ULtraAktuar komentáře u knih
Má nejoblíbenější verneovka. Dobrodružství, tajemno, poučování v únosné míře. Nostalgie, protože to byla první kniha od Verna. A vzpomínám na film/seriál s Omarem Sharifem v hlavní roli.
(SPOILER) Knihu jsem četl až jako dospělý, kdy možná unaven životem střídám dětské knihy s knihami pro mládež.
Od samého začátku jsem váhal, má-li se příběh brát doslova, nebo je-li to jen závěrečné snění Karla před smrtí, představa toho, co by rád prožil, kdyby to bylo možné. A závěr mě přesvědčil, že to bylo opravdu jen snění, protože kdyby ne, oba bratři by "nezemřeli podruhé". Jonatán zemřel a Karel také, jen si před svojí smrtí vybájil příběh, ve kterém je zdravý a se svým bratrem. Děsně smutné.
Pak jsem si o knize četl na internetu a zjistil, že ji doprovázely kontroverse, nebyla vydávána. Nepřekvapuje mě to, i když si myslím, že vydávána být měla.
Následně jsem si přečetl všechny komentáře zde. Hodně mě překvapil jeden, ve kterém se píše o autorském komentáři AL (který v mé knize nebyl) - přesně tak jsem to vnímal! A i proto nemohu souhlasit se všemi, kdo se podivují "závěrečné sebevraždě" - jinak to prostě skončit nemohlo, než že se Karel zbavil strachu ze smrti.
A trochu se podivuji těm, kteří nadhazují, že v jejich dětství możná kniha nevyšla - není těžké zjistit si datum prvního vydání.
*****
Velice, velice hezké.
Kdysi na vysoké škole jsem zašel do knihkupectví a prohlížel knihy-ležáky, které se prodávaly do desetikoruny. Myslím, že tahle stála tři, ale možná pět. Každopádně jsem v životě udělal málo lepších investic do knih.
Nečtenou knihu jsem našel u vlaku. Po přečtení jsem nadšený, zejména titulní povídka, i když s trochu předvídatelným koncem, se mi líbila nejvíce, naopak Monte Verita na mě byla až příliš fantastická.
Prostě komunisté likvidovali komunisty. Stejně dobře mohli tito mučit a vraždit Gottwalda a pár dalších a Kryl by nezpíval o Gottwaldovo vnucích, nýbrž Slánského.
Řekl bych, že se jedná o podobnou knihu jako Němá barikáda. Tu však hodnotím mnohem výše.
Až příliš násilí, většinou samoúčelného. Autor se vyžívá v pornografickém líčení. Trochu tendenční vylíčení jednotlivých hrdinů. Knihu jsem dočetl, neboť nemám rád nedočtené knihy, ale přiznávám, že jsem čas jí věnovaný mohl a měl strávit účelněji.
Dostal jsem jako absolventský dárek v mateřské škole i s věnováním. Dodnes ji opečovávám.
Kniha, která má ohromnou cenu již jen kvůli nádherným dobovým fotografiím.
Velmi pěkná a poučná kniha. Při jejím čtení jsem si uvědomil, že v podobných situacích lze přežít pouze na úkor někoho.
První kniha, kterou jsem přečetl od začátku do konce - a ihned začal znovu. Když jsem se do ní podíval v dospělosti, už jsem tolik uchvácen nebyl, ale byl to právě Mudajna, který mě přivedl ke čtení.
Na knihu jsem náhodou narazil v antikvariátu. Překrásná jak co do obsahu tak i zpracování, v mých očích její hodnotu zvyšuje krasopisné věnování "Upomínka na den 19. února 1881. Josef Mráz". Co se ten den asi stalo, kdo byl pan Mráz a komu ji věnoval?
Úžasné. Číst to jako kluk, litoval bych, že nemůžu utéct z dětského domova.
Moc pěkná kniha, kterou jsem si přečetl až v dospělosti, vyprovokovala mne k vyhledání všemožných informací i na maďarské wikipedii.
Jen veliká škoda, že na zadní straně (vydání KOD) je prozrazeno veškeré rozuzlení. Za to bych nechal všechny zúčastněné pověsit za uši do průvanu.
Absurdní kniha o tom, že vše objevili Rusové. V padesátých letech myšleno vážně, v devadesátých jako vtip.
Ovšem Lomonosov, Ciolkovskij, Mendělejev a několik dalších mohou jen plakat, kde se ocitli.
Kazdé jedno písmenko hebrejského písma, obrázek k němu a slovo s ním.
Spíš slovník než slabikář.
(SPOILER) Naprosto špatná kniha. Předpokládám, že autor jako fanoušek palestinských Arabů se pokusil napsat text, který lidem, kteří o problematice nic nevědí, "otevře oči" a přidají se na jeho stranu.
Příběh dvou patrně teenegerů, kteř se spolu na třetím rande vyspali, aby ke čtvrtému už nedošlo, obsahuje snad všechna blízkovýchodní klišé, nesmyslná vyvažování a více či méně zjevnou manipulaci. Asi nejvíce na mě zapůsobilo, když sebevražedná teroristka zabije dvě děti, armáda jejím příbuzným strhne dům a autor se "zamýšlí" nad řetězem násilí - - odplata - násilí - ... a popisuje zoufalství příbuzných té (sebe)vražednice při pohledu na bourání domu, aniž by jen zmínil, že jim bude vyplacena odměna, za kterou si postaví dům nový.
"Pěkný" je i závěrečný slovníček, který vysvětluje, kdo to byl Arafat a kdo Šaron, a při srovnání těchto dvou je první mnohem větší sympaťák.
Překladu pak lze vytknout, že mnohá jména přepisuje z angličtiny, přestože mají ustálenou českou transliteraci Dženín, Sharon, ...)
Moc pěkná kniha. Jen lituji, že jsem ji nečetl v době, kdy jsme na ZŠ probírali období "rozbíjení strojů". Kniha by mi dala víc, než učebnice s výkladem dohromady.
Jako bonus jsem zjistil, že Van Diemennova země je Tasmánie.
Jedna z nejlepších KODovek, které jsem četl.