Tydvik
komentáře u knih
Případ sváteční sukně
Pavel Šoltész
No, ona to klasická historická detektivka tak úplně není, i když se odehrává v kulisách středověké Prahy.
Spíš ji beru jako originální poctu E. S. Gardnerovi. Inspirace Perry Masonem je patrná nejen ze jména hlavního hrdiny. Postavy se také často chovají velmi současně.
Takže určitě doporučuji, nejen pro ten zajímavě ztvárněný nápad. Kniha je dobrou detektivkou i sama o sobě.
Vrah či obeť?
Josephine Tey (p)
"Dějiny jsou hra s cínovými vojáčky".
Jen taková malá zajímavost - originální název knihy The Daughter of Time se inspiroval citátem Francise Bacona: Truth is the daughter of time, not authority.
Muž na dně
Iva Procházková
Všechny ty astro záležitosti na mě působily rušivě. Trhají děj.
Ale zápletka sama o sobě je uvěřitelná, způsob vyšetřování také a nechybí ani humor.
Bavilo mě to. Nebýt těch znamení, bavilo by mě to ještě víc.
Vraždy s monogramem
Sophie Hannah
Docela se povedla.
Akorát chudák Catchpool je někdy za až moc velkého truhlíka.
Ale jinak velmi slušná detektivka.
Přišla z moře
Miloš Urban
Taky trochu zklámání. Jako by se Urban sám pro sebe pokoušel vypořádat se ztrátou staré dobré Anglie, ale to je na zajímavou knihu trochu málo.
Celý příběh tak nějak divně nedrží dohromady. I když konec je dobrý, není to prostě ono...(A do toho ještě ten sterilní a zamindrákovaný hlavní hrdina).
Konec vosí sezóny
Denise Mina
Kniha je výborná. Jen ten překlad místy dost skřípe.
Hlavně výrazy 'samsonitový kufřík' a 'unavený nachový ručník' mě dostaly.
Asi ten den, kdy se dotyčná část překládala, byly unavené nejen ty ručníky.
V angličtině je sice oslovování příjmením běžné, ale nemůžu si pomoct, v češtině to zní dost hrozně. Pro další díly se asi raději poperu s originálem.
Mít s kým běžet
David Grossman
Mé počáteční nadšení (autor se chvílemi umí vyjadřovat velmi malebně) začalo poměrně brzy mizet někde v hodně velké dálce, až se ztratilo úplně a zcela.
Ať na to koukám z jaké strany chci, nemůžu si pomoct… je to celé takové evidentně vypočítavé a na efekt. Nebo vypočítané na efekt. To je jedno. Tím pádem mi tam chybí alespoň náznak nějakých skutečných emocí. Zvláštní, na někoho působí kniha silně pocitově, na mě jako akce a sled obrazů bez pocitů.
Zároveň se tady také jedná o klasickou a čistokrevnou Young Adult. Na tom samozřejmě není nic závadného; pokud by se ovšem nestyděla si to přiznat, nehrála si bůhví na co a já s ní nemusela zbytečně ztrácet čas, který je vzácný.
Protože na tyhle naivní bábovičky, i když zabalené do krásného jazyka, jsem už prostě Old Adult.
Smrt českého psa
Janusz Rudnicki
Kniha je složena ze dvou částí; ta první obsahuje asi nejznámější autorův text – Bramborová muka (s moukou a smetím – dodávám já).
Groteska, která se snad ani nedá nějak blíže charakterizovat a může si tím pádem dělat co chce a dovolit si sdělovat i kruté pravdy. Občas. A čím šílenější, tím lepší; uhrančivé bláznovství. Úlety tohoto druhu na mě jednoznačně zabírají.
A když už nám (k včerejšímu datu) uběhlo 80 let od útoku na Westerplatte a protože ani tomu se autor nevyhnul, dovolím si zacitovat na adresu Němců: Jsou dětinští. Proto dokázali být tak krutí.
Druhou část tvoří „povídkové fejetony“ nebo prostě cosi mezi fejetonem a povídkou, od každého trochu a i ty jsou velmi, velmi dobré.
Neděle s Bardotovou
Jiří Hubač
Nemyslím, že je zas až tak důležitá doba, ve které se tento konkrétní příběh odehrává - tedy šedesátá a socialismus. Takových chacharů, jako je zde přítomný hlavní hrdina, i dnes běhá po světě…jen ty kulisy jsou trochu barevnější.
Něco chtějí, neví přesně co, ale musí to dostat za každou cenu. V momentě, kdy se něčeho vytouženého opravdu doberou, dospívají velice brzy opět do stádia „všechno špatně“.
Na všem, co jim patří a na všech, kteří k nim patří, hledají a nacházejí vady a nedostatky.
Skvěle napsaná novela, velmi oceňuji dokonale prozkoumané a zdokumentované vnitřní pochody věčného nespokojence…
Devět řešení
J.J. Connington (p)
Starší češtinu mám ráda a dokonce bych řekla, že čím dál tím víc. Má své kouzlo.
Překlad této knihy je však bohužel poměrně nekvalitní, mechanický a otrocký a za starou češtinu se prostě neschová.
Párkrát už jsem narazila na dobové stesky nad špatnou kvalitou překladů, zejména z angličtiny;tak tady nemáme k jejich pomyslnému adresátovi příliš daleko…
Citovat příliš nechci, ale zaujal mě popis způsobu, jakým nejlépe zjistíte, je-li dotyčný opravdu mrtvý – sáhnete mu na maso. Pokud je studené, už vám nic nepoví.
No a pak si mezi 7. a 8. hodinou večerní můžete zajít do hotelu na oběd…Nebýt ta kniha tak stará, byla bych v pokušení obvinit Google překladač.
O mrtvých jen dobré
Anna Sedlmayerová
Paní Sedlmayerová má takový zvláštní, nostalgicko-psychologický styl psaní.
Se svými postavami zachází téměř něžně...
Je to poměrně netradiční přístup v detektivním žánru, ale vlastně mi docela vyhovuje. Je to vítaná změna.
Jezinky Bezinky
Joseph Kesselring
Černočerný humor v něžném podání.
Kdo by nemiloval sestry Brewsterovy? Roztomilé staré dámy, které svůj čas tráví péčí o synovce Teddyho (žijícího v přesvědčení, že je prezidentem Roosveltem) a charitativní činností? Ta charita je ovšem poněkud specifického rázu. Poněkud velmi.
A když se pak ještě zčistajasna objeví černá ovce rodiny, je potřeba nastalou situaci řešit.
Co si s tím vším počne nebohý Mortimer, také synovec a zároveň jediný normální člen této řádně vyšinuté rodinky se dozvíte, když si tuto opravdu povedenou hru přečtete.
Nesnáze Ibrahima Skály
Vladimír Neff
S avizovaným sci-fi námětem to zas až tak horké není, knihou se vlastně jen mihne.
Jedná se především o docela vtipnou parodii, která potěší hlavně svým milým prvorepublikovým humorem.
Můj přítel Július
Josef Gruss
Účtovat s válečnými lety humornou formou je fuška.
Skvěle se to podle mě podařilo filmu Nikdo nic neví z roku 1947.
Gruss vtipně určitě psát uměl, tady se mu ale bohužel párkrát nepodařilo udržet otěže a převážilo vyřizování účtů, místy i osobních (rýpnutí si do kolegy Buriana).
I tak bych knihu spíš doporučila, místy je opravdu hodně vtipná, zejména ze začátku.
A úvahy nad mentalitou německou a českou jsou poměrně výstižné a aktuální.
Dobrodružství milovníka knih
Charlie Lovett
Panenko skákavá. Zoufale jsem si neustále opakovala, že je to jen oddechové čtení a musím to tak i brát. A pár stránek mě i bavilo. Jenže je tam tolik pasáží, které jsou tak neuvěřitelně hloupoučké, že to až bolí. Škoda slov a papíru.
Noční host
Fiona McFarlane
Zajímavé téma, pro někoho možná až moc ze života. Každopádně čtivě a poměrně napínavě napsané; že je něco špatně je zřejmé, ale stejně je konec nečekaný.
Zámek Blissac
Pelham Grenville Wodehouse
Jsem tím, kým nejsem a nejsem tím, kým jsem :-). Většinou mě komedie plné omylů a záměn nebaví, ale tohle je čestná výjimka; možná proto, že se sice neustále někdo vydává za někoho jiného, ale rozhodně ze sebe nedělá blázna. Humor je krásně sarkastický a inteligentní. Když někdo vtipně psát opravdu umí, je to radost číst.
A říkám to hrozně nerada, ale je víc než zřejmé, odkud čerpala Fan Vavřincová námět své Evy tropící hlouposti.
Balada z předměstí
Muriel Spark
Anotace udává, že se jedná o vtipný příběh. Osobně si myslím, že se spíš jedná o pěkně nabroušenou zubatou satiru z anglického městečka na počátku 60. let.
Tam se jednoho dne objeví mizera DD, který dokáže využívat lidských slabostí a nechává za sebou spoušť.
Vedle své krutosti ale zvládá být i velmi zábavný a neodolatelný. A každý ho vnímá trochu jinak. Dobře se baví? Nebo si jen nedokáže pomoct? Kdo ví; je prostě fascinující i na zabití – vše v jednom balení.
Do jaké míry sám zlo vytváří a do jaké vlastně působí jen jako katalyzátor, toť na uvážení čtenáře…
Tři rakve
John Dickson Carr
Při čtení této detektivky jsem si připadala jako teta Kateřina ze Saturnina.
Neustále mě totiž napadala nějaká rčení.
Konkrétně a nejčastěji tato: 'čeho je moc, toho je příliš', 'v jednoduchosti je krása' a 'všeho moc škodí'.
Autor tak hrozně tlačil na pilu, tak velmi chtěl stvořit záhadu ze všech nejzáhadnější, až to celé do krajnosti a zbytečně překombinoval.
Pod rouškou noci
Dennis Lehane
Skvělá polovina první a ztracená a nepřesvědčivá ta druhá.
V té celý příběh najednou spadne do vyprávěnky o gangsterovi, tedy vlastně kriminálníkovi ( pozor, je v tom rozdíl), který má ve své podstatě hrozně dobré srdce a tu někoho nechá žít, tam na charitu přihodí a onde bojuje s rasismem. No hrdina, něco mezi Dušínem a Mašínem. Ale skutek, tedy podstata gangsterského románu, někam utek.