twix6862 komentáře u knih
(SPOILER) Mám dceru. Tohle bylo sakra těžký čtivo. Mamku budu rozdýchávat ještě dost dlouho...
Dočetla jsem to jenom díky zdejším komentářům, které byly příslibem pozitivního konce.
Vendula Jindrová kritiky.cz:
"A teprve pak vám to dojde. To, že skrze román „Eleanor se má vážně skvěle“ pochopíte, že někteří kolem nás se mohou potýkat s podobnými problémy. A vy tedy místo toho, že byste onoho podivína ignorovali, mu třeba nabídnete pomoc. Protože v tom okamžiku už budete vědět, že vy nemáte ponětí o tom, čím vším si daný člověk prošel, co ho trápí, jaké má postižení či omezení a podobně. Možností je spousta. A proto ho nemůžete ihned odsoudit a zaškatulkovat. Jedno je proto zřejmé – měli bychom si pomáhat, a to za každých okolností a bez rozdílu."
Ta (kniha) se čte sama. Dát si horký čaj a muffin a nechat si vykouzlit úsměv na tváři.
V řadě popsaných scén se spíná nostalgický okruh a nejedna not so much yung se jen tak usmívat nepřestane. Moc příjemné čtení na odlehčení
Škvorecký navléká slovo za slovem, větu za větou, jako křišťály na korálkový závěs. Před čtenářem se vykresluje krajkový vzor poetickýxh událostí zahalených do křišťálové mlhy. Nechám se unášet neznámou krajinou, ze které se občas vynoří něčí ruka, aby mne vytáhla na světlo, odkud mne hnedle jiná strhne zpět za přeludy do mlhy. Věty se dál vlní až před koncem přijede vlak a doveze mne skrz šarády do běžné reality daleko od legend.
Skrze příběhy lidí popsaný architektonický skvost a díky příběhu paměťová fixace prvků jedinečného architektonického díla. Jako popularizační literatura to jistě plní velmi záslužnou činnost. Srdce z onyxu získává zcela konkrétní obraz v čtenářově hlavě a vzbuzuje intenzivní touhu zajet do Brna a objednat si prohlídku vily. Ano, detailní popisy sexuálních aktů a barvité popisy pohlavních orgánů jsou také součástí této knihy, ale jsou popisovány velmi podobnou formou jako detaily architektonických prvků vily. Autor dává organický ráz funkcionalistickému dílu a kniha skrze to "funguje".
Méně už mi vyholovala časová diskrepance knihy, ve které dvacátá a třicátá léta se vlečou jako ztuhlý med a pak se najednou čas začne zrychlovat, lidé mizí a najednou šmik šmik a jsme v letech devadesátých. Ale chápu, že i tohle mohl být autorův záměr a jistou formou podtržení myšlenky knihy.
Ambivalentní dojem však zůstává - je to román z červené knihovny, a pak chybí dokončení dějových linek, nebo je to kniha s poselstvím, a pak některé pasáže vyloženě přebývají?
(SPOILER) Jdu na 2* abych podtrhla svůj dojem rozdílu proti předešlým dvěma dílům. Jinak bych dala 3. Já nevím, ale ten koncept vytrhnutí zajímavého kusu zprostřed knihy ještě ušel u předchozího dílu, kde uzavíral úvod první části knihy, ale tady je použit začátek konce knihy a tím mi ty 4/5 děje předtím přišly tak akorát jako čekání na to, až se začne skutečně něco dít. Pokaždé jsem věděla, že Ilan opět bude akorát dokola opakovat to svoje a nikam se to neposune. Navíc řada věcí v ději prostě kulhá na obě nohy a člověku se chce mlátit z toho hlavou do zdi. Konec byl naopak příjemným osvěžením, když tedy pominu tu epizodku v Olympu, a rozjetím k dalšímu ději. Když si vzpomenu, tak si to jednou třeba dočtu.
Nakonec trochu méně humorné, než slibovala první stránka. Místy hlášky trochu na sílu, ale jinak příjemná detektivka bez jednoznačného konce. A nesporně zábavný vhled do života běžného pochůzkáře. Zase pro jednou příjemná změna, kde vyšetřovatel není ani superman,, ani neoplývá neomezenými policejními pravomocemi
Velmi dobře se mi kniha poslouchala. Osudy zaujaly natolik, že jsem místy i fandila nebo trnula, jak se to vyvrbí dál.
Milovaná kniha mého dětství. Po mnoha letech jsem ji znovu přečetla a překvapilo mne, o jak syrové vyprávění se jedná. Moje dětské vzpomínky vůbec neobsahují hrůzné výjevy, popisy zabíjení ani utrpení. Vzpomínám na modré ptáky, kteří vyvedli svá mláďata a žili na krásném, poklidném zájezdku. Dětská mysl mne nepřestává překvapovat.
Zábavnější čtení, než série ze současnosti. Používání čistě moderních výrazů v přímé řeči bylo ale dost rušivé.
Stručná a výstižná. I přes některé extra duchovní pasáže velmi čtivá a inspirativní záležitost. A to jak pro partnerství, tak oro vztahy, zejména, v rodině obecně
Tradiční výroční kniha pro čtenářskou výzvu, příjemné čtení, ještě příjemnější poslech.
Skvěle se mi u VV dělají různé domácí práce a vůbec nevadí, když mi občas nějaká ta překombinovaná zápletka uteče, protože se při poslechu zamyslím nad něčím jiným.
(SPOILER) Kniha získaná při vánoční give away akci - velmi příjemné překvapení. Druhý díl je aktuálně za hubičku v jarním black Friday. Druhá polovina knihy mne úplně pohltila. Bez ohledu na to, že jsem od prvního okamžiku, kdy se ti dva potkali, věděla dost jasně, kam se děj bude ubírat, nijak mi to neubralo na zábavnosti knihy. I když socialisté současnosti nejsou můj šálek čaje, cesta, kterou naše společnost za těch 100+ let ušla je neuvěřitelná a fascinující - ať už se to týká pracovních a životních podmínek všech, nebo čistě ženských otázek případně postižených osob.
Co je můj sýr?
Jaký je?
Není starý?
Pečuji o něj?
Co bych udělala, kdybych se nebála?
Čtivá kniha, po které toho moc nezůstane - podobně jako Hypnotizér, kterého si po roce už ani nevybavím. V celkovém dojmu působila nedokončeně, asi hlavně vinou řady rozvinutých nitek, které vyzněly do prázdna a měly jenom odvádět pozornost. Jako prázdninové nezávazné čtení je to skvělé, slušná míra napětí, některé zajímavé postavy, duchařská tématika, která nakonec s duchy nemá nic společného, je pěkný prvek. Synopsi knihy považuji za zavádějící a jedna hvězda méně proti Hypnotizérovi je hlavně její vinou. Být už od synopse jasně postaveno, že Flora žádné medium není, přidalo by to opravdový mysteriózní prvek ke čtení a zážitek z knihy by mi to vylepšilo.
(SPOILER) Knihu jsem "vdechla" za jedno nedělní odpoledne. Četlo se to samo, i když jsem původně čekala trochu jiné vyprávění a příprava na nenávistný konec mi přišla trochu zbytečná a přitažená za vlasy - ale v US reáliích to problém být může, nedokážu posoudit - já bych cítila spíš za to rozuzlení vděčnost, než zášť, ale to by v knize vyznělo nejspíš pateticky.
Tohle bylo fajn! Nebylo v tom přehnaně moudí (vlastně asi jenom jedno psí), zápletka pěkně zapletená i rozpletená, nic moc přebytečných postav a linek a vraha jsem si netipla hned na začátku. Finále, bohužel, poněkud rozpačité
(SPOILER) Kdo jsi zmaten, přečti si úvod příštího dílu - shrnuje děj a hlavní aspekty příběhu tohohle slepence - nebo spíš skupinové halucinace. Navíc to trochu obrousí osten z osudu Jacka (jsem fakt na ty děti v těchto letech fest přecitlivělá).
Pistolník je pro mne příliš biblický - váhám, zda je moje znalost bible k tomuto čtení spíš výhodou, nebo přítěží. Dám tomu šanci do dalšího dílu a uvidíme, co je na těch doporučeních :)
Nemůžu si pomoci, ale nelíbilo se mi to. Do poslední povídky jsem doufala v milé překvapení, které se nekonalo. U většiny povídek jsem měla dojem, že čtu něčí deníček bez zajímavé pointy. Vybočovala pouze povídka se vzpomínkami, ta se četla úplně jinak než zbytek - jednu hvězdu za ni a druhou za počin samotný
(SPOILER) Iris nebo Laura - to je oč tu běží (?) ... už strašně dlouho jsem v knize nepřeskákala tolik pasáží, které mi pak vůbec nechyběly. Vzhledem k nesporné kvalitě knihy mi to je vlastně dost líto. Četla jsem Vraha skoro půl roku a mezi tím stihla dalších 10 knih. Poslední hovor s Aimee mi přišel v kontextu rozuzlení postavený na hlavu, ale dobrá, beru to tak, že Iris měla dost vyražený dech tím, co si vyslechla a tudíž nedokázala reagovat adekvátně. Paradoxně bych si tuhle knihu možná mohla lépe užít na druhé čtení, akorát že k tomu nedojde.