twix6862 komentáře u knih
(SPOILER) Dvůr trnů a růží – nebo Popelka, Kráska a zvíře, Modrý pták a Ledová královna na steroidech?
Sarah J. Maas nám servíruje epickou pohádku pro dospělé, která zjevně čerpá z klasických pohádkových zápletek.
Začínáme hlavní hrdinkou, která startuje jako Popelka, jenž žije na pokraji bídy odvržena "zlými" sestrami, kterým slouží. Načež se převtělí do Bell, kterou odvádí Zvíře do zakletého království - a ano, ona jediná jej může svojí láskou vysvobodit - a teď pozor, bude twist - neudělá to - a musí svého vyvoleného Modrého ptáka zachránit pomocí úkolů.
Samozřejmě nesmí chybět kouzelný milostný trojúhelník! Zatímco v pohádkách si Popelka vystačila s jedním princem, Feyre je natolik oblíbená, že by klidně mohla organizovat svůj vlastní Bachelorette mezi vílími lordy.
A hned je tu "nový příběh" ve starém kabátu s našitými extra flirty a flirty, do nějž přidáme trochu dusného napětí a okořeníme vílí politickou krizí a hromadou explicitní erotiky - nezáživný začátek je dostatečně vykoupen akční třetí třetinou a patetický závěr nutný pro další hromady dílů ságy mu odpouštím.
(SPOILER) Tahle mi sedla, moc. Parádní kombinace historického s moderním, trochu scifi, trochu román. Hledání dcery je moje téma vždy. Věc Makropulos rozpracovaná do dlouhověkosti a stárnutí - od začátku je jasné, že koncept "hlavně nikoho nemilovat a jenom si užívat" je hlavní překážka, která nemůže být uplatněna u nesociopatických jedinců
Tradiční výroční kniha pro čtenářskou výzvu, příjemné čtení, ještě příjemnější poslech.
Skvěle se mi u VV dělají různé domácí práce a vůbec nevadí, když mi občas nějaká ta překombinovaná zápletka uteče, protože se při poslechu zamyslím nad něčím jiným.
(SPOILER) Knihu jsem "vdechla" za jedno nedělní odpoledne. Četlo se to samo, i když jsem původně čekala trochu jiné vyprávění a příprava na nenávistný konec mi přišla trochu zbytečná a přitažená za vlasy - ale v US reáliích to problém být může, nedokážu posoudit - já bych cítila spíš za to rozuzlení vděčnost, než zášť, ale to by v knize vyznělo nejspíš pateticky.
Ta (kniha) se čte sama. Dát si horký čaj a muffin a nechat si vykouzlit úsměv na tváři.
V řadě popsaných scén se spíná nostalgický okruh a nejedna not so much yung se jen tak usmívat nepřestane. Moc příjemné čtení na odlehčení
(SPOILER) pět dávám za téma a vývoj postav - parádní geneze vztahu k hlavní postavě, nejprve soucit, pochopení, vcítění, pak velké WTF, úžas co ta ženská sakra dělá, vztek na to, co dělá a nakonec jsem na konci Melanii přála aby dopadl na ústa ještě zjevněji, než kniha popisuje. Shatering považuji za nebezpečný odjakživa, ale tahle knížka moc pěkně popisuje jak až děsivé to všechno může nakonec být
(SPOILER) nesnáším to! Tím, že jsem nejprve viděla seriál je celá kniha úplně ztracená... nedokážu myslet na nic jiného, než na zbytečnost konání skoro všech postav. Edardovy kapitoly mi úplně vaří krev a zbytek chodících mrtvol vlastně taky. Ještě kdyby to tak bylo dopsané aby aspoň nějaké tajemství bylo přislíbeno, ale takhle snad ani druhý díl otevírat nebudu.
Hvězdy dávat nebudu, kniha je určitě sama o sobě fajn, za moje řazení nemůže.
Roztomilá předvídatelná jednohubka k oddechovému letnímu čtení. Hezky se četla, vykouzlila úsměv na tváři a za chvíli odvane
Škvorecký navléká slovo za slovem, větu za větou, jako křišťály na korálkový závěs. Před čtenářem se vykresluje krajkový vzor poetickýxh událostí zahalených do křišťálové mlhy. Nechám se unášet neznámou krajinou, ze které se občas vynoří něčí ruka, aby mne vytáhla na světlo, odkud mne hnedle jiná strhne zpět za přeludy do mlhy. Věty se dál vlní až před koncem přijede vlak a doveze mne skrz šarády do běžné reality daleko od legend.
ne ne ne ne...asi už jsem na literaturu pro mládež stará. Místní oslavné komentáře a přirovnání k aktuálním royalistickým seriálům vůbec nepobírám, za mne neporovnatelné. Kniha je plná pohádkových klišé a poněkud toporných zkratek (Jurášek, vážně?). Pořád jsem čekala, že kniha začne být zábavná, ale marně. A neuspěl ani seriálovský tah s "tajemnem" na konci knihy s očividnou snahou o vzbuzení touhy po novém díle. Mám raději, když moje touha po dalším díle plyne z delšího zájmu o osudy postav, nebo děje - což se tady nepodařilo.
Moje velké zklamání je paralelní historie, na kterou jsem se moc těšila a která mi vůbec nesedla - dle mého je mimo realitu a možná by dávala smysl v kontinuitě (bez komunistické éry), ale takhle ta snaha o národní obrození 2.0 z děje trčí jak sláma z gauče a "ryze česká" jména mne celé čtení tahala za uši - dvojsmyslová rovina mi taky nesedla a spíš na mne působila rušivě.
Achich ouvej. Tohle bylo hodně moc špatný. Víc než půlku těch amerických nábožensko koučovacích patosů nedám. Je mi líto, tenhle vývar mi asi zkysnul
(SPOILER) Kniha získaná při vánoční give away akci - velmi příjemné překvapení. Druhý díl je aktuálně za hubičku v jarním black Friday. Druhá polovina knihy mne úplně pohltila. Bez ohledu na to, že jsem od prvního okamžiku, kdy se ti dva potkali, věděla dost jasně, kam se děj bude ubírat, nijak mi to neubralo na zábavnosti knihy. I když socialisté současnosti nejsou můj šálek čaje, cesta, kterou naše společnost za těch 100+ let ušla je neuvěřitelná a fascinující - ať už se to týká pracovních a životních podmínek všech, nebo čistě ženských otázek případně postižených osob.
Tohle bylo fajn! Nebylo v tom přehnaně moudí (vlastně asi jenom jedno psí), zápletka pěkně zapletená i rozpletená, nic moc přebytečných postav a linek a vraha jsem si netipla hned na začátku. Finále, bohužel, poněkud rozpačité
Co je můj sýr?
Jaký je?
Není starý?
Pečuji o něj?
Co bych udělala, kdybych se nebála?
(SPOILER) Kdo jsi zmaten, přečti si úvod příštího dílu - shrnuje děj a hlavní aspekty příběhu tohohle slepence - nebo spíš skupinové halucinace. Navíc to trochu obrousí osten z osudu Jacka (jsem fakt na ty děti v těchto letech fest přecitlivělá).
Pistolník je pro mne příliš biblický - váhám, zda je moje znalost bible k tomuto čtení spíš výhodou, nebo přítěží. Dám tomu šanci do dalšího dílu a uvidíme, co je na těch doporučeních :)
Počátek 14. století popsaný jinak, než od tradiční adorativního zobrazení Přemyslovců.
Ludmila Vaňková v knize "Žena pro třetího krále" dokazuje, že historie může být plná vášně, intrik a emocí, které by nezahanbily ani nejlepší telenovelu - a v tom je, pro mne, problém. Styl, který ke svým popisům autorka používá, je poněkud zmatečný a vyžaduje extra dávku domýšlení o kom, kde s kým, komu a proč. Zejména extra dlouhé milostné pasáže plné srdcervoucích výronů jsem spíš přeskakovala.
Čtivé, občas slušně napínavé. Některé linky ale za mne zbytečné a mimo realistický rámec, který jinak knihy mají.
Velmi dobře se mi kniha poslouchala. Osudy zaujaly natolik, že jsem místy i fandila nebo trnula, jak se to vyvrbí dál.
Nemůžu si pomoci, ale nelíbilo se mi to. Do poslední povídky jsem doufala v milé překvapení, které se nekonalo. U většiny povídek jsem měla dojem, že čtu něčí deníček bez zajímavé pointy. Vybočovala pouze povídka se vzpomínkami, ta se četla úplně jinak než zbytek - jednu hvězdu za ni a druhou za počin samotný