Turmee komentáře u knih
"Čtení je rafinované a rozsáhlé předávání myšlenek a pocitů jiným osobám konspirativí cestou."
Co je to rodina? Co je to kniha? Co je to omeleta? A hlavně - co je to čtení?
Úžasně nadčasový příběh, který jsem zhltla raz dva. Nejdřív jsem nevěřila, že mi sci-fi z roku 1986 bude mít co říct, ale byla jsem překvapena. Bob, Bentley i Mary Lou mi byli sympatičtí a New York plný drogami oblblých lidí byl vykreslen s až děsivou samozřejmostí.
Nejsou tady roboti, kteří by lidem vládli přímo. Stačí jedna deprimovaná "duše", aby odsoudila zbytek světa ke konci?
Momentálně velmi moderní a diskutovaná kniha (podzim 2022), která slibuje neodsuzovat a nemoralizovat. Přináší soubor příbehů a na ně navazujících názorů autorky. Ty vycházejí z Matého přístupu a v principu jde o to, přistupovat k dětem s respektem.
Přestože je kniha v podstatě jen negativně pojatá, občas textem probleskne naděje, že nikdy není pozdě a že s traumatem se dá vždy pracovat.
Pro mě osobně byla tato kniha úplně zbytečná. Opravdu obsahuje jen soubor příběhů, jak je/bylo všechno špatně. Zkušností je hodně, často se opakují, nepřináší nic nového, některé mi přijdou špatně zařazené. Celkově mi nesedí pojetí knihy - styl textu mi často nedával smysl, nenacházela jsem logické spojení mezi odstavci apod.
Velmi špatně jsou pojaty zdroje. U některých podstatných tvrzení chybí jakýkoli odkaz (např. že trauma způsobuje autoimunitní onemocnění), některé interpretace výzkumů jsou hodně mimo. Těch pár uvedených odkazů je nedostatečných (např. "Na YT najdete tipy jak na to"), literatura na konci je skoupá a ještě nekonzistentní.
V některých chvílích jde jen o opisy, výňatky a citace z jiných knih. Nejčastěji Trauma očima dítěte.
Největším mínusem pro mě bylo, že se čtenář nedozví v podstatě žádný praktický tip či radu. Jde jen o výčet toho, co všechno je špatně. Co s tím ale dělat se nedočteme. Na konci celé knihy jsou všehovšudy 4 odstavce o tom jak ovládnout vztek.
Všeobecně jde o velmi extrémní přístup toho, nechat vše na dítěti. Nemyslím si, že děti vždycky ví, co je pro ně nejlepší. Jak mohou zodpovědně volit, když kolikrát nemají ani představu, co jednotlivé možnosti znamenají? Věřím, že některé užitečné návyky trvá chvíli vytvořit i přes počáteční nechuť nebo nešikovnost. Autorka míjí spoustu potřeb i vývojových fází dětí, stejně jako jejich individualitu (vůbec nebere v potaz třeba potřebu boje u chlapců).
Já jsem byla zklamaná. Možná to bylo tím, že jsem si neoživila předchozí dva díly, možná tím, že jsem myslela, že jde o poslední díl. Každopádně otázky z předchozích dílů zůstávají nezodpovězené a objevuje se miliarda dalších, ne vždy logických.
Celkově se mi příběh zdál nějak plochý a jednoduchý. Zajíždí do typických a neoriginálních kolejí YA fantasy. A ten konec? Uspěchanější, zmatenější a bizarnější být snad ani nemohl...
Tohle byl tak úžasně normální zážitek...
Atmosféra hotelu je vylíčena perfektně, postavy jsou uvěřitelné a lidské, jednotlivé příběhy se lehce a s grácií proplétají dohromady a tvoří skvěle sestavený příběh s nenásilnou romantickou, detektivní i sociální linkou.
Pro mě jedna z prvních severských detektivek. V tomhle horku přišlo trochu mrazení v zádech vhod.
Příběh je příjemně zašmodrchaný a děsivý. Nevím, jestli za to může norské prostředí nebo vlastní představivost, ale celé mi to přišlo jaksi syrové, živočišné a opravdové. Ne jako smyšlená fantasie. K tomu přispívají i perfektně vykreslené postavy, některé sympatické, jiné méně, ale každou z nich se vyplatí sledovat.
Knížka se čte snadno, je strhující a napínavá. Nenechala mě vydechnout, a to se podaří málokdy.
Agnes, Agnes. Co říci o Agnes? Skvěle zachycené postavy, příběh i islandská přiroda a kultura. Zamilovala jsem si pomocného faráře Tótiho a s očekáváním a mrazením v zádech odhalovala kousek po kousku Agnesin příběh.
Závěr mě lehce překvapil. Naivně jsem doufala, že to skončí jinak. Nejspíš si to Agnes zasloužila, ale stejně mi jí bylo líto.
Jemně hořkou příchuť celé knize dodávaly dopisy, básně a fakt, že byla skoro napsána podle skutečné události.
Tohle byla snad moje první autobiografie. Jako HP fanoušek se slabostí pro Draca, jsem ji nemohla vynechat.
Četlo se to samo. Text je vtipný, svižný a poskytuje vhled do zákoutí filmového průmyslu a života herců.
Co mě ale štvalo byl místy opravdu špatný překlad. Kdo používá slovo "klika" ve významu banda/skupina/parta?
Rozhodně obsáhlá publikace na téma respektujícího rodičovství, která v době prvního vydání (2005) musela být opravdu hodně "alternativní". Už podle názvu je jasné, že se zabývá hlavně respektem ve vztahu k dětem a v rámci rodiny. Řeší témata hranic a jejich vytyčení, uznávání emocí, nesmyslnosti trestů a pochval, rozdíly mezi vnější a vnitřní motivací...Brala bych ji jako historicky základní knihu, i když některé techniky nejsou představeny zrovna ideálně.
Uvádí různé ukázkové situace a jejich možnosti řešení doplněné o podrobnější vysvětlení. Líbí se mi teze, že "Poslušnost není žádoucí výsledek výchovy; chceme zodpovědnost.", "Poučování není výchova. Je potřeba mluvit s dítětem, ne na něj.", "Přijetím emoce automaticky nemusíme souhlasit s chováním."
Na konci se dozvídáme několik praktickýchc tipů jak začít a uvést jednostlivé principy do praxe. Celkově je tón knihy neutrální, podporuje dospělé ve snaze do zkusit jinak.
Už na první pohled jde o obsáhlou publikaci, chvílemi docela těžkou na čtení. Oproti "modernějším" knihám je plná textu, poslední 3 nebo 4 kapitoly jsou hodně teoretické, spíše pro vychovatele a učitele nebo psychology. Spousta myšlenek se zbytečně opakuje.
Některé věty a situace mi přijdou vysoce nepravděpodobné. Vůbec se neřeší jiné možné reakce dětí, například neustálé odmítání a nespolupráce. Někde uprostřed je důležitá poznámka, že tyto technikyfungují především tam, kde jsou dobré vztahy a ochota vyjít si vstříc.
U některých teoretických částí bych ocenila víc praktických příkladů.
Naprosto zde chybí jakékoli členění nebo řešení dle věku. S dvouletými dětmi budu jednat jinak než s puberťákem. Obecně mi přijde, že většina principů je proveditelná až tak od školního věku, kdy děti trochu rozumí světu a delším větám.
Ke konci bych ocenila nějaký přehled vhodných/nevhodných frází podle věku nebo podle situací.
Druhý díl je rozhodně stejně skvělý jako první. Detektivní zápletka děsivá a řádně zamotaná, vyšetřující osoby sympatické a lidské. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout, tak mě syrový příběh severu vtáhnul.
Líbí se mi, jak se prolínají živontí příběhy jednotlivých postav, v různých časech a místech, aniž by se v nich čtenář ztrácel. Krátké kapitoly tomu dodávají ten správný šmrnc a peří trochu nutné zvrhlosti.
Podivná knížka. Spousta stran alkoholu, drog, sexu a zbytečného cestování. V podstatě je to zbytečná kniha. I když na druhou stranu mi ukázala, jak přesně nechci žít a co se mi nelíbí. Jediná zajímavá část byla v Mexiku. Krásně popsaná hudba, indiáni a příroda.
Deana bych zabila hned na místě, být jednou z jeho manželek. Chudáci děti.
Nepřišlo mi to ani zábavné, ani poučné. Dočetla jsem to jenom z přesvědčení. Možná zkusím Kerouaca v jiné podobě.
Jedna z nejlepších. Asi proto, že Poirota zbožňuju.
Perfektně vykreslené postavy, atmosféra, prostředí... Děj napínavý a nepředvídatelný, stejně tak rozuzlení a závěr.
Čtivě a zábavně podané fascinující příběhy stromů a dalších obyvatel lesů. Kapitoly krátké, základní biologické principy vysvětlené srozumitelným jazykem i pro laika (někdy možná až moc zjednodušeně).
Občas bych uvítala podrobnější popis nebo rozvedení daného támatu, ale jako úvod do problematiky rozhodně postačující.
Záveřečný mišmaš. Spousta politiky, skoků v prostoru i čase, dohánění zápletky. A konec mě trochu zklamal.
To je on, mého srdce šampion!
Konečně krásné souhrnné vydání povídek Hercula Poirota. Ve všech je okázalý, roztomile nadutý a jeho malé šedé buňky mozkové jsou v perfektní kondici.
Knížka je velká a nepraktická na cesty, zato je přímo stvořená pro klidné chvilky s kakaem nebo čajem.
Klasika z povinné četby, kterou jsem přelouskala v angličtině. Všechno ve mě vřelo, když jsem četla o stupiditě a lenosti naivních lidí. Příběh věrně zachycuje osobnosti postav, se kterými se bohužel setkávám i v běžném životě. Jestli to někdy opravdu zajde tak daleko, budu za konečné vybombardování televizních místností jenom ráda.
Rozjezd byl trochu pomalejší, chvíli mi trvalo, než jsem pochopila souvislosti a utvořila si obrázek o popisovaném světě (možná kvůli angličtině), ale pak už to šlo ráz na ráz. Probuzení požárníka Montaga, jeho potrestání i následná honička s mechanickým psem - a najednou byl konec.
Trochu mě mrzí, že se nedozvím více o dalších osudech hrdinů. Přežil Faber? Jak zemřela Clarisse? A jak to vypadalo v ostatních částech světa? S kým to vlastně bojovali?
Co napsat o téhle knížce? Prvních 450 stránek bylo utrpením. Další dokonalý muž s pochybnou minulostí? Není to ani originální ani zábavné. Knížka je plná zastřených očí, těžkého dechu, stehen a upnutých šatů. Dokonalí lidé v dokonalém příběhu? Ani nápad. Hlavní postavy mi byly velmi nesympatické a hloupé. S klukem, který mi rozstříhá šaty nebo si dovolí mi něco přikazovat bych nestrávila ani hodinu. Natož kdyby mě tak šíleně pronásledoval i po jasném odmítnutí. Ava, která neumí říct ne a očividně ani ovládat své tělo je jen hadrovou panenkou v rukou nemožného muže (kdyby byl alespoň nadpřirozenou postavou, bylo by to uvěřitelnější).
Druhým kamenem úrazu byl doslovný překlad a šílené slovní obraty. Příslušenství místo koupelny, bušení srdce, které je vidět přes košili nebo strana 115, kde se "cítí použitá".
Ano, je to erotický román, takže nemůžu čekat příliš hlubokou pointu, ale ony i ty sexuální scény byly.. divné. Chvílemi se mi zdálo, že autorka nikdy neměla muže, natož sex. Domlouvat se na orgasmu? Jako vážně? "Už tam budeš? Tak ještě počkej."
Přes to přese všechno jsem těch 500 stránek přelouskala celkem rychle. Bylo to místy čtivé, zamilovala jsem si teplého kolegu Toma i ujetou kamarádku Kate. Po předlouhém čekání na NĚCO, jsem se dočkala na posledních 30 stránkách. Příběh se konečně pohnul, dozvěděli jsme se něco nového, pan Úžasný přestal být úžasným a Avě možná ten všukaný rozum konečně doputoval až do mozku. Kvůli těmhle 30 stránkám si možná přečtu i další díl. Uvidíme.
Populárně naučná kniha o významu spánku, momentálně celkem v módě (2023).
Autor hned v úvodní kapitole prozradí, proč je spánek důležitý (má vliv na imunitu, psychiku, zdraví a vlastně na všechno). Dále vysvětluje, co to spánek je, so o něm víme, proč a jak máme spát.
Pro mě jde o zajímavé téma, všechna tvrzení jsou řádně ozdrojována . Jednotlivé problematiky jsou popsány vědecky, občas až moc. Následuje ale vždy i trefné přirovnání a vysvětlení pro laiky.
Grafy a schémata jsou dobře popsány, nicméně je jich na můj vkus málo.
Líbí se mi uvedení spánku jako hlavního univerzálního poskytovatele zdravotní péče (hojí citové rány, pomáhá při učení, posiluje paměť, zabraňuje nemocem a infekcím; úbytek spánku přispívá k nespočtu poruch a onemocnění - neplodnost, diabetes,obezita, rakovina, deprese, mrtvice, Alzheimer...). Nejde tedy jen o absenci bdělosti, spánek je mnohem víc.
Překvapila mě informace o tom, že řízení v ospalosti je stejně nebezpečné (občas i nebezpečnější) než řízení v podnapilosti.
Ke konci mi už ale přišlo, že se autor často opakuje a příliš rozvláčně vysvětluje něco (pro mě) zřejméno. Text jako takový je hodně hutný, rozhodně by neuškodilo pár odrážek a stručné shrnutí na konci kapitoly. Občas jde jen o výčet a popis různých experimentů na téma spánek.
Chvílemi mi přišlo, že autor lidi klasifikuje jako neschopné (jít včas spát) nebo dává veškerou vinu zlým korporacím, které nutí lidi vstávat brzy.
Vůbec se nevěnuje fyziolgickému nedostatku spánku v případě kdy rodič má malé děti. Matky neřeší autor vůbec. Chybělo mi více informací k nočním můrám a běsům, případně náměsíčnosti.
Kdyby v těhotenské poradně rozdávali tuhle knihu místo směsi zbytečných letáků a vzorečků, zachránili by mnohé matce nervy a kojení.
Přestože je hlavním tématem spánek, autorka se věnuje i kojení, psychologii rodičů a dětí, kulturním zvyklostem, nejistotě rodičů a rozdílnosti dětí. Důležitá fakta jsou ozdrojována, text příjemně plyne, vše je srozumitelné a doplněné o osobní zkušenosti a příběhy ze života mnohých rodičů.
Nejde o návod na to, jak uspat dítě v 7 krocích. Rodiče zde spíše najdou tolik potřebné ujištění, že to dělají dobře a že to jde i bez vyplakání miminka. Nic nového pod sluncem se tam napíše - jen "normální" a sleským rozumem snadno odvoditelné věci. Přesto mám pocit, že přesně toto dnešní rodiče potřebují slyšet.
Neočekávaný dárek s překvapivě vydatným příběhem. Vše působí reálně, sousedsky; vyprávění plyne přirozeně a má svižný spád.
Nahlížíme do života lékařů, sester, pacientů a dalších osob svázaných s nemocnicí, která by klidně mohla být nemocnicí ve vašem městě. Přestože jsou popsané medicínské problémy již většinou vyřešené, samotná podstata zůstává aktuální i v 21. století.
Začátek může působit dojmem jednoduché, sladké, letní odpočinkové četby, nicméně dramata se postupně vynořují a omotávají čtenáře tak dokonale, že během posledních kapitol se nejspíše neodtrhne.
Agatho, já tě miluju :D
Úžasný příběh zasazený do netypického prostředí Mezopotámie mě donutil zapomenout na školu i práci a zhltala jsem ho během chviličky. Atmosféra na vykopávkách mě vtáhla do děje a postavu nezujaté ošetřovatelky Amy jsem si zamilovala během chvilličky.
Neodolatelný příbeh s vyjímečným Poirotem mě opět dostal.