vandalindakova
komentáře u knih

Oddechovky od této autorky jsou na léto prostě perfektní, a já je tak ráda čtu. V Každé knize jsou skloubené určité problematiky, příroda, léto, letní brigády a zajímavé zájmy nebo akce jednotlivých postav (konečně to nejsou jenom filmy, hudební nástroje ano!). Ve Vždycky Jane to je konkrétně jezero v lese, rodina, která organizuje letní hudební festival, a ve které vztahy úplně nejsou zrovna fajn, no a v neposlední řadě závislost na drogách.
Hlavní hrdinka má vadu řeči poté, co se v daném jezeře málem utopila, a její frajer je týpek, který ji zachránil, a do kterého je už taak dlouho blázen. Jenže začne zjišťovat, že není všechno tak úplně tak, jak si myslí, a nejenže potřebuje zjistit, jak co bylo, ale zároveň potřebuje najít prostor, aby poznala hlavně samu sebe a srovnala si v hlavě svoji budoucnost. Přes tohle všechno knížka pořád zůstává v rovině oddechovky, což je na tom prostě parádní. Z celého příběhu léto jen dýchá. No a ta obálka! Ta je zase nádherná.


Další romantická komedie z pera Emily Henry, a moje druhá v pořadí mezi přečtenými. Líbily se mi obě, ale tahle přece jen o chlup víc. Příběh má netypickou odtažitou hlavní hrdinku, ještě většího bručouna, sestru, která se pomalu oddaluje a příjemné venkovské prostředí, které ale neplní očekávání velkoměšťanů. Máme tu také hodně zmínek na knižní sféru, od čtení knížek, přes pracovní pozice, až po zápletky knih a jejich očekávání. To je něco, co musí ocenit každý knihomol.
Tempo krásně plyne, a i když je na romantiku knížka delší, tak mi to vůbec nevadilo. A jelikož většinou víme, do čeho u těchto knih jdeme, tak nás tu sice nepřekvapí taková ta hlavní zápletka, stejně tak ani konec, ale ta kniha dává takový odpočinkový letní vibe, který je ideální na čas dovolených, léta atd. Kniha opět obsahovala vykreslené situace, které umí rozesmát nahlas, alespoň mě teda, protože smíchu při čtení bylo opravdu dost.
Tahle kniha je důkazem toho, že po této autorce ráda sáhnu každé léto.


Nesuď knihu podle obalu! Tak přesně tento počin je toho obrovským důkazem. Autorku můžeme znát jako spisovatelku ya fantasy (konkrétně Jiskra v popelu), kterou jsem si oblíbila. A nyní nám předvedla, že umí bravurně napsat i contemporary, protože tohle je jeden z nejlepších příběhů, které jsem v daném žánru zatím přečetla.
Vnitřek je graficky ozvláštněný modrým textem, což mi při čtení nijak nevadilo. Hlavní hrdinové jsou teenageři žijící v Americe, oba ovšem pocházejí z Pákistánu, a už jenom díky tomu to nyní nemají snadné. To ale není ani zdaleka všechno přátelé. Jděte nasbírat klacky z celého světa, hoďte to těmto dvěma pod nohy a přesně takový budete mít pocit, až budete tenhle srdceryvný, nespravedlivý, složitý a propletený příběh číst. Bude vám jich líto, a budete cítit křivdu celého vesmíru. Bude to totální masakr pro vaše emoce, ale ve výsledku budete rádi, že jste si tohle přečetli. Přesně tohle s vámi tahle kniha udělá, nic míň. A bacha na pusu dokořán...


Jsem překvapená, protože tento díl nenasbíral toliko kladných recenzí jako první, spíš naopak. Možná proto, že jsem to brala víc s rezervou a možná proto, že mi to prostě sedlo, ale byla jsem spokojená.
Příběh mě nijak nenudil, ani mi nepřišel roztahaný, a to i přesto, že se tu objevuje moje neoblíbené putování, a pořádná zápletka je až ke konci. Naštěstí tu totiž i během cest máme nějaký ten děj, akce, překvapivější situace, a hlavně vývoj hlavních postav, který mi to nenarušoval. Naopak jsem oba dva dokázala celkem pochopit, a jejich chování mě nezaráželo tolik, aby mě to otravovalo. Naopak mě to mezi nimi fakt bavilo sledovat. Občas mezi nimi bleskla i taková jiskra, která tomu dodávala ten šmrnc.
K tomu mi vyhovuje vibe čarodějnic, 17. Století, upalování, intriky a strategie, krvavá magie, taková ta nespoutanost a ukazování, že čarodějnice nerovná se démoni k zabití.


Člověk si myslí, že začíná číst takovou skoro běžnou LGBT romanci, kterou doprovází epidemie HIV/AIDS, ale tahle kniha mě překvapila ve všech směrech, a byla za mě naprosto perfektní (takže jo, tohle chcete číst, a jděte číst! :D)
Jako první, co jsem čekala, bylo to, že se naši hlavní hrdinové potkají co nejdřív, a potom se to rozjede. NE, ne a ne, oni se furt nepotkávali a my furt sledovali dva různé příběhy, než se to pomalu začalo opravdu křížit. Ale vůbec to není smysl té knihy.
Nutno říct, že se ocitáme v amerických devadesátkách, takže barevná móda, filmy na VHSkách, Packman - to byla nostalgie jako prase! (A to i pro mě, co jsem se v 90 narodila). No jenže si teď představte, že jste v době, kdy je normální se bavit bez zábran, ale zároveň tu máme epidemii AIDS, se kterou se bojuje špatně, ještě nemáte takové znalosti, jako my dnes. Ta frustrace toho, jak tam lidi paří a zároveň je nemoc kosí z druhé strany. A vy si u toho říkáte, že by přece měli brzdit, ale je to nezajímá, oni žijí teď. To ale zdaleka není všechno, protože v této době taky frčí extrémní diskriminace nejen homosexuálů. To, že vám někdo odmítne pomoct, když to potřebujete, a to kvůli vaší orientaci, je asi ještě ten jeden z menších problémů.
Bylo to emotivní, přesně jak nám lákačky slibují. Je to plné lásky, sympatických hrdinů, frustrace, diskrimace, smutku, zlomených srdcí, boje s nemocí se vším všudy, ale i naděje. Horko těžko mi zůstávaly oči suché.


Syn podsvětí je druhou knihou, kterou jsem od autorky četla. V porovnání se mi dcera zimy četla asi o trochu lépe, nebo se mi celkově více líbila, ale přesto tohle vnímám jako velmi super povedený příběh z našich vod. Chvilkami jsem se bála, že se budu ztrácet v tolika bytostech, událostí, místech, ale ono to vždycky dostalo dostatečně prostoru, aby se to v klidu zařadilo tam, kam to patří a ve výsledku to působilo jako ucelený svět, který dává smysl. Skrz hlavní postavy mě bavilo sledovat vývoj každého z nich, tu přeměnu v myšlení potom, co spolu všichni zažili, a kam to vlastně dospělo. Do konce jsem nečekala, jak přesně to dopadne, a s koncem jsem tak nějak spokojená. Romantické linky byly chvílemi takové podivné, ale nenásilně zasazené, nebylo na tom postavené vše, a sloužily spíš jako takový doplněk k atmosféře a akci, která se prakticky od začátku až do konce nezastavila. Ani na chvilku mě to nepřestalo nudit, vydržela jsem u toho a zajímalo mě, co bude dál! Skvělé popisy míst, postav a celkové mytologie tomu dodali to, co tenhle příběh potřebuje ke skoro dokonalosti. Člověk si hned představí prostředí, přírodu, které zná, a má to hned vyšší hodnotu navíc. Oceňuji zapojení koček, protože jsem kočkomil! Jedna jediná věc, kterou mám k vytknutí je hlavní záporák, který je vykonstruovaný podle takové té základní profláklý šablony super padoucha. Já osobně bych ocenila méně padouchovosti, a více kreativity a originality.


Pokud od tohohle čekáte oddechovku, dostanete oddechovku, vlk se nažere a koza zůstane celá a všechno bude v pořádku. Přesně takhle jsem po knize sahala, a tak nejsem ani nijak zklamaná, ani nijak překvapená. Celkově bych to zhodnotila jako takovou nemastnou, neslanou jednohubku, o které za rok už nebudete moc vědět. Svůj účel splnila dobře, proto také to průměrné hodnocení, ale
občas byl zmatek v přeskakování dějových linek, které tu nejdou popořadě, ale solidně na přeskáčku. Na jednu stranu je to jeden prvek, který to může dělat zajímavým, na druhou stranu to umí také dobře mást.
amerika, střední škola, vybíráme si vysokou, nemáme na to peníze atd., atd. - tohle už mě prostě nebaví. Dejte mi do tohohle vzorce něco neobvyklého, jinak už mě tato šablona vyloženě nudí (ale to je také pouze můj subjektivní pocit).
možná trochu jsem čekala nějaký cool důvod, nějakou těžší tematiku, proč se mezi postavami děje to, co se děje, vysvětlení, které vám vyrazí dech. Tak ho tu nehledejte, protože tu není. Jsou to puberťáci, a Amy mi byla vyloženě s jejím chováním nesympatická.
Plusové body za dračák, to bylo cool.


Číst tuto knihu jsem začala ve chvíli, kdy jsem vlastně ani nevěděla, co od toho očekávat. Až při čtení se ke mně dostaly informace, že jde o gotický román připodobňovaný k Mexické gotice, kterou jsem také četla. Pokud tyto dvě gotické záležitosti srovnám, tak tato se mi líbila o chlup víc. Byla čtivější, míň divnější takovým tím stylem, že se člověk v ději orientoval, a možná jsem tam měla i větší vazbu k té hlavní hrdince. Celkově to za mě byla skvělá jednohubka na jeden až dva večery, napsaná příjemným čtivým stylem. Bylo to něco mezi pohádkou, strašidelným příběhem a young adult románem. Pokud se chcete vydat do prostředí prokletého strašidelného domu plného divných jevů, které je doplněné o HOOODNĚ romantiky, tak toto je určitě něco, po čem můžete sáhnout.


Kniha, která si nejen mě, ale jistě spoustu z vás získá opravdu nevšedním stylem psaním. Zápletka je protkaná tématem smrti, a posmrtného života. Takové téma mě vždycky fascinovalo, a taky trochu přitahovalo. Proto mě kniha zaujala už po přečtení anotace. Je to mé první střetnutí s autorem, a za mě nádherné setkání. Ta kniha nemá příliš akce, spíš skoro vůbec žádnou, a celou dobu se odehrává na jednom místě, ale je napsaná famózním stylem psaní, který pohladí na duši. K tomu si přimyslete skvěle vykreslené charaktery, který si musí zamilovat každý, a to včetně hlavního hrdiny, který je dost zmetek. Pokud máte rádi knihy, které vás neustále nutí se zamýšlet a trefují se do černého perfektními myšlenkami, tak tohle vás prostě nesmí minout. Konec byl pro mě dech beroucí a obsahoval přesně tu jiskru, díky které ve mně emoce rezonovali ještě notnou chvíli po dočtení, a která může za výsledné plné hodnocení z mojí strany.


1984 patřilo vždy mezi klasiky, které jsem si chtěla přečíst. A konečně jsem se k ní dostala. Jsem ráda, že ji mám přečtenou, ale mezi mé nejoblíbenější klasiky se nejspíš nezařadí, bohužel. Přestože byla kniha celkem krátká a člověk nad ní může strávit jeden večer, a mně osobně se to četlo dobře, takže jsem ji podobný čas věnovala, tak první třetina pro mě byla trochu vleklá a nevtáhla mě do děje. Naopak poslední část byla dechberoucí, šokující, drsná a ukázala nám tvrdou tvář komunistického režimu, který ale přišel až několik let poté, co kniha byla skutečně napsaná. To je věc, která nás nutí se nad tímto zamyslet. Ve výsledku ve mně ale pořád zůstává pocit, že jsem čekala větší šok, který mě při čtení prostě minul, a to mě mrzí, ale co se dá dělat. Trochu si myslím, že je to možná způsobený délkou knihy, kdy nemám tolik prostoru se vcítit do příběhu, postav a situace. Protože jsou současné knihy s podobnou tematikou, které mě uměly rozložit.


Závěrečný díl smrtky jsem celkem odkládala, a to proto, že ta série je tak skvělá, že jsem ji nechtěla dočíst. Letos jsme se na ni vrhli spolu s Ivkou, a teď už se může řadit mezi ty dočtené.
Pokud porovnám knihu s ostatními díly, tak byla o něco pomalejší a vleklejší. Pamatuju si, že tu každý říkal, že se hodí dát re-reading předchozích dílů, což jsem neudělala, ale myslím si, že by to ani moc nepomohlo. První půlka se totiž soustředí tak nějak na celkovou situaci světa po události, která se stane na konci dvojky. Člověk má trochu pocit, jak kdyby začínal číst sérii novou. Jak kdyby bylo všechno nový, a díky tomu je to právě i pomalejší. Druhá polovina začíná být plná akce se s námi známými postavami, ale i s těmi, se kterými jsme se teprve před chvílí seznámili. Nabírá to otáčky, zvraty, šokuje, překvapuje a tak nějak všechno, co Neal prostě umí. Nečekala jsem, jakým směrem se to stočí. Pořád to mělo hloubku a prostory pro zamyšlení. Pořád to rozebírá společnost, a pořád je to zatraceně dobrý. Jen v porovnání se zbytkem sérii asi nejslabší článek, rozhodně ne ale špatnej! A pořád si stojím za tím, že tahle série rozhodně stojí za přečtení!


Hrozně jsem se těšila, až tahle kniha vyjde česky. A to už jenom proto, že ji dlouho předtím vychvalovala tyrkysoveknihy. To prostě muselo být dobrý, a taky že bylo.
Ze začátku mi čtení hodně moc asociovalo Hunger games, a já doufala, že se to utne, protože mít tak moc podobnou knížku nikdo nechce. Ale ono to přesně akorát přestalo, a pak už se rozvíjel vlastní příběh, který byl dostatečně svůj, mega temnej, plnej dobrých myšlenek a doplněný o teenagery, kteří si myslí, že vědí co chtějí, ale vlastně nevědí vůbec nic. Magie a její systém byl perfektní, dark a propracovaný. Jednotlivé linky postav byly poutavé, s neočekávanými zápletkami a hlavně s tím faktorem té teenagerské hlouposti, která tomu dodávala důvěryhodnost. Mezi postavami jsem si nenašla žádné oblíbence, většinou se mi emoce dost střídaly podle toho, co se tam stalo. Různé situace nám ukazují, jak moc dokáže prostředí ovlivnit chování lidí, a s čím vším se oni musí poprat.
Tuhle duologii rozhodně doporučuju, pokud máte rádi magii v knihách a námět podobný Hunger games.


Jsem ráda, že jsem po knize sáhla. Mám v tuto chvíli celkem i chuť na podobné oddechověji laděné knihy, takže mi čtení sedlo jak zadek na hrnec. Dystopické scénáře v knihách žeru, takže i díky tomu jsem po knize sáhla. A hrozně mě překvapilo, že může existovat kniha plná všemožných emocí, a že se do takové situace dá nacpat tolik humoru, kterému jsem se často opravdu smála. Stejně jako právě ten oddechový vibe, který se střídá s dobrými myšlenkami, strachem a popisem po pandemické situace. Pár částí mě nutilo se zamyslet nad tím, jak se vlastně lidé v krizových situacích chovají nebo jsou schopní se chovat. Co nás strach donutí dělat, jak nás to ovlivňuje v každodenním životě. Hlavní hrdiny jsem si oblíbila vcelku brzo, dokázala jsem se do nich vcítit a hlavně měli vývoj! Četlo se to strašně skvěle, a rychle. V některých chvílích byl děj trochu useklý a posunutý, ale nijak to pro mě nerušilo dojem (možná naopak lépe, než dalších x vycpávkových stran o tom, jak zase někam jdou a jdou). Toho chození jsem se totiž bála, protože když to nemá akci, zápletky a nic se neděje, kromě toho, že postavy někam jdou, tak mě to nebaví a nudí. Děj do sebe ve výsledku dobře zapadával, když se střídaly postavy v roli vypravěče, a doplňovaly informace z druhého úhlu pohledu. Jediné, co mi trošku drhlo, byly ty předpřipravené zápletky založené na zatracené náhodě, která se samozřejmě vždycky povedla tak, aby se tam přesně něco stalo. Aneb momenty, kdy já okamžitě protočila oči se slovy: no jasně, že se muselo stát tohle že jo.


Závěrečný díl série, která mě neskutečně překvapila. A ani třetí díl neudělal ostudu. Po nějaké době je to za mě série, která se v žádné části neunaví, nezakolísá a je ve svém young adult rybníku, který už je dost zaplněný, originální a poutavá.
Ve třetím díle se rozvíjí zápletka, která by klidně vystačila na celou sérii a celou dobu jsem při čtení uvažovala, jestli se to dá nacpat do jedné knihy. No dá, a způsobilo to určitě to, že se opět nenudíme. Na druhou stranu se všechno dělo tak rychle, že si to nestihlo moc lehnout, a budilo to dojem jako kdyby to bylo vlastně úplně easy.
Mě ale většinu času stejně nejvíc zajímal vývoj vztahů a postav, protože po tom, kde nás nechal druhý dííl?? To bylo to, co mě zajímalo nejvíc. Emoční houpačka se opět konala, a s koncem jsem vlastně spokojená. Obávala jsem se toho, že už tam nebude žádný překvapení, a pochopila jsem k čemu to vede, a ono houby! Tam se stalo ještě tolik nečekaných zvratů, to jsem mrkala teda!


Kniha s nádhernou obálkou, která má i velmi, velmi slušný vnitřek.
Celkové prostředí na mě dýchá dojmem, jak kdybych byla v nějakém městečku v Itálii, mísí se to s dobře napsanými popisy, které nenudí, a naopak tomu dodává tu atmosféru. Nejvíce to lze sledovat u jídla, pití, kdy všechno tohle je doplněné o charakteristické citrony!
Hlavní hrdinka není typická, a to tím, že ne že by ji něco také jednou nešlo, a nebyla dokonalá, jak to tak často bývá, ale téhle nejde asi vůbec nic. Je to takové střívko, kterému fandíte, aby už se ta smůla prolomila, protože na ní závisí celý ostrov.
Víc mě ale bavilo to, co probíhalo mezi ní a Dantem, který se do příběhu zaplétá. Oba jsou zábavní, a jejich špičkování obzvláštňuje magický svět, při kterém se všichni chystají na apokalypsu, víra do plánů hází vidle, a nic nejde tak, jak by každý chtěl. Je to vlastně takový mix selekce, neřádů a například souhvězdí osudu.
Jediný problém, se který jsem se při čtení potkávala, byla jak kdyby vzduchová bublina. Pocit, kdy čtete, ale část informací se k vám pořádně nedostává, a místo toho na to koukáte svrchu a je to lehce podivný. Pár mezer to má, ale já doufám, že ty se ve dvojce zaplní, a zacvakne to smysluplně do sebe.


Knížka mě zaujala svým tématem plánováním svatby. A ono tam toho plánování bylo minimum, což ale ničemu nevadilo, protože i přesto to byla perfektní vtipná rom-kom oddechovka.
Toto je vlastně oje první setkání s romantickými komediemi, a za mě trefa do černého, protože mám chuť v tomto žánru s radostí pokračovat. Možná, že tomu napomáhá i období, kdy radši sahám po oddechovkách na odpočinutí, a strašně ráda se u knih zasměju.
Tady u této se budete totiž smát od začátku do konce, Delila je sarkastická postava, která kam přijde, tam nezůstane nit suchá. Vyhledává drama, kterým si nejspíš kompenzuje nepovedené dětství, ale svými vtípky naprosto válí.
A to není jediné, o čem kniha je. Máme tu sesterský vztah, který absolutně nefunguje, staré křivdy a nepochopení, a jeden vznikající queer románek mezi postavami, které od začátku vědí, že každá z nich žije úplně jiný život. A to přece nemůže fungovat nebo?
Celou dobu samozřejmě víme o koho jde, protože se nám střídají vypravěči v podobě těchto hlavních hrdinek.


Já asi chápu, že tahle kniha měla být jiná, než ostatní, což taky rozhodně je. Chápu, že nám třeba má ukázat, jak vypadá toxický vztah, pokud tu můžeme mluvit o nějakém EXISTUJÍCÍM vztahu.
Do této knížky jsem šla s tím, že vím, že to má špatné hodnocení, špatné recenze. Ale potřebovala jsem něco oddechového, a tuto už jsem stejně měla doma. Má to přece jenom 300 stran, to je v pohodě, i kdyby to bylo špatný.
HAHAHAHA, naletěla jsem stejně jako, když jsem sahala po Starci a moři. Těchto 300 stran bylo NEKONEČNÝCH, a já měla spíš pocit, že čtu nějaký maraton. Pocity, které jsem měla po dočtení? Úleva, že to mám za sebou. Úvaha, jak se toho co nejdřív zbavím. Frustrace nad tím ztraceným časem.
Nerada něco takového o knížkách říkám, ale u téhle naprosto a absolutně nechápu, jak to vlastně mohlo vyjít, a ještě pod nakladatelstvím jako je CooBoo (tedy Albatros).
Děj je stokrát recyklovaný jeden a ten samý vzorec, hlavní hrdinka škemrá po své tajné lásce lístky zadara, jdou po představení na pivo, ona je zklamaná a nešťastná z toho, jak se k ní chová, a jedeme zase od začátku. Pořád a pořád dokola. Proboha to je tak zatraceně nudný ještě dřív než dojdete do třetiny knihy!
Ona si hrozně domýšlí situace, kdyby radši zapla mozek někde jinde a nechovala se jako totální nána, která si myslí jedno, a dělá úplně něco jinýho. Nad myšlenkovými pochody a chováním hlavní hrdinky mi zůstával rozum stát. A víte, co je nejlepší? Že jí ani NENÍ 14! :D Je to zatraceně dospělá ženská.
On je debílek, který si myslí, že se z něj každá poDoma má přítelkyni, ale stejně se chová tak, že dává náznaky jiným, protože je to hovado, kterému se líbí pozornost! Následně si hraje na mrtvýho brouka, protože už nemá dostatečný koule na to říct NE!
Do toho tu máme tisíc plochých postav, které se objevují a zase rychle mizí, tlačenku v podobě humoru, která je tak přetažená, až je z toho trapná kejda (pardon, ale prostě ne), úplná absence emocí, a vyjadřování totálního dlaždičouna (až vám z toho bude blivno, jak je tam mluveno třeba o sexu).
Tohle bylo finále mistrovství vesmíru blbý a blbější.
A co mě na tom děsí úplně nejvíc je to, že by tohle autorka mohla reálně zažít


Poslední a závěrečný díl mé milované série, Jiskra v popelu. Nemohla jsem se dočkat, až se k tomu dostanu. A dostala jsem to, co jsem chtěla, návrat do mého oblíbeného světa, ke známým postavám.
V porovnání s předchozími díly, je tenhle asi nejslabší z nich (ale není nijak špatný). Díky čemu? Díky tomu, že se tu děj tak docela vlekl! Já bych čekala, že se bude práskat akce za akcí, že se bude strategicky plánovat, jak dosáhnout vysněného cíle. Ale ono to bylo o pár akcičkách Heleny, a potom se celou knihu čekalo na závěr, kde to teprve kompletně vypuklo.
A do toho jsme čekali, až si hlavní hrdinové přestanou hrát na zarytý brzdy, a přiznají si to, co celou dobu nechtějí, a myslí si, jak to zvládnou samotní každý zvlášť. Štěstím bylo, že to mělo ty emoce, který s náma cloumaly, a že to drželo napětí.
Přes to všechno se to mně četlo skvěle, a ukončení série jsem si nostalgicky užila.


Jak dlouho jsem tuhle knihu odkládala zatímco mi ležela doma? Přitom je to zase super příběh, který má dostatečnou sílu i po těch pár letech co je venku.
Začátek byl trochu zmatečný hlavně v části, kterou vyprávěla Sadie, protože jsem nestíhala vnímat ty skoky v ději. Po nějaké době už jsem byla ale jen napjatá, jak to bude pokračovat, a jaký další šok přijde. To doplňuje druhá linka, která je v podobě podcastu vyšetřovatele. Přepsaný podcast byl zajímavým zpestřením, a do příběhu přinesl spoustu dalších postav figurujících v případu.
Sadie je postava, která to nemá jednoduché. Všechno v jejím životě je špatně, a nemá zrovna situaci, ve které by měly spokojeně vyrůstat dvě děti. Když zmizí její sestra, tak ví něco víc než my...a pomalounku, postupně nám to odkrývá. Chová se jak kdyby neměla pud sebezáchovy, klidně si ublíží přitom, co se snaží najít svoji sestru.
Příběh nakousne důležitá témata, o kterých by se mělo mluvit - zneužívání dětí, pohřešování holek, drogová a alkoholová závislost. Pokud na tohle máte žaludek, přečtěte si to!


Bez šance je zatím stále moje nejoblíbenější série od Neala Shustermana, proto jsem měla neskutečnou radost, když to po několika letech klaplo a začaly se vydávat i další díly. Hlavně jsem byla zvědavá, kam se bude příběh dále ubírat, protože první díl končil celkem uzavřeně.
Bez citu mě nezklamalo, vrátila jsem se do skvěle vystaveného dystopického světa. To je něco, v čem je za mě tento autor prostě král. Sledujeme, kam se dostávají naše známé postavy, zároveň se setkáváme s novými, které mají zase trochu jiné příběhy. To je něco, co na jeho knihách žeru. Nejenže vystaví svět, který nás šokuje, a který má podtext toho, že tohle by se reálně jednou mohlo stát, zároveň na něj ale nastavuje spoustu různých příběhů, které nesou jinačí myšlenku.
Zároveň tu je vidět psychologie lidí zaměřená na jejich chování v různých skupinách. Není to tak easy, že se posbírají lidi, co chtějí přežít, protože to díky charakterům není jen o tom ty lidi spojit, a máme vyhráno.
Konec byl drsnej, smutnej, šokující, dechberoucí a já nevím co všechno ještě. Ani jsem tohle vlastně moc nečekala. Takový konec bych normálně viděla zase u závěru celé série, takže už jen proto byla takhle kniha zase skvělá. Možná z poloviny o něco pomalejší a utahanější, ale pořád skvělá.
