Tynaja komentáře u knih
To bylo něco tak silného, že na tu knihu nikdy nezapomenu (recenzi píši po roce a půl od prvního přečtení knihy). Četla jsem ji i v angličtině, i v češtině, v obou případech dechberoucí zážitek. Je to apel pro nás, abychom si vážili míru, je vykoupen nesmírným utrpením statečných lidí.
4,5 hvězdičky. Četlo se to krásně, spisovatelka vykreslila příběh dvou dvojic velmi poutavě. Hlavní motto knihy je nikdy neztrácet naději a i když všechno podle představ v životě nedopadá, důležité je vstát a jít dál. Hrdinové této knihy to dokázali a to mám ráda: když si mohu z četby něco povzbudivého odnést do svého života. Přečtěte si to i vy, bylo to milé, těšila jsem se, až zase budu ve čtení pokračovat...
Tak toto byla pecka! Klobouk dolů před autorkou, kolik zápletek do knihy vložila a udržela jejich logiku a nit až do konce! Kniha se mi moc líbila, jen jsem pořád čekala, kdo umře, přece není možné, aby to byl takový happy end (rozuměj, předtím jsem četla její knížky Sen o Somersetu a Poselství růží, tam se to úmrtími jenom hemžilo..). Pěkně se to četlo, dávám ji na roveň k Sen o Somersetu. Kniha vypráví příběh dvojčat, která se narodila matce, která je od sebe ze sobeckých důvodů oddělila. I když začátek jejich života nebyl jednoduchý, sourozenci přestáli všechna příkoří a dostalo se jim šťastného života s těmi, kteří je milovali. U autorky oceňuji krátké kapitoly, napínavý děj a myslím, že jsem se i poučila o tom, jak to mohlo v Texasu vypadat v časech objevování ropných polí. Velké díky i překladatelům do českého jazyka, povedlo se to na jedničku!
Líbí se mi autorčin styl psaní, takže se mi to četlo hezky a pokračuji ve čtení dalších Corininých knih :-).
Kdo jsi bez hříchu, hoď první kamenem. Přesně toto mne napadlo po dočtení této knihy. Jak někoho soudit, když jsem nezažila to, co on? Četlo se to samo a to není samozřejmost, když se jedná o vážné válečné téma. Autorka v této celkem útlé knížce na příběhu jedné Rusky vypráví o válečných hrůzách, situaci po válce a přizpůsobení života v režimech, kterých se během jejího života vystřídalo dost. Autorce tleskám a těším se na její další knihy.
Pro mne podmanivé čtení, hezký příběh, měla jsem přečteno za 3 dny. Poselství knihy je neskuhrat nad tím, co život přináší, ale snažit se dané situace nějak zvládnout. Ne vždy se to samozřejmě podaří k naší spokojenosti, ale snaha a vlastní zkušenosti se cení..
Krásně vymyšlený příběh, čtivý - jako všechno od Coriny Bomannové. Kniha předkládá příběh neteře hraběnky Agnety od chvíle, kdy Mathildě umře matka. Dostává se na panství Lejongard a zde začíná nový život. Svoji pozici si tam teprve musí najít, vše je nové, ne všichni jsou k ní milí. Také ona není bez chyby a je pro ni šokující přijmout pravdu o svém původu. Odjíždí a snaží se vybudovat si nezávislý život. Po nějakém čase se na statek vrací, urovnává zpřetrhané vztahy a spolu s Lejongardovými řeší nově vzniklé situace způsobené druhou světovou válkou.
Já bych knihu do červené knihovny nezařadila, není to klasický zamilovaný román. Je zde spousta situací, ze kterých si můžu vzít příklad, jak byly zvládnuty. A o to podle mne jde: aby mne kniha nějakým způsobem obohatila. Již se těším na poslední díl této trilogie. A vy neváhejte - běžte si to půjčit a přečtěte si to, neztratíte čas :-)!
Shoduji se s většinou čtenářů, že historická linka byla na děj bohatší, ale četlo se to dobře, tak dávám nakonec 4 hvězdičky. A obálka knihy je opravdu hezká....
Věděla jsem, že je to tzv. červená knihovna, ale není fajn čas od času si přečíst knížku, kde víte již dopředu, že všechno dobře dopadne :-)? Oceňuji autorčinu předmluvu vysvětlující, co ji přivedlo ke psaní. Jediná vada na kráse pro mne bylo majetnické chování Jetha ke Caře při jejich prvních setkáních, to mi připadalo jak z jiného století, ale jinak jsem to zhltla za jeden den. Leila umí udržet čtenáře v napětí, určitě doporučuji - i její další knížky!
Pěkná kniha, ideální na dovolenou, budete mít přečteno za dva, tři dny :-).
Dala bych 3,5 hvězdičky - je to lehké, nenáročné čtení.
Krásná kniha, na kterou ráda vzpomínám. Na základě jejího přečtení jsem si půjčila Poselství růží, to ale pro mne tak špičkové jak Sen nebylo.
Knížka, která člověka přivede zamyslet se nad hrdinstvím obyčejných lidí za války. Doporučuji, pěkně se to četlo a povzbudilo mě to k myšlence dívat se kolem sebe a pomáhat, kde je potřeba.
Dávám 3 hvězdičky, hezká, nenáročná kniha. Velmi citlivě byly popsány příběhy Magnusova mládí v době druhé světové války, jak těžké bylo přežít a pak se s tím co prožili, vyrovnat. Příběh byl pěkný, když chcete něco, co dobře dopadne, tak je to dobrá volba :-).
Kniha se mi moc líbila - 4,5 hvězdičky. Mám ráda autorův způsob psaní a jeho náhled na situace, se kterými se setkal. Už se těším na další jeho knihu. Jako někteří další i mně trochu chyběly fotografie místo kreseb, ale v ten samý moment je mi jasné, že toto není klasický cestopis, ale spíše cestovatelův příběh, kde o pamětihodnosti až zas tak moc nejde :-). Milé čtení, doporučuji.
Nejsem až tak náruživý čtenář, měsíčně zvládnu max. jednu až dvě knihy, ale něco takového jsem ještě nečetla. Co napsat k této pro mne nezařaditelné knize? Rozhodně to, že stála za přečtení, přiblížila život a mentalitu Japonců a popsala osobní zápas hlavní hrdinky nedat se srazit strachem a usilovat o to být čestným člověkem. Jednu hvězdičku srážím za někdy zdlouhavé popisování pocitů Zoy.
Mě to moc za srdce nechytilo. Četlo se to rychle (hodně přímé řeči), ale po knize nezůstal žádný pocit.
Leila Meachamová UMÍ psát, to je bez debaty. U této knihy mně však vadilo, že jsem se hned v první kapitole dozvěděla, že se bude jednat o retrospektivní, melancholický příběh dvou milujících se lidí, jejichž láska však nemohla být naplněna. Moc jsem se tedy na čtení netěšila, i když děj měl spád a spisovatelka umí čtenáře ke knize připoutat. Za mě však jen 3,5 hvězdičky. Jsem ráda, že jsem Sen o Somersetu četla jako první, po přečtení Poselství růží bych už o něj asi neměla zájem v domnění, že to bude podobné čtení jako tato kniha. Nicméně klobouk dolů před umem autorky!
Pravděpodobně moje první kniha, kterou jsem nedočetla do konce. Snažím se vždy dočíst všechno, tentokrát jsem však už cca 80 stránek před koncem nechtěla plýtvat časem a číst další ponuré příběhy. Za mne jedna z nejdepresivnějších knih, co jsem kdy četla (a tím si ji budu pamatovat :-)).
Moc pěkná knížka, pěkně se četla, ideální na dovolenou :-).