vandalindakova
komentáře u knih
Magonie
Maria Dahvana Headley
Kámen úrazu této duologie je to, že jsem od ní čekala něco trochu jiného.
Celkově je ten fantasy svět promyšlený moc hezky, má to hlavu a patu, a navazuje to na sebe. Líbilo se mi hlavně propojení příběhu s environmentální situací v našem světě. Četlo se to dobře, stránky rychle ubíhaly.
Jenže já myslela, že to bude hlavně o té nemoci hlavní hrdinky. Že se s ní bude vyrovnávat, což bylo jen na začátku. Že se s tím bude vyrovnávat rodina, že to bude spíš emoční záležitost, než fantasy příběh, který vysvětlí to, proč to tak bylo, a pak zmuchlá a zahodí.
Druhou věcí, která mi trochu vadila, byla hlavní hrdinka. Úplně mi její styl chování nenotoval. Strašně rychle měnila názory. Nejdřív zarytě nechce s nikým mluvit, najednou jim všem věří atd.
Myslím si, že jsem s touhle sérií propásla vlak. Četla jsem už totiž tolik dobré fantasy, že tohle pro mě bylo příliš nepropracované, povrchové a krátké. Ale určitě se může líbit jiným.
Prokletá krev
Ange
Tahle kniha patřila asi mezi mé největší resty v knihovně, a to nejspíš i proto, že jsem četla dost negativních recenzí. Možná proto mě překvapilo, že to nebylo tak hrozný, jak jsem se bála.
První třetina knihy vypadá, jak když sledujeme puberťácký party, sranda, vtípky a všechno, co k tomu patří. To vše zasazeno do prostředí francouzského Versailles.
Potom to začalo být trochu cringe. Občas dost. Poletovaly ruce, nohy, hlavy, krev a podobné části patřící k lidskému tělu.
Dobré bylo porovnání vrstev. Někteří říkali, že by vymazali linku s magií. Pokud bych si já musela vybrat, tak radši vymažu spíš upíry. To mi tam přišlo víc na sílu, než ta další magie.
Bylo to divný, bylo to místy vtipný, a místy nechutně děsivý, ale dobře se to četlo a stránky mizely pod rukama.
Taková parodie na upíry, hadr. Oddechová průměrovka, která nenadchne ani neurazí.
Přízraky noci
Kateřina Ševčíková
Další příběh z rukou české autorky a se slovanskou mytologií. Jsem ráda, že tento můžu zařadit na tu hromádku povedené.
Kniha mě jako první zaujala svou obálkou, která je za mě moc povedená. Co se týká té grafické části, tak obsahuje i mapu! A mapy všichni milujou!
Zápletka je plná akce a motá se okolo pověstí, které známe, hlavně Krokovy dcery. To vše obohaceno o různé nadpřirozené bytosti (Morena, rusalka...). Ta akce ale utlačuje tu popisnou část, která je více až v druhé polovině knihy. Ne, že by mi vadilo, že je to takové jakoby přehozené, než býváme zvyklí. Ale spíš je tam toho méně, a dává to pocit, že je to urychlené a jako z rychlíku.
Celkově jsem ale spokojená, bavilo mě to a mělo to hlavu a patu. Postavy byly taky fajn. A dokonce tu nemám ani žádnou výtku na styl psaní autorky, tentokrát mi to fakt i sedlo v tomhle ohledu.
Dívka, had, trn
Melissa Bashardoust
Dostal se mi do rukou zase trochu jiný retelling. Originální pohádku neznám, ale samotný tento příběh měl takový hodně pohádkový vibe. A mě to celkem bavilo.
Byla to jiná kultura, jiné zvyky a jiné nadpřirozené bytosti. Četlo se to dobře, a hlavně mě to u toho dokázalo udržet. Já furt chtěla vědět, co bude dál, a jak to dopadne. Zvrat v jedné třetině příběhu jsem upřímně moc nečekala, ale potom už to bylo hodně takový protahovaný, co se právě těch zvratů týká. Furt se to klopilo na jednu stranu, pak na druhou a znovu.
Čtení jsem si ale užila, a jsem ráda, že jsme převzali originální obálku. Ta je totiž nádherná.
Se špetkou skořice
Elizabeth Acevedo
(SPOILER) Jako oddechovka je tahle kniha hrozně fajn, ale nečekejte, že budete číst těžký život studentky s dítětem, a to jak se rve světem.
Co oceňuji je to, že tu máme opět středoškolské prostředí, ale konečně to není jako ve všech ostatních knihách, filmech atd. Žádné klišoidní zápletky, které zná už každý nazpamět. Je tu i hezky vytvořený nádech španělska, a ten mě taky bavil. Mělo to originální zápletku skrz vaření, až jsem z toho měla u čtení hlad.
Příběh celkově jako takový mě bavil, ale já od toho čekala něco víc. Myslela jsem si, že uvidíme silnou hrdinku, která se pere s vlastním osudem, a s tím, že ji život hází klacky pod nohy proto, že je mladou mámou. No tak je to tu přesně naopak, život ji klacky z cesty odstraňuje a naše hrdinka má úplně umetenou cestičku a volné pole působnosti. Je tu naťuknutých tolik témat, ale žádné není do hloubky, žádné se nerozvíjí. Protože se vše objeví akorát jako hrozba, která zase velmi rychle mizí.
Oni nemají peníze, ale to se poddá, a můžeme vše. Oni nemají čas na skoro nic, ale to se poddá, on se ten čas nějak objeví. Všechno se vyřeší, a to bez sebemenší námahy. A život je nakonec sluníčkový. Tohle je za mě totálně nereálný. I já mám větší problémy protlouct se životem, a to nejsem v situaci jako naše hlavní hrdinka.
Ale obálka se povedla, to zase jo.
Hořící království
Sally Green
Třetí díl byl překvapivě o dost lepší než díl druhý, který mě hoodně zklamal. Vrátil sérii určitou úroveň. Celkově musím říct, že tomuhle příběhu prospívá to, když jsou hlavní postavy od sebe. Jakmile se jejich linky spojily dohromady, tak to byla katastrofa.
Jen, co se nám vzdálil Ambrose, který je za mě stále nejhorší postavou, tak Catherine konečně zase začala fungovat normálně a ukázala ten svůj charakter, který jsem si oblíbila v prvním díle. Jediné, co bylo furt takové divné bylo to, že se v jednu chvíli úplně přetočila a najednou bum, a všechno bylo jinak. Jsem teda ráda, že ji to sakra došlo jo, ale...
Máme tu i víc Zayna, což je boží, protože Zayn je skvělý. Ráda bych tu viděla víc Tash, protože té tam bylo furt málo. A Edyon s Marchem mi byli spíš protivní a nezajímaví.
Celkově mě to ale bavilo, dobře se mi četlo o jednotlivých přípravách a strategiích.
Co ještě beru jako minus, je ten závěr. Jakože člověk prostě nečte sérii jen proto, aby konec vypadal ve stylu PUF, a problem solved. Jenom díky náhodě, o které celou tu dobu nevěděli.
Dědictví krve
Amélie Wen Zhao
(SPOILER) Po celkem dlouhé době jsem se dostala ke knize, kterou jsem si naprosto zamilovala, a kterou odteď bezmezně zbožňuju. Okamžitě se zařadila na do seznamu TOP knih 2021, a nasadila mu vysokou laťku.
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi od Humbooku v rámci Humbook blogerů. Za poskytnutí e-knihy moc děkuju.
A teď proč tu knihu miluju:
Styl psaní je nádherný. Je to napsáno tak, že vás to chytne a už nepustí. Kniha obsahuje krásný popisy, ale zároveň jich není tolik, aby vás to unudilo k smrti. Naopak je to prokládané takového množství akce, že nestačíte zírat. A jste do toho tak ponoření, že vás zajímá, co s kým bude dál, a každá emoce vás zasáhne jako tlaková vlna. Každý klopýtnutí vás bolí, každá hláška vás dostane.
Úplně bravurní mi přišlo na konci napsáno, že si hlavní hrdinka uvědomuje, že tohle není pohádka, a že musí bojovat pro vlastní bitvy! To tomu dalo tak skvělý reálný pocit.
Když už jsem to naťukla, tak je tu tolik úžasných citátů a hlášek, které vás zasáhnou, pohladí po duši, otevřou vám oči. Tuhle knihu si prostě potřebuju přečíst znovu v pevné vazbě, a všechny ty skvělé myšlenky si označit.
Hlavní postavy jsou perfektně vymyšlené a mají skvělý charakter. Ramson je odteď na mém seznamu knižních boyfriendů. Je to parchant, který má trefný hlášky, umí jednou větou každého sesadit na zadek, přemýšlí dopředu a má to v hlavě dost dobře srovnaný, co se týká, když musí něco podniknout. Zkrátka s ním bych se fakt nebála jít vykrást banku nebo tak.
Naopak Ana je celkem dost impulzivní, někdy až moc. Jenže si prošla svým, a dá se to naprosto pochopit. Ví moc dobře, za čím jde, a co je jejím cílem. Hloupá taky vůbec není, a sesadí vás úplně stejně jako Ramson.
Co je ještě lepší, než Ana a Ramson? Ten vztah mezi nimi. Jako voda a oheň. Ana je jako ohýnek, který vás umí zahřát, když chce, ale taky dokáže vypálit celý les. Ramson je voda, která dokáže uhasit intenzivní Any oheň, když ho není potřeba, ale když si umane, tak vás v ní vymáchá jak kotě.
Umí se doplnit, a umí se hodně provokovat, hašteřit a usazovat. A to je taaaak božííí! Ty hlášky co mezi nimi padají, to je něco neskutečně úžasnýho. :D A ten progres mezi nimi, to je radost číst.
Samotný magický svět je neskutečně vystavěný a propracovaný. Svět rozdělený na ty, kteří mají Přízeň (určitou moc) a ty, kteří ji nemají, což samozřejmě vytváří problém. Magie krve je skvělý prvek snad v každé knize, kde jsem o ni zavadila. Navíc se to odehrává v zimě a je tam nádech slovanského folklóru asi jako Griša vibes. V tomhle období se to úplně hodí, a co si budeme ten padající sníh za oknem tomu dodával tu správnou atmosféru. Všechno dávalo smysl, všechno do sebe zapadalo a mělo svůj účel.
Samotná linka moc dobře ukazuje a popisuje problematiku zkorumpovaného světa, úplatkářství až otrokářství. Je to proložené moc trefně skrz celý příběh.
Hlavní zápletka je propletená flashbacky z minulosti, které se nádherně četly, a hlavně nám dotvářely celkový pohled na věc. Dost mi vysvětlily, proč jsou postavy, jaké jsou, čím si prošly, a proč směřují za tím svým cílem.
Párádní je i to, že to není žádná kniha ve stylu bububu postrašíme, ale jinak je všechno sluníčkový, a všechno nám vychází. Ani omylem. Připravte si slzné kanálky, protože tady se umírá, tady nevychází plány, a není nic uměle dokonalé.
Tohle budu opravdu doporučovat, kudy budu chodit! Protože tohle si to opravdu zaslouží.
Dvě temné vládkyně
Kendare Blake
I ke třetímu dílu jsem se stavěla stále dost opatrně, protože jsem nechtěla zase spadnout na úroveň prvního dílu. A možná díky tomu mě to zase vůbec nezklamalo. Naopak byl tento díl zase o chlup lepší, a já jsem si čtení opravdu užívala.
Autorka píše hrozně čtivě, takže člověk do ruky vezme skoro 500 stránkovou bichli, ale nakonec to přečte jako nic. Dost tomu pomáhá i formát, který tato kniha má.
Nejvíc se mi líbila mysteriózní atmosféra, kterou tenhle příběh měl prakticky po celou dobu. Vše bylo tajemné až lehce strašidelné. Upřímně jsem si myslela, že příběh nemůže mít více zápletek, které do teď měl. A ono ejhle. Zamotala se nám tu minulost, která dost ovlivňuje aktuální dění na ostrově Fennbirn. A značná část je věnována právě pátrání v minulosti. Za mě bylo velmi zajímavé sledovat minulé královny, tradice a kde to všechno vlastně vznikalo. Vytvořenému světu to dávalo další rozměr.
Dokonce mi tady začínalo být trochu líto Katariny, kterou jsem nemohla vystát!
Jednotlivé linky tu celou dobu byly oddělené a já tedy často přemýšlela, jestli se vyřeší navzájem až se propletou, nebo ne. Pár problému se sice vyřešilo, nebo alespoň posunulo. Spousta z nich ale zůstává stále nevyřešená a tajemná.
A nevím jestli je to zrovna milé, ale po totálně zvratném konci (jako vždy K. Blake, že?) mám takovou předtuchu, že s posledním dílem si objednám balík kapesníků k tomu. Ale uvidíme.
No a proč to pořád není na plné hodnocení. Za prvé se mi nelíbí, jak spisovatelka zobrazuje všechny mužské postavy. Jakože z nich mám pocit, že všichni musí být sukničkáři, podřadná paka apod...což teda není moc reálný ne? No a tím druhým důvodem jsou klišé scény, které se tam párkrát objevily.
Láska a jiné úkoly
Kasie West
Celou dobu mě to napíná, a pak je ten konec takový čajíček? Čekala jsem něco epickýho, meh! ????
Musím říct, že k přečtení této Westovky jsem si na jednu stranu vybrala perfektní dobu, a na druhou stranu zase úplně příšernou. Skvělá je proto, že se příběh odehrává v létě a o prázdninách, takže vlastně stejná atmosféra. Což není nikdy na škodu. No špatně to bylo proto, že já trubka to šla číst před zkouškou jako oddechovku mezi učením...hahaha. Jen mě nikdo nevaroval, že se neodtrhnu a místo učení budu dočítat knížku.
U čtení jsem se hodně smála a smála jsem se hodně nahlas. Kasie má skvělý styl psaní, dokáže do knihy nacpat spoustu skvělých hlášek a situací.
Jestli jsem věděla, jak to dopadne? No jasně, že jsem to věděla! Ale Kasie jdete číst s tím, že to víte, jen vás zajímá jak, a jak moc to s vámi hýbe. A se mnou to tedy hýbalo (a to dost). Párkrát jsem se i zalekla, že by to snad mohlo skončit jinak, než jsem si odhadla, ale nakonec naštěstí ne.
Jediné, čeho je fakt škoda, je prostě ten konec no. To prostě celou knihu čekáte, a čekáte, nemáte žádný extra náznaky, vypadá to, že to nikam nesměřuje a pak najednou bum prásk a je vymalováno??? Neee trapnýýý, já chci epický konec po všem tom čekání sakra! :D
Takže za to šla jedna hvězda dolů, a tím pádem to P.S. Líbíš se mi nepřekonalo.
Vox
Christina Dalcher
Anotace této knihy mě lákala už od té doby, co vyšla. Díky koroně a slevám na eshopu Hostu se mi konečně dostala do rukou. A jo, tahle dystopie byla fajn.
Po celou dobu se s vámi nikdo nemaže. Svět je drsnej, dějí se tu drsný věci a nikdo se to nesnaží schovat mezi lízátka. Líbí se mi popsaná situace, kdy vládnou muži a z žen si udělali otroky. Líbí se mi, jak se tu ukazují běžné problémy, se kterými se ženy musí vypořádat. Například to, jak má vychovat matka své děti, když nemůže pořádně mluvit nebo to, jak se malé holky na svůj budoucí úděl chystají ve škole.
Celé to sledujeme z pohledu slavné a úspěšné vědkyně, která je vytržena a vržena k plotně bez možnosti mluvit. Její manžel se sice tváří jakoby ji litoval, ale nijak ji nepomáhá a nedovoluje. Starší synové se k ní chovají jako ke kusu hadru. Tohle mě třeba šíleně vytáčelo, protože jsem měla chuť je seřezat za ní.
Jednoho dne za ni přijdou, aby jim pomohla s výzkumem, týkající se choroby mozku. Nabídka se nedá odmítnout, už jen proto, že po celou dobu tohoto projektu mohla normálně mluvit. Výzkumné prostředí mi bylo trochu blízké pracovně a studijně, takže to mě dost bavilo. Ani mi nevadila ta lehká odbornost.
Za co jsem strhla hodnocení, je příliš uspěchaný závěr. Přišlo mi to zbytečně příliš uspěchané a useklé, až to tahalo za vlasy.
Knihu mohu s klidným svědomím doporučit.
Předurčený
Benedict Jacka
Díky Fantom Printu se mohu podívat i mezi adult fantasy (ne že bych neomhla i bez toho jo, ale chápeme se :D), které zatím ještě rozhodně nečtu tolik jako young adult fantasy. Takže děkuji za poskytnutí výtisku k recenzi.
Na Předurčeného už jsem pár ohlasů viděla, a nebyly špatné. Takže jsem měla taková průměrná očekávání. Raději jsem neočekávala mega pecku, ale nečekala jsem ani katastrofu.
A musím říct, že jsem byla spokojená. Příběh se četl velmi příjemně, magie zde byla popsána velmi dobře a celkově můžeme poznat dost dobře vybudovaný fantasy svět, kde je magie vlastně něco temného, než kouzelného. Bavilo mě sledovat, jak dokáže Alex svoje schopnosti využívat.
Co mě hodně zajímá je to, jak se bude nadále vyvíjet vztah mezi lidmi a mágy, a jestli to povede k něčemu lepšímu, než tam je teď. Mágové si totiž z lidí rádi dělají otroky.
Musím říct, že poslední část mi připomínala Indiana Jonese. :D
Jediné co, tak mi občas přišlo všechno příliš zmatené. Ono se to nakonec vyjasnilo, ale chvíli mi to trvalo.
Co jsme si nikdy neřekli
Yasmin Rahman
Celý příběh byl napsán dost reálně a já to holkám fakt věřila. Dost často mívám u podobných příběhů s tímto problém. Tady to bylo způsobené tím, že se zde objevovali opravdu skutečné důvody, které jsou za mě opravdu vážné a chápu proč by hlavní hrdinky kvůli tomu chtěli spáchat sebevraždu. Navíc mě překvapilo, kolik vážných témat se zde prolíná. Myslela jsem si, že to bude čistě o depresi a sebevraždě, ale ono toho bylo mnohem více.
Všechny tři hlavní hrdinky mi byly sympatické, dokázala jsem najít pochopení u každé z nich a v hloubi duše doufala, že to s nimi dobře dopadne. Nejvíce mi ale k srdci přirostla Olivia, jejíž problém je opravdu na pováženou a mělo by se o tom sakra mluvit. Plusové body určitě přidávám i za to, jak jejich jednotlivé kapitoly byly graficky odlišené.
No a třešničkou na dortu je to, že je to napsáno thrillerovým stylem. To už je druhá kniha, u které se mi tahle kombinace žánrů osvědčila a ráda bych ji vyhledávala i nadále. Člověk takový příběh slupne jak malinu.
Další kniha, kterou mohu vřele doporučit dále. Opravdu mě velmi mile překvapila.
Hříšní světci
Emily A. Duncan
Tak po delší době skvělá young adult série, kterou jsem si zamilovala hned na začátku od prvního dílu.
Příběh začíná hned skvělou akcí, která nemizí po celou dobu děje. Díky tomu jsem se od knihy nemohla odtrhnout a četla jsem skoro na jeden zátah.
Slovanský folklór je tu naprosto skvělý a ta atmosféra z příběhu jenom dýchá. Dva druhy magie tu jsou krásně popsány. A co oceňuji nejvíce je to, jak je zde vyobrazen ten boj mezi nimi, boj mezi dvěma různými náboženstvími, protože to reálně napodobovalo situace v reálném světě, kde se náboženství mezi sebou taky těžce řežou. Prostě ten svět je vybudovaný opravdu perfektně.
Nebyla nouze ani o zvraty, protože těch tu najdete opravdu požehnaně. Hlavně ten konec? Tak ten mě rozsekal na kousíčky.
Hlavní hrdiny jsem si zamilovala všechny. Naďu možná méně, než Serafína a Malachiáše, ale to pro její slepou oddanost k Bohům. No mým favoritem je Serafín!
Mega moc se těším na pokračování, tohle naprosto doporučuji, opravdu to zkuste, je to boží! :D
Padlé město
Vic James
Druhý díl je za mě o chlup horší než díl první.
Děj se zabíral hlavně urozenými Mocnými a životem mezi nimi. Byl zde pořád pohled jak Mocných, tak ,,obyčejných" lidí bez Síly, což drželo tu zajímavou linku, a my tak mohli vidět více pohledů ze všech stran.
Co mi tu naopak chybělo, byl děj z pracovních měst týkající se pracovníků odbývajících si nucené práce. To byla linka, která mě u Zlaté klece nadchla nejvíce, a kde bylo i nejvíce akce. Tím pádem byl děj druhého dílu o dost pomalejší a akčnost nabral až ke konci.
Pořád mě nejvíce zajímal příběh Luka, protože se mi hrozně líbila problematika reálnosti/nereálnosti v jeho dějové lince, a jak se s tím vlastně pral.
I přesto, že je tento díl o něco horší, pořád mě zajímá, co se bude dít dál a těším se až za nedlouho vyjde závěrečný díl.
Zlatá klec
Vic James
Musím říct, že mě kniha velmi překvapila. Na netu se totiž pohybují celkem rozporuplné recenze. Možná proto jsem i knihu odkládala.
Příběh je vyprávěn z několika úhlů pohledu. Je tam pohled Abi, kdy můžeme vidět situaci na sídle Mocných, je tam Lukův pohled z pracovního města, ale je tam také pohled dvou mocných, Gavara a Boudy. Mě asi nejvíce bavil pohled Luka, protože v tom městě se toho dělo mnohem více a mělo to ráz. Ostatní linky byly spíš takové pomalejší, emocnější. Ale musím říct, že na to jaká Bouda je drsná a krutá, tak mě na ní něco zaujalo. Na Abi se mi líbilo její odhodlání a zaměření, ale potom mě i svým chováním lehce rozčilovala.
Tím důvodem jsou totiž lehké romantické linky, které tu nemohly chybět, že ano. Prostě všichni vědí, že se mají Mocným vyhýbat, že jsou krutí apod...ale ne, bum a holka v tom lítá až po uši a stačil ji na to jeden pohled. To samé u Luka, bum jeden pohled a je v tom. Díky bohu, že tyhle linky skončily pomalu dřív než začaly, protože jsem u toho od začátku seděla a prosila, ať to ta romantika zase nepodělá.
Atmosféra příběhu je hodně zvláštní, zajímavě zvláštní. U kapitol s Abi, Gaverem a Boudou se cítíte, jak kdyby jste četli příběh z nějakého 18. století. Naopak Lukův příběh má modernější ráz právě lehce podobný ke 2. světové válce. No vtipné na tom je, že mi to prostředí kolikrát připomnělo klasickou práci dospělých lidí v dnešním životě. :D Akorát s trochu horšími podmínkami.
V příběhu jsou zobrazena dvě taková důležitá témata. Jedním z nich je samozřejmě utlačování občanů pomocí nucených prací, kdy jste se kolikrát mohli setkat i s násilím. A to druhé je klasicky prosazování žen vůči mužům, což jsme mohli vidět právě u linky Boudy, která chtěla mužům dokázat, že ženy to vlastně zvládnou taky.
Svět démonů
Sally Green
No sakra! Na druhý díl Zlodějů dýmu jsem se tak moc těšila! Už jen proto, že jednička patřila mezi mé TOP knihy roku 2019. A teda byla jsem zklamaná, a to hodně. Autorka zřejmě chytila nemoc druhých dílů, neuměla se s tím moc poprat a tak postavila celou knihu na romantice a udělala z toho telenovelu. Prooooč?!!
Tak bych nejprve začala něčím pozitivním. Čtivost byla asi stejně dobrá jako u Zlodějů dýmu, příběh hezky odsýpal a naštěstí se tím mé zklamání neprodlužovalo. Kniha obsahovala i celkem dobrý hlášky kolikrát, jakože fakt jo...jo ale taky dost sprostých slov. Někdy to sedlo, jak zadek na hrnec a někdy jsem si říkala, že tady jsem to úplně nepotřebovala.
Tash! Tentokrát to tady zachraňovala tahle holka. Její linka byla pecka od začátku do konce. Tady se totiž dělo všechno zajímavé. Tady jsme mohli zjistit mnohem víc informací o Světě démonů a o nich samotných. Kdyby byla v knize jen ona, tak tato knížka vyletí opět na nejvyšší příčky. Tash se tímto stává mou nejoblíbenější postavou spolu se Zaynem! Škoda, že jí tam bylo asi nejmíň no! :D A Zayna? Toho už vůbec! Mohli jsme se ho nabažit v první kapitole, a tím to zhaslo. Já sakra fakt doufám, že v tom třetím díle prostě bude už sakra pořádně!!
March se držel tak nějak uprostřed, i když pořád mi není úplně sympatický. Mohl to všechno udělat dřív, jenže to by nevzniklo drámo na konci, že...:D
Naopak z linky Catherine, která se spojila s Ambrosovou, a také z Edyona, jsem málem vrhla šavli. A ne jednou...Opravdu jsem několikrát vzteky zaklapla knihu, že to nedám prostě!
Edyon kvákal pořád dokola jedno sdělení, ale věčně v situacích, ve kterých se to absolutně nehodilo. Jeho naivita byla šílená. Ale pořád to nebylo tak děsný, co předváděl Ambrose.
Toho bych totiž hodila někam do jámy a úplně vyškrtla. Měl totiž nemalou tendenci se urážet, jak malej parchant, dělat si nároky na to, na co je vůbec neměl a div nevydírat Catherine (která mu to ale hezky žrala btw). Myslím si, že vůbec není v pozici, z které by si mohl takhle vyskakovat! Byl tak protivný!!
No a Catherine, ta to zazdila úplně. V prvním díle za mě byla nejlepší postavou, a táhla celou knihu! Dostali jsme totiž chytrou a rozumnou princeznu, která se situaci postavila čelem, obrátila ji ve svůj vlastní prospěch a ještě si zajistila lásku cizího lidu. Čekali jste tuhle Catherine i tady? Hahahahaha...
Catherine totiž uznala za vhodné, že když její postavení začalo viset na vlásku, tak si ho sama ještě přetrhne, protože jí nezajímá, co si myslí ostatní, ale rozhodla se poslouchat úchvatného sira Ambrose. Takže opět kniha, kde hlavní hrdinka vytratila mozek někde cestou, a začala se chovat jak praštěná pipina, protože se neovladatelně zakoukala!! (*FACEPALM*) Vždyť tohle už se objevuje v tolik knihách.
Tak a na závěr nesmím zapomenout zmínit chyby! Opět korektura selhala a opět jsem našla několik chyb!
Podlý král
Holly Black
Stejně jako v Krutém princi je fantasy svět popsán velmi kouzelně, avšak už rozhodně ne pohádkově. Tady už se s vámi nikdo nemaže a vše je popsáno realisticky. Pořád to má ale svou určitou atmosféru, která na vás dýchá z každé stránky.
Překvapivé momenty a zvraty se mi dostalo tentokrát už v polovině knihy, a ne až na konci jako v Kruťákovi. No a hlavně jsem v závěru čučela jak péro z gauče, co se tam jakože stalo. To mě tedy hodně překvapilo, a taky hodně navnadilo na třetí díl.
Co se týká postav: Jude byla pořád stejná, i když se divím, že se několikrát nechala převést. Naopak už to alespoň nebylo takové to, jak vám všechno vychází na první dobrou. No a Cardan se mi začíná dostávat pomalu pod kůži, opravdu že jo. A to hlavně ke konci. Rozhodně na nich jde vidět určitý vývoj a jsem dost zvědavá, jak bude pokračovat dále.
Musím říct, že do plného hodnocení mi chybí prostě a jen takový ten WOW pocit, abych si řekla panebože to mě fakt zasáhlo a žeru to. Jinak to vřele doporučuji.
Kruh nenávisti
Keith R. A. DeCandido
A jsem spokojená, žádné zklamání se nekonalo. Příběh je napsaný velmi poutavě a zábavně. Vždycky když jsem se do knihy ponořila, tak mě hrozně zajímalo, co se bude dít dál. Jediné co, tak mi to čtení trvalo delší dobu, ale vůbec to neberu jako nějaké minus. Za prvé nevím, jestli to nebylo únavou, protože jsem zrovna měla unavený týden. Nebo bych to přičítala tomu, že to byla složitější fantasy, a ne jen další young adult.
Musím říct, že jsem teď napjatá jak kšandy, protože tam teď ty rasy jsou uskupené úplně jinak, než jak je to momentálně ve hře. Takže jsem brutálně zvědavá, co se tam sakra stane, že to všechno změní.
Jediná věc, co mě trochu odváděla od děje, jsou hvězdičky pod čarou. V Nikdynoci mi vůbec nevadily, ba naopak mě hrozně bavily, ale tady byly vlastně celkem nepodstatné, protože se za nimi ukrývaly překlady míst. Já ty místa znám v aj a úplně nepotřebuji vědět, že to znamená Divoká skála a podobně. :D
Co musím říct, je to, že díky této knížce mám zase o fous větší averzi k lidem. Protože přesně šlo vidět, kdo vyvolává rozepře, kdo není schopný tolerovat jiné ostatní rasy, i přesto, že jim nic extra nedělají. Ale prostě je to ork, tak je to agresivní podřadné zvíře a tečka. Takže prostě: FOR THE HORDE! :D