uxor komentáře u knih

Z pohádky do pohádky....
Chtěla jsem dnes psát komentář ke knize Oscara Wildea Obraz Doriana Graye, ale když jsem jí hledala v knihovně, našla jsem i tyhle pohádky.
A musela si je po letech přečíst.

Šťastný princ a malý vlaštováček..

Vysoko nad městem stála na vysokém sloupu socha Šťastného prince.......
"Když jsem byl živ a měl jsem lidské srdce, to jsem ještě nevěděl, co to jsou slzy, protože jsem žil v paláci, kam nemá přístup zármutek.......
a jsou- li radovánky štěstím, pak jsem dozajista šťastný byl.
A teď, co jsem mrtev, stojím tady nahoře, tak vysoko, že vidím všechnu hanebnost a bídu svého města a ačkoli mám srdce ulité z olova, nemohu se ubránit pláči".

A závěr?
" Přines mi nejcennější věci z toho města" přikázal Bůh jednomu svému andělovi; a anděl mu přinesl to olověné srdce a toho mrtvého ptáčka.

Všem doporučuji.
I nad pohádkou Slavík a růže vám bude pukat srdce.
Ale krásně.
"

37 11.11.2024

Jako hodně malá holčička jsem byla u sousedky na " dračkách". Několik starších žen u velkého dřevěného stolu dralo husí peří. My děti jsme nesměly běhat, abychom nevířily lehounké chomáčky odraného peří, tak jsme seděly na lavici s hrnkem čaje a koblihami a ani nedutaly.
A aby nás babičky udržely v klidu, vyprávěly všemožné příběhy....a drbaly.
Nezapomenutelné...

Píšu to pravě sem proto, že z takovýchhle vyprávění čerpal inspiraci pan Erben při psaní pohádek, písniček a říkadel.

Tuhle pohádkovou knihu pana Erbena s ilustracemi pana Lady jsem milovala jako dítě já, moje děti a dnes i vnučky.

Pohádky pana Erbena jsme všichni viděli i v mnoha různě zpracovaných filmech, tv inscenacích a pohádkové bytosti z tohoto světa se staly nedílnou součástí našich životů.
A určitě si nejdou misto v srdcích dětí i v dalších generacích.
Jsou totiž nesmrtelné.
A nádherné.

37 11.11.2024

Děkuji Janizoun,
připomněla jste mi knihy pana Koutka,
koupila jsem Nejkrásnější české rybníky před lety, aniž bych věděla, co od knihy čekat.
Ale už jen slovo rybník ve mně vyvolalo spoustu vzpomínek a i kdybych nikdy u žádného nebyla, tak po přečtení téhle kouzelné, laskavé a prožité knihy, bych se vypravila na cestu a poseděla na břehu.

Patřím ke generaci, která se v rybníku naučila plavat, na břehu rybníků a řek trávila prázdniny, u táboráků s kytarou a písničkami....
( proto možná také miluji knihy pana Velinského, KK...).
Hvězdy nad hlavou u rybníka Jedeláku, nikdy na tyto chvíle nezapomenu.
Později Jihočeské rybníky, krása.

Třeba tahle kniha inspiruje mladé lidi k návratu k těmto prostým radostem a odláká je od sterilních bazénů.
No, zase jsem asi optimista...

PS: Doporučuji i knihu Zapomenuté české kostely. Mnohdy okolo nich chodíme a nevidíme...

PPS: Procestovala jsem mnoho zemí, ale u lesních rybníčků schovaných v Brdech jsem přišla na to, že jsem pořád hledala něco nej..., a mám to u nosu.

32 10.11.2024

Další milovaná kniha mého dětství.
Než jsem se naučila pořádně číst, prohlížela jsem si obrázky a chodila za maminkou, aby mi četla ( pamatuji si dobře, jak jsem jí nedala pokoj, když pekla koláče).
Paměť je vůbec prazvláštní věc, stačí otevřít knihu, pohled na obrázek a vybavíte si dávné situace......
Bez krásných ilustrací Ondřeje Sekory bych si určitě tuhle knihu tak nezamilovala.
Nejvíc jsem litovala pana Tykvičku, který se musel natočit, aby se vešel do svého domečku.
Tehdy mi byla myšlenka revoluce cizí, jen jsem fandila Cibulkovi a z celé své dětské duše nenáviděla knížete Citróna a rytíře Rajské jablko.

I mé malé syny kniha okouzlila a hlavně si chtěli také "číst" podle obrázků.

Vnučky byly také nadšené hlavně ilustracemi, úžasné zážitky.

33 09.11.2024

Další perla z knihovny o které se musím zmínit.
Jistě, velmi záleží na věku čtenáře,
mně v mládí ( byla jsem romantik a vypisovala jsem si různé básně do deníku-občas jej s nostalgií otevřu, čím jsem starší, tím jsou výlety do mládí smutnější) básně pana Nezvala učarovaly. A Manon?

Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všechno, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych,
Manon je motýl, Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel,
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě, Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu.....

Doporučuji tv zpracování básnické hry Manon Lescaut s Janou Preissovou a Petrem Štěpánkem.
Krása....

43 09.11.2024

Nádherná pohádka...

...Pane, kde jste? Nemučte mě! Ozvěte
se.
Probuď se, miláčku! Já jsem tady...já,
tvoje Kráska!
Nevadí mi jak vypadáš! Mám tě ráda..
Bože, to nejste vy! .....

I film je krásný.
Chtěla jsem v náručí pana Harapese procházet všemi těmi otevírajícími se dveřmi...

Ráda bych vzala vnučky na představení do Národního divadla, ale podle traileru k inscenaci by to byl pro ně v jejich věku spíš thriller.
Ještě pár let počkám.

PROTOŽE v divadle je všechno opravdovější, působivější a také strašidelnější než v televizi. Má prostě tak obrovskou a úžasnou MOC nad divákem.
Zůstaneme zatím u dětských představení.

36 09.11.2024

73%, a 2x odpad..
Mohu se jen divit, že tuhle nádhernou pohádku může někdo rozpitvat na prvočinitele.
V komentářích si třeba brzy přečteme psychologický profil postav i čtenářů, sociologický průzkum a ekonomickou rozvahu království.
Důležité je přece, že dobro zvítězí nad zlem.
Ach jo....
My jsme měli štěstí, že jsme viděli s malými syny představení Lucerny v Národním divadle s paní Hlaváčovou a panem Němcem v hlavních rolích.
Poprvé v první řadě v přízemí, což se zdá být ideální, ale není, protože děti vidí a zajímá všechno ( orchestřiště je fascinovalo a drobné nedostatky na kulisách a oblečení těmto malým kritikům neunikne).
Jenže Lucerna kluky tak okouzlila, že nakonec seděli tiše jako myšky.
A tak jsme šli na jejich žádost po krátké době na toto představení ještě jednou a to do první řady na balkóně ( tentokrát bez tichých komentářů).
Takhle působí divadlo, že i ze dvou malých " zbojníků" udělá vzorné děti.... alespoň na chvilku....
Byla to krása a dodnes konkrétně na tohle představení vzpomínáme.
A na hlášky....

38 09.11.2024

Dodnes si pamatuji, jak jsme Krásu nesmírnou otevřely s mojí kamarádkou Alenkou, která knihu dostala k narozeninám.
Spolu jsme četly, chtěly být Vasilisou překrásnou, bály se Kostěje a vrtalo nám hlavou, jak mohla Baba Jaga létat v hmoždíři.
Když jsem knihu objevila pod stromečkem, byla jsem moc šťastná, že mám svoji a mohu si v ní číst a listovat podle libosti.
Tedy, zase tak velké překvapení to nebylo,...
Také jste prohledávali dům a hledali poschovávané dárky? A našli?
Ale stejně to byla radost veliká.

Synům jsem nejdřív pohádky při předčítání cenzurovala a poupravovala, aby se nebáli.

Vnučkám zpočátku také, ale dnes už nám čte nejstarší z nich a jelikož už je tato generace "očkovaná" třeba Ledovým královstvím a Harrym Potterem, rozhodně
se nebojí.
Pohádky si z této krásné knihy vybírají, ale už jim u nás pomalu odzvonilo.

Tak třeba další generace? Kdo ví....

47 08.11.2024

Předvánoční čas je pro mě vždy velmi stresující, pan Časnačaj by ze mě měl radost a pokud by východ slunce záležel na mně..no nevím.
Pravděpodobně je to ještě pozůstatek období, kdy děti byly malé, na vše se musela stát fronta ( na Lego v Pragoimpu jsem stála 4 hodiny!, na banány a mandarinky, na kapry.. NA VŠECHNO), vše se muselo dlouho dopředu plánovat a šetřit...a tchyně jako kurátor.
Už mnoho let proto trávíme Vánoce na horách.
Nikdy nezapomenu na ten pocit volnosti ( nedá se to popsat, jen zažít) , na můj první Štědrý den na svahu a ne v kuchyni.
Byl a je to stále nejlepší vánoční dárek pro celou rodinu. Žádné nevyžádané hlouposti, za které ještě musíte poděkovat
( přesně jako holčička, která si přála meč a dostala panenku).
Ale stejně, pořád mě to celospolečenské šílenství deptá....viz komentář Zelený_Drak.

Sakra, i ten vánoční kaktus už kvete...

A PROTO VŠEM doporučuji odjet na Vánoce s rodinou na hory. Když nebudete chtít bydlet v luxusním hotelu, finančně vás to nezruinuje, nebudete přejedením riskovat žlučníkový záchvat a ujišťuji vás, že děti ( i pes) budou nejšťastnější při skákání do sněhu...a z pozornosti jim věnované. A i Ježíšek vás tam najde.

My dospělí máme vyřešeno, ale holčičky už si zaškrtaly v katalagu hraček VŠECHNO, asi budu muset oslovit zlodějský cech.
Ze všech stran na dětskou duši útočí prodejci ve jménu Vánoc.
To je normální zločin.

Opět jako antidepresivum jsem si pustila film Otec prasátek a královky se bavila.

Doporučuji všem, hlavně nemilovníkům Vánoc i povídku Vložte medvídka.

" TAK NAPOSLEDY":
" HO, HO, HO, BYLI JSTE HODNÍ?"

33 08.11.2024

Vlastně není vůbec jisté, že Ezop ( stejně tak Homér) skutečně žil, kdy a kde.
Budeme tedy věřit historikům, že Aisópos v 6.st.př.n.l. opravdu vyprávěl svoje bajky.

V téhle knize je zachycen fiktivní už Ezopův životopis proložený bajkami.

Jako dítěti se mi nelíbily ilustrace a Ezopa mi bylo líto.
Byl to ošklivý a němý otrok, než se nad ním kněžka bohyně Isidy slitovala a obdarovala ho darem řeči, neobyčejným rozumem a výmluvností.
Na trhu Ezopa koupil filozof Xanthos a už na cestě domů se nepohodli.
Xanthos si povzdechl:
" Nevěděl jsem, že si kupuji pro sebe pána".
Filozofova žena dělala Ezopovi ze života peklo.
Poté, co svého pána Ezop zachránil před zostuzením ( opilecká sázka o to, že filozof vypije moře - tu si přečtěte určitě) a když objasnil záhadnou věštbu s orlem ( válka s Kroisem), byl propuštěn na svobodu.

Další putování do různých zemí a bajky s ním spojené ....to je kouzelné.

Je dojemné, jak se ,odsouzen k smrti, snaží zachránit vyprávěním bajek...
A jak to dopadne?
To se dozvíte, když si knihu přečtete.

Já jsem milovala bajku Lev a myš, do té doby jsem vnímala malé potvůrky jen jako nevítané hosty ve špajzu a jako ničitelky časopisů a knih na půdě.

27 07.11.2024

8.st.př.n.l. ( doba bronzová) na našem území krásně vylíčil ve svých knihách pan Štorch a podle nádherných ilustrací pana Buriana si můžeme představit běžný život tehdejší společnosti na našem dnešním území ( podle archeologických průzkumů, ale asi zidealizovaně).
V Řecku se v té době konají první olympijské hry a Homér píše Iliadu a Odysseiu.
Vůbec se neodvážím jakkoliv hodnotit tyhle úžasné eposy.
Jen čtěte:

O muži zchytralém, Múso, mi vypravuj,
který se mnoho, mnoho byl nabloudil světem, když posvátnou vyvrátil Tróju, mnohá uviděl města a smýšlení národů poznal, množství vytrpěl běd též na moři, trudě se v duši zápasem o svůj život a návrat milených druhů.
Avšak přece ni tak jich nespasil, jakkoli toužil, poněvadž vlastní pych byl všechněm příčinou zkázy.
Bláhoví! Jedliť skot, jenž náležel Hyperíonu Slunci, a za to ten bůh den návratu domů jim odňal.
O tom něco i nám teď vypravuj, Diova dcero!.....

Krása, prožijte všechna dobrodružství s Odysseem. Stojí to za to....

Až po:
....V ložnici po celou noc, když v ovčí se zahalil rouno, přemýšlel o cestě své, k níž dala mu Athéna podnět.

28 07.11.2024

Trójskou válku představil široké veřejnosti americký film Troja, zpracovaný prý podle předlohy Iliady.
Ale jak už to u filmů bývá, obsah filmu se v mnoha věcech liší od původní Homérovy Iliady.
Podle Homéra malého Parida rodiče odloží, protože má podle věštby zničit Tróju.
Athéna, Afrodita a Héra žádají mladého Parida ( který netuší nic o svém původu), aby zvolil nejkrásnější z bohyň.
Afrodita za vítězství dá Paridovi nejkrásnější dívku na světě - Helenu.
( to by přece byla nádherná scéna).
A věštci se nespletli, zkáza Tróje je zpečetěna.
Achilles a Paris měli zemřít už během války, zničení Tróje se vůbec neměli dožít.
( Chápu scénáristu, bez těchto dvou krásných mužů by film neměl takový úspěch).
A Hektor?
..... Do prachu klesnul, jasný tu zajásal
Achilleus:
" Hektore, jistě jsi zbroj Patroklovu
svlékaje soudil býti si již jistým a mne
nic dalekého jsi nedbal, bloude!
podál mu mnohem statnější ještě
pomocník zůstal u lodí pro přístě
na pomstu, jenž tvé rozpojil údy.
Psové tě hanebně a ptáci rotrhají,
co zatím pohřbí jeho slavní
Achájští".
Iliada končí pohřbem Hektora.
... " Ve hlubinách zemských ty nyní se
do Hádovy říše béreš a ve hrozném
zármutku mě takto opouštíš"......

Přečtěte si Ílias se všemi bohy a bohyněmi řídícími osudy lidí a bojů.
A při čtení Homérova eposu si můžete
představovat tváře známých herců.

PS: Jestli se vůbec kdy vedla Trójská
válka a tudíž i lest s koněm? Kdo ví....
Heinrich Schliemann podle Homéra
( Iliady) zahájil vykopávky a byl
přesvědčen, že objevil Priamův
palác s pokladem.
Přečtěte si....
Vrstva, kterou Schliemann pokládal
za homérskou Tróju, je nyní
datována do období 3000 až 2000
př.n.l., což je příliš brzy na Trojskou
válku.
Tak opravdu " Kdo ví...".

PPS: Našla jsem i Ílion Dana Simmonse, musím smeknout, je to perfektní kniha a lépe osloví mladé lidi.

27 06.11.2024

Tuhle knihu nebo filozofii stoicismu si přečtěte ( alespoň na Wikipedii) před Hovory k sobě.

Marcus Aurelius se celý život snažil žít v souladu s učením stoiků.

A i my všichni, dnes ve 21. století bychom tak měli žít a měli bychom s touto filozofií seznámit i děti.

Pro politiky celého světa by to měla být povinná četba.
A před uvedením do funkcí hezky vyzkoušet....

24 05.11.2024

Marcus Aurelius.....už před lety jsem se zamilovala do tohohle císaře ( jestli busty nelžou, byl to i velmi krásný muž).
Nebudu zde mluvit o jeho životě, skutcích a filozofii, kterou se celý život řídil.
Všem mohu jen doporučit, aby si jeho životopis přečetli dřív, než se ponoří do Hovorů.

Můžeme si jen představovat do jaké míry by se tomuto císaři podařilo změnit chod a společnost Římské říše , kdyby k tomu měl podmínky.
Ale neměl.
Musel stále válčit ,čelit obrovské epidemii, která zabíjela obyvatelstvo i vojáky bránící hranice, zodpovídat za správu celé říše, nedostatku financí....

Jedinou skvrnou na jeho čistém štítu je přehlížení pronásledování křesťanů.
On sám nikdy trestání křesťanů nenařídil, dokonce musel potlačovat povstáni proti křesťanům v mnoha provinciích říše.

Jednoduše: Když došly peníze na placení gladiátorů a lid se chtěl bavit, v arénách končili hrozným a hrůzným způsobem svůj život zločinci a křesťané, považováni tehdejší společností také za zločince.
Za jásání davů, ach jo.

Hovory k sobě vnímám jako deník, který si psal během válečných výprav, aby unikl na chvíli z mnohdy jistě hrozné reality, aby dodal sám sobě odvahu a sílu potřebnou ke zvládnutí břímě vládnutí.

Nebudu zde citovat jednotlivé útržky, přečtěte si celé Hovory k sobě. I my se musíme dnes a právě dnes vypořádávat s krutostí lidí, epidemiemi a dopady války.
Třeba vás myšlenky Marca Aurelia přivedou na správnou cestu, jak se s nepřízní osudu vyrovnat.

Podle mého názoru by svět byl dnes daleko lepším místem k životu, kdyby se stoicismus stal po celá následující staletí filozofií vštěpovanou dalším generacím.

33 05.11.2024

Všem rodičům i prarodičům doporučuji sešity a knihy aktivit pro děti.
U nás se jich vystřídalo pod různými názvy a různých vydavatelů už opravdu mnoho a s velkým úspěchem.
Nabídka je velmi pestrá a děti plnění úkolů moc baví.
Vyberete si podle toho, co zrovna u vás "letí" a podle věku.
Většinou stačí pastelky, pozornost rodičů a pochvala.
U Montessori aktivit by si mělo dítě samo vybrat z mnoha možností a neměli bychom jim pomáhat, ale ne vždy je to možné ( třeba vystřihování).

U nás zatím vládnou samolepky, kterými si děti tvoří na barevném pozadí vlastní příběhy nebo vlepují do úkolů a když jsou k tomu "tetovačky", tak chodíme všichni ozdobeni jako velikonoční vajíčka.
A bavíme se všichni.

Podle mých zkušeností se opravdu naprosto nenásilně takhle děti vše odpovídající věku od malička učí, aniž to tuší.

23 03.11.2024

Moje milovaná knížka v době, kdy jsem neuměla číst a později se učila slabikovat....
Vše napsala ve svém komentáři Varjohukka.
Krásné obrázky ( dnes mnohdy v dětských knihách nepoznáte kozu od psa) a básničky.
Zapomněla jsem ( jak jsem mohla?) na ni a objevila dnes při reorganizaci knihoven.
A večer ji ukážu holčičkám.

23 03.11.2024

Páni, to je zase vizitka.....77%.
16x odpad!
To jako fakt? A zase výmluvy na povinnou četbu.
PROČ čtete tyhle knihy znovu, když vás tak poznamenaly?
PROČ máte potřebu psát hnusné komentáře a plivat na pomníky?
Také "ztracená generace"? Ale jinak než lidé opravdu poznamenaní ...válkou ....

Já mohu za sebe pouze citovat Vidličku ( doufám, že mi "vykradení" odpustí) ke knize pana Poláčka Muži v ofsajdu:

" Vzdávám se komentáře, protože to bych musela opsat celou knihu a ještě přehrát celý film".

PS: Tesat do kamene...pro všechny autory okruhu Lidových novin 1920 - 1939
R.I.P.

45 03.11.2024

Hned se musím přiznat, že tuhle knihu jsem nevrátila do knihovny ( desky má stále v silném igelitu) a hned po otevření na mě vyčítavě vykouklo razítko místa vypůjčení.
Maminka musela knihu zaplatit ( 39 Kčs).
Fascinovalo mě tehdy vlastně všechno, protože Marcel žil tak odlišný život od toho mého a já mu moc záviděla.

Dnes jsem zaškobrtla hned u:
" Takže hodiny dějepisu byly elegantně zfalšovány ve smyslu republikánské pravdy.
Nijak to republice nezazlívám: všechny učebnice dějepisu na světě nebyly nikdy ničím jiným než propagačními brožurami ve službách vlád".

A ALKOHOL...

Strýc Jules a tatínek, přátelé, ač každý stojí na druhé straně barikády.
" Bráním mu snad já, aby si každou neděli chodil jíst svého Boha"?
A Augustinka a teta Róza hasily hádky v zárodku.
Jak prosté.

My jsme dnes svědky tak strašné nenávisti a rozdělení společnosti, až z toho mrazí. Není léku.....

A vůbec, určitě si Jak voní tymián přečtěte a potěšte se.
Ať totiž tuhle knihu otevřete na kterékoliv stránce, budete číst a vracet se ( i do svého dětství) a vzpomínat.

31 02.11.2024

Lakomá Barka u mě v dětství vítězila na celé čáře a později se stala i nejoblíbenější pohádkou mých synů.
Dodnes máme tajný kód ( no, on už tak tajný není):
" Záclony ze šlupek od buřtů" , když chceme mluvit o někom lakomém. A že jsme takových lidí potkali hodně, bohužel. A zatím tahle narážka žádné z "obětí" nedošla, naštěstí....
Vnučky už patří do našeho fanklubu, ty už viděly i filmové zpracování, to je prostě božské.
Tak při hádkách označují jedna druhou za Barku.
Já pohádku občas s gustem zhlédnu ( i Až opadá listí z dubu), ta také patří do skupiny " antidepresiv".
Všechny pohádky pana Wericha jsou moc krásné, ale každý má jistě svého favorita.

Šel malíř chudě do světa
( ke kresbám Mikoláše Alše)
Jaroslav Seifert

Babiččina truhla

...... A dukát od císaře pána
už drží ručka ušmudlaná.
- Babičko, ještě tuhle schránku!
Tam ukrývá si památku,
pět šňůrek rudých granátků
- A ještě tuhle mezulánku.

Hned všechny sborem: Ukaž se v ní!
Pak fěrtušek a čepec pevný,
v duchu babička zavzpomíná.
Však na dně truhly, pod tím vším,
tajemství bylo, já to vím:
ta příští krása Barunčina.

A slzy, které, když pak psala,
Barunka hořce vyplakala.

Prosím, nebuďte i vy krutí k Boženě Němcové.
A nevymlouvejte se pořád na povinnou četbu, svědčí to spíš o něčem jiném....
( ..děti četli a povina četba.. 56x odpad!!).

PS: Vnučkám se Babička a ilustrace Adolfa Kašpara líbí, stačí drobné vysvětlení významu slov, ale to potřebujete i u karkulky.

46 01.11.2024