Usignolo komentáře u knih
Po této knize bych asi nesáhla, kdyby nebyla od Darcy. Ze začátku jsem se bála, že to nedočtu, protože mi tam lezli na nervy snad všichni. Pak jsem se do toho začala trochu zaplétat a některé si oblíbila. A nakonec se to zase proházelo a pak už jsem jen 'čučela jak puk'.
Četla jsem hned po Divé Báře. Líbily se mi obě povídky. U Karly mi to trvalo teda dlouho, než mi to došlo :-D Ale jazykem a kultivovaností se mi to moc líbilo.
Chtěla jsem sáhnout po nějaké české klasice, abych si trochu rozšířila obzory a jsem překvapená. Bylo to pěkné, kultivované čtení, čekala jsem nějakou 'depku'. Líbí se mi jazyk i to, jak je na povídce vidět, že časy se, co se týče povah lidí, moc nemění. Jak je něco trochu odlišné, je to divné.
Opravdu je to úplně něco jiného než Aristokratka. Ale já se bavila i tak. Vikův sarkasmus mě bavil, i když obsahově to úplná legrace nebyla. A i když to nějak dopadlo, myslím si, že je to pro chlapce to pravé zaměstnání :-)
Úžasná kniha. Některým vadilo, že je to červená knihovna, mně to naopak odlehčilo atmosféru té doby, bylo by mi z toho ještě víc úzko. Zároveň získávat přehled o historii takovým příjemným čtením se mi líbí. Překvapil mě "první konec", z ničeho nic. O to víc pak i ten druhý. Rozhodně to byl zážitek.
Kdybych tušila, jaké čtení mě čeká, chňapnu po ní už dávno. Bylo to napínavé jak kšandy, spousta zajímavých postav, kterým držíte palce nebo je v duchu posíláte do horoucích pekel. Ruth, která pátrá po historii svého rodu, bude mít spoustu práce. Myslím, že se o autorku budu blíže zajímat, je mi v její společnosti moc dobře :-)
Docela jsem se nachechtala. Jsou to takové lidové pohádky s nedětskou tématikou :-D Jak psala kaffa - některé byly sice méně vtipné, ale jiné to zase dohnaly dvojnásob. Ten jazyk je úžasný. Jen ty ilustrace mě skoro děsily.
Tentokrát mi to čtení tak dobře nešlo, ale to není chyba paní Penny, spíš mi to teď obecně moc nejde. Líbila se mi souvislost s Československem, poznala jsem díky knize a Googlu pár nových míst a událostí a opět se setkala se svými milými postavami. Dlabanec malinko zhořknul, ale na "šestku" se těším. Užijte si umění a Hladového ducha :-)
Tak jsem se bála, že už to nebude ono, když se to odehrává někde jinde, ale madame Penny to "zaonačila" báječně. Pořád mi vrtalo hlavou, jak je to možné s tím šutrem, a i když už to vím, tak si nejsem jistá, jestli si to dokážu představit. Co mě ale konsternovalo nejvíc, bylo příbuzenstvo Petera. To vám je teda rodinka, to si počtete :-D
Tak v Three Pines zase někoho picli..na seanci. A kromě toho Gamache musí vyřešit démona jménem Arnot..to budete koukat, jak se vám některé postavy vykreslí! Vždycky když otevřu nový díl a uvidím tam napsáno Gamache, Clara, Three Pines, Sureté apod., rozlije se dobro. A i když mám třeba zrovna vztek nebo se necítím dobře, v bistru u Oliviera a Gabriho jsem zase šťastná a klidná.. a před sebou mám ještě devět dílů, to je tak boží!! Jsem zvědavá, jaké to bude ve čtverce, když to bude jinde..jestli jsem to správně pochopila.
Po Andělské hře jsem si dala od Zafóna pauzu a vlastně na něj trošku pozapomněla. Vždyť to znáte, pořád si chceme přečíst tolik knih a nevíme, kam dřív. Teď jsem čekala na čtvrtý díl jedné série, tak jsem v mezičase sáhla po Nebeském vězni a překvapilo mě, jak rychle jsem se zase dostala zpět do Barcelony a knihkupectví Sempere. Tentokrát to bylo hodně o Fermínovi a musím říct, že na mě to bylo hodně drsné, to jsem nečekala. Ale zase jsem se něco přiučila. A jsem zvědavá na Labyrint duchů, bojím se, že mě klepne pepka :-D
(SPOILER) Ve kterém dílu jste se stali na Three Pines závislí? Já asi teď. Jak si s těmi postavami autorka hraje. U jedné osoby jsem pevně doufala (a vy beztak taky), že zmizí a už se tam neobjeví, ale obávám se, že mám smůlu.. 'Pohřběte své mrtvé'... Kéž by se tam prodával nějaký domeček. Jak bych si dala café au lait u Gabriho s Olivierem.. jdu pro třetí díl :-)
Někde jsem si přečetla, že knihy Louise Penny hodně připomínají Vraždy v Midsomeru, což mě zaujalo, líbí se mi dědina, kde už dávno nemohla zůstat živá duše :-D Three Pines se mi zdálo sympatické. Koupila jsem si v akci šestý až osmý díl a teď doplňuji. Zátiší je první a myslím, že se autorce povedlo hezky čtenáře seznámit s chodem dědinky, vykreslit, jak to tam vypadá, jak se tam žije a připravit je tak na několikadílnou jízdu. S postavami jsem se rychle sžila, vrchní inspektor je samozřejmě charakterní sympaťák s kvalitním týmem v zádech. Když to skončilo, byla jsem smutná. A pak jsem vytáhla z knihovny Vražedný chlad a jedu v tom znovu :-)
Trochu jsem se bála, jestli to nebude moc sladké, ale to jsem byla vedle jak ta jedle. Myslím, že je to velmi dobrá kniha, historie povedeně zabalená do příběhu. Hodně mi rozšířila obzory kolem konce 19. století a zároveň jsem si mohla rozdělit postavy na "fandím Ti" a "k čertu s Tebou" a být napjatá, jestli mi to vyjde. Na to pokračování jsem hrozně zvědavá. Kdo jste to ještě nečetl, užijte si to :-)
Jednohubka plná emocí všeho druhu. Cítila jsem radost, vztek, něhu, smutek, naději.. tenhle psík vám prostě během chvilky napumpuje do žil úplně všechno :-)
Úplně jiná Agatha, než jsme zvyklí. Tajuplné a napínavé povídky, kde se občas objeví i slečna Marplová a pan Poirot. Paradoxně se mi nejméně líbila ta poprvé publikovaná, ale to je vlastně jedno, moc jsem si to užila.
Musím souhlasit s některými komentáři zde. Fakt to bylo spíš pro děti. Jako napínavé ano, četlo se to dobře, ale po Carrowech jsem byla trošku zklamaná. Postavy se mi líbily, odsýpalo to, ale stejně.. prostě to nebylo tak šmrncovní. Tak snad si za měsíc spravíme chuť u Marwicků :-)
Tak jsem se zase nevyspala, protože jsem to nutně musela dočíst.. Do této knížky jsem se nějak nemohla dostat, pořád jsem se bála, ale škaredě. Předtím jsem četla Darcy Coats a to jsem se bála hezky. Něco mi tam pořád nesedělo, měla jsem z toho takovou zvláštní úzkost, pak jsem zjistila, proč - hlavní postava+ Healy. Přišli mi oba tak depresivní a bez vyhlídek, že jsem se do nich nemohla, ani nechtěla vžít. Ale nakonec mě to stejně "vcuclo" a když mi došlo, proč ten rok 1985, tak už jsem se vezla.
Pro mě byla zatím taky nejlepší, jak píše mona. Jednak mi byla moc sympatická Remy (o Markovi ani nemluvím, s jinými jsem měla ze začátku trochu problém) a druhak jsem se fakt bála. Když se mě manžel přišel zeptat, jestli nechci čaj, málem mě kleplo :-D Navíc jsem se vůbec nevyspala, bylo holt potřeba to dočíst, chápete.. Je to napsané tak čtivě, že vás to vtáhne jako hrom. Jen mám teď trochu problém se vžít do čehokoliv jiného. Folcrofty si šetřím, na Marwicky se těším :-)
Tak jsem o celém příběhu básnila, až mi můj drahý druhý den přinesl Pár stránek navíc. Ze začátku jsem čekala něco trošku jiného a toho jsem se nakonec i dočkala. Vše osvětleno, vysvětleno, přiblíženo a krásně zakončeno. Nemůžu je dostat z hlavy :-)