tweed komentáře u knih

Šla jsem do příběhu naslepo, takže jsem ze začátku byla občas zmatená, kde to vlastně zrovna jsem a co se děje, ale když se vše srovnalo a já pochopila, že čtu něco jiného, než jsem původně čekala, mohla jsem se postupně začít zamilovávat. Občas jsem měla pocit, že forma trochu vítězí nad obsahem, ale já jsem člověk, který je ochoten se nechat okouzlit i formou na prvním místě, takže za mě dávám srdíčko :)

3 21.02.2023

Toto bylo velmi posh.
Sparsholtova aféra je částečně rodinná sága, částečně -nevím-jak-jinak-to-říct-než- kronika homosexuality, ale skrz tak trochu nudného a neangažovaného člověka. Časem se proletíme od života v ilegalitě do dob grinderu. Jednotlivé postavy mi z pohledu čtenáře nepřišly až tak důležité, většina se jich tam jen tak mihla, ostatně stejně jako sama Sparsholtova aféra. Přestože jsem postavy vnímala spíše na pozadí, jejich vzájemné vztahy, od těch rodinných přes přátelské až po milenecké, pro mě byly důležité a nevím jak moc to dává smysl, ale zkrátka mi to vždy hezky vykreslilo danou dobu a jednotlivé výjevy mě bavily. Já celkově miluju, jak Hollinghurst píše, těžko říct, zda bych něco podobného zchroustala z klávesnice jiného člověka, ale to je alternativní vesmír, kterým se nemusím zabývat, takže za mě doporučuji.

3 09.08.2021

Tato Švédská dystopie s houbařema se mi hodně líbila! V průběhu čtení jsem se divila, proč máme překlad překladu, ale ukázalo se, že to do angličtiny přeložila přímo autorka, takže CAJK. V Amatce nedostanete vysvětlení ani odpovědi na své otázky, takže vám nic neslibuju a raději nic nečekejte :D Možná jsem se akorát nechala nakoupit tím, že být queer není v této knize drama. ANO, chci více knih, kde queer lidi prostě jen existují a nikoho to nezajímá, děkuji.
Celá kniha je krátkým vhledem do zvláštní společnosti, kterou vám autorka postupně odhaluje a mě to celou dobu fasciovalo. Je pravdou, že konec se zdál být trochu uspěchaným - NICMÉNĚ - uspěchaným pro koho? My do příběhu přicházíme ve chvíli, kdy tato společnost pěstuje houby už několik generací a sama hlavní hrdinka přijíždí z jiné oblasti, která sice v základech funguje stejně, ale aktuální stav je poněkud jiný, takže opravdu můžeme říci - uspěchaný?
V komentářích na goodreads si jedna uživatelka stěžuje, že čekala spíše něco na způsob filmu Yorgos Lanthimos a bohužel se nedočkala, ale TOTO PROSÍM - ZA MĚ BY TO V JEHO REŽII HODNĚ FUNGOVALO!

3 01.04.2021

O této knize není moc co povídat.
Zkrátka: do dospělé literatury se propašovala young adultovka.
Hlavním problémem příběhu je to, že Marianne nechodí k psychologovi a všeobecně se tam všechny postavy chovají dost náhodně. Často i vypadají náhodně. Marianne je ošklivka, pak je najednou kjut (Funguje zde přímá úměra: Čím je hubenější, tím více po ní touží pan Odpadek - čtěte Connell).
Kdyby se to místo normální lidé jmenovalo dementní lidé, tak tomu dám hvězdičky 3 (možná).
Mým nepopulárním názorem je, že to dospěláci milují jen proto, že mají projednou možnost si přečíst něco odpočinkového, i když se to ofiko tváří jako literatura mimo brakovou kategorii.

3 16.12.2020

Poutníci jsou v podstatě pohádkoví (a o tomto díle to platí dvojnásob), ale každý si v životě někdy zasloužíme přečíst něco milého! Sice už neobjevujeme tolik nových vesmírných ras jako v jedničce, ale osobně mi to zcela vynahradilo poznávání sapientů z pohledu UI a i když druhá dějová linka z dětství Chilli nebyla až tak originální, přečetla jsem ji jedním dechem. Nebo spíše - dvěma dechy.

3 06.12.2019

V časovém bodě X si naše hlavní hrdinka (milovnice skořicových rolek Hannah) řekne - jdu domů s mým ex! V jiném vesmíru touhy své vaginy ukočírovala a šla domů sama. Reid nám vypráví, jak to v obou vesmírech bude pokračovat dál.

Na jednu stranu mě v obou realitách čekal poměrně absurdní romantický příběh a v obou případech jde o ten typ téměř osudového setkání, které mě neskutečně vytáčí.

Jen pro příklad příběh A - kluk, s kterým jsme chodili ještě v teen letech DESET LET plus LITOVAL, ŽE JSME SE ROZEŠLI

No ALE na druhou stranu mě bavilo prolínání realit, kdy jsem v příběhu A dostala informaci, která je logicky platná i v realitě B, díky čemuž jsem některé věci věděla dříve než naše specialistka na skořicové rolky a mohla jsem si říkat "ojojoj, no až toto praskne, tak to jsem zvědavá, co páneček ABC udělá".

Taky jsem si pár dní po přečtení hned upekla skořicové rolky, takže nemůžu říci, že by mě kniha nijak nezasáhla...
KAŽDOPÁDNĚ:
Kdybych ještě nebyla rozněžnělá z princeznovské svatby mé sestřičky, tak asi dám hvězdiček méně, ale evidentně kouzelné párečky existují i v naší realitě, takže tady dnes nebudu romantické sračičky odsuzovat.
VÝJIMEČNĚ
V jiném vesmíru je zcela určitě Tvídě, které tomu dalo hvězdu jednu a do konce života se bude skořicovým rolkám vyhýbat.

3 03.06.2019

Ok, pojďme si říct dvě věci.
1. Myslím, že pro někoho, kdo je transgender a má pocit, že nebude ve svém těle nikdy šťasten, avšak přesto váhá, zda vyhledat pomoc a udělat svůj život takovým, jakým by ho chtěl a měl mít, tak pro toho by tato kniha mohla mít hodnotu zhruba milionu hvězdiček z pěti. Hlavně proto, že Mike se rozhodne do přeměny jít až v padesáti a lidé v jeho okolí to berou lépe, než byste čekali. Takže go for it.

-
Teď však pokračujme s mým dvouhvězdičkovým názorem.

Knihu jsem chtěla přečíst hlavně proto, že mě zajímaly pocity transgender osoby. Být transgender je pro mě asi nejvíce abstraktní a neuchopitelný pocit, který si můj mozek nedokáže představit. Tato kniha mi v tom nepomohla a navíc mi Mike silně lezl na nervy. Jeho milion malicherných problémů, které má víceméně každý druhý člověk, mě nezajímaly. Zkrátka - kámoši bychom asi nebyli. Navíc to, že ze sebe neustále dělal blbečka, aby se někomu zalíbil, bylo na facku. Z toho si příklad neberte a případně si do života sežeňte někoho, kdo vám od rána do večera bude vysvětlovat, že se chováte jak k*k*t a takhle si vás NIKDO vážit nebude.

Stopadesátkrát bych podepsala to, co napsala Etrnka níže (cituji): "pasaze o rozdrasanych autorovych citech by vydaly na par harlequinek"

3 21.05.2019

Kniha, která mě přiměla podívat se na nějaká témata jinak, než jsem byla zvyklá. Čtení to je místy nepohodlné až znechucující, přesto skvělé.

3 28.08.2018

Černé jezero je typickým příkladem knihy, kterou obvykle nemiluju. Muž se pitvá ve svém dětství, vlastně akorát popisuje a nic moc se neděje, a to i když zrovna někdo umře.
Ale! V tomto všem popisování je skvěle schováno naivní nepochopení interraciálních /snad to slovo existuje/ rozdílů, pokud se narodíte jako zbohatlíček, máte za kámoše domorodce a omylem si nevšimnete, že ve společnosti nejste úplně na stejné úrovni. A ačkoliv pohled z druhé strany v podstatě nemáme, tak vám její frustrace taktéž neunikne a můžete si nad všemi těmi složitostmi kroutit hlavou a říkat si, že to teď je mnohem lepší, i když to je spíše o trochu lepší, akorát teď máme otroky v Asii, že ano.
Je to tenké, ale hluboké /heslo dne/

3 18.07.2018

"Udělala se Anna Karenina, která obětovala pro lásku všechno? Pro všechno na světě doufejme, že ano. "

Noc literatury je jedna z mých nejoblíbenějších nocí roku (určitě mrkněte, zda se i ve vašem městě tato sláva koná). Vždy tam narazím na knihy, které bych jinak pravděpodobně ignorovala.

Mezi ně patří i Už budu!
Nečtu moc vyloženě "ženských" románů a pokud možno, tak ani nečtu knihy, v kterých hraje prim sex.
Nicméně milost autorky, vtipnost ukázky a (v té době) blížící se léto, mě přesvědčily ke koupi této knihy.

Je to lehké letní čtení (ano, i s tím psem v kanálu), které se sem tam chytne i něčeho vážnějšího než orgasmu (nejen psa v kanálu).

Kromě toho, že se Julie - vdaná maminka - na týden zavře do pokoje a mastrubuje, také vzpomíná na své předchozí vztahy, analyzuje si, co jí brání v orgasmu a tak. Zároveň je vtipná a já k mému překvapení knihu nejen dočetla, ale zároveň jsem ochotná ji i doporučit každému, kdo má chuť na kravinu, která nebude zas až taková kravina. Zkrátka letní čtení!

Já si pořád říkám, jak nejsem holčičí kráva a jak jsem nejvíc nad věcí, pak si však přečtu větu jako: "Obleču si kostýmek, který jsem si koupila v návalu přehnaného sebevědomí."
Ehm... ano, občas jsem kráva - holčičí/klučičí/kočičí/mimozemská/whatever. Zrovna včera došlo doma k situaci, kdy jsem musela vytahovat kočce klíště /což je jediný hmyz, kterého se vyloženě štitím/, a jsem z toho hysterická dodnes. #SamostatnáŽenaVakci)
Doporučuji tedy všem, kdo se nebojí růžové obálky, milovníkům Bridget (Julie je podobná trubka, dějová linka je však naprosto jiná). Za kámošky je asi nechceme, ale k pobavení poslouží tak akorát.

3 03.07.2017

Nosorožec je dílo k zamyšlení. O převlékání kabátů a o /ovečkovstvíJ/ nosorožectví... zřejmě. Jedná se o nadčasovou hru a myslím, že se bude dát aplikovat v každém období na soudobé problémy. Lidstvo se motá v kruhu. Na jevišti bych to viděla víc než ráda.

3 02.05.2017

Spíše 4,5 než 4 z 5*.
Čtení Nočního filmu je naprosto návykové. Knihu jsem brala do ruky kdykoliv jsem mohla a to i když jsem měla čas akorát tak na jednu stranu.
U thrillerů mi obvykle vadí, když postavy dělají hlouposti, vy se musíte plácat do čela a kdykoliv někoho postihne tragédie, jen si pomyslíte - dobře ti tak, kreténe.
Tady jsem postavy v hlavě vůbec nevyzývala k tomu, aby někam nechodily nebo něco nedělaly. Naopak jsem doufala, že budou následovat každou - byť sebemenší - stopu do jakkoliv zvláštních míst. Zkrátka mě zajímalo, kam vše povede a bylo mi to dražší než cokoliv jiného.
Autorka především skvěle zahalila tajemstvím jednu z postav - režiséra Cordovu. Vlastně jsem se velice brzy začala téměř považovat za jeho kultovní fanynku a každý střípek, který s ním měl něco společného, jsem nadšeně vítala.
Pro mě příjemné vybočení z mého běžného čtecího výběru, část hvězdičky ubírám akorát za zbytečně prodlužovaný konec.

3 15.03.2017

Mám pro vás zásadní radu. Než knihu otevřete (což vřele doporučuji), zapomeňte na vše, co vám bylo prodáno. Zapomeňte na magický realismus i cirkus, protože toho dostanete málo (případně vůbec nic).
Máte smazáno? Vyborně! Teď si můžete užít 19. století a osudy osob z různých prostředí bez nějakých předpokladů. Stačí čekat, co se z toho všeho vyvrbí.
A že toho bude dost!
Nechala jsem se okouzlit a nakonec mi ani to fantastično nechybělo. Snad nebude chybět ani vám.

3 13.03.2017

Jedna z knížek, po jejichž přečtení si řeknu akorát "hm".
Toto hm značí: škoda vynaloženého času.
Knížka není hrozná, není boží, je akorát úplně zbytečné ji číst.

3 09.03.2017

Robbins je boží! Jeho přirovnání, obraty a nápady jsou naprosto unikátní, je to L Á S K A, chci být jeho nejlepší kámoškou! Ale tak na 200 stránek max. Stydím se a určitě si to autor nezaslouží, nicméně mé pocity (jak ty zamilované, tak také ty hodnotící) jsou upřímné.

3 22.11.2016

Můj sentiment je na bodu mrazu a asi už nemám tygra, že mě tak krátká knížka stihla začít nudit. Přestože tímto klesám na intelektuálním žebříčku, dávám s lehkým srdcem jednu hvězdičku.

3 18.10.2016

Pokud si chcete přečíst něco milého, obyčejného (a tím vlastně i naprosto zajímavého a netradičního), můžete Two Boys Kissing bez obav otevřít :)

3 07.07.2016

Tato knížka mě uchvátila, sotva jsem byla nucena ji zavřít, začala jsem doufat, že se mi o cirkusu bude alespoň zdát. Stačí mi otevřít náhodné místo, na chvíli se začít a jsem zase tam, s ostatními rêveurs. Hlavní "postavou" této knihy je cirkus. Sice dostanete i trochu příběhu postav, které jsou s cirkusem provázány, ale hlavní je často dopad právě na cirkus, to jak je ostatní ovlivňují a to jaký vlastně je. A v tom to bylo kouzelné a jedinečné.

3 19.02.2015

Miluju zajímavé vypravěče, přesto mě nejdříve dost zarazilo, že tady jde hlavně o vypravěče.
Připravte se na klasicky stereotypního autistu, což mi nakonec vůbec nevadilo :)
Naopak mi přišlo super, že se spisovatel nesnažil nějak přikrášlovat jeho sociální vnímání, co se ostatních lidí týče.
Bylo to vtipné a smutné zároveň! Přesto knížka nepředběhla další mé "miláčky" s neobvyklým vypravěčem, a proto ubírám půl hvězdičky (což tady nejde, takže hodnotím za 4 ^_^)

3 29.01.2015

Eleanor není hubená, protože to by bylo klišé, ale ani není moc tlustá, protože to by nebylo dostatečně cool. Eleanor byla hloupá a nudná postava. Bylo mi líto "nicmoc" Parka, že si to musí prožívat s ní. Knížka měla pár roztomilých momentů, ale bylo mi slibováno úplně něco jiného, než jsem dostala. Těšila jsem se na příběh o dvou outsiderech (ale až tak outsideři to nebyli, to by se asi nehodilo), příběh o punk rocku (který měl v příběhu nulovou roli, kdyby poslouchali hlavní hrdinové Britney Spears vůbec nic by se nezmělo, kromě písniček na kazetách).

3 03.01.2015