true.penny komentáře u knih
První polovina byla pomalejší a musela jsem se jí trošku prokousávat, nicméně v druhé polovině to dostalo spád a akci. Je to milý a krásný příběh, který podle mě, vůbec nelze srovnávat s Pánem prstenů. Obojí je úžasné, ale každé úplně jiné.
Čekala jsem od tohoto příběhu opravdu hodně, a nikdy neuvěřím, kolik jsem toho doopravdy dostala; daleko více než jsem si mohla představit.
Ještě se mi nestalo, že bych u knihy probrečela 30 stran v kuse. Jsem emocionálně vyčerpaná, vykradená, znásilněná. Naprosto nedokážu o tomto příběhu nic napsat. Přečtěte si to. Pak to pochopíte. Také vám dojdou slova.
Pro mě byl Dlouhý pochod trochu zklamáním. Bavil mě začátek a bavil mě konec, zbytek knížky jsem se nudila. Doufala jsem, že bude čtenáři více přiblížena celá společnost a politické pozadí. To mi tam opravdu chybělo.
Oproti prvnímu dílu, mě knížka tolik nepohltila a začátek mě moc nebavil, o to více mi to ale potom vynahradila druhá půlka příběhu, která byla temnější a napínavější. Plus za to, že jsem se při čtení několikrát nahlas smála a za to, že autorka vytvořila postavu, která musí lézt na nervy snad úplně každému.
Má první kniha od Steinbecka. A v něco takového jsem ani nedoufala.. Je to naprosto skvostné dílo plné kontrastů a napsané tak osobně, že to dokáže úplně rozházet všechny myšlenky a emoce. Je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla.
Je těžké hodnotit knihu, aniž bych hodnotila jen Chrise - jeho chování, životní filozofii nebo to co dokázal a kým byl. Ale pokud se o to pokusím, tak kniha je velice čtivá. První polovina je trochu nezáživná, jistě by šlo leccos vypustit a nahradit pro čtenáře něčím zajímavějším. Druhá polovina je daleko více poutavější. Nemohl sice popsat vše, ale něco ano a více detailů by to určitě sneslo. Není to žádné převratné dílo, které by člověk musel číst několikrát, ale to také není účel této knihy. Je opravdu dobře, že knihu Chris stihl napsat.
Začala jsem dohánět resty, takže došlo i na Harryho. Vlastně jsem, kromě toho, že se třeba dozvím pár drobných detailů, co mi ve filmu uniklo, nic moc nečekala. Nicméně, kniha byla skvělá a i když jsem nesčetněkrát viděla film a věděla co se stane, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Nakonec jsem se toho dozvěděla spoustu nového a po dlouhé době to byla kniha, která mě opravdu bavila, u které jsem nevnímala okolí a přišlo mi, že jsem součástí příběhu. Bravo, Harry!
Po Hypnotizérovi je pro mne Paganiniho smlouva docela zklamáním. Sice je to velice čtivá kniha a vtáhla mě do děje, ale.. Kniha je zbytečně dlouhá a některé věci se tam opakují. Asi kdyby si čtenář nepamatovat, co se stalo před 50 stranami. Také mi uniká podstata dvou nebo třístránkových kapitol, když se ve třech po sobě jdoucích odehrává jediná situace. Některé policejní postupy jsou nelogické a nereálné, což pozná i naprostý amatér. A nakonec spousta různých postav, které chaoticky pobíhají a vraždí se. Pro mě to bylo přemrštěné - byl to spíš horor než seriózní detektivka. Celá kniha na mne působila dojmem, že se autoři snaží tak moc zavděčit čtenáři, až to už prostě přeženou.
Po dočtení jsem moc nevěděla, co si o tom myslet. Nechala jsem si to rozležet v hlavě a následně se podívala na film. Musím konstatovat, že - a to se často nestává - se mi film, i díky skvělému výkonu Vigga Mortensena, líbil o něco více než kniha. Ať nad tímto dílem přemýšlím jak chci, vždy mi vyjde jedno jediné slovo: Zvláštní.
Do tohohle jsem se přemlouvala dost dlouho a podle hodnocení jsem čekala naprostou bombu. Proto jsem byla opravdu zklamaná, když jsem byla za půlkou knihy a stále se nic moc nedělo. Ve chvíli, kdy jsem už téměř umírala nudou, se to naštěstí rozjelo. Hodnota knihy je sice jinde - v závažnosti tématu, ale proto se nemusím 250 stran nudit. Jsem ráda že jsem si tuhle knihu přečetla, ale k přečtení dalších dílů mě rozhodně nepřesvědčila.
Až po přečtení jsem si uvědomila, jak byly v příběhu některé události jen dosti těžko uvěřitelné. Nicméně, při čtení jsem jim věřila. Také musím přiznat, že při nočním čtení jsem se chvilkami trošku bála, takže další plus. Navíc se od knihy nešlo odlepit. Jen nějaké detaily na konci by se myslím dali vymyslet lépe. Hodnocení 4/5, protože věřím, že v této sérii ještě přijde něco lepšího.
Tato kniha pro mne byla jedním velikým zklamáním. V obchodě zaujala, nicméně doma přišlo vystřízlivění hned s první stránkou. Kniha byla neosobní, nedostávalo se mi z ní žádných emocí, nevtáhla mě do děje, nezaujala mě. Chování hlavní postavy ve většině situací absolutně nedávalo žádný smysl, bylo nelogické, naivní až trapné.
Nakonec už jen konstatuji, aniž by se to samotného hodnocení knihy jako takové týkalo, že za tu přemrštěnou cenu si čtenář koupí k příběhu také nepěknou obálku, otřesný překlad, text s překlepy a ne zrovna pevnou vazbu.
Za mě, bohužel, absolutně NE.
Můj první King. A jsem spokojená. Při čtení jsem se ani sekundu nenudila, mohla jsem ji číst i v davu přes sebe křičících lidí, rozbrečela mě a dostala jsem odpovědi na všechny otázky. To se u mě mnoho knihám nepovede.
Je opravdu těžké, něco takového zhodnotit a vyjádřit se tak, aby to nebylo špatně pochopeno. Záznamy z deníků a zbytek knihy psali dva rozdílní lidé - jeden svobodný a druhý ne. A je to velice poznat. Kniha sama o sobě nemá moc velkou hodnotu a není to žádná nijak perfektní kniha. To ovšem ale ani nemusí. Ta obrovská hodnota a síla, kterou si z toho člověk ponechá, není na papíře ale v příběhu!
Opravdu čtivá kniha! Přečteno za jedno poledne. A mám pocit že čtením po kouskách by se ztratilo hodně z atmosféry příběhu.
Myslím, že ještě u žádné knihy jsem se tolik nepobavila a nesmála se nahlas a od srdce. Za to patří autorovi velké díky. Sice mě mrzelo, že ke konci humor vyprchává, nicméně, už by se tam ani nehodil. Během prvních pár stran jsem se naprosto sžila s hlavní postavou, všechno s ní prožívala a u konce knihy už byla zahnaná v koutě stejně jako ona. Podrážděná, trochu v depresi a bez vidiny východiska z té mizerné situace. Proto mi to, jak příběh skončil dalo obrovský pocit klidu - asi taktéž jako hlavnímu hrdinovi. Skvěle napsané až do poslední tečky.
Takový je život. Takový může být život. Pro kohokoliv z nás. Je mi až líto, že jsem knihu zhltla takovou rychlostí. Upřímně, už teď vím, že se do ní brzy pustím znovu. A moc ráda.
Ze začátku to vypadá, jako kniha u které si odpočinete. Děj se však pomalu stupňuje, je v něm čím dál více myšlenek a čím dál více vás naplňuje. Až potom na konci přijde exploze - porozumění, pochopení a pocit sytosti a prázdnoty zároveň.
Autor svým stylem psaní dokáže na počátku zamotat hlavu, postupem času si však člověk zvykne a čte neskutečně rychle. V knize je ohromné množství míst, kam autor skryl své další myšlenky. Takové, které musíte objevit jako poklad a ne všem se to může podařit, ne všichni je uvidí.
Postavy a vlastně i celá kniha je svým způsobem, řekla bych, tak nějak obyčejná, normální, běžná, jednoduchá. Ohromila mě ta její opravdovost.
Můžeme být jen a jen hrdí, že něco tak úžasného jako je Máj bylo napsáno rukou českého básníka.
Nedokáži pochopit, jak někdo může toto skvostné dílo hanit. Ba naopak si troufnu říct, že něco tak nádherného už nikdy nikdo nenapsat nedokáže.
Kniha, která se člověka dotkne a vtáhne ho do děje nejen skutečným dechberoucím příběhem ale i výbornou prací, kterou autor odvedl. Skvěle popisuje postavy, prostředí i děj. Zdánlivě nedůležité nebo s příběhem méně související části dobře zasazuje do děje a stávají se tak zajímavými. Perfektně také odvedl práci u přecházení děje do jiného místa nebo časové linie.
Je to jedna z nejlepších a nejpoutavějších knih, kterou jsem četla. A zatím jediná kniha, u které mi postava asi již neodlučitelně přirostla k srdci.