Tyn_a
komentáře u knih

Ke knize jsem se dostala uplne omylem. Zaujala me anotace a "musela jsem ji mit", coz nejspis spoustu knihomolu zna.
Jakmile jsem se zacetla, doslo mi, ze jsem videla kdysi daaavno film, ktery me bavil.
S naprostou jistotou muzu rict, ze obe zpodobneni pribehu jsou jedinecne, jak film, tak kniha.
Jenze jak to vetsinou byva, kniha vyhrala na plne care, az me mrzelo, ze ma tak malo stran.
Pribeh jsem si zamilovala. Neni sice uplne pozitivni a zaver uz vubec ne, ale prece jen skryva neco, co me pohltilo.
Porad se nejak nemuzu rozhodnout, jak pribeh trefne zhodnotit a asi to ani nepujde, ale zasahl me.
To, ze neumela cist a byla schopna spolehlive to skryvat.
To, ze se do sebe zamilovali, ale pritom nebyli schopni dat to plne najevo, natoz ve spolecnosti (vekovy rozdil atd..).
To, ze se zucastnila holocaustu a nakonec za nej pykala, krute ale statecne.
To, ze ji i pres to vsechno miloval dal a neustale (i kdyz obcas nevedomky) ji svoji naklonnost daval najevo. Cetbou. V jednoduchosti je totiz krasa. A jaka! Sama vim, ze kdyz mi nekdo predcita, citim se spokojene, obzvlast kdyz je hlas predcitajiciho prijemny jako pohlazeni, jako nezny dotek letniho vanku. Bylo to vsechno tak strasne krasny, smutny, srdceryvny, srdcervouci, laskyplny.
Ta laska umi ale delat divy, i kdyz muze vyhasnout, ale i nemusi (prvni varianta je samozrejme mnohem lepsi).
Podtrzeno...knihu hodnotim vic nez kladne. Stala se moji oblibenou...velke diky autorovi.
"Vrstvy naseho zivota k sobe prilehaji natolik tesne, ze se nam v pozdejsim stale vybavuje i drivejsi, nikoliv jako hotove nebo vyresene, ale soucasne i zive."


Pohlazeni na dusi. I tak by se dala par slovy popsat.
Tato kniha se stala moji srdcovou. Jedna z tech, ktere muzete s prestavkami cist opakovane a neomrzi vas.
Je jedinecna, jedinecne nadherna a jemna, tak nezna.
Autorka zvladla do textu vepsat udalosti valky, lasku, ale i nenavist. Kapitoly byly tak uzasne propletene, ze jsem, po skonceni jedne, dychtila po pokracovani. Kdykoliv preskocily udalosti z minulosti do pritomnosti, a naopak, chtela jsem vedet vic a vic. Bavily me obe linie pribehu, ktery nema absolutne zadnou chybu, a postavy byly dokonale propracovane do poslednich detailu.
Samozrejme jsem fandila Tonymu a Evie. Jejich laska byla krasna, krasne cista. Zaver me dostal do kolen, kez by v dnesni dobe existovali stejne citlivi a oddani lide, kteri, pokud opravdu miluji, neustale doufaji. To je proste na dlouhe "aaach"!.
A Eddie...boze. Ten mi obcas lezl na nervy, v duchu jsem napovidala Evie, at ho posle do kopru, at se nenecha tyrat, brat si svoji svobodu.
Nakonec me "poslechla" a udelala dobre.
Kazda situace se da vyresit, jakkoliv.
Cely pribeh, kontext, kapitoly, jsou na sebe perfektne navazujici. Nenasla jsem volnou chvili se nadechnout a vlastne jsem ani nechtela.
Mit moznost, prectu knihu na jeden zatah.
Potesila me a urcite se k ni vratim.
(Velke diky jedne nezapomenutelne zene, ktera me neustale uci necemu novemu. Za coz jsem ji neskutecne vdecna.)


Porad premyslim, jake hodnoceni knize dat. Tri hvezdy jsou malo, ctyri jsou nejspis moc, ale stejne jsem nakonec zvolila ctyri.
Paolini je proste a jednoduse fantasy kral a po tehle knize i scifi blazen. V knize predvedl velkou miru sve fantazie, propracovanost pribehu, postav i prostredi. Ovsem nepresvedcil me o tom, abych mela scifi vic v lasce.
Scifi neni muj oblibeny zanr a v budoucnu ani nebude. Po knize jsem sahla jen kvuli autorovi a taky jeho predchozi serii Eragona (ktera byla naprosto vyjimecna!!).
Spat v mori hvezd mi opravdu nesedlo. Ze zacatku jsem se, na mou dusi, snazila text vnimat, do deje se vzit, vnimat postavy a i dej a prostredi. Marne.
Nekterym udalostem a pojmum ve scifi prostredi fakt nerozumim a nevim, jestli chci.
Pro milovniky zanru bude kniha vyjimecna, bohuzel me nenadchla, i kdyz jsem se snazila sebevic. Tim samozrejme nechci rict, ze je spatna, jen, pro me osobne, nevhodna.
Kazdopadne diky za ujisteni, ze sfici svet neni pro me. :))


Jak uz se tu nekdo zminil, je to opravdu vyjimecna kniha. Cetla jsem ji poprve v mladi a ted jsem na ni narazila a rozhodla se ji precist znovu. Nelituju zadneho ptecteneho slova, radku, strany ani kapitoly. Nektere knihy jsou proste vasimi srdcovkami, at se ostatnim libi nebo ne. Tahle je jedna z tech mych.
Libi se mi, jak jsou ruzne pohadky propletene, vtipne zakomponovane do pribehu, kdy hlavni vypravec prochazi "jinym" svetem. Svetem, kde je vsechno jinak, kde prevlada zlo nez dobro. Jenze jak to vetsinou v pohadkach, i kdyz tahle byla spis hororovejsiho razu, byva, dobro vzdy zvitezi. Tak to ma byt..
Doporucuji vsemi deseti


Knizka byla naprosto skvela, nezna, sladce romanticka, oddechova. Libila se mi, ac jsem do nedavna tenhle zanr nevyhledavala, bavila me. Styl psani je jedinecny, svizny.
Bavil me prechod mezi Milesovou minulosti a pritomnosti Tate. Opravdu si Miles myslel, ze ji nemiluje? Ac byl zaver jednoznacny, do jiste doby jsem mu jeho presvedceni verila. Prece jen jeho minulost nebyla prochazka ruzovym sadem a ani se mu nedivim, ze si lasku uz nechtel pripoustet. Ublizil by tak sam sobe, podruhe. Pocit, kdy vase pulka najednou, z niceho nic zmizi, je bolestiva.
Avsak vsechno ma nakonec svuj happyend a ac se nezda, vzdycky tam nekde je.
Obe hlavni postavy mi byly prijemne. Fandila jsem jim od zacatku az do konce.
Knihu rozhodne doporucuji, hlavne jako oddychove cteni, kdy se stranky v podstate otaci samy, a taky k ujisteni, ze chlapi gentlemani (ti, kteri nosi zenu na rukou a berou ji jako rovnocennou, chovaji k ni uctu) jeste existuji.
U vety "Chci tebe ve svy budoucnosti. Navzdycky." byla slza malem na krajicku..


Sérii jsem četla hlavně proto, že mě bavily knihy Šest vran a pokračování Prohnilé město. Griša bylo něco naprosto jiného. Oproti výše zmiňovaným knihám neměla série takový šmrnc a šťávu, ani mě tolik nenadchla. Některé slova a i věty jsem přeskakovala a vůbec jsem o nic nepřišla.
Naopak...
Jednoduše to "nebylo ono".
Možná kdyby byl děj více rozepsaný a celkově i postavy, okolní prostředí, bitvy..nebo možná kdybych byla mladší :)).
Zase na druhou stranu, bavil mě děj a pointa, nápad jejich světa. Aby ho člověk stvořil musí mít velmi bujnou fantazii, za to autorce patří velký obdiv.
Hlavní postavy jsem si oblíbila v podstatě hned...kdo by nefandil lásce mezi Malem a Alinou :).
Aneb když bojuje temnota a světlo, není vždy jednoznačný vítěz.
I ten záporný, temný svět měl něco do sebe a měla jsem chvílemi chuť ho více poznat, prozkoumat.
Naopak světlo dodávalo velkou naději...
Vím, že k této sérii se už nevrátím, ale ráda si ji připomenu skrz seriál. :))
Líbí se mi, když mezi řádky najdu věty, které mě zaujmou a odráží se i od reálného světa. Myšlenky autora, vsazené trefně do příběhu. Na stránkách této knihy jich bylo poměrně dost..
"Co je nekonečné? Vesmír a chamtivost člověka."
"Stejné přivolává stejné."


Co na to rict, jak reagovat? Nad timhle premyslim uz asi dva dny. Nemuzu si tak nejak srovnat pocity do poradku, aby vytvorily souvislou linii.
Kazdopadne...
Vyjimecna, dechberouci, senzacni kniha! Jedna z nejlepsich, co jsem kdy cetla. Vubec se nenechte odradit poctem stran, nebo tim, ze je pismenek na strane az moc. Jakmile se dostanete do deje, vtahne vas a nepusti jen tak.
Bavilo me jak ze zacatku byly deje obou hlavnich postav kazdy zvlast, obzvlast intermezza byly desive, pak se jejich osudy propletly a nakonec vsechno dokonale vygradovalo. Je jasny, ze jsem fandila Viktorovi, ale v hloubi duse me strasne zajimalo, jak se vyviji zivot Karla. Bylo to silene a kniha je jasny dukaz toho, ze pokud je clovek presvedceny o tom, ze neco dela pro vyssi dobro, je to tak spravne...a nakonec je uplne jedno, jestli je to minus nekolik desitek tisic lidskych zivotu. Slepa oddanost je jedna z nejhorsich, absolutne si nedokazu predstavit jak vubec mohla fungovat mysl nekoho, kdo vykonal "tohle".
Strasny, sileny, nehumanni, desivy, odporny.
Kazdopadne i tak...diky autorovi za knihu, byla fakt skvela! a budu napjate ocekavat dalsi podobne zajimavou.
Vsechny knihy Kariky maji neco do sebe..


Prijemne, oddychove cteni. I pres to, ze ma kniha kolem 500-ti stran, cetla se tak svizne a rychle, ze jsem ji mela za den doctenou.
Velike plus bylo to, ze jsem se dozvedela neco vic o historii Spanelska, pomerech, problemech, celkove zemi a lidech.
Laska mezi Danielem a Anou byla krasne popsana. Bylo to mile, formalni, ale zaroven citove silne. Cekali na sebe, dokud se doopravdy nedockali...
Knihu doporucuji, autorka pise poutave a z kazde, z jejich knih, si vzdy neco "vezmu". :))


Strašně milý příběh plný nezvyklých přirovnání. Zusak píše tak nějak odlišně. Po přečtení pár stran jsem byla ale příjemně překvapená. Jeho styl psaní mi nakonec sedl a hltala jsem každé slovo.
Pokud hledáte něco, co je zcela jiné, určitě po knížce sáhněte :).
Trošku mě zklamal závěr, s postavou Maxe jsem doufala, že se dozvím, jak to nakonec celé dopadne a že autor jeho příběh popíše ještě víc. Snesla bych klidně dalších sto stránek.
Co mě naopak šíleně bavilo, byly jeho popisy běžných věci. Byly popsány jinak...
Nechyběly ani vtipné chvíle, kdy jsem se smála nahlas a na závěr pár slz...
Každopádně i přes, podle mě, ne úplně dokončený závěr, knihu doporučuji. Ráda se k ní v budoucnu vrátím..


Velmi poutavá a šokující kniha.
O holocaustu a Osvětimi jsem přečetla už pár knih a žádná nebyla tak autentická a děsivá jako tato. Pořád nedokážu pochopit, jak se mohl takový "blbý nápad" někomu zrodit v hlavě, jak ho mohl uskutečnit a pak s pocitem (možná i patřičnou hrdostí) dál klidně žít. Je to opravdu šílené.
I když vezměme to i z druhé stránky - nenávist je opravdu mocný nástroj.
Nedokážu si ani pořádně představit, jaký život musel v táboře být, jak dny a vlastně i minuty, musely ukrutně pomalu utíkat. Jak každý den bojovali o život a ani neměli šanci se rozhodnout, jak s ním sami naloží, protože už byl v cizích rukou, ve špatných rukou a hlavně neprávem.
Četla jsem jen písmenka, ale i tak mi běhal mráz po zádech.
Nikdo z nás by holocaust nechtěl zažít, ale i tak je potřeba o takových zrůdnostech číst a vědět o nich, aby se neopakovaly.
Knihu doporučuji, ale určitě z ní nebudete mít dobrý pocit. To vlastně ani nejde.
Pocit je spíš pocitem bezmoci, což je jeden z nejhorších...


Takove pribehy ja muzu. Plne humoru, nadhledu a urcite pointy. Pointy, ktera dava smysl a ctenar si z ni i neco muze vzit, popremyslet o ni.
Pribeh me celkove bavil, stranky utikaly mezi prsty a ja nestihala mnohdy otacet, jak jsem byla zabrana do pribehu.
Strasne se mi libi, jak Mark pise. Jeho styl psani je jedinecny. Pri cteni jsem mela pocit, ze sedim pred hlavni postavou a posloucham vypraveni jeho pribehu. Neskutecne...
Tato kniha neni moje posledni, diky autorovi :))


Opravdu děsivý příběh.
Jak kdyby autor vzal názvy všech svých knih a dal je dohromady do jedné, mnohem víc děsivější, knihy. Přesně to jsem cítila...strach, smršť, tmu.
Nevím, co je horší, jestli samotný příběh nebo to, že ho opravdu někdo mohl zažít?
Kniha je napsaná formou vyprávějící osoby, což je mnohem víc autentičtější a osobnější. Igor mě svým vyprávěním stáhl do příběhu a nepustil, dokud jsem nepřestala číst. Trošku mě zamrzelo, že bral drogy. Člověk pak má tendenci příběhu nedůvěřovat, přece jen, jejich požití má na mysl odlišné účinky. Ovšem jak se říká "na každém šprochu, pravdy trochu". Tyhle, řekněme, paranormální věci mě vždycky fascinovaly a zajímaly. Spíš se přikláním k tomu, že příběh je uvěřitelný. Jak si někdo mohl něco takového vymyslet až do takových detailů, s takovou propracovaností? Je to těžko uvěřitelné, ale myslím, že určitě ne nepravděpodobné.
Od sté stránky jsem se nestihla nadechnout, každou chvíli jsem měla husí kůži a strach ani nezmiňuji.
Prostě a jednoduše...byla to bomba a já díky za to, že autor podmět neznámého člověka nezahodil, jako kus papíru, ale všechna fakta si ověřil, uvážil a nakonec vydal. Bylo to skvělé čtení na pár hodin, které si budu hodně dlouho pamatovat. :))


Čtení knihy pro mě bylo něco úžasného.
Je to jedna z těch knih, které nechci dočíst, ale zároveň toužím vědět, jak bude pokračovat a jak nakonec skončí. Čte se ladně, slova protékaly mojí myslí stejně přirozeně jako voda v řece. Žádné zdlouhavé okamžiky, děje, linie. Jen čistá symfonie slov, ke které se ráda někdy vrátím, tedy...až ji vstřebám.
Jakmile jsem přečetla prvních pár řádků, bylo mi jasné, že se jen tak neodtrhnu. Mělo to fakt skvělý spád. Všechny situace a momenty jsem chápala, byly dobře popsané. Jejich životy jsem prožívala spolu s nimi, stavbu domu si představovala, jako bych byla u jeho zrodu. Románky hlavních postav byly příjemně popsané, mnohdy až příliš živé (některé scény bych určitě více rozvedla, bavily mě, zajímaly). Závěr byl mile překvapivý...
Kniha je jeden ze skvostů, který je radost číst a vlastnit. :)


Na Kariku nedám dopustit, ať si říká kdo chce, co chce. Pro mě je to král strachu.
To neskutečný napětí by se dalo krájet, obzvlášť v této knize. Přečetla jsem od něj už dvě a zatím vyhrává Smršť, na plné čáře. Strašně se mi líbí jeho styl psaní, je to tak nad věcí, protkané trefně časovanými vulgarismy, které mě vážně baví.
Jaká škoda, a budu se opakovat, že má tak málo stránek. Za pár hodin je po všem a člověk jen stačí vydechnout a tiše prosit o další nálož.
Doporučuji všemi deseti :))


Jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky. Je plná přesvědčení, touhy po jiném, šťastnějším životě, částečně i nucené nevinnosti, neobjevené lásky.
Bylo "fajn" zjistit, jak lidé v této komunitě žijí, jak komunikují a jaké dodržují zvyky. Uvědomila jsem si, že svoboda jako taková, pro ně musí být naprostý luxus. Když čtu příběhy, podobné tomuhle, mám tendenci se do postav vcítit, nezáměrně.
U hlavní postavy jsem cítila lítost. Lítost proto, že chce být v odlišném světě, ale není jí to dopřáno, chce žít svůj život naprosto odlišně, ale celý svůj život má již předurčený.
Jenže ona se vzepřela, rozhodla se žít jinak, tak, jak chce ona.
Objevila svobodu a nehodlala se jí jen tak vzdát.
"Až vás bude někdo přesvědčovat, abyste byli něčím, čím nejste, doufám, že i vy najdete odvahu se ozvat".
Obdivuji silné ženy a taky neskutečně obdivuji to, že sebrala svoji odvahu a odhodlala se napsat tak silný a motivující příběh.


Perspektivní a skvěle propracovaný námět.
Už od první kapitoly mi bylo jasné, že knihu přečtu jedním dechem a taky to tak bylo.
Propracované momenty a opravdu kvalitní pointa. V dnešní době je možné opravdu všechno, vzhledem k tomu, že přes internet se dají dělat divy, je příběh uvěřitelný. Dokonce si myslím, že i někde možná i pravdivý, z části.
Byl by toho člověk opravdu schopný? Unést cizí dítě, aby zachránil to své? Za sebe můžu říct, že pokud bych měla děti a byla bych vystavena takovéto události, byla bych spíše "pro" než "proti"...
Jen veliká škoda závěru. Ten byl trošku přitažený za vlasy. Především to, že zakladatelku Řetězu měla Rachel skoro přímo před očima.
Jinak skvělý thriller plný napětí od začátku do konce..


Vždy, když dočtu knihu, mám tendenci ji popsat buď pozitivními či negativními přídavnými jmény. Konkrétně u téhle mě napadají různá, ale vím, že ani jedno není vyhovující a ani by román dokonale nepopsalo.
Kniha byla jedním slovem krásná.
Nikdy bych nevěřila, že ve mně romantická slova a příběh, dokáží vyvolat tolik emocí. Příběh je pohlazení na duši. Je plný nádherné přírody, kterou jsem si představovala opravdu barvitě (jsem milovník hor) a taky postupně kvetoucí, neplánované lásky. O tom, že každý na světě někde má svoji spřízněnou duši, někoho, kdo mu snese modré z nebe, ukáže mu nebe plné hvězd a udělá vše pro to, aby se jich jeho "druhé já" mohlo dotknout a hvězdy alespoň malinko pohladit.
Ano, je pravdou, že je to kýč. Ztroskotají spolu čirou náhodou lékař a novinářka. No a? Je to smyšlený příběh a mě dostal do kolen a myslím (doufám), že nejsem jediná. Jednoduše...pokud jste citlivá duše a dostane vás i jen to, když se dva lidé konečně "najdou" a svoje životy propletou v jeden, příběh vás pohltí a nepustí.
"Pokud lásku, jakou cítí Ben, může někdo mít, pokud je skutečná, pokud existuje srdce, jaké má být, a může být nabídnuto druhému člověku, pak...se nepřestávám ptát.
Ať pro ni mám žít, nebo zemřít...já takovou lásku chci."
Btw...ten pes, jejich věrná tichá, ale povzbudivá, společnost, byl úžasný :)).
Doufala jsem, že nedostanou nápad ho sníst. To bych probrečela totiž víc, než jen posledních asi 30 stran...


Jak může být někdo tak geniální a napsat tohle?
Karika je pro mě úplná jednička v tomhle žánru, v navozování strachu.
Byla jsem skoro každou chvilku v napětí, pocit strachu nevystřídalo snad nic, dokud jsem knihu nedočetla a příběhu nepřišla "na kloub".
Opravdu mě nenapadlo rozuzlení, jaké nakonec bylo. Popravdě, neměla jsem ani čas přemýšlet, chtěla jsem vědět co bude dál a dál...
Je to geniální, promyšlené, fascinující. Všechna čest...


Tahle série byla fakt naprosto boží!
Jak jsem už psala u první knihy ze série...miluju pohádky a dlouho jsem hledala knihu, která by byla víceméně pohádková a uspokojila tak moji pohádkovou duší. Autorka to zvládla perfektně. Určitě to není naposledy, co jsem si sérii přečetla a ráda si ji v budoucnu oživím.
Ty okamžiky se nedaly neprožívat. Vasja a její láska k Mrazíkovi, všechny ty bytosti skvěle zasazené do přírody, událostí (Dědeček hříbeček byl úžasná roztomilá vsuvka, až jsem měla chvílemi chuť spojit ruce pod bradou a říct si "aaaw"), promyšlená bitva, veškerá temnota.
Na konci jsem měla radost jako malý dítě...když ožil ten, který zemřít vůbec neměl. Doufala jsem, že to tak dopadne.
Přece jen...v pohádkách mají šťastné konce být. Klidně bych snesla ještě další díl a rozplývala se nad zimní přírodou, pohádkovými bytostmi a tou strašně krásnou, čistou láskou!
Joo...to mě dostalo. :))


Fitzek píše odlišně, odlišně zajímavě.
Tato kniha pro mě byla zklamáním, čekala jsem jednoduše víc. Moje prvotina od něj byla "Cesta domů" a to byla naprostá jízda. Chtěla jsem víc thrilleru, víc napětí, víc akce a promyšleného děje. Splnil všechno, krom toho "víc". Nemělo to takovou šťávu a drive, jaký jsem očekávala.
Což ale rozhodně neznamená, že jeho knihy naprosto zanevřu, naopak.
Budu ten chybějící drive v jeho knihách hledat dál a uvidím, jestli časem uspěju :))
Jak v knize sám opakovaně psal "Minus plus minus znamená plus" a nebo taky ne...
