ValKing komentáře u knih
Je škoda, že mě kniha nedokázala tak uchvátit a připoutat ke stránkám, sem tam to bylo i nucené čtení, ale děj nebyl zase tak špatný, začátek mě docela bavil, a navíc vylíčení spodiny Londýna se Dickensovi vážně povedlo. Kniha k maturitě dočtena a nelituju, rozhodně jedna z těch lepších.
Poctivě přiznám - nedočetla jsem, takže nebudu hodnotit. Opravdu jsem se ale snažila, dávala jsem knížce 200 stránek, aby mě aspoň maličko, čímkoliv zaujala, ale nestalo se tak. Znechuceně jsem ji vrátila a radši si připomínala, jak skvělé bylo Jméno růže. Když vidím ty nápisy v knihkupectví: "Knížka zvolená čtenáři za bla bla bla!", tak nechápu, ale někdo ji asi zvolit musel, takže přijímám, že zjevně nejsem typ na podobné čtení a od knihy a možná i od Eca se zcela distancuju.
Nepřišlo mi to jako "úchylná knížka" jak jí někteří přezdívají. Prolistovala jsem ty, co se mi zdály nejúchylnější (nebyly), přečetla jsem si své dvě povinné povídky k maturitě, začátek a konec a tečka. Tím, že byly jen dvě, mě vcelku bavily, ale kdybych měla číst ty povídky všechny, tak u toho asi usnu.
Opět jsem nepochopila, o co jde, navíc mě to ukrutně nebavilo, znova a znova se umíralo v pekelném ohni, spousta zmatku... Ale možná, že jsem díky prvnímu dílu zaujatá, každopádně tuto sérii vzdávám.
Ačkoliv se mi během čtení mnohdy zvedal žaludek, jsem nevýslovně ráda, že jsem vydržela a knihu dočetla. Číst myšlenky člověka, který toho má na svědomí tolik, je zkrátka samostatná kategorie literatury. Nejvíce mě asi pohltil konec, kdy Rudolf Lang konečně projeví svůj názor na celou věc. Zajímavé, vidět to i z toho druhého úhlu pohledu.
Krásná povídka, Kuličce jsem celou dobu fandila a ostatní měla chuť zaškrtit. Bohužel zobrazuje i častou dnešní skutečnost.
Fantom je moje srdcovka. :) To téma mě fascinuje od té doby co ho znám. Filmové zpracování jsem viděla nejstarší, ještě němý film, který považuji za nejlepší. :) Jistě, moderní zpracování mají něco do sebe a nalákají mnohem víc lidí, ale dosti ztrácejí hororovou atmosféru a lákají na písně, romantiku a naivitu. Fantom je ale především horor a já se při jeho čtení neuvěřitelně bavila. Erik jako nelítostný zabiják, ale i nepochopený génius, který může v opeře, svém království, spáchat cokoliv, je prostě postava s velikým P. Rovněž mě nadchla horlivost Lerouxe, s jakou se celý život snažil dokázat pravdivost svého příběhu a nakonec umřel s přesvědčením, že měl pravdu (jelikož v podzemí opery se skutečně jakási podivná mrtvola našla a navíc i spousta věcí sedí). No a atmosféra opery, kde kdykoliv zazní slovo "fantóm" a všichni skákají oknem, jen aby utekli, je zkrátka lahůdka.
Jedno z mála veršovaných děl, které mám opravdu ráda. Jako že většinou jakoukoliv poezii jen těžko skousávám, tak tento román ve verších je pro mě naopak ukázkou nejvyššího umění. Celý děj, verše, vylíčení ruské smetánky i poklidný život na venkově, zkrátka vše mě bavilo. Oněgin ve mě zanechal mnoho kladných dojmů a s chutí si ho kdykoliv přečtu znovu.
Taktéž jsem byla dosti překvapena, ačkoliv jsem věřila předchozím komentářům, že Pouť krkonošská je zcela jiné kafe. Máchův styl vysloveně nesnáším, Máj je pro mě veliké utrpení, ale tohle se dalo překvapivě lehce srozumitelně přečíst a navíc zde bylo nastíněno i několik filozofických úvah, navíc atmosféra noci na Sněžce. No prostě pecka. Pokud něco z Máchy stojí za přečtení, pak je to stoprocentně tahle kraťounká povídka.
Já teda nevím, ale mě knížka docela zklamala. :( Možná jsem od ní čekala moc, dospělou Trudi jsem si vcelku oblíbila, ale chybělo mi tam více romantiky, navíc mi zabili Michaela, prostě Mariina dobrodružství to ani zdaleka nepřekoná.
Další z knih k maturitě, které nekoušou. :) Nádherné dílo, u kterého jsem se na každé druhé straně zasmála a zároveň se mi srdce svíralo soucitem u některé z vážnějších povídek (Smrt krásných srnců, Kapři pro Wehrmacht).