Turmee komentáře u knih
Odpočinkový příběh holky čarodějky, která se dostane do podivné školy/ústavu pro podobné podivíny. Ovšem ani tam nezapadá.
Originální nápad to úplně není ale čte se to dobře. Svižný děj, občasné vtipné poznámky a lehká romance tomu dávají ten správně puberťácký švih.
Nemastná, neslaná.
Snaha o napjatou a nebezpečnou atmosféru. Bohužel, na mě to nezapůsobilo. Postavy mi nebyly sympatické, přišly mi povrchní, málo propracované a jaksi nereálné. Nedokázala jsem se s nimi ztotožnit. Vlastně celý koncept hry ve mě vyvolával nechuť a nepochopení pro takto nemožný styl zábavy. Závěr, který měl být asi překvapivý, jsem předvídala už na začátku a nijak mě neoslovil.
Překlad pokulhával, nesedl mi autorčin styl a neporozuměla jsem systému dělení kapitol podle jmen, když byl příběh stejně vyprávěn ve 3. osobě.
Jsem rozpolcená.
Začátek byl chaotický. Moc lidí, žádné úvodní představení situace, rovnou jsme byli vhozeni do světa plného nových technologií, který se odehrává ve Věži. Velmi bych k ní ocenila plánek nebo podrobnější popis. Chvílemi jsem byla tak ztracená (v místech i osobách), že jsem to chtěla vzdát. Pak se ale něco změnilo. Přestala jsem listovat na zadní stránku, abych si ujasnila, kdo je kdo a začetla se do děje. Od té doby jsem se nemohla odrthnout. Bylo to jako na horské dráze. Když jedné postavě přálo štěstí, druhá se propadala do depresí. A pak naopak.
Pořád si myslím, že těch dějových linek bylo na jednu knížku možná příliš. Každopádně konec mě naštval a rozesmutnil. Kde je nějaké rozřešení, happyend? Takhle to useknout uprostřed příběhu a ještě tak nefér. Všechno schylovalo k rovnováze, šťastnému konci. Stačilo by, kdyby se sebou jednoduše mluvili. Vysvětlili si, co se děje a navzájem se vyslechli. Bohužel...
Úžasně pratchettovská, přesto dle mě nejslabší článek. Objevuje se spousta nových skutečností, překvapivých zvratů a i pro pilného čtenáře je to obtížné všechno najednou vstřebat a neztratit se v přepínání mezi lidmi, časy, vesmíry a nekonečným mišmašem.
Chyběl mi tu Marvin a trochu více toho frúdu.
2.5 *
Typicky závěrečný díl - o někoho přijdeme, přeživší najdou klid a mír, všechno se vyjasní a skoro všechny nesnáze se překonají.
Na rozdíl od prvního dílu mě tento bavil už od začátku a těžko jsem se od knížky odtrhávala. Děj měl spád, prožili jsme si několik těžkých chvilek i okamžiků štěstí a lásky. Pořád mi v příběhu chybí něco originálního, mám pocit, že tohle jsem už několikrát četla, takže většina zvratů není nijak překvapivá - a přesto se tím prokousávám jako nadšená dvanáctiletá holka. Už se těším na třetí díl. :)
3,5 *
Snad až do ploviny knížky jsem si myslela, že nedám víc jak dvě hvězdičky. Vždyť kolik podobných námětů už jsme tady měli - vyšší systém, který všechno ovládá, všichni poslouchají, kdo se vzepře záhadně zmizí; "vyvolená", která díky chybě nebo speciální vlastnosti procitne ze všeho toho mámení a rozhodne se zjednat nápravu, což se samozřejmě neobejde bez obětí a do třetice milostný trojúhelník, kde každý miluje každého. To všechno už jsem četla několikrát.
Ke svému překvapení jsem někde za půlkou zjistila, že mě to baví, že jsem zvědavá jak to dopadne (i když odpověď tuším) a co se stane hrdninům, které jsem si zamilovala. Nevím, jestli mě okouzlila slova básničky, učení se psaní v lese nebo kácení javorů. Ve vracejících se smyčkách mi to připomínalo dnešní dobu a jistou formu státu, které se obávám.
Každopádně už mám doma další dva díly a uvidíme, jak si příběh povede dál.
Z téhle knížky mám dost rozporuplné pocity. Poprvé jsem ji četla jako malá a byla jsem z ní nadšená. Do dneška z ní mám vypsané citáty a některé písničky a básničky umím i nazpaměť. Jako cca desetiletou mě příběh Abaratu úplně okouzlil.
Teď (ve svých 21) jsem ji četla podruhé kvůli přípravě na stejnojmený tábor a nevím, jak se k příběhu postavit. Je tam moc fantazie. Místy až hodně moc. Někdy tak moc, až to bolí. Candy mi je sympatická, stejně jako všechny postavy (i ty záporné) - jejich vlastnosti a příběhy jsou propracované a zdá se mi, že znázorňují různé vlastnosti - laskavost. Co mě na tom všem lehce odrazuje je přehršel barev, podivných tvorů, osob i rostlin.
Myšleka ostrovů jako takových se mi hodně líbí, jenom bych ubrala na té "originalitě". Jinak se to velmi dobře čte a ilustrace jsou kouzelné. Tleskám za přiloženou mapku, která mi pomohla v orientaci na ostrovech.
Obsahově velmi zajímavá knížka o omylech vědců a zaslepenosti lidí.
Kapitoly věnující se historii měření inteligence, vývoji IQ testů a chybám ve statistice, matematice, logice a lidství.
Rozhodně poučná knížka nutící k zamyšlení. Nejspíš nebude pro každého, protože je napsána docela obtížným jazykem a občas obsahuje nesmyslné nebo nedokončené věty (nejspíše chyby v překladu). Osobně mě také štvou vysvětlivky a poznámky "pod čarou", které jsou umístěny na konci kapitol, takže se po chvíli bez záložky ulistujete.
Autor se na několika místech pokouší vysvětlit náročné matematickké principy nezasvěcenému čtenáři. I pro mě bylo nesnadné pochopit všechny postupy a myšlenky a neumím si představit, jak by se tím prokousal matematický laik.
Klasika, ke které jsem se dostala až teď. Piková dáma byla super, Kapitánská dcerka taky a ostatní povídky nebyly o nic horší. Neotřelý styl povídek, které mají něco do sebe i v dnešní době. Jenom ta ruská jména mi občas dělala problém :D
Číst tuhle knžku mě opravdu bavilo. Stručný matematický přehled doplněný o zajímavosti, praktické ukázky a vtipné historky. Našlo by se pár míst, která nejsou úplně přehledná nebo korektní. Rozhodně si nemyslím, že by toto byla knížka pro začátečníky nebo věčné "hatery" matematiky. Pro pochopení souvislostí a stíhání sledování rychlospádného děje je určitá základní znalost nutná. Určitě by však neměla chybět v knihovničce žádného milovníka matematiky, už jenom díky odkazům na spoustu dalších skvělých knížek.
Pratchetta prostě miluju. Tuhle knížku jsem četla v angličtině, čímž jsem si dobrovolně zkomplikovala porozumění všem slovním hříčkám, ale ta radost, když se mi povedlo nějakou odhalit byla k nezaplacení :D
Tiffany (Tonička) je jedna z mých oblíbených postav a taky Nac Mac Feegls mě svými hláškami dostávají. Úžasné oddechové čtení plné fantazie, barev a odvahy.
Alenku jsem vždycky zbožňovala a to i přesto, že jsem si ji pořádně přečetla až teď. Měla jsem verzi, ve které se dívenka jmenovala Alička, což měla být asi zdrobnělina Alice, ale pořád mi to v hlavě znělo jako palička, tak jsem si to radši překládala na Alenku. Na tu jsem přece jenom jaksi víc zvyklá.
Příběh mě bavil, místy je tak úžasně nesmyslný až to skoro dává smysl. A teď si to ještě přečíst v originále.
Typická rollinsovka. Lidi ze sigmy mám ráda, líbí se mi jejich charaktery i kvalitně propracované spojení fikce s realitou. Zvláštní je, že zrovna v době čtení této knihy jsem se i hlouběji zajímala o kvantovou fyziku a temnou hmotu. No, snad to brzy pochopíme.
Přestože zněl obsah z recenzí dobře, moc mě nezaujal. Možná mi nesedl styl vyprávění (podle mě by to bylo autentičtější v první osobě) nebo to bylo tím, že jsem děj předvídala už od prvních kapitol. Nic extra, nic nového, nic, co bych četla znova. Ani pokračování mě neláká.
To nejlepší na knize byla obálka. Nelíbil se mi styl, kterým byl příběh napsán ani jeho postavy. Nikdo z nich mi nepřirostl k srdci, nebyl sympatický nebo mi podobný. Dceřino výrazivo ve mě vyvolávalo neustálou potřebu někoho proliskat, synův styl smýšlení ve mě občas vyvolal mírný úšklebek a z matčiny zoufalosti mi běhal mráz po zádech.
Hvězdičku dávám za happyend.Jediné štěstí, že kniha nebyla zakončena hlubokomyslnou depresivní pasáží.
Začátek byl pro mě jaksi matoucí. Nechápala jsem o co jde a příběh mi nedával smysl. I po přečtení mám spousty otázek, ale předpokládám, že tak to autorka zamýšlela. Ke konci mě knížka okouzlila a dočetla jsem ji na jeden nádech. A přesto mám neodbytný pocit, že něco podobného jsem už četla.
Ode mě 3,5 hvězdičky.
A taky mě štval ten český překlad. Kdo tomu dělal korekturu? Chyby skoro na každé stránce dokáží zkazit čtenářský zážitek.
Dobré milostné scény, avšak příliš se opakují. Když jsem už potřetí četla, jak má dokonalé tělo, přestalo mě to rajcovat.
Na druhou stranu příběh zajímavý. Může se zdát překombinovaný bytostmi (upíři, dlaci, lovci, bohové..), ale nakonec mi to ani nevadilo.
Závěr jsem v podstatě očekávala, takže mě ani nijak nepřekvapil.
Normální průměr za 2,5 hvězdičky.
Hodnocení částečně podobné prvnímu dílu. Spousta nápadů a zápletek zamotaných do jednoho napínavého a místy nepřehledného příběhu.
Jak popsat Prázné místo? Přestože to není jedna z tenčích knížek, četla se překvapivě rychlo a snadně. Děj byl poutavý a napínavý. Jenom jsem nesnášela všechny postavy. Ze začátku mi dělalo problém orientovat se v nich, možná by nebyl od věci nějaký plánek na začátku. Pak mi přišlo, že se každý rozhodl úplně špatně. Každý něco skrýval. Nikdo tam nebyl normální (= hodný). Konec mě trochu překvapil. Celou dobu jsem tak nějak doufala, že to skončí dobře. Že se všichni polepší a bude to happyend.