12.02.2011

Výborně prokreslené postavy, čtivě zvolená kompozice vyprávění z několika pohledů a realisticky zachycená atmosféra (hudba, kterou hrdinové poslouchají ze stránek přímo vystupuje).

7 27.01.2011

(SPOILER) Čtenář, který zná autorčin román Ptáci v trní, bude asi zklamaný. Každodennost v Austrálii 20. a 30. let minulého století je výraznější až při zachycení osudu postav v době hospodářské krize.
Příběh dvou párů dvojčat, čtyř sester, které se vydají na studium zdravotní sestry, občas sklouzává téměř až k červené knihovně.
Překlad mi místy přišel těžkopádnější, i když na druhou stranu jsem si zafixoval, že až budou v novinách psát o turnaji v Melbournu, tak se nebudu divit tvaru 6. pádu.
Z hlediska dobovosti mi nepřišlo přesvědčivé, že by dvacetileté dívky hned při prvním setkání s třicetiletým majitelem nemocnice nadřízenému tykaly.
Je zajímavé sledovat, jak se utváří postava Jack Thurlowa, který je zmatený třeba právě proto, že na rodinu jedné ze sester dopadá hospodářská krize.

6 31.12.2020

Až jednu bobkoidní a druhou piercingovou veršovánku mě autor napodruhé překvapil.
S verši si hraje, skládá je hravě - i do kaligramů. Bílá prosvítá nejen v básních, ale i v ilustracích.
Nejvíc se mi líbily Zajícova zimní dumka a Okolo Ještědu.

"Padá./ Bíle./ Bílou na bíle/ zima verše spřádá/ z dlouhé chvíle.//
Padá./ Bíle./ Na bílou bíle/ zima bílí/ a krátí si dlouhou chvíli.

6 13.06.2018

Kynclovy rozhlasové črty neztrácejí půvab ani v knižní nebo televizní podobě.
Úvodní text z 24.3.1990 O prezidentovi, anglické sestře a totálním básníkovi je poctou Ivanu Blatnému, Václavu Havlovi, ale hlavně Frances Meachamové. Zdravotní sestře, díky níž se dochovaly básně Ivana Blatného.

"Tečkou za touto knížkou je tedy poměrně banální mravní naučení, které neplatí jenom pro Británii a žurnalistiku: život je mnohem komplikovanější - a zajímavější - než naše neumělé pokusy analyzovat ho, pochopit a vysvětlit." (Tečka za knížkou, Londýn 10. srpna 1992, s. 221)

6 15.05.2018

Mikroliščí poetické pohlazení.
I když je formát kapesní, Holčička shlíží na celý Svět a vzhlíží k Mrakům.
Ilustrace Marie Štumpfové oživují text Radka Malého.
Nápaditá je i typografie.

6 16.03.2018

Verše, které dýchají životem

Verše, které voní po domově
Verše, které slyšíte v duši
Verše, ve kterých se zračí i vaše dětství
Verše, které vás pohladí pokorou
Verše, které mluví prostotou

Verše, které plynou jako řeka

"Mám svého zpovědníka.
Už co jsem na svět přišel
je jím od nepaměti řeka.
Řeka života v čase jednom,
v pevně uzavřeném kruhu."

"Sluníčko, naše zlatíčko,
po nebeské dálnici pádí.
Sluníčko, to je sám život,
sluníčko, to je dětství,
sluníčko, to je věčné mládí.

Na nás mile se usměje,
teplými paprsky ohřeje,
na chvíli jako my
v hodině večerní ulehne.
A ráno zase vstává.

Sluníčko, to je má rodná zem,
sluníčko je moje drahá máma.

Buďte se mnou všichni
v hodině první
i v hodině poslední."

6 10.03.2018

Seznam statí především Františka Bukvaje o Franzi Kafkovi. Nejpodstatnější je vztah k Třešti, kde měl Franz Kafka strýčka.
Součástí je i krátká povídka Venkovský lékař, Kafkův dopis adresovaný z Třeště Maxu Brodovi nebo názory osobností na Franze Kafku.
Škoda chybějícího poznámkového aparátu, ale pro didaktické použití na malém prostoru množství cenných informací.

6 06.03.2018

Našinec se při čtení tak nějak potutelně usmívá. Občas je mu smutno, ale víc veselo.
Kdo zná Malou vánoční povídku v podání Divadla v Dlouhé, tak si asi za človíčka dosadí Pavlíka Tesaře. S Malou vánoční povídkou mají etudy společnou hravost.
"Co všechno ti v tom hlase bylo - kolik lidí a kolik vzpomínek, šepot i křik, radost i bolest..." (s. 22)
"Tehdy jste se vešli na malý bílý vozíček - zítra vám možná nestačí naše planeta." (s. 27)
"Velice se mu zalíbilo slovo stanovisko a probudily se v něm velké naděje. Knihu stížností si bral s sebou do postele a stále přemýšlel, nač by si mohl stěžovat." (s. 75)
(Vydání: Mikulov 1996)

6 02.03.2018

Zvíře se ptá, zvíře se ptá,
proč ho občas báseň deptá...
Bez jedné kopa básniček,
schází třeba pár jiřiček.
Většina veršů obsahuje vtip,
některé mohl autor napsat líp;
případně vynechat (Nedaleko moře, Ptakopysci).
Nejvíc mě zaujala série "Zvíře ví, zvíře ví".

6 27.02.2018

Nesourodý výběr dotazovaných přináší různorodé odpovědi.
Někdy nicneříkající, jindy očekávané, málokdy originální.

"Já mám zlozvyk jenom u dobrých knížek, protože na ostatní nemám sílu. A tím je strach. Strach, že ta knížka brzy skončí. Úměrně s tím, jak se blíží konec, zpomaluji čtení, aby mi vydržela aspoň o něco dýl." (Josef Velčovský)

Na rozdíl od dalších Eberových výborů citátů v tomto souboru je na konci rejstřík. Tomu nelze upřít originalitu...
VELČOVSKÝ Josef
I v nejošklivější místnosti nakreslil nejkrásnější obrazy.

6 20.02.2018