vandalindakova komentáře u knih
Sérii Holubice a had mám celkem ráda, ale musím uznat, že poslední díl byl bohužel z této trilogie nejslabší. Dokonce jsem se s ním nějakou dobu trápila, a průběžně ho dočítala asi půl roku, stejně jako některé díly dvorů. S názory, že se tu už řada věcí opakuje, musím taktéž částečně souhlasit. Nejhorší pro mě ale byl fakt, že jsem se pořád nějak nemohla začíst, a cítila se úplně mimo ten příběh, a zmateně tápala ztracená v ději. Což z předchozích dílů neznám. Tak nějak se střídaly části, které mě bavily podobně jako v prvních dílech, s částmi, kde jsem se vlastně moc nechytala. A ano, mělo to pořád ty svoje postavy, vibe a magii, ale nějak mi to tady nefungovalo tak dobře, jak u těch ostatních knih.
A konec? Za mě asi nebyl špatný, ale potom, co se tam všechno stalo, mi to do toho moc nesedělo. Takový skokový šok, jak kdyby se čtenář najednou ocitl v jiném příběhu. Výsledně to na mě působilo velmi průměrným dojmem.
S tímto příběhem jsem vykročila do roku 2024, a nemohla jsem udělat lépe. Miluju Hunger games, a tak všechno s tím související, je must have. Baladu jsem chtěla nejprve přečíst, nakonec jsem ale dříve navštívila kino, a díky tomu jsem si tuto knihu potřebovala přečíst prakticky OKAMŽITĚ!
Jak to dopadlo? Jak nejlépe mohlo. Tahle kniha ve mně rozpoutala novou hunger games éru. Nemohla jsem to dostat z hlavy, musela poslouchat playlist, a zas a znovu si přehrávala jednotlivé zápletky.
Tento příběh vám naservíruje jednoho z nejlepších záporáků ever, to vám garantuju. Nehledě na to, že je dost hot (ovlivněno hercem, ale jako haló?), a dilema je na světe. Mozkové závity dostanou zabrat nejen postavami, ale také neúplnými zápletkami. Nedají vám spát mezery v příběhu, které ale nutně potřebujete pochopit. Navíc oproti filmu opravdu nevíte, kdo je ve výsledku ten nejvíc badass.
Maximálně si na tomto příběhu cením té propracovanosti postav, aneb nemáme tady záporáka, který si prostě jenom potřebuje dupnout a mstít se, ale naopak tu máme postavu, která je vychovaná v určitém systému, a my sledujeme, jak ten systém umí drtit. Všechny.
Když to shrnu, je tohle dokonalý prequel dystopické série, který vás nepustí.
Další romantická komedie, která mi teda nepřipadala toliko jako romantická komedie, než jako spíše romantika se smut nádechem. Přesto mě čtení této jednohubky bavilo, odreagovalo, což je něco, co od tohoto žánru očekávám. Navíc jsem byla lehce i překvapená, a to nemyslím jenom tím, že se smut scénky objevili prakticky hned zatepla na začátku, ale třeba i tím, že se příběh dotkl Vánoc, což v tomto období přišlo vhod. Čím víc čtu podobné knihy, tím si zase začínám všímat různých podobností, což předpokládám, že je přirozené, a zatím mě to nijak nerozčiluje. Abych to shrnula, tak po dočtení tohoto příběhu jsem spokojená, příjemně se mi u knihy relaxovalo, zároveň to mělo hlavu patu, a knížku bych s klidným spaním mohla doporučit dále, protože v ní nebylo nic, co by mi nesedělo nebo přímo vadilo.
Třetí kniha z nakladatelství ya.ctu nás zavádí do Olomouce v období 19. století. Okénko do této doby je velmi příjemné, doplněné o novinové přílohy, nebo bonusové předměty z boxu. Autorka si za mě krásně uměla vyhrát s jazykem, který umí být květnatý, a díky tomu mi poskytl uvědomění, že číst dobře napsanou českou knihu je rozdílné jak číst překladovou literaturu, kde často některé obraty prostě neuvidíme.
K historickému kontextu dostaneme také spooky fantasy zápletku. Celkově to funguje dobře, je to fakt pěkný příběh, který bych klidně doporučila ke čtení.
Ale,…
Ale mám pocit, že se mě celkově dotkl tak nějak pouze povrchově. Až se za rok kouknu na obálku knihy, budu si pamatovat, kdo ji nakreslil, ale obávám se, že už nebudu mít přehled, o čem jsem to vlastně četla.
Tohle je za mě po nějaké době brutálně dobrá NA fantasy, kam se na to hrabe taková Divoká říše nebo Třinácté znamení a podobné knihy, které jsou napěchované sexuálním kontextem na úkor fantasy světa a charakterů. Tenhle příběh zajímavě propojuje přítomnost se světem smýšleným, plný středověkého stylu a magie, různých tvorů a hlavně intrik. Do příběhu jsem se zažrala prakticky hned na začátku, a nepustilo mě to ani na sekundu až do samého konce. Furt jsem potřebovala číst dál, a za to si myslím, že nejvíc může to, že jsem se mohla vcítit do hlavní hrdinky tím způsobem, že byla do daného světa vhozena stejně jako my, věděla to, co my, a všechno se dozvídala stejně jako my! Přes 500 stran je pomalu rozloženo dávkování jednotlivých informací, kterých je sakra hodně, ale nejsou na nás ani vychrlený najednou, a zároveň ani nijak nesrozumitelný. Čtenář si fakt od začátku do konce postupně skládá milion kouskový puzzle, všechno má svoje místo, a výsledek je jedno wow. Co mě ale hodně překvapilo bylo to, že víc jak 3/4 knihy to nebyl žádný erotický román, jak je poslední dobou trend. Zamilovala jsem si oba hlavní hrdiny, jak Romerii, která byla jako ztracená včela, tak Zandera, který byl dost hot. Oba mají v hlavě mozek, oba mají neskutečný vývoj a dá se do nich dobře vcítít. Tohle mě prostě naprosto pohltilo jako už dlouho nic, a teď budu potřebovat okamžitě číst dál!
Když tahle romantika obletěla sociální sítě, tak jsem ji asi ani neměla v plánu číst. Poté vyšla audio knižní verze, a já si řekla, že zkusím jaké to je. Máme tu slow burn romantiku, kterou mám mnohem radši, a stejně tak prvky hate to love, kterou mám úplně nejradši. Pomalu se tu rozvíjí, a dává smysl, což je pro mě dost důležité. Líbí se mi, že má kniha také vedlejší zápletku s novinářským článkem, protože mě osobně by samotná romantika prostě nebavila. Audiokniha je namluvená skvěle, a knize dodává hmatatelnost emocí postav. Díky tomu začínám ty audioknihy celkem dost oceňovat. Ve výsledku je tohle za mě příjemná oddechovka, která se dá jako audiokniha poslouchat u všeho možného.
Příběh: 3,5
Audiokniha: 5
Výsledné hodnocení: 3,75
Já jsem si řekla, že budu kritická. Nepřečtu si recenze, a nedovolím aby mě něco ovlivnilo od toho, co doopravdy uvidím. Jak to dopadlo?
Tyhle stránky si mě omotaly kolem prstu. Naprosto a beznadějně. Jednou jedinkrát se mi stalo, že mě příběh úplně pohltil, a neHarry za to nemohl. Tenkrát to byla Addie LaRue. Nechci je k sobě přirovnávat, protože tyhle dvě knihy jsou jako den a noc. Ale ztratila jsem se v nich nadobro, časově, příběhově, emočně.
Já u knih permanentně usínám, nejsem ten člověk ,,ještějednukapitoluačtucelounoc, to ani zdaleka. A přesto jsem tady seděla o půlnoci, oči dokořán a zničená z toho dilema, že musím ráno vstát do práce, a pokračovat ve čtení. Mrzká z toho, že usnu o 5 minut později, protože jsem mohla pokračovat, ALESPOŇ KOUSEK. Zahlcená plány, kam se zašiju, protože celý den bez čtení dál přece nedám! NECHTE MĚ ŽÍT TEN PŘÍBĚH S NIMI, whatever, že bych nejspíš umřela dřív než bych vůbec nějakýho draka spatřila! Bylo mi velmi brzy jasný, že z této zkušenosti, budu mít čtecí kocovinu. Už ve 30% jsem si neuměla představit, co bych sakra měla číst dál? A proč? Chci číst jenom tohle!
Co je za mě na tomhle příběhu tak speciální? Nejsou to draci, není to boj o život, nejsou to HOT týpci, nic z toho. Je to ten styl psaní autorky! S podobným psaním jsem se asi ještě nikdy nepotkala, na pohodu sepsaný situace, které se sice otáčí, kam potřebuje, ale je to jiný. Nutí mě se to smát nahlas, šokovaně zírat, alespoň chvíli to žít s nimi. Ty hlody co to obsahuje, to je prostě moje krevní skupina. A já zbožňuju příběhy, co mě umí takhle pohltit.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci jednorázové spolupráce díky Humbook blogerům.
Knížka, která sedne jak zadnice na hrnec hlavně těm, kteří mají pocit, že toho musí mraky stihnout, a cítí se špatně, když někdy nejsou produktivní. Sice se tu rozebírá time-management, ale pokud chcete najít kvantum rad, jak být víc a víc výkonnější, tak radši sáhněte po jiné knize věnující se takovému tématu. Time management pro smrtelníky je zaměřený úplně opačným směrem, a to tak, abyste si uvědomili, že času je omezené množství, nemusíte stihnout všechno, a čím víc budete za něčím pospíchat, tím méně vám to nakonec bude, a dostanete se do permanentního stresu. Já jsem přesně takový člověk, a jsem ráda, že jsem si to přečetla, protože jsem dostala spoustu postřehů, nad kterými jsem se mohla zamyslet, a pár věcí bych do svého fungování chtěla zakomponovat.
a začátku jsem byla hrozně nadšená, autorka nás okamžitě vrací tam, kde předchozí díl skončil, a rozjíždí další zápletky a akce. Jako čtenář jsem se ani na chviličku nenudila, protože to má toliko akce, že ani člověk nestíhá vstřebat, kdy jedna končí a další začíná. Celkově na směr zápletky, vsazení nových prvků a budování fantasy světa nemám jedinou výtku. Do toho prostředí Budapeště, který je stále celkem dosti originální,a dává tomu takový to lákadlo navíc. Vývoj hlavní postavy paráda, hrdinka nám pomalu roste dál, není zaseknutá na místě, a sice jsem v jednom momentu doufala, že si to nezkazí, protože se v tu jedinou chvíli začala chovat jak praštěná hysterka, ale to naštěstí rychle zase přešlo, a už se nevrátilo. Nové postavy, nová místa a nové strany bojující za lepší svět za mě skvělý. Díky tomu to není přímočarý, jednoduchý a vlastně i předvídatelný. Autorka taky nejenže umí zakončovat kapitoly, tak že chcete hltat dál, ale hlavně celou knihu! Teď si zase chci přečíst tu trojku prostě! No ale dostávám se k tomu, co mi trochu svlažilo nadšení, které ve výsledku skončilo čtyřhvězdičkovým hodnocením. A tím jsou pikantní scény a smut. Jakože takto, ten smut za mě není napsaný špatně, není to v tomhle ohledu žádný bizár, ale v některých momentech už to na mě osobně bylo to much. Neříkám, určitě se najdou čtenáři, kterým to sedne jak zadek na hrnec. Ale to, že tam ta přitažlivost hraje takovou roli, kdy se kolem sebe motá fakt snad každej, a hlavní hrdinka tu má potenciál na tolik jednotlivců, se kterými se může zapléstno nevím. Navíc z některých částí vanul vibe sexuálního podtextu na veřejnosti, před nevím kým (a klidně rodinnými příslušníky), a to už bylo fakt divný. Co mi ale vrtá hlavou nejvíc, jsou ty situace, ve kterých toto vzniká. Jakože pro začátek máme hlavní hrdinku, která ještě s nikým nic pořádně neměla, ale každou druhou chvíli je žhavější jak právě zapálený brikety. Chvíli potom, co málem umře, je schopná bůhví čeho jako. To jsou momenty, které mi nepřijdou moc reálné, a trochu ten dojem z knihy kazí. Ale i tak mám stále pozitivní pocity po dočtení.
Kniha se mi osobně četla dobře, a hlavně rychle. Byla to taková typická oddechovka, jako když sáhnu po contemporary akorát s příměsí fantasy prvků. Po jedné třetině jsem se i začetla a zajímalo mě, jak to bude pokračovat. Líbily se mi komplikované vztahy tím, že to nebyla okamžitě láska na první pohled a hotovo. Taky oceňuji LGBT linku. Fantasy linka za mě měla smysl, přišla mi zajímavá a celkem k formátu příběhu i dostatečně propracovaná. Na stranu druhou tam bylo hodně moc klišé věcí, což by mi možná nevadilo až tolik. O něco víc mi vadí, že jsem snad všechny hlavní zápletky odhadla, a to hodně dopředu.
Osudové pouto je druhý díl poutavé new adult série Vlci zvěrokruhu. Stejně jako první kniha, i tato obsahuje jak fantasy zápletku, nová fakta, která do daného prostředí zapadnou, tak i ty pikantnější scény, kterých mi přišlo ale o něco méně a hlavně lépe napsány. Díky bohu, že výrazy jako jeskyňka a skulinka a mnohé další, se odsud vyškrtly, a já už neměla záchvaty smíchu u čtení smut scének. V tomto ohledu jsem osobně já velmi spokojená a vidím zlepšení. Stejnou spokojenost cítím i ze zápletky a právě budování prostředí, které vtáhne čtenáře do sebe. Celou knížku přečtete jedním dechem, a nejlépe bych tím dechem rovnou skákala do dílu dalšího, protože ten napjatý konec zase? To je utrpení! :D
Jediné minus, které tu stále trochu vnímám, je občasné chování hlavní hrdinky, která má vnímání šneka, a každý si stihne všechno domyslet dřív, jak ona. Výsledně je to ale velmi zábavná oddechová a pikantní romantasy.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu několik let poté, co sama vyšla. Audio verze je zpracovaná velmi povedeně, a hlas Nikoly Heinzlové se k příběhu, musím říct, hodil. Když se člověk zaposlouchá, jako kdyby se ocitl vedle hlavní hrdinky procházející pubertou a zároveň cestující neznámým prostředím v minulosti.
Příběh je pro mě průměrnou young adult záležitostí, což je způsobeno jednou jedinou věcí. Moje doba, kdy mi stačí jednoduchá zápletka, odzvonila. Mám více načteno, a díky tomu větší nároky. Pokud bych knihu četla tenkrát vedle Selekce, tak si myslím, že ji sice nepřeskočí, ale bude někde v těsném závěsu. V knize se můžete potkat s příjemným 16. stoletím, které se nám ukazuje jak společenským životem, tak ale problematikou žen, která ve výsledku končí ponaučením, které má čtenáři přinést. Stejně jako k Selekci má děj svým prostředím blízko také například ke Kronikám prachu, nebo Bridgertonovým a The Falconer.
Volné pokračovaní romantické komedie Delila Greenová má všechno na háku je za mě stejně povedené, ne-li o chlup lepší, pro mě. Dostáváme stejné prostředí malebného amerického městečka, stejné postavy, které jsme si oblíbili už v první knize. Tentokrát se ale příběh točí kolem Astrid, a pokračuje přibližně tam, kde skončil v první knize. Astrid má všechno nařádkovaný, a ví, že pokud chce uspět, musí si to vydřít podle nějakých zásad. A podle toho se taky chová. Do toho potká truhlářku Jordan, která je impulzivní, potřebuje najít své já, ale zároveň si chce také prosadit svou. Z toho vzniká queer romantika plná pošťuchování, humorných momentů, ale i uvědomění. V druhé polovině jsou také smut scény, které jsou celkem dobře napsané a patří za mě k těm lepším, a není jich tam ani přehršel.
A rozhodně bych klidně brala další příběh z tohoto prostředí!
Druhý díl Devátého spolku mě překvapil svou neuvěřitelnou čtivostí! Možná to je způsobeno tím, že je tu hodně akce a zápletka, která směřuje jasným cílem nad popisem toho, jak vše funguje, protože to už jsme dostali v jedničce. Nemůžu říct, že by to tu chybělo úplně, pořád nám jsou servírovány doplňkové informace, které to celé tak nějak spojují a vytváří fakt zajímavý svět, o kterém se mi opravdu dobře čte. Už v první knize se mi líbilo vysokoškolské prostředí Yale, a mé nadšení přetrvává i skrz knihu druhou. Pro mě důležitou věcí je fakt, že můj zájem o zápletku ani na chvíli nepolevil, a do příběhu jsem se dokázala velmi rychle zanořit. Čím se mi tato série líbí kromě prostředí vysoké školy? Asi svoji temnou mysteriózností, vyšetřováním a pátráním, přítomností nejen magických artefaktů, ale i trefných myšlenek.
Dvě věci jsem zmiňovala ohledně první knihy, mně nesedící tématika drog, která tu má mnohem méně prostoru, takže good for me! Naopak více Darlingtona se mi zrovna dvakrát nevyplnilo, alespoň v značné části knihy :D Což je teda pro mě smutný, ale i tak mě kniha dokázala vtáhnout dostatečně na to, aby si vysloužila plné hodnocení.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci jednorázové spolupráce od Humbook prostřednictvím Humbook blogerů.
Aréna z Hunger Games, šepot ve zdech jako v Tajemné komnatě, turnaj jako v ohnivém poháru, nádech magie z Magisteria, špetka elfů a pirátů, a z tohoto receptu vznikne tato kniha.
Hlavní hrdinka má magické schopnosti trochu jiné, než ostatní čarodějové a čarodějky z věže, což ji dělá speciální. Nelíbí se ji, že s ní všichni jednají jako v rukavičkách, a tak se rozhodne prorazit si vlastní cestu za svým snem. Během toho o sobě zjišťuje překvapivé a nečekané fakty. Nečekané spíš pro ní, pro čtenáře několik vzorců zapadne do různých šablon z výše zmíněných knih.
Přesto je příběh napsaný čtivým způsobem, stránky mizí pod rukama, a vás bude zajímat, co bude dál. Navíc budete fandit hlavní hrdince, aby si našla svoje místo, protože chování všech okolo je minimálně protivný! Hrozně ráda jsem viděla zase v nějaké knize elfy, a velmi doufám, že dostanou větší prostor! A vypíchnout také musím to, do jakých detailů je popsáno fungování magie, protože tady to není jenom o tom, že ovládám vodu, a tečka. Tu jsou logické, vlastně i fyzikou opřené zákonitosti, například dokážu vytvořit iluzi, protože kapky vody zlomí světlo jiným směrem. To je na tom boží a chytré zákonitosti magie mě baví.
Trochu tomu kazí dojem hlavní hrdinka, která se chová dost nerozvážně a naivně, a snad nám vyroste během série. Protože když ji někdo řekne: ,,Nikomu to neříkej pro vlastní bezpečí...", no domyslete si sami, nebo si to rovnou zkuste přečíst.
Dávám 3,5 hvězd. Reading copy mi byla zaslána v rámci jednorázové spolupráce od Humbooku a Humbook blogerům.
Jsem si řekla, že vyzkouším jaký to je přečíst si erotický fantasy román, když o tom víte předem, a tak jsem sáhla po téhle vlčí romanci.
Fantasy zápletka je spíše oddechová, nečekejte propletence a divoké zvraty, protože děj má jednodušší styl, spoustu si toho klidně i domyslíte, ale přesto to dává smysl, a příjemně se o tom čte. Smečky podle jednotlivých znamení zvěrokruhu je zajímavým nápadem.
Kniha měla velikou výhodu hned od začátku, a to z jednoduchého důvodu. Byla strašně čtivá, a já už od začátku měla nějaký ten vztah k hlavní hrdince, a potřebovala jsem pořád vědět, jak to bude dál.
No a teď ty pikantnosti :D v knihách to přímo nevyhledávám, nemám ráda, když je toho přehršel. Tady ale v první polovině úplná pohoda, protože toho bylo málo. A pak to začalo. Ani si tak nemůžu stěžovat na frekvenci jako na ty výrazy. Tohle vymyslel kdo proboha. Občas se tam objevovala taková pojmenování, že jsem nevěděla, jestli se dřív smát nebo být rudá rozpaky. Velmi cringe. Pokud je to vyjadřování autorky, tak se bojím, co bude dál, ale pokud jde o překlad, prosím vynechte tohle z dalších dílů.
Oddechovky od této autorky jsou na léto prostě perfektní, a já je tak ráda čtu. V Každé knize jsou skloubené určité problematiky, příroda, léto, letní brigády a zajímavé zájmy nebo akce jednotlivých postav (konečně to nejsou jenom filmy, hudební nástroje ano!). Ve Vždycky Jane to je konkrétně jezero v lese, rodina, která organizuje letní hudební festival, a ve které vztahy úplně nejsou zrovna fajn, no a v neposlední řadě závislost na drogách.
Hlavní hrdinka má vadu řeči poté, co se v daném jezeře málem utopila, a její frajer je týpek, který ji zachránil, a do kterého je už taak dlouho blázen. Jenže začne zjišťovat, že není všechno tak úplně tak, jak si myslí, a nejenže potřebuje zjistit, jak co bylo, ale zároveň potřebuje najít prostor, aby poznala hlavně samu sebe a srovnala si v hlavě svoji budoucnost. Přes tohle všechno knížka pořád zůstává v rovině oddechovky, což je na tom prostě parádní. Z celého příběhu léto jen dýchá. No a ta obálka! Ta je zase nádherná.
Další romantická komedie z pera Emily Henry, a moje druhá v pořadí mezi přečtenými. Líbily se mi obě, ale tahle přece jen o chlup víc. Příběh má netypickou odtažitou hlavní hrdinku, ještě většího bručouna, sestru, která se pomalu oddaluje a příjemné venkovské prostředí, které ale neplní očekávání velkoměšťanů. Máme tu také hodně zmínek na knižní sféru, od čtení knížek, přes pracovní pozice, až po zápletky knih a jejich očekávání. To je něco, co musí ocenit každý knihomol.
Tempo krásně plyne, a i když je na romantiku knížka delší, tak mi to vůbec nevadilo. A jelikož většinou víme, do čeho u těchto knih jdeme, tak nás tu sice nepřekvapí taková ta hlavní zápletka, stejně tak ani konec, ale ta kniha dává takový odpočinkový letní vibe, který je ideální na čas dovolených, léta atd. Kniha opět obsahovala vykreslené situace, které umí rozesmát nahlas, alespoň mě teda, protože smíchu při čtení bylo opravdu dost.
Tahle kniha je důkazem toho, že po této autorce ráda sáhnu každé léto.
Nesuď knihu podle obalu! Tak přesně tento počin je toho obrovským důkazem. Autorku můžeme znát jako spisovatelku ya fantasy (konkrétně Jiskra v popelu), kterou jsem si oblíbila. A nyní nám předvedla, že umí bravurně napsat i contemporary, protože tohle je jeden z nejlepších příběhů, které jsem v daném žánru zatím přečetla.
Vnitřek je graficky ozvláštněný modrým textem, což mi při čtení nijak nevadilo. Hlavní hrdinové jsou teenageři žijící v Americe, oba ovšem pocházejí z Pákistánu, a už jenom díky tomu to nyní nemají snadné. To ale není ani zdaleka všechno přátelé. Jděte nasbírat klacky z celého světa, hoďte to těmto dvěma pod nohy a přesně takový budete mít pocit, až budete tenhle srdceryvný, nespravedlivý, složitý a propletený příběh číst. Bude vám jich líto, a budete cítit křivdu celého vesmíru. Bude to totální masakr pro vaše emoce, ale ve výsledku budete rádi, že jste si tohle přečetli. Přesně tohle s vámi tahle kniha udělá, nic míň. A bacha na pusu dokořán...
Jsem překvapená, protože tento díl nenasbíral toliko kladných recenzí jako první, spíš naopak. Možná proto, že jsem to brala víc s rezervou a možná proto, že mi to prostě sedlo, ale byla jsem spokojená.
Příběh mě nijak nenudil, ani mi nepřišel roztahaný, a to i přesto, že se tu objevuje moje neoblíbené putování, a pořádná zápletka je až ke konci. Naštěstí tu totiž i během cest máme nějaký ten děj, akce, překvapivější situace, a hlavně vývoj hlavních postav, který mi to nenarušoval. Naopak jsem oba dva dokázala celkem pochopit, a jejich chování mě nezaráželo tolik, aby mě to otravovalo. Naopak mě to mezi nimi fakt bavilo sledovat. Občas mezi nimi bleskla i taková jiskra, která tomu dodávala ten šmrnc.
K tomu mi vyhovuje vibe čarodějnic, 17. Století, upalování, intriky a strategie, krvavá magie, taková ta nespoutanost a ukazování, že čarodějnice nerovná se démoni k zabití.