valentýna komentáře u knih

Tak tahle kniha mě " dostala ", začala jsem jí číst, protože jí vlastním. Má jednoduchý děj, žádný spád, přesto jsem se od ní neodtrhla, taková hloubka citů od muže mě mile překvapovala na každé stránce knihy.

Sice čtivé, ale příliš povrchní obeznámení nás se situací v Iráku.

Emotivní výpověď o tom jak to chodí v kmenových klanech v opuštěných oblastech, nebylo by na škodu, kdyby si ji přečetl každý z nás a zamyslel se i nad tím jaký život žijeme my, jak se honíme za bohatstvím a slávou a neúspěch druhých mnohé z nás spíš potěší ....... vždyť i u nás jsou týrané a opuštěné děti. Jsem ráda, že takové knihy vycházejí.

1 06.11.2012

Autentické svědectví o postavení žen za vlády Talibanu a o běžném životě afgánců. Než tento lid nebo islám odsoudíme měli bychom si udělat vlastní názor, nejen z tisku a propagandy, ale i z příběhů jako je tenhle.

06.11.2012

Z části je kniha autobiografická, autor hluboce věřící křesťan naplnil svůj život dobrovolnickou pomocí Afghánistánu a jejím lidem, obojí si velice zamiloval. O vstup do země několikrát usiloval i za Sovětské války proti Afghánistánu 1979 - 1989, což se mu podařilo. Pokud nedostal víza tak např. odjel se svou ženou do Německa, kde vyučoval uprchlíky angličtinu a pomáhal jim získávat azyl do své země USA: S muslimy vedl hovory o Bohu a sám s Bohem rozmlouval. Což byl pro mě " kámen úrazu ", nevyhledávám knihy o křesťanství, přesto jsem knihu za jeden večer přečetla a našla si v ní to co zajímá mě - prostý život a utrpení afghánského lidu, situaci za okupace, o významu humanitární pomoci atd.

Severní Korea - zevnitř jde o jedno velké vězení, z něhož téměř nelze uniknout a zvenčí je to trezor plný informací, ale téměř nikdo se k nim nedostane. Severokorejci, kterým se však přesto podařilo dezertovat nebo uprchli z tamních gulagů, podali světu nejedno hrůzyplné svědectví o své zemi, ale Jenkins je první obyvatel Západu, jenž může poskytnout dlouhodobý, podrobný pohled na tuto tajnůstkářskou a brutální společnost z perspektivy cizince, který se důvěrně seznámil s tím, jak doopravdy funguje.Jako 24 letý seržant americké armády opustil své stanoviště v Jižní Koreji a překročil Demilitarizovanou zónu a vzdal se severokorejským vojákům. K tomuto nerozvážnému činu ho vedl strach, že jeho jednotka bude převelena do války s Vietnamem a navíc doufal, že bude vydán Rusku a bude se moct dostat domů do USA. Nic z toho se však nestalo a byl donucen zůstat v této zemi, která započala s jeho komunistickou převýchovou, kdy se musel učit nazpaměť citovat výroky a plány velkého vůdce Kim Ir-sena a pravidelně se zúčastňovat sebekritiky před kádry, kteří ho hlídali.
Tato země místo na ekonomický růst soustředí peníze a pracovní síly na špehování vlastních lidí a zasahuje do těch nejiintimnějších sfér života svých obyvatel.
Tato země unášela i cizince, zejména Japonce, kterých pod nátlakem využívala zejména ke zpravodajské činnosti. Po 20 letech života v této zemi se Jenkins oženil s jednou unesenou japonkou, s níž měl dvě dcery, které byly pro tuto zpravodajskou činnost předurčeny. Jenkins se svou ženou od malička svým dcerám říkali, že nežijí v normálním světě, ale ony jim nevěřily, jiný svět nikdy nepoznaly....
Až díky jednáním japonské vlády se severokorejci došlo k jejich propuštění a odcestovali do Japonska, kde dodnes žijí.

Tuhle knihu bych zařadila do škol jako povinné čtení. Společnost, zvlášť ta naše často zapomíná na hrůzy a omezování komunistickou stranou. Necháváme se zlákat sliby politiků a doufáme, že naše existenční problémy za nás někdo vyřeší. Namísto abychom se zúčastnili voleb tak jen mávneme rukou, že je to stejně zbytečné.....Po přečtení téhle knihy si oddechnete, že jsme se přeci jenom nenarodili na špatném místě, ale to je málo.

3 29.10.2012

Úžasná kniha protkaná jemným humorem, některé kapitoly jsou nezapomenutelné. Mě se líbily akce poručíka Goodbody kdy v rámci zachování discipliny vojáků kladl na členy své jednotky různé pastičky, aby jim překazil kontakt z ženštinami. Při čtení jsem si často vzpomněla na Louis de Funese a jeho roli ve filmu Sedmá rota.....

Ruskou konkubínu jsem nečetla, i tak se dá tento volně navazující díl číst a vzít si z něho poučení z historie.

Nějak nevím jak tuto knihu ohodnotit, autorka je dobrá vypravěčka a tak se kniha četla " lehce ", závěr knihy byl překvapivý. Tenhle román má od všeho trochu, trochu historie, trochu z červené knihovny, trochu z magie, to vše založené na pevném přátelství dvou mladých dívek, které se poznaly a vzájemně se podporovaly v pracovním táboře na Sibiři. A co mi tato kniha dala ? Postava v knize, malý jedenáctiletý Petřík, mladý pionýr udával rodinu a přátele z důvodu svého přesvědčení co je správné, tak jak ho to učila a " vtloukala mu do hlavy " Komunistická strana a její představitelé, chtěl spravedlivou a rovnou společnost, takovou jaká mu byla vykreslena soudruhy, kteří sami však žili na úkor společnosti, ale on nic jiného nepoznal a tak neměl srovnání .... I dospělí donášeli, někdy jen pro pár kopějek, aby uživili rodinu, jindy z fanatismu.... Tam kde je diktátorský režim a zejména mladí lidé jsou masírováni jeho propagandou se ani nelze divit jejich chování, ať se jedná o komunismus, fašismus apod. Proto je dobré, že takové knihy existují a na příbězích druhých, byť smyšlených, lze pochopit jádro zla.

Denisa ráda tancovala a tak bez váhání přijala nabídku agentury tancovat v Japonsku, až na místě zjistila, že bude bavit japonce v hostesingovém baru, které jsou tam u mužů velice oblíbené a navštěvují je po práci především ženatí muži, kteří se od dívek nechávají bavit, nechodí tam však za účelem sexu. Tancovat mohla občas jen u tyče. Přesto se do Japonska zamilovala, učila se japonsky a zajímala se o jejich tak rozdílnou kulturu. Postupně začala být oblíbená a často navštěvovaná hosteska a ušetřila si hodně peněz. Po krutě prožitém dětství jí to domů netáhlo a cítila, že by se chtěla stát jednou z nich, ovšem japonci si mezi sebe jen tak nepustí cizinku, natož hostesku, která odvádí ženám manžele, většinou jde o tzv. psychickou nevěru, za účelem sexu tam mají zase jiné podniky.... Přesto tam potkala svou velkou lásku, podařilo se jí získat respekt u jiných japonců, ale manžel ji miloval a intimně s ní žil, dokud nečekali děcko. Japonsko je plné hostesingových barů, hodinových hotelů a heren kam míří muži po práci, namísto aby se věnovali rodině. Pravda, rodinu dobře zabezpečí, ale nechápou, že to nestačí. Po zplození dítěte se o svou manželku téměř nezajímají, vyžadují od ní jen respekt a dokonalý servis. Tisícileté tradice kladou na jednotlivce nesmírné požadavky a ač je společnost vcelku disciplinovaná, řeší lidé tyto stresy útěkem k "zálibám", které my nechápeme. Na vině je často i loajálnost k firmám, které své zaměstnance posílají pracovat daleko od rodin a protože je v Japonsku málo místa, a proto drahé bydlení, rodina se nemůže stěhovat s nimi a manželé se téměř rok i více nevidí a tak řeší muži odloučení tímto i jiným rozptýlením. Výborná kniha, která vypovídá o rozdílné kultuře i mentalitě lidí.

13.10.2012

Břetislav Pojar, tvůrce legendárního seriálu pro děti " Pojďte pane, budeme si hrát " zemřel krátce po svých 89 narozeninách 12.10. 2012.

Na této knize se mi líbilo, že je děj zasazen do méně známého ostrova Hokkaidó, kde žili jeho původní obyvatelé Aiunové, které japonci nazývali barbary. I dnes když navštívíte nějakou tamější domorodou vesničku obléknou vás do oděvů ze zvířecích kůží pro autentickou fotografii....Japonci jsou i národem, který nesmírně věří na duchy a tak děj do tohoto prostředí zapadl. Oddechové čtení.

Knihy této autorky bývají často zařazovány mezi historické romány, a jako k takovému jsem ke čtení přistupovala. Byla jsem trošku zklamaná zjištěním, že jde o detektivku, které nevyhledávám. Autorka však věrně popsala hrad v Edu a život v něm, taktéž se dozvíme co je samurajská čest a tak čtení pro milovníky detektivek z historického prostředí doporučuji.

Pro mě prima kniha, pokud rádi cestujete a jste-li začátečníkem tak se ledacos dozvíte viz. úryvek z knihy / kapitola o Indii /... Teď jdu do chatrče jednoho rybáře. Nesu mu svoji košili. Má na sobě poslední a ještě záplatovanou a potrhanou. Peníze jim nikdy nedávám. Nábožentví jim tu nezakazuje pít alkohol a nikde ve vsi není jídelna. Viděl jsem nedávno jednoho muže, kterému jsem dal pár rupií. Vycházel z kořalny, oči mu v pohublé tváři plavaly a s námahou udržoval rovnováhu. Otcové tu posílají děti na žebrotu také proto, aby měli na arak.... Na jejich bídu by lidé mohli najít lék kdyby chtěli....

31.08.2012

Knihu mám rozečtenou již 2 měsíce a moc se mi k ní nechce vracet, i když jí určitě dočtu. Film jsem neviděla, cestování po světě miluju, ale tohle čtení mi přijde dost nudné a nezáživné. Jediné co oceňuji je, že se autorka nebála z gruntu změnit svůj život, rozhodla se poznat svět i jinou kulturu a chtěla se učit cizí jazyky, ale tím jak nám vše podává by mě nestrhla k podobnému činu nebo jen k návštěvě popisované země...

Nepochybně se jedná o dobrodružné čtení, ale i o skutečnou osobnost jako byl major Rogers, který se zasloužil o mírová jednání s indiánskými kmeny, ale poodhalil i fantastické námořní spojení mezi Atlantským a Tichým oceánem. Tehdejší doba a poměry ho však "semleli", ale v očí historiků je i nadále hrdinou. Doporučuji všem, kteří se zajímají o dění na naší planetě, než studovat suchopárné dějiny, tak tahle kniha vám navodí tehdejší dobu i atmosféru a pomůže vám leccos pochopit.

Výborné čtení, při kterém zažijete jak dobrodružství, tak se něco dozvíte o světě i o tom co je člověk schopen ve vypjatých situacích vydržet. Parta nadšenců z Brna se pohybovala na kolech převážně ve výšce přes 4000 m, tam kde se běžný turista nedostane a pokud ano, tak mu dochází dech jen při běžném kroku, natož při jízdě na kole, těžce ostrojeném zásobami jídla a pití, nutným oblečením, stanem, spacákem, vařičem a náhradními díly na kola apod. V noci v těchto oblastech dosahuje venkovní teplota až - 10 stupňů. přes den téměř i k 35 stupňům. Kam se nedostali na kole tak šli pěšky např. po pradávné Incké stezce na Machu Picchu nebo podnikli výstup ke kráteru vulkánu El Missi. Vážím si takových lidí, kteří jsou i dnes schopni přežít v extrémních podmínkách oproti klídku a blahobytu ve své vlasti, kteří jsou schopni i přes převládající konzumní způsob žití žít v souladu s přírodou.

4 23.08.2012

Pánové téměř neovládali angličtinu, ale po deseti pivech se bravurně domluvili s každým .....Oddechové čtení, které vám však nic nepřinese.

Bloumala jsem po knihkupectví a hledala levnou a útlou knihu, která by mi byla společníkem na dlouhé cestě. Stála 90,- Kč, což rozhodlo, že se mnou poletí, protože jsem ji nechtěla vozit zpět domů, ale po celý měsíc jsem jí těch 15 000 km opatrovala jako oko v hlavě a nerozloučila se s ní, vrátila se se mnou domů, tak na mě zapůsobila a již jsem jí četla 2x. Skvěle napsaná kniha, která vás nenechá na pochybách jak je tento režim zvrhlý a mělo by jí číst co nejvíc lidí.

6 14.08.2012

Zpočátku, při líčení ranného dětství Dolores, jsem nechápala jak může být tato kniha tak kladně hodnocená, ale pak se mi Dolores"dostala pod kůži" a už jsem se neodtrhla. Doporučuji.