tynkaiscrazy komentáře u knih

Má první kniha od tolik opěvovaného Kinga.
Nikdy jsem nebyla na horory ani na příběhy s mimozemšťany. Stephen King nepíše nic jiného, ale přesto jsem se odhodlala zkusit něco z jeho děl a Řbitov zviřátek mi tedy opravd sedl!
Na Kingovi obdivuji jeho schopnost zacházet se slovy a tvořit věty. Číst jeho řádky byl pěkný zážitek, to vám povím! Stephen King umí vlastně být i vtipný, když se mu chce, ne jen stále děsivý, jak jsem si dříve mylně myslela. Abych byla upřímná, jsem celkem bojánek, proto je až s podivem, jak Kingovy knihy zvládám, a jsem na sebe upřímně pyšná. Tohle tedy rozhodně nebyla poslední Kingovka, co mi prošla pod rukama, tomu tedy veřte.

2 17.06.2015

Proč ta anotace zní tak hloupě? Neměla bych se za tu knihu stydět?
Ne, neměla. Teda možná měla, ale stejně musím napsat, že je fakt skvělá.

Když jsem přečetla Selekci, na Elitu jsem čekala jak malé dítě na zmrzlináře. Nemohla jsem se dočkat. Pak se konečně dostala na trh a mně trvalo nejméně půl měsíce, než jsem se k ní dokopala, protože můj život je jedna velká prokrastinace. V pondělí jsem knihu dostala
do ruky. Přečetla tři kapitoly, jelikož nebyl čas a druhý den jsem se postarala o zbytek. Vskutku čtivá kniha, to se musí nechat.
Ačkoli se Americy myšlenky během celé knihy rozutýkají jen do škatulek: 'Maxon nebo Aspen? Korunka nebo kasta? A co Marlee?', i tak mi přijde kniha dobrá, opravdu dobrá. Někdy nás autorka nechala napínat třeba celou kapitolu, což bylo téměř k nevydržení. Témeř. Protože všichni jsme u knížky vydrželi a to jednoduše proto, že je skvělá.
Stejně jako většina fandím Maxonovi. Během příběhu jsem o něm začínala mít pochyby, které se vytratily. Sice ne úplně docela, ale z hodně velké části ano. Aspen mě svou přítomností neskutečně vytáčí, stejně jako král a vlastně celý zbytek paláce.

Nyní nastvává chvíle, kdy budu muset čekat na První opět jako dítě na zmrzlináře.

11 20.05.2015

Ne. Není to to, po čem všichni prahli, když už měli všechny jeho knihy za sebou.

V knize samozřejmě Greena stále cítíte. Originální nápad Toarému, všemožných rovnic, a dostatek humoru nám ho stále připomíná. Ale něco tomu chybí, chybí tomu ta ,,šťáva". Kdybych měla být hodně drastická, je to příběh téměř o ničem. Colin buď dělá rozhovory s pamětníky z města, co mele z posledního, nebo neustále píše svou nekonečnou rovnici o všech svých Kateřinách. To je všechno? Sakra, Greene, kde ses zasek? Cožpak jsem četla celou knihu jen pro ten předvídatelný konec? Tohle mi přišlo příliš slabé na Greena. Zatím doposud nejslabší. Doufám, že si to u mně svým Willem Graysonem vylepší.

Za úchvatné slovní obraty, arabská sprostá slovíčka a notnou dávku matematiky ale chválím, proto dvě hvězdičky.

6 20.05.2015

Ačkoli se ke mně kniha prozatím nedostala, poštěstilo se mi něco jiného. V rámci výuky jsem se totiž mohla zúčastnit meetingu s Emmanuelem Guibertem - autorem Alanovy války.

Jako čtenáři si často neuvědomujeme práci, která musela být do tvorby vynaložena. Pan Guibert by se dal obrazně pokládat za vynálezce, jenž ve svůj cíl věřil, i když sám Alan v prvopočátku mohl jeho nápad vnímat spíš jako hru. Pravděpodobně nikoho z nás nenapadne, kolik hodin takový vynálezce strávil nad studováním české architektury a vojenské techniky. Až mě mrazí při pomyšlení, že seskládat Alanův příběh trvalo dvě desetiletí. Dvacet let zpracovávání získaných informací, dvacet let vzpomínek uložených na filmu pár kazet. A i přes překážky, zmíněné v předešlém komentáři, se Emmanuel Guibert nevzdal a pokračoval ve své stavebnici sám, což bylo to nejlepší, co mohlo udělat. Z hbitých tahů jeho štětce následně vzešlo několik pokračování Alanova příběhu.

Tori je jako tiramisu. Někomu příšerně vadí, někdo ji miluje. Já se řadím do té druhé skupiny.
To, že je cynická, pesimistická a uzavřená, to, že je Tori, z ní dělá pro mnohé lidi neskutečně špatnou hrdinku. Spousta lidí se přes to nedokáže přenést, protože Tori nenávidí knihy, Disneyovky a lidi okolo sebe. Když to tak přepočteme, nenávidí skoro všechno. Ale to je právě ten důvod, proč jsem si Tori zamilovala. Ve spostě věcech se s ní ztotožňuji, směju se jejím cynickým vtipům a mezi vámi všemi, kteří Tori nedokážou zkousnout, se cítím trochu nepatřičně. Ale je to zkrátka tak, že Tori je tiramisu.

"Projdou kolem nás dvě holky v obrovitánských podpatcích a v šatičkách tak těsných, že jim z nich vytéká kůže, a jedna z nich právě říká té druhé:,Tak počkat, kdo je sakra Lewis Caroll?' A já v duchu vytáhnu z kapsy pistoli, obě je zastřelím a pak zastřelím i sebe."

Co se týče zápletky, četla jsem spoustu recenzí, kdy lidé psali, že je to totálně předvídatelný a tak jsem se spokojila s tím, že je to Michael Holden. No, nechte se překvapit, já se trošku unáhlila.

Příběh jako takový mi přišel celkem jednoduchý, ale rozhodně to není žádná výtka. Je to spíš oddychové čtení okořeněné pěknými výrazy mladé Tori Springové. Ke konci mi už sice nepřišla tolik cynická jako na záčátku, což mě trošku mrzelo. Na druhou stranu pro mě bylo překvapením celkové rozuzlení a vlastně i závěr.
Samozřejmě jsem si Torin blog našla a jsem z něj úplně nadšená, takže se ze mě stává také tak trochu Tmblr závislák.

3 14.03.2015

Na "Zkrocenku" jsem chtěla jít do divadla ještě když ji u nás hráli, bohužel jsem si vzpomněla pozdě a já nestihla derniéru.
Teď jsem si hru přečetla v knize a musím říci, dámy a pánové, že jsem se u jiné knihy snad nikdy tolik nenasmála. Sáhla jsem po v tu pravou chvíli, bylo to v období, kdy jsem četla jen samé smutné knihy a proto to bylo příjemné zpestření.
Je vidět, že Shakespeare je a bude nesmrtelný. Několik staletí starý příběh a lidé se k němu stále vrací a stále se mu smějí.
Jsem vskutku ráda, že jsem měla možnost přečíst si Zkrocení zlé ženy a už se těším na další Shakespearovky v mojí knihovně.

05.03.2015

Upřímně? Hloupost. Naprosto vyhozené peníze, jsem ráda, že měla knihu půjčenou. Opravdu bych litovala těch těí stovek, co to stojí.

Knihu jsem dostala na výpůjčkju ve středu. V pátek jsem ji ještě neměla dočtenou, což bylo fakt divné, poněvadž má jen 240 stránek. A tak jsem si řekla, že to přes víkend přečtu. Ale víte co? Je pondělí večer a já se ještě nepřinutilo to dočíst. Kniha mě tak neskutečně nebaví, že se ro snad nedá ani popsat. První dojmy z knížky nebyly moc dobré, pak se to začalo trochu vyjasňovat, ale následně napětí zase kleslo. Vypadá to, že těch třicet stránek fakt nedočtu, nemám sebemenší chuť se vracet. Vlastně mě ani nezajímá, jak to všechno dopadne.

Na jednu stranu nemohu vytknout nic, co se týče stylu psaní. Ale příbeh? Propadák.

1 02.02.2015

Mistrovská povídka, přesně jak je v anotaci.
Víte, ke knize jsem se dostala přes našeho češtináře. Zprvu se mi do knihy moc nechtělo, přece jen jsem v rámci školy zhlédla i film. Nakonec jsem si pro ni tedy do knihovny došla (resp. mi ji později musela půjčit spolužačka, ale to nikoho nezajímá).

Po přečtení jsem měla smíšené pocity. Děj se mi musel rozležet v hlavě, potřebovala jsem o knize popřemýšlet. Zhruba po dvou dnech jsem měla jasno. Už můžu napsat recenzi na databázi.
Kniha (knížečka) má naprosto bezkonkurenční myšlenku. Mlčenlivý, osamělý muž sází každý den stromy. Nikdo se o něj nezajímá, nikdo neví, že takový génius existuje.
Po pár letech desítky tisíc vzrostlých stromů promění kraj k nepoznání. Z pusté plochy, kde se lidé předhánějí a navzájem si závidějí, se díky novému životu stává láskyplný kraj.
Když nad tím přemýšlím, vlastně ani nedokážu moc dobře popsat, co ve mě příběh zanechal. Jsem ráda, že se mi dostal do rukou. A vzhledem k tomu, že má jen něco okolo padesáti stránek, myslím, že by si to měl přečíst každý. Buď si z toho něco odnese, nebo ne. Ale rozhodně to nebude zmařený čas.

7 02.02.2015

Dočetno, hurá na Databázi knih!

Můj vztah k Johnovi Greenovi: jeho knihy mám ráda, jen je mi líto, že jakmile vydal Hvězdy, naprosto všichno ho slepě milují. I kdyby vydal knihu o tom, jak správně ustlat postel, byl by to trhák roku s nálepkou "knižní bestseller".

Můj vztah k Papírovým městům: co na knize opravdu oceňuji, je humor. Někomu to možná vtipné nepřijde, ale já měla velké potíže se zadušením smíchu, když jsem v půl druhé ráno četla v posteli "na tajňačku." Také se mi líbí příběh a vůbec, že nikdo neumírá. U téhle knihy jsem se nenudila a strašně mě bavila ta část, kdy Q, Lacey, Radar a Ben jeli v minivanu za Margo. Celkově bych asi řekla, že kniha předčila má očekávání a že trumfla i samotné Hvězdy.

Co se mi nelíbilo: naprosto nechápu, proč John Green celou knihu píše v minulém čase, ale pak třeba čtyři odstavce v přítomném. A pak zas třeba 5 kapitol v minulém. A pak se objeví VIP odstavec, který si zaslouži být napsaný v přítomném čase. Nechápu.

Doporučení: doporučení je rozhodně na místě. Kniha je opět plná myšlenek, zajímavých odkazů a i autorovo slovo na konci knihy mě zaujalo. Vcelku je to zdařilá kniha, takže ano, doporučuji.

Právě jsem knihu dočetla.

Bála jsem se vyprávění od smrti. Bála jsem se, co mám čekat, ale na druhou stranu mi to připadalo velice nápadité. Knihu jsem si chtěla dávno přečíst.

To, co s vámi udělá Zlodějka, to s vámi nikdy žádná, zdůrazňuji žádná Greenovka neudělá. Desátou část jsem četla nejdéle, protože jsem přes tu horkou sůl v očích měla místo řádků jednu velkou šmouhu. Jo, Zusak to umí.

Příběh je neobvykle poutavý a čtivý. K hlavnímu se dospěje až později, ale stojí to za to. Těch 400 stránek prostě překonejte. A pak finálová stovka. A pak konec. A pak sedíte a přemýšlíte nad tím, co vám zlodějka knih dala. Přemýšlíte nad jejím příběhem. Přemýšlíte nad tím Saukerlem Rudym a Saumensch Rose. A nad tátovo stříbrnýma očima a celou druhou světovou. Je mi jedno, že je ten příběh třeba smyšlený. Ale všichni Němci nebyli s Hitlerem a někteří (kromě Židů) kvůli jeho slovům hodně trpěli.
Na konec jedna Lieseliina otázka: k čemu jsou slova?

5 09.01.2015

Čeho si čtenář všimne jako první, je zaručeně obálka. S kamarádkou jsme se shodly, že je to jedna z mála knížek, která má na obalu fotku a ta fotka není otřesná. Naopak, je to ta nejlepší fotka, hned po Maře Dyerové! Nejen že vás nutí přemýšlet, kdy tak zatraceně božské šaty sehnat, ale zároveň je hrozně zajímavá.

Ke knize. Upřímně, vyrazila mi dech. Anotace zní hrozně nudně, hrozně dětinsky a pohádkovsky. Nevím co, ale ta kniha má něco, co z ní nedělá přihlouplou pohádku. Je to naprosto dokonale podané. Po přečtení prvních dvou kapitol se řeknete, že už z názvu dalších knih odvodíte i jejich příběh a že kniha je předvídatelná. Jenže pak se začtete a zjistíte, že jste se sakra pletli! Vlastně je tam spoustu zvratů a America je moc sympatická. Už jen ten fakt, že je jako jedna z mála hlavních hrdinek rusovlasá, dává knize výjmečnost.

2 04.10.2014

Krásný a dojemný příběh.

Budo je milý společník, líbí se mi jeho čest. Co jsem si na knize jako první zamilovala, byla první kapitola. Budo o sobě říká pár faktů v bodech. Jeho poslední bod je „Nejsem imaginární." Nevím proč, ale hrozně mě to chytlo. Chtěla jsem o Budovi vědět víc.

A tak jsem četla. Strašně mě uchvátilo vypravování malého dítěte. Pokud můžeme tedy Buda zařadit mezi děti, protože je imaginární a neexistuje... Svět jeho očima je skvělý. Budovi je šest let. Doopravdy je asi jako patnáctiletý kluk, ale jelikož si osmiletý Max představil staršího kamaráda, patnáctiletý Budo prakticky přemýšlí jako Max.

Jakmile zvrat nabral pořádné síly, kniha se rázem stala neodtržitelnou. Hrozně jsem Budovi a Maxovi fandila. Na Maxovi se mi líbilo, že to nebylo tak normální dítě. Že mu vadilo si čistit zuby jinou pastou, než je oranžová Elmex junior. I to jeho zasekávání.

Tenhle příběh je nádherný. Já jsem po přečtení nějakým způsbem procitla. Konec jsem bohužel obrečela.

2 25.09.2014

Strašně se mi líbila nápaditost celé knihy. Už jen námět mi přišel opravdu zajímavý a bez přemýšlení jsem se pustila do čtení.

Postavy: Lena je podle mě úplně blbá, ale co dělat. Nad některými jejími rozhodnutími mi nezbývalo nic jiného, než kroutit hlavou. Alex mi taky není dvakrát sympatický, celé to začalo jeho jménem. Alex mi prostě přijde nevhodné, neoriginální jméno pro hlavní mužskou postavu. Jenže to bude nejspíš opět vada ve mně, začínám být v poslední době na knihy hrozně kritická. Hana mi naopak sympatická byla, taková správná kamarádka. Lenina rodina byla spíš taková upjatá, hrozně šetřivá, Leně téměř nic nedovolovala.

Styl psaní: už při čtení mi bylo jasné, že Lauren Oliver má nějaký blízký vztah s filozofií. Až později jsem se dozvěděla, že filozofii opravdu studovala. Autorka vždy vstoupila do příběhu, dva odstavce nechala jen Leniným myšlenkám a způsob, jak se Lauren Oliver vyjadřuje, mi bere dech. Kniha je plná nádherných věcí k zamyšlení.

Konec je fakt skvělý, druhý díl už mám taky za sebou. Upřímně, Pandemonium se mi líbilo více než Delirium, takže se do druhého dílu určitě pusťte.

25.09.2014

Vůbec nemám nejmenší ponětí, co sem napsat.

Jak je mým zvykem, nejdříve si přečtu knihu a až následně zhlédnu film. Jinak tomu nebylo ni v tomto případě, čehož rozhodně nelituji.

Koho jsem si naprosto zamilovala, je samotný Jay Gatsby. Nemám zdání, čím si mě tak získal, možná tou jeho zvláštností, což je přinejmenším... podivné.
Příběh se odehrává v Americe ve dvacátých letech dvacátého století. Stačí vědět tohle, a Gatsby se stává knihou, kterou si musím určitě přečíst. Stačí si přečíst anotaci a já vím, že ji musím sehnat do konce týdne.

A až ji dočtete, nestačí už nic, protože příběh skončil a vy nikdy nezapomenete na muže tak dobrého jako byl Gatsby. Jak říká sám Carraway, Jay Gatsby je jediný muž, který si zaslouží poklonu, ačkoli neexistuje.

Nemám k tomu co víc dodat, příběh se nevleče, je napsán krásný způsobem. Jen vás všechny prosím, přečtěte si ji.

2 23.09.2014

Pořád si všichni myslíte, že dokonalá kniha neexistuje? Pojďme si o tom povídat, až si přečtete Maru Dyerovou.

Já jsem tuto knihu dočetla někdy v únoru tohoto roku. Následovalo obrovské pátráni po druhém díle a nyní jsem ve fázi, kdy mě ubíjí myšlenka, že se závěrečného dílu dočkáme až v létě příštího roku. Nejlepší by však bylo, kdyby byla série nekonečná, jenže co si budem povídat, stejně nás všechny moc zajímá, jak to celé dopadne.

Vyjádřím se spíše jen k mým dojmům, o čem kniha je máme uvedeno výše.
Co mě jako první na knížce uchvátilo, je styl psaní. Opravdu, ta kniha se čte jedním dechem, snad možná je to ale způsobeno tím, jak moc mě bavila. Jak jsem četla v jiných komentářích, kniha je opravdu jiná. Je jiná problémy, je zajímavá, napínavá a neskutečně čtivá. Spíš by se asi měla jmenovat "Co všechno jde do háje v přítomnosti Mary Dyerové,"protože Mara má fakt neskutečnou smůlu.
Víte, přijde mi zajímavé psát knihu o holce - polocvokovi. Michelle Hodkinová perfektně popisuje jaké to je mít halucinace, prostřednictvím Mary se nám nabízí myšlení paranoika. Jediný problém je však v tom, že tohle z Mary udělala situace a její vystresovaná matka, jinak je to vcelku normální holka. Teď zpět k tématu, říkala jsem, že nebudu popisovat obsah :D

Takže: knihu naprosto doporučuji, pokud vás už nudí ty knihy na jedno brdo, tohle vás opravdu poznamená.

5 23.09.2014

Tuto knihu jsm četla na táboře a víc jak polovina sedmičelnné chatky ji ćetla se mnou. Ta druhá část si knihu nechala převyprávět.

Námět je velice origonální a já obdivuji A, že tento život zvládal. Já bych takhle žít nemohla. V knize jsme se vyrovnávali společně s hlavní postavou s jeho problémy. Celá kniha se tak nějak vleče, A se každý den snaží dostat k Rhiannon a podobně. Mě na tom spíše upoutal nápad: každý den se probouzí v těle někoho jiného. Každý den příběh někoho jiného. Dále mě zaujal nápad kapitoly pojmenovávat podle dnů.
Celkově je kniha velice nápaditá a zajímavá. Konec je tak trochu předvídatelný. Obrečela jsem ho, asi bych to nezvládla tak, jako A.

Je to spíše oddychovka, ale rozhodně stojí za přečtení. :)

2 20.08.2014

Tato série se mi dostala do rukou jako komplet (děkuji, Denisko) a musím říci, že je to nejlepší možná varianta. Nabízí plynulé přechody z knihy na knihu, neztrácíte přehled, žádné dlouhé odmlky od předchozích dílů. Je to jako by začínala nová kapitola.

Nyní bych se chtěla vyjádřit ke knihe. Jak začít? Je skvělá. Musím říci, že jsem se dlouho přemlouvala ke čtení. Nebavilo mě počáteční Hunger games šílenství, kdy každý potřeboval mít tuto knihu u sebe a moji vrstevníci se nebavili o nikom jiném, než o Katniss Everdeenové a Pettovi Mellarkovi. Nebavilo mě, jak se z toho stal takový trhák a z vyprávění mi to připadalo jednoduše přitažené za vlasy.
Pak se ke mě dostalo kloudné převyprávění příběhu a kladné ohodnocení trilogie a já si řekla: proč ne? Půjčila jsem si tento komplet od své kamarádky a ihned se vrhla do čtení, ze kterého už nebylo úniku.

Tento příběh vás vtáhne do děje a vy s tím nic nenaděláte, ať chcete, či ne. Celkově je kniha plná nečekaných zvratů a já si musela každý konec kapitoly překrývat záložkou, aby mé lči nepadly mimoděk na poslední větu dříve, než by měly. Protože opravdu každý závěr kapitoly byl naprosto nečekaný. (*spoiler*) Naprosto mi vyrazilo dech, jak Katniss místo aby popravila prezidenta Sowa, zastřelila prezidentku Coinovou. (*konec spoileru*)

Tato kniha se jednoduše pije. Postavy ki sedly a autorčin styl psaní mi opět nečinil problémy. Od této knihy se nelze odtrhnout, bylo pro mě těžké rozloučit se s příběhem.
Konec se mi líbil a skončil naprosto tak, jak jsem předvídala. (*spoiler*)Usínala jsem a říkala si, že se Peeta určitě zeptá, zda je skutečnost nebo iluze, jestli ho Katniss miluje a že Katniss odpoví skutečnost. A jak si ta zatracená knížka asi skončí, co? (*konec spoileru*)

Takže: knihu si kupte, půjčte, ukradněte, vyhrabte ze smetiště, na tom nesejde. Hlavně si ji přečtěte. U mě se posouvá na druhé místo mých oblíbených knih, a to je cl říct, protože toto jsem opravdu nečekala

Ano, pěkná kniha. Dojemná a hlavně hluboce lidská. Ale proč tolik povyku? Je to snad kvůli tomu, že si lidé neuvědomují, kolik lidí s nevyléčitelnou nemocí se kolem nich pohybuje?

Samotný styl, jaký autor používá je velice čtivý. Vtipný, chytrý, nápaditý John Green. Přesto ale existuje kvantum jiných knížek, které si pozornost zaslouží daleko více. Není to nic jiného než další kniha o rakovině, která končí stejně, jako knihy o rakovině většinou končívají.

Není zde co vytknout, ale na druhou stranu se nepřidávám ke skupince lidí, kteří Hvězdy berou jako svatý grál.

8 10.06.2014

Celá tato trilogie ve mně zanechala silné stopy. Podle mně to byla nejzdařilejší kniha v celé trilogii. Líbilo se mi to vysvětlení veškerých otázek. Líbily se mi odpovědi, které se Tris a taky Tobiasovi dostaly do rukou. Vidím , že spoustu lidí hodnotí konec negativně. Já k nim nepatřím. Sice jsem závěřečnou část knihy obrečela, byla bych stvůra, kdyby ne, ale líbí se mi takovéhle lidské konce. Je to podle mě lepší, nž kdyby to končilo, že se nad Chicagem objevila černá díra, celé Státy pohltila, takže se teď nacházejí v páté dimenzi. Ačkoli celá kniha patří spíš mezi fantasy román, konec mi přišel vystřižený jako ze života, a to se mi na tom líbí.

Hlavní hrdinka mi po dobu čtení neskutečně přirostla k srdci. Stala se mi vlastně i trochu motivací do života, protože se mi líbila její Neohroženost, a také jak se dokázala rozhodnout. Že byla praktická, čestná. Líbilo se mi na ní i to, že byla výbušná a nedokázala se ovládat.

Co se týče stylistické upravy, nemám k tomu výtky. Že je kniha napsaná z pohledu Tris i Tobiase mi přijde originální a moc pěkné. Tuto knihu hodnotím velice pozitivně, bohužel nevím, kde se dávají hvězdičky. Takže kdybych to věděla, dávám jednoznačně plný počet.

5 26.05.2014