vandalindakova
komentáře u knih
Devatenáct schodů
Millie Bobby Brown
Fuuuuuuu, tohle se mi nebude dobře psát, ale pojďme na to. Nasadila jsem si laťku, protože příběh z druhé světové války podle skutečné události? To bude masakr. Napsaný Millie Bobby Brown? Wow. Hned na začátku mě překvapil styl psaní. Kostrbatý, jednoduchý věty, vůbec mi to nesedělo na příběh pro celou knihu. Povídka možná? O polovinu kratší novela? Možnááá. Ale tohle je na celých 320 stran? No nic, jdeme dál. Čekám tu zápletku, která nám vezme dech, a tak přehlížím ty otravné prvky, ke kterým se ještě dostanu. V necelé polovině knihy to přichází! To na co celou tu polovinu čekáme, a víme, že se to stane, ale konečně je to tady. Malý emoční záchvěv to vyvolá. Čtu dál, dostávám se na 60% knihy, a tady přijde zlom, kdy už na mě všechno dopadne, a já cítím frustraci, nudu, apatii a rozčarování. Už je to moc dlouhý na to, kolik věcí mě tam štve. Moje myšlenky v hlavě začaly na odhadu 3,5 v hodnocení, a postupně to jenom klesalo níž a níž. Začalo mi být jedno jak hlavní hrdinka dopadne, protože byla tak otravná. Ano zažila si hodně, ale proboha to ji nedává oprávnění, aby se ke všem (doslova a do písmene) chovala jak kus skotu. Byla šíleně impulzivní, a pak jenom přicházela na to, co mně bylo jasný hned od začátku. Její příběh sledujeme cca 2 roky, na začátku se nějakým stylem prezentuje, a na konci je z ní totální opak vysvětlený pár slovy, a to: Jsem starší, je to logické, že jsem jiná. Progres nikde, budování něčeho nikde. Věrohodnost nikde. Styl psaní už jsem zmiňovala, vůbec mi to nefungovalo. Nulové emoce, plytký děj, plytké postavy, které buď byly se vším hned hotové nebo naopak všechno přehráli do takového extrému, že to pro mě nebylo vůbec věrohodné. Nuda, ten příběh se točí kolem jedné události, půlku knihy na ní čekáte, pár stránek o ni čtete, a druhou polovinu sledujete nic neříkající následky. Předvídatelnost, jak někdo napsal na Goodreads, název knihy řekl všechno, vy víte dopředu všechno, nic vás v tom nepřekvapí, jen čekáte, kdy to konečně přijde.
Úsvit Onyxu
Kate Golden
3,5
Pár dní zpátky vyšel další první díl jedné romantasy série, a vy budete chtít vědět, jestli si ji máte přečíst nebo ne. Když to shrnu, tak čtení to bylo opět příjemné. Ano obsahuje to klišé prvky, obsahuje to prvky, které jsou teď populární, ale jsou to ty, které fungují. Zase tu potkáme enemies to lovers s badass hrdinou, dost sarkastického rýpání (miluju, to se mi snad nikdy neomrzí!), nadpřirozené bytosti jako jsou fae, chiméry. Doporučuju hlavně těm, kdo má jako já rád víc fantasy než romantiky, tohle totiž splňuje na jedničku s hvězdičkou. Pecka, že vychází v létě, protože bych tento počin zařadila mezi oddechové romantasy, které jsou super čtivé. Což je taky věc, kterou je potřeba zmínit, moc u tohohle nepřemýšlejte. Je tam několik situací, u kterých když zapnete mozkové závity, tak si budete říkat cože? Třeba jako když les je plný mega nebezpečí, jedou tam s vojáky, kteří je tam nakonec nechají ve dvou pobíhat v lese s motýlky. No jistě. Druhou věc, kterou určitě chci zmínit, mám ráda, když to překlenutí z enemies to lovers má hloubku a svůj čas, tady to bylo enemies,enemies, enemiiies, bum a otočka o stoosmdesát. Whyyyy, já chci vidět ten myšlenkový pochoood! Čím víc se ale člověk pročítá dál, tím méně jsem vnímala zmíněné mínusy, takže věřím, že se můžeme dočkat v dalším díle snad jen něčeho lepšího!
Knížka mi ze začátku hodně připomínala Cizinku, ano jak na potvoru jsem ji současně rozposlouchala v audioverzi, když jsem četla toto! :D A nemohla jsem si pomoc, ale v částech z vězení jsem viděla Šíleně smutnou princeznu. A zvolání DO ŠUTRU, jako pardon ale totální Rrrrrr vibe! :D
Kniha mi byla poskytnuta v rámci jednorázové spolupráce s Humbook blogery.
Šach a mat
Ali Hazelwood
4,5*
Toto je moje první setkání s autorkou. Asi schválně jsem sáhla po její young adultovce dřív, nějak mi sedí jít tím žánrem postupně do new adult, navíc mi je blízké šachové prostředí, a v neposlední řadě ta obálka že ano.
S tímto seznámením jsem velmi spokojená, příběh mě chytil a nepustil. Přečetla jsem třičtvrtě knížky na jeden zátah v jeden den, nasmála jsem se u několika situací nebo hlášek, zamilovala jsem si hlavně Nolana, oblíbila jsem si autorky komponování vědeckých a zdravotnických termínů a zákonitostí, které dávají smysl a jsou technicky správně, do pohodového prostředí. Tahle knížka dámy a pánové je totální dámský gambit v young adult verzi. Máme tu hlavní hrdinku hrající šachy, a máme tu téma diskriminace žen v tomto sportu, což mě nutilo k zamyšlení, jestli takové prostředí opravdu existuje. Pro mě jako závodní hráčku šachů v dětství, to je něco, s čím jsem se nikdy nesetkala, ale těžko soudit dvě rozdílné situace.
Proč jsem to nakonec nehodnotila plným počtem hvězd? Lehce mě tam iritovaly dvě věci. Tou první bylo vymizení téma, které tam bylo vsazené jako důležité, jako něco co ovlivňuje té hrdince život na 100%, a najednou se tam neobjevila ani zmínka třeba dalších 150 stran. Co se dělo v tu dobu? Kde máme vysvětlení, proč to najednou funguje jinak?
Druhým důvodem je samotná hlavní hrdinka, která má můj velmi ,,oblíbený" syndrom ,,já s nikým nemluvím, všechno vydealuju sama, nikdo mě nepochopí" (ve výsledku se chovám jak trotl, protože neumím otevřít pusu a tím jednoduše cokoliv vyřešit! Ale na to přijdu samozřejmě až na konci, když mi to konečně někdo vpálí do ksichtu). Já tohle téma v knize nedávám, naštěstí to tu bylo jen v takové míře, aby mi to neotrávilo zbytek knihy, a naštěstí tu šlo sledovat ten zřejmý úmysl spisovatelky, která tam postavila někoho dalšího, kdo to naší hrdince vpálil do ksichtu celkem nevybíravým a oči otevírajícím způsobem. Tak nějak vnímám to, že oba prvky mohly být v knize schválně, že to mělo vést v to rozuzlení, ve které to vedlo, ale pro mě to je prostě uhm please no. Přesně proto za to dávám dolů jen půl hvězdy.
Mladá dáma
Evelyn Skye
Příběh je jako příliš dlouhá pohádka. Od samého začátku mě štvalo to, že spojit si Elodie s herečkou Millie byl za mě hodně těžký oříšek. Většinou ji mám spojenou s chytrými postavami, Elodie měla být chytrá taktéž, ale moc důvěryhodné to tedy nebylo. Za opravdu mnoho věcí mohla poděkovat ostatním holkám, co ji tam zanechaly. Věčně měla hloupé otázky, celé království očividně neumělo ani za mák lhát nebo dobře skrývat, že mají něco za lubem, a stejně jim to sežrala i s navijákem. Bylo by to v pohodě, kdybych ten naviják schramstla i já, ale tak se nekonalo. Od začátku jsem viděla, jak je všechno naumělkované, extrémně příliš dokonalé, a díky tomu byl ten začátek za mě horší než zbytek knihy, kde už se toho více dělo, více mě zajímalo propojování vzpomínek ostatních princezen, samotní draci a dračí jazyk. Pořád jsem se ale nemohla zbavit dojmu, že je to uměle sepsané tak, aby všechno do sebe zapadlo a nějak fungovalo. Jako napsaný scénář, ne příběh.
Asi když o podtrhnu a sečtu, tak jako celek jsem měla knížku jako fajn oddechovku v parném letním víkendu, ale nic co by mě vyloženě uchvátilo. Na co jsem ale zvědavá, je ten film.
Mrtvá holka, dobrá holka – část první
Holly Jackson
Jednička byla dobrá, ale něco tomu chybělo. Dvojka byla dobrá, ale něco tomu chybělo. A pak přišla trojka, a vyrazila mi dech. Dala mi přesně to, co jsem potřebovala a totálně mě šokovala. Přesně takhle má za mě vypadat thriller, dámy a pánové. Tak, že bezdechy čekáte, co se stane dál, a jde vám z toho reálně mráz po zádech. Trojka v sobě obsahuje emoce a reálný boj s psychickými problémy, které jsou reakcí na to, čím si naše mladá vyšetřovatelka prošla. Konečně to není žádná vyšetřovatelská drsňačka studená jak čumák, zvyklá na všechno. Ten střet reality, že tu máme holku co viděla neuvěřitelný věci, a zároveň řeší něco tak banálního jako jsou vztahy, protože to je to, čím by se reálně v tomhle věku měla zabývat, to je ta přidaná hodnota, co z toho udělala tuhle perfektní záležitost. Ve výsledku je to asi chytrý, dva díly si tu holku zamilovávejte, a pak smash! Geniální :D
A ten závěr byl totálně dechberoucí. Druhou část potřebuju teď hned!
Hodná holka, zlá krev
Holly Jackson
Byla jsem vlastně hrozně zvědavá, jak to bude pokračovat, protože se zdálo, že je první knížka celkem uzavřená. Navázalo to na původní příběh dobře, přineslo to nový případ, který už byl takový klasičtější než třeba ten předchozí (a ten následující!), ale i tak to uměla autorka obzvláštnit, když do toho zamotala podcast, který Pipa nahrává od minulého případu, a tak ji mohou všichni sledovat přímo v akci. Trochu jsem si říkala, jestli to má logiku dávat vědět, co dělám, když potřebuju toho někoho chytit při činu, že? Ale překvapivě to nebylo nikde dostatečně nelogický, aby mi to začalo vyloženě lézt krkem, a musela bych se nad tím opravdu pozastavit. Měla jsem na tom ráda přesně to samé, co na jedničce, a stejně tak mi tam chybělo něco málo k dokonalosti.
Lenochod Jimmy & jeho backup band
Pavel Bareš
Lenochoda Jimmyho jsem poslouchala jako audioknihu. Autora jsem poznala už několik let zpátky díky Projektu Kronos. Jeho styl psaní je hodně charakteristický, je drsnější, s nikým se nemaže a nenajdete tu prostě huňaté běhající lamy pod duhou při západu slunce. A taky už to od toho čekáte.
Audio verzi namluvil Ondřej Novák, a ten hlas k tomu pěkně sedí. Je to o dospělácích, kteří se potkávají po x letech poté, co se jim rozpadla kapela a chtějí zase hrát. Hlas Ondřeje Nováka příběh doplnil přesně, jak měl, aby to fungovalo. V knize je spousta zvukových doplňků v rámci textu, s čímž si také uměl poradit. Díky tomu kniha opravdu rezonuje nejen přes písmenka, ale také přes zvuky a hudbu. Přijde mi to fakt dobře promyšlené spojení zvuku, hlasu vyprávějící příběh lidí nejen ohledně kapely, ale také jejich osobních životů a volby cest.
Absolutně jsem nečekala tu jednu zápletku, kterou tu nechci spoilerovat, ale vůbec bych neřekla, že se do toho něco takového vmísí. No a co musím u autora vyzdvihnout je to, jak on je jediný, kdo mi do obličeje nasype horu sprostých slov, a já to kousnu. Nesnáším sprostý slova v knihách, nesedí mi tam. No dobře občas je možná toleruju, ale nemůžu si pomoct, u Pavla to prostě funguje, a naopak by to bylo dost podivný bez nich.
Hypotéza lásky
Laura Steven
Fun fact na úvod recenze: Tuhle knížku jsem si pořídila dřív než vyšla Hypotéza od Ali Hazelwood, s tím že jsem si myslela, že to je ona. :D Upsík. Tak jsem si řekla, že si ji přečtu dřív, než tu známou opěvovanou Hypotézu lásky.
Svůj zážitek bych ohodnotila jako průměrné oddechové čtení, neurazí a nenadchne. Jako oddechovka je to fajn a proč asi ne, má to rozhodně svoje ale. Než k nim přejdu, tak ještě vyzdvihnu asi nejlepší prvek knihy, a to je LGBT linka v podání dvou otců hlavní hrdinky, ti totiž byli boží, a je dobře, že byli součástí celého příběhu, ne jen tak na zmínění, jak jsme většinou asi zvyklí. Jejich humor a komunikace totiž byla fakt skvělá. Zároveň i konec knihy byl překvapivý, alespoň pro mě, a docela ho cením, jakým stylem se vydal.
Příběh si představte jako klasickou love story ze střední školy s příměsí trochy vědy. Největším ale byla hlavní hrdinka. Na to, že je to nejchytřejší týpka chystající se studovat fyziku, tak její myšlení ty kráso :D Takový banality, co by došly každýmu, a ona to totálně přehlížela. Well :D Myslím si, že tu vznikl ten nešvar, že autorka chtěla ukázat viditelný vývoj té postavy, ale přehnala to tak, že to nemělo moc logiky. Z akvarijní rybičky vám velryba prostě nevyroste, sorry not sorry.
Arcižár
Eoin Colfer
Jestli bych si měla tipnout, které knihy budou na přední příčce knižních zklamání za tento rok, tipla bych si tohle. Reálně jsem knihu ,,dočetla jen díky jejímu audioknižnímu zpracování. Kdybych ji totiž četla klasickým způsobem, nedočtu ji ani omylem, a stalo by se z ní DNF. Pavel Rímský to, troufám si říct, zachránil. Jeho hlas k tomuhle stylu knihy prostě sednul jak zadek na hrnec, dodal tomu tu jiskru, která vás nutí to doposlouchat. Poslech byl jedinou věcí, kterou jsem si na tomhle užívala.
Děj se točil kolem jednoho kluka, děsivej drak přežil vlastně ani nevím jak, když byl každou chvíli naměkko (akorát se to snažil neúspěšně skrýt), a pořád jenom řešil, jestli Petardu zabít, nebo ne a popřípadě jak. Do toho tam byl tak nějak namíchaný vibe gangů, gansterů, mafie a pirátů dohromady? Možná ještě něco jako western :D A tohle není vůbec můj šálek. Korunku tomu všemu nasadily neskutečně nechutný pasáže. Jakože na tom nebylo nic, proč to tam mělo být. Nemělo to nádech got nechutností, které k tomu patří, a člověk zírá s otevřenou pusou, tohle bylo prostě jenom EW BROTHEER. Jakože fakt mě nezajímá, jak někdo úmyslně močí na něčí ruce, protože dračí moč….Proč?
Přežila jsem Tinder
Sandra Sudrich
Na začátku musím upozornit, že nejsem cílovka této knížky, což jsem zjistila, když jsem se knihou pročítala. Čekala jsem totiž něco trochu jiného, než co jsem nakonec dostala.
Myslela jsem si, že kniha Přežila jsem Tinder bude spíš o vtipných historkách a příběhu autorky. A oni tam nějaké příběhy byly, ale většinově je to pojatý jako koučing, jak na vztahy, a jak na randění. A já si nemůžu pomoct, ale často mi to znělo jako přepsané debaty na fóru někde na Vintedu. Občas člověk souhlasí, a občas mě některé rady zase docela až iritovaly. Občas bylo něco rozpitvaný až do sebemenšího detailu, občas až moc nucený. Proto průměrné hodnocení, protože s něčím člověk souzní, a s něčím naopak vůbec.
Pokud hledáte knihu, která vás provede tím, jak randit, jak zvládat pohyb na Tinderu, tak po knize klidně sáhněte. Pokud čekáte jen oddechové vtipné čtení, tak nejspíš volte něco jiného.
Trnová královna
Gina Chen
Celkem jsem se těšila na další romantasy po chycené slině ze Čtvrtého křídla a Mrtvé říše, není asi náhodou, že tu máme další Violet, jejíž příběh sledujeme.
Když už jsem to u ní načala, tak budu pokračovat tím, že za mě byla dobrou postavou, která defakto tvořila ten příběh. Protože co si budeme, tohle je jednodílovka, a jde to na tom znát, nemá to propracovaný svět do detailů a nemá to ani čas na pořádný world building nebo vlastně asi jakýkoliv building. Tohle si přečtete jako oddechovku, ze které si budete pamatovat kousavou, vypočítavou, mladou věštkyni a její vztah s princem, který je plný ironie, sarkasmu a štiplavosti. To je vlastně shrnutí toho, proč mě to bavilo. Nečekala jsem žádný extra zápletky a vysvětlování, a nebyla jsem ani zklamaná, když jsem nic z toho nedostala.
Dvě věci příběhu přesto přicházím vytknout, tou první je takové to chování, kdy víte, že něco nemáte, přesto to vesele děláte, ale POŘÁD budete mektat o tom, že je to blbost. Tak buď to nedělej, nebo to neřeš půl knížky, tečka. :D No a druhým zádrhelem je nepřekvapivě konec knihy. Řekla bych že se tu podepisuje opravdu to, že toto měla být původně duologie, takže nám to tu končí otevřeně a hlavně taky značně urychleně. Škoda škoda...
Trnitá kletba
Anežka Kočová
Trnitá kletba zaujme čtenáře už jenom svoji obálkou. Je to ya fantasy z pera české autorky, a tak jsem byla hodně zvědavá, jak to bude vypadat!
Ne, že bych byla extrémně překvapená, ale nadšená docela jsem. Z téhle knihy jsem měla hrozný pocit dark academia protkaný bylinkami, rostlinami, kouzelnou mocí točící se kolem nich. A to bylo velmi příjemné. Zápletka se několikrát různě kroutila a převracela, bavilo mě sledovat, kam to směřuje. Velkou hodnotu příběh má tím, že je tam schovaná nejen mytologie, ale taktéž důležitá témata a narážky na lidstvo jako takové, poukazování na jejich chování.
Jediné, co bych knize vytkla je to, že všechno (hlavně ke konci) vycházelo jak podle sepsaného plánu. Jak kdyby jste si vzali scénář divadelní hry a věděli, že musíte udělat tohle a tohle, prostě proto že je to v tom napsané.
Každopádně ale apeluji na vás všechny, obohaťte své knihovničky o tento kousek, protože JÁ CHCI vědět, co se stane dál!
Zimní lidé
Jennifer McMahon
Tohle bude příběh o tom, jak jsem si poslechla horor, aniž bych o tom dopředu věděla. :D Jop, to jsem celá já, o této knize vím dlouho, zaujala mě, ale do jakého žánru spadá už je očividně vedlejší.
Každopádně musím říct, že nemít to v audio knižní podobě, tak možná nemám takovou husinu. Ale co se mnou styl, jakým Jitka Ježková tuhle knihu namluvila, dohromady s hudebním doprovodem provedl, když jsem to poslouchala pravidelně v 6 ráno cestou do práce, no děkuju pěkně, protože doufám, že jsem neházela moc vypoulené oči po dalších lidech v autobuse, nebo aspoň nebyli dostatečně probraní na to, aby to vnímali.
Osobně se trochu bojím toho, že samotná kniha, by mě až tolik neoslovila. Nebo alespoň ne první polovina, kde se hodně míchaly různé pohledy postav, různé příběhy a já měla trochu zmatek, co se tam děje. Postupně se to ale začalo stupňovat, a úplně nejvíc mimo jsem byla z useknutých konců jednotlivých kapitol. A ve chvíli, kdy se mi to začalo propojovat dohromady, a začala jsem chápat, co se tam děje, jsem ten zbytek doposlouchala prakticky na jeden zátah.
Jako mystery příběh je ve výsledku zajímavý. Ne tak strašidelný, abych z toho nemohla spát, ale trochu děsivý určitě (hlavně tedy díky zpracování audia, které patří podle mě mezi ty lepší). A to je na mě tak akorát.
Návod na vraždu pro hodné holky
Holly Jackson
Tenhle ya thriller byl v jednu chvíli velmi populární, v té době mě ale jeho tsunami vlna minula. Stejně jsem ale věděla, že bych se k němu chtěla jednou dostat, protože tento žánr patří mezi mé oblíbené.
No a je to tady dámy a pánové, já mám přečteno!
Tenhle příběh je speciální hned od začátku, a to tím, že nás přivádí do projektu hlavní hrdinky, která se zabývá již uzavřeným případem vraždy? Je ale uzavřený správně? A co během hledání informací můžeme zjistit?
Zápletka mě hrozně bavila. Nejenže pátráme po tom, co se opravdu stalo, a že to je hodně zamotané story, které často uhýbá úplně jinými směry, které nás svádí na scestí. Protože co si budeme, odhadnout vraha dřív než k tomu dojde děj, je prostě nuda. My se tu také potkáváme s prvky, které tomu dodávají ten thrilleroidní vibe, to co dělá to napětí, a ohrožuje hlavní postavy.
Celé je to doplněno grafikou, která se skládá z různých zpráv, přepisů, mapek a grafů patřících do již zmiňovaného projektu. Tyto prvky tu knihu umí krásně oživit a doplnit.
Začátek série je za mě velmi slibný a patří mezi ty lepší ya thrillery, které jsem mohla číst.
Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
Po této knize jsem koukala už tak x let, a mám pocit, že jednou jsem si ji zkoušela půjčit v knihovně, a zase ji jako nepřečtenou vrátila. Teď jsem se ze zvědavosti přihlásila do štafety, a knihu konečně celou přečetla.
Jestli splnila má očekávání? To těžko říct, ty jo. Měla jsem k ní hlavně respekt, ale zvědavost převládla. Ve výsledku bych řekla, že se mi to líbilo. Čtení bylo náročnější, to jo, ale s tím jsem počítala. Cením to, jakou uměl autor vykreslit atmosféru, jak kdybych se objevila v děsivém hororu v metru (mně se o tom i zdálo sakra! :D), s totálním rozebráním společnosti, a kam se dopracujeme, pokud někdy nastane podobný scénář. Osobně ráda podobný styl knih vyhledávám. Je to surově drsný, ale já věřím tomu, že přesně takhle surová by ta realita byla. A to je na tom asi to fascinující, víme to, umíme o tom psát, a stejně se nepoučíme.
Trochu mě tam nakrkla ta jedna obří náhoda, která ale naštěstí nebyla dotažená do konce. Nad čím ale teď asi uvažuji nejvíc je to, že ten příběh se odehrává v roce 2033, což je teoreticky budoucnost sedmi let. Mně ale přišlo, jako kdyby se ten děj zasekl mnohem dřív, někde ve 20. století po 2. světové válce v době komunismu. Přemýšlím, jestli za to může doba, kdy to napsal nebo národnost autora?
Mrtvá říše
Stacey Marie Brown
Tahle série mě ničí! Je tam tolik věcí, který mě štvou! Bohové, slovo které bych zakázala! To jak zveřejňují sex pomocí cringe momentů, kdy má člověk pocit, že to div nedělají přede všemi, se všemi a nevím, co všechno, a je mi tohle strašně proti srsti. Ale zároveň to zatraceně žeru, protože ta kombinace všeho dohromady, to jsou prostě drzejší upíří deníky vol. 2! Ta série je dlouhá jako prase, a já nemám pocit, že mám dost, TO ZATRACENĚ ANI NÁHODOU! Drží to moji pozornost tím, že tam je mrtě akce, mrtě chemie mezi hlavními postavami, ale neřeknu kterými (hihi, tak jednoduché to mít nebudete!). Děj tu vypadá víte jak? Jako když vám zapadnou na dno batohu drátová sluchátka, a vy to nejdřív nemůžete ani nahrabat, a nakonec vytáhnete chumel něčeho, co ani nezkoušíte rozmotat, protože to ještě zhoršíte akorát. Kromě smut scén a věčných narážek, který jsou zas stejně automatický jak nadechnutí, které pro mě byly little bit cringe, to tam věčně prská chemií, a je to hrozně návykový, a já čekala, co zase bude. Je to brutálně čtivý, pořád (ale že opravdu pořád), se tam něco děje a moji pozornost držel fakt, že nám autorka vždycky nadávkuje nějakou novou informaci, něco víc o světě, o postavách, zápletce. Jo jasně, mezitím to stihne dvakrát zase zamotat, ale stejně zjišťujeme nové a nové věci, nebo nám jsou některé víc jasnější. Víc jsem si tu oblíbila Mrňousku, a to nevím ani proč (radši :D). Stejně tak oceňuju, že Brexley se nám tady hodně vyvíjí, pár věcí si uvědomí, pár zjistí, a je z ní trošku větší badass potom, co si z ní dělají ručník, který pokaždý zabalí do jiný tašky. Hodně fajn bylo prostředí Prahy a Kutné Hory, protože jsem si ta místa u čtení fakt vybavovala. Kostnice dostála svých očekávání podle sneek peaku samotné autorky, ale co ji opravdu neodpustím, je ten konec. Za to ji fakt NESNÁŠÍM! A doufám, že si to všichni přečtou hned, jak to vyjde, protože v tomhle kotli očekávání se nehodlám smažit sama! Bad lands potřebuju teď, hned, okamžitě! Prosííím :D
Zlaté enklávy
Naomi Novik
Tak tu máme další závěr série, série která byla mega originální, plná příšerek, dark academy vibu, hlavní hrdinky, která si bude dělat prostě cokoliv chce, obětování, magie, a navíc okořeněná špetkou romantiky a rozboru společnosti. Neubráním se tomu, že si vedle sebe postavím všechny ty tři díly, a porovnám si je. A opět, a zase mi tu vychází to, že trojka byla takovým tím nejslabším článkem, pořád dobrým, ale ne lepším. Tipuju, že to částečně bylo z té absence školního prostředí, které máme v předešlých knihách, a za mě to hodně dělal právě ten fakt, že tu bylo až moc vidět do hlavy hlavní hrdince. Bylo to chvilkami až nesnesitelný, jak byla protivná a nejchytřejší, a tak dále pana krále.
Teď ale zapomeňte na tohle moje upindávání okolo, protože tahle série si zaslouží pozornost, a je skvělá. Fakt, přečtěte si to. Bude se vám to číst samo, bude to promyšlený a propracovaný, bude to o magické škole a bude vás to bavit, už jenom kvůli těm příšerkám, a nekonečném boji o holý život.
Kostischrány
Emily Lloyd-Jones
Hororový pohádkový příběh, ze kterého vám občas přejede mráz po zádech, ale zároveň si ho může vzít do rukou i člověk, co se děsivé literatuře vyhýbá? Tak to jsou přesně Kostischrány. Teď si na chvilku představte, když spojíte kozu z Kozího příběhu, pohádku o statečném kovářovi a scénu z Harryho Pottera a prince dvojí krve. Dostanete knížku s krásnou obálkou, pohádkovým vibem a strašidelným podtónem. Tohle je ideální čtení na chladné, lezavé večery, které trávíte v křesle s čajem nebo kávou. Je to jednohubka, je to jednoduše napsané, má to velký font, má to notnou dávku trefného černého humoru, má to inspiraci keltskou mytologií, má to linku, která vás udrží u čtení a vy to prostě slupnete jako malinu. A kdo si nezamiluje kozu, je fakt divnej!
Rebelské srdce
Katherine Locke
Tato knížka má na zadní části obálky přirovnání k Mlčícím fontánám od Ruty Sepetys. Nejenže s tím souhlasím, ale ještě bych to rozšířila o další knihu stejné autorky, Musím tě zradit. A tím chci říct, že tento příběh rozhodně zaslouží číst stejně jako knihy od výše zmíněné spisovatelky. Hlavní hrdinka Scilla nám dává náhled na maďarskou revoluci odehrávající se v Budapešti. Ukazuje nám komunismus z pohledu další země v našem okolí, náladu společnosti, a nespravedlnost s odvahou. To je propleteno metaforickými fantasy prvky zastoupenými řekou, vymizením barev a samotnou charakteristikou hlavní hrdinky, kterou doprovází anděl smrti. Co je ale to, co knihu vyzdvihuje, je přítomnost emocí. Surových, silných emocí, které zlomí srdce, i kdyby ho čtenář měl z kamene.
Poslední absolvent
Naomi Novik
Existuje už tolik příběhů s magickou školou plnou dětí učících se kouzlit. Tohle je ale škola, ve které musíte přežít, nemilosrdně po vás jde totiž nejen škola samotná, ale i horda děsivých všemožných příšer. Navíc tam studuje banda individualistických děcek, které myslí pouze a jen na sebe, právě proto aby zvýšili svoje šance dostat se ze školy ven. Tohle všechno už víme z prvního dílu této brutálně originální a promakané dark academy fantasy série. Tady sledujeme již známé postavy, které se musí poprat s posledním ročníkem, který je završený hrůzostrašnou promocí.
Tento díl má přesně to, co mi chybělo v tom prvním, více podrobností a informací, více vysvětlení, více charakterů postav. Co dělá tu knihu perfektní jsou myšlenkové pochody, a takové nějaké osvětlení, proč se všichni chovají, jak se ve škole chovají. A u toho to ani nekončí. Tento příběh je "zatím" nadupaný fakt obřím vývojem, který se v tomto díle projevil. Možná trochu bizarní je taková slabounká romantická linka, která to doprovází ve chvílích, kdy řešíte, že vás chtějí sežrat všemožná monstra, ale ono to tak dobře funguje!
No a na závěr? Co to jako bylo? Ta geniální poslední věta, která mě přinutila frustrovaně zabouchnout knihu, říct si wtf a okamžitě sáhnout po trojce! Jsem velmi ráda, že jsem na čtení počkala, až ta trojka bude venku, protože na tohle čekat? To faakt nechceš.
