vandalindakova
komentáře u knih

Fantasticky napsaná young adult contemporary z pera české autorky. Na to, že je to první vydaná kniha, tak opravdu klobouk dolů.
Knížka má už jen nádherné zpracování se zdobenými stránkami. Příběh se čte skvěle, děj odsýpá a hlavně mě celou dobu zajímalo, co se vlastně stalo, a jestli v tom ději hraje roli něco víc. Knížku jsem slupla asi za dva dny.
Děj je vyprávěn z pohledu minulosti a přítomnosti, a my sledujeme hlavní hrdinku, které se něco stalo, hodně ji to ovlivnilo, a postupně máme zjišťovat, co to vlastně bylo. Největší mindfuck pro mě bylo to, že jsem si reálně myslela, že si za část problému může sama, a ono vůbec! Aneb jak málo stačí, když narazíte na hajzly. A následně to dorazil ještě jeden šok, který tam vlastně čtenář ani vůbec nečeká. V tu chvíli se to teprve pořádně spojí, a dostane to ten rozměr, kdy člověk fakt chápe hlavní hrdinku a její problémy. (Často se mi u takových contemporary stane, že bych spíš tu hrdinku propleskla, aby ji došlo jak se chová, a že to úplně není problém všech okolo, TAK TADY FAKT NE!).
Nese to důležité poselství, podle mě jak pro teenagery, kteří se mohou s něčím podobným potýkat, tak ale i pro samotné rodiče, kteří mohou danou situaci vidět jinak, než doopravdy je, a to proto že do toho pořádně nevidí.
Kniha mi byla poskytnuta na spolupráci od nakladatelství Ya čtu.


Já jsem si čtení užila, jakože faakt. Kruťáka jsem sežrala, a tohle není o nic horší! Je to tedy napsáno jiným stylem, ale stejně jako se mi líbil Devátý spolek nebo Crescent City nebo Choosen ones, i tak bylo super toto. Styl dark fantasy mi očividně sedí, a když je to od oblíbených autorek, tak je to pro mě must read. Zápletka měla za mě hlavu a patu, a kombinace detektivních, mystery a fantasy prvků se špetkou romantiky fungovala velmi dobře. Nedokázala jsem se od toho odtrhnout, Holly Black píše hrozně čtivě. Postavy za mě velký dobrý, všechny měly dostatečný základ na to, aby jsme si je mohli představit a oblíbit. K tomu pomáhaly střípky z minulosti, které prokládaly klasické kapitoly z přítomného dění. Kniha obsahuje spoustu skvělých myšlenek, a to že si jich dost často ani nevšímám. Tak tady mě praštily do očí prakticky okamžitě. Stejně tak to obsahuje humor, v některých částech. Nebudete se smát celou knihu, ale když už, tak už. Dobře promyšlený byl ten magický systém skrz stíny, který tam je taky dost vysvětlený. Příběh se zlehka opírá o vrstvu lidí, kteří se pohybují po barech, party, lovení stínu nebo jiný krádeže. Romantická linka je tam velmi slabá, ale přesto wow. To že ne vždy je všechno dokonalý a vyjde to automaticky s prvním pohledem, tu je zpracováno fakt skvěle.


Hned na začátek začnu jedním doporučením. Pokud se chystáte tuto knihu číst, tak nejlépe vynechejte anotaci a žánrové zařazení.
Krásná obálka nám totiž slibuje thriller, a tohle za mě thriller nevidělo ani z rychlíku. Moje očekávání se díky tomu změnilo v celkem dost značné zklamání.
Oceňuji nakousnutou tematiku sociálních sítí a celkově technologií, a rozebírání řešení, jestli je to lepší bez nich nebo s. Příběh byl naštěstí napsaný čtivým způsobem.
Tu ale moje chvála končí. Celý je to vlastně o tom, že hlavní hrdinka je s prominutím až přecitlivělá (já jako čtenář fantasy jsem prostě zvyklá na lovy atd., sorry not sorry). Nejprve ji nepřijde vůbec nic divný, i to že její spolužáci z ničeho nic otočí z nuly na sto, a pak zas vidí všechno ve všem. V rámci děje vymyslí nějaký plán, který byl ve výsledku vlastně úplně k ničemu, protože tam nic není dotažené.
Největším překvapením pro mě ale bylo to, že ta kniha není o napětí, přežití nějakého lovu z pohledu oběti, boj o život, ale je to vlastně o luxusních večeřích, šatech a pubertálních problémcích. Tahle kniha nabízí tak neskutečně obrovský potenciáál! A když už můžeme mít nějakou napínavou scénu, tak je odseknutá tak, že to napínavé sem nedáme, a dáme sem až celkem nudnej závěr. Jasně že to těm postavám pak nebudu věřit! A to je můj největší problém, já jsem mnohem víc věřila těm ,,záporákům”, protože celý problém neměl vůbec žádné základy a budil dojem toho, že si to postavy vymyslely. Pokud tohle není napsáno cíleně, tak je to problém.
Rušivě na mě působilo taky milion zmínek na různé filmy, které hlavní hrdinka přirovnávala k ději. Za prvé jsem většinu neznala, takže jsem nevěděla, která bije. A za druhé jestli se v některých filmech opravdu stalo to, co popisovala, tak díky za spoilery no :D


Začátek příběhu (cca 100 stánek) bylo pomalejších, rozjezdových. Objevilo se tu mnoho postav, a jejich začlenění do světa vytvořeného v knize. Mám ráda, když postavy nejsou ploché, ale tu u thrillerů už jsem na konci této části chtěla rozjet nějakou akci, pořádnou zápletku.
Jak kdyby mi autor předem četl myšlenky, tak se tak i stalo. Chytlo to otáčky, a už se to nezastavilo, dokud jsem neotočila poslední stránku. A co je důležité, tak že mě to nepustilo.
Životy hlavních postav vám způsobí depku, protože u všech je prakticky všechno špatně. Ale jakože fakt všechno. Odhadla jsem linku vraha, ale do poslední chvíle jsem nečekala, o koho přesně se jedná. Stejně jako tu bylo pár překvapivých zvratů, i pár takových, které jsem pochopila za chodu.
Co ale musím vyzdvihnout je provedení hlavní zápletky, ve které se objevuje něco, co souvisí s mým oborem. A toho se vždycky bojím, protože jak to člověk napíše teoretický špatně, tak mi to vždycky umí zkazit dojem z celé knihy. Ale tady to sice mělo nepřesnosti, protože v praxi se využívá něco jiného, ale reálně pro zasazení do příběhu, kde si postavy musí poradit s tím, co mají, to bylo hodně nápaditý a vlastně dost hustý, a dávalo to smysl. Takže tohle fakt cením!


No tak já nevím! Po na prosto famózním druhém dílu, který mě velmi příjemně překvapil, přišla celkem vlažnější sprcha.
Čekala jsem totiž, že se i tady bude něco dít. Jenže všechno důležitý už se stalo v prvních dvou dílech. Takže co nám na tuhle knihu zbývá? Boj v mysli hlavní hrdinky. Ale to není ten důvod, proč by se mi kniha neměla líbit. Co teda pro mě bylo špatně?
V minulosti jsem strašně ráda sledovala vývoj postavy, jak jí dochází spoustu věcí, dělá vlastní rozhodnutí, formuje svůj charakter. Který se tady najednou vytrácel. Najednou tu byl Ochieng, který věřím, že to za celou dobu nikdy nemyslel špatně, ale tím stylem jakým to bylo napsaný… tlačil naší hrdinku do jeho rozhodnutí, ať už pasivně nebo jakkoliv. A ona přesto, že měla nějaký názor na něco, tak stejně za chvíli bylo po jeho, protože jí to dobře podal.
Nějaký děj jsme měli prakticky zmáčknutej až na konci, a vyústilo nám to v otevřený konec!


Pokud se chcete ponořit do tajemného, děsivého lesa plného magie, ze které vám bude přejíždět mráz po zádech, tak vzhůru do této knihy.
Naprosto jsem si zamilovala styl psaní autorky, která umí popisovat prostředí, události tak, že máte fakt pocit, že tam v tu chvíli jste a dýchá na vás ta atmosféra. Protože číst o lese mě bavilo nejvíc. Stejně tak o Redarys a vlkovi, kteří mezi sebou měli dost vtipných momentů, ale i těch dalších. Budování vztahů mezi postavami za mě bylo skvěle načasované, reálné a pro mě perfektní.
Z druhé stránky tu máme Nei, která se snaží prolomit prokletí a zachránit svou sestru, ať už ji to má stát cokoliv. Vůbec se neohlíží na to, jaké to může mít následky, a jde si za svým. Čehož nám využívá tamní církev, a krásně nám to podává obrázek o tom, kam její fanatický vliv může zajít.
Stránky jsem doslova hltala, a nemůžu se dočkat pokračování.


Tři roky jsem tuhle knížku odkládala! Každý podzim jsem si ji vytáhla, že to bude ten podzim, kdy to přečtu, a nakonec to bylo až letos. A zas bych se za to bacila do hlavy, protože tenhle příběh byl fakt super!
Přesně jsem věděla, proč to chci číst o podzimu, mělo to totiž přesně ten správný temný vibe. Příběh se nám odehrává u moře, ale člověk při čtení necítí takový to letní hřejivý na pláži, naopak jsem celou dobu viděla temné rozbouřené moře, kdy se vlny v sychravém počasí děsivě rozbíjí o útesy! K tomu si přidejte zápletku s tajemnými úmrtími, a budete mít husí kůži!
Jsem ráda, že se jedná o retelling na zase jinou pohádku, a ještě na příběh od bratří Grimmů! Tak ještě aby to nebylo tajemné a tak dále že jo!
Co bylo ale naprosto geniální, byla zápletka, kdy jak hlavní hrdinka, tak ani já jako čtenář, jsem nevěděla, jestli se něco opravdu děje, nebo je to vše přeludem v hlavě a vám začíná solidně hrabat. Tenhle psychologický moment, wow prostě. Nemohla jsem se odtrhnout!
Plný počet nedávám asi jen proto, že to vše mělo spojitost s Božstvem, což už mi přišlo takový lehce překombinovaný, což je ale pouze můj subjektivní pocit.


Tohle do série podle mě sedlo jak zadek na hrnec. Krátká knížka, která nám konečně ukazuje nejen válku, ale taky co se děje po ní, a to hlavně v hlavách postav, s čím se musí vyrovnávat. A pokud má čtenář pocit, že je to už velká depka, tak přijde atmosféra ,,Vánoc” v podobě jejich slavností slunovratu.
Nechybí tu emoce, jak negativní, tak také ty pozitivní. Budu se opakovat, ale vztah Feyre s Rhysem je tu prostě top strop! A já tu dvojku prostě žeru za každého počasí! :D
Naopak mě točí Nesta. Jsem tedy rezervovaná a těším se na pokračování, které by nám mělo z Nesty dát mnohem víc, než doteď. A já jsem hrozně napjatá, co to s ní zatraceně je, že se chová jak trubka.
Dodalo mi to nový dech a chuť pokračovat dál, zase o špetku zamilovanější do některých charakterů.


Oddechový příběh plný rodinného drama, vztahů v jednom městečku a s lehkým nádechem magie. Čekala jsem spíše více fantasy zápletku, takže mě to vcelku překvapilo. Příběh je vyprávěn čtivým způsobem, četlo se to příjemně. Mělo to poutavé pasáže, při kterých jsem se nemohla odtrhnout.
Ve výsledku je to pro mě taková směsice romantiky, detektivky až thrilleru a rodinného drama. Je to zajímavé spojení tolika žánrů dohromady, které dopadlo vcelku dobře.


Pro mě je Leigh Bardugo autobuy autor, takže já jsem z další její knížky doplňující její grishaverse svět totálně nadšená. A rozhodně to (ne)ovlivňuje to naprosto famózní zpracování, které její knížky umí mít. Jak způsobem vedení děje (dějů), tak tou grafikou je to za mě druhá Trnitá řeč. Něco, co do své knihovničky na milion procent potřebuju! Miluju všechny ilustrace, na kterých jsou znázornění svatí, miluju zlaté zdobení každé stránky a celkově miluju tu magicko mysteriózní až pochmurnou atmosféru, která je nacpaná v celé knize. Líbí se mi ty krátké příběhy, a díky tomu si troufám říct, že to může zastoupit v předčítání kde jaké pohádky. Je to sice drsnější, protože víc jak polovina příběhů končí docela drasticky, ale oceňuji to, jak to poukazuje, že se člověk může snažit všelijak, a lidé přesto umí být a jsou nevděční. Za mě mnohem lepší, než že všichni svatí jen tak odpluli na růžového obláčku plném třpytek. Mám ráda, když mají autoři ,,koule" na to psát smutné, drsné konce, které kolikrát předají víc než ,,a žili šťastně až do smrti". Tahle kniha je pro mě další klenot.


Obrovské překvapení už jenom protože druhé díly dost často umí být vycpávkové, nudné a o ničem. Tento se k tomu rozhodně neblíží.
Ani chvilku mě to nenudilo, naopak jsem se nemohla vůbec odtrhnout.
Část knížky nám hlavní hrdinka cestuje, a to cestování tam je naštěstí přesně akorát, ani příliš krátké, ani extrémně zdlouhavé.
Co je tam naprosto fantasticky popsané, je vývoj hlavní hrdinky. Boží, jak sledujeme, jak pomalu objevuje věci, které nezná, a hlavně jak si to po krůčcích srovnává v hlavě! Naprosto geniální.
Chvíli jsem větřila LGBT linku, bohužel to byl planý poplach, ale na druhou stranu, další bod za to, že se nám naše hrdinka neúplná hloupě na prvního člověka, kterého viděla.
Překvapilo mě, kolik se toho dá vměstnat do relativně malého prostoru, aby to bylo dostatečné fantasy s dostatečně vybudovaným světem i charaktery postav.
Tohle je po hooodně dlouhé době série, kterou chci mít delší než třídílnou!


Druhý díl mě zanechal v takovém napětí, že jsem okamžitě chtěla sáhnout po dalším díle. Jenže když už jsem to udělala, tak mě to zase brzo omrzelo. Celkem zábavných bylo třeba tak prvních 150 stran, a pak to padlo dolů a stálo na místě. Přišlo moje neoblíbené fňukání postav (Nesto a Elain, koukám přímo na vás). A až když začalo jít do tuhého, tak se to zase rozjelo. Děkujeme hlavnímu záporákovi, že nám svými činy zase rozjel příběh a posledních 200 stran bylo zase . Jenže když má člověk knihu o 700 stranách, tak prostě nechce mít půlku nudnou. Něco nás u toho musí udržet, pokud to nechceme číst půl roku po částech (jako já zase).
Maasová má štěstí, že umí psát dvě věci fakt dobře. Postavy jako takové, a romantické linky/vztahy. Nebýt tu Feyre s Rhysandem, a jejich přátelé, tak nevím jak by to dopadlo. I když je tahle série pro mě jako na houpačce, tak mi ty postavy stejně přirostly k srdci, a já potřebuju o nich číst dál a dál.
3,5 ⭐️


Mě tahle kniha naprosto odrovnala, nejlepší doplňkový příběh co jsem kdy četla a jedna z nejlepších knih roku, s přehledem. První příběh pro mě byl zajímavý tím, že zjistím, co vlastně předcházelo charakterům hlavních hrdinek a jejich postojům. Trochu jsem se toho bála, protože dost často tyhle doplňky nemají to, co bych od nich čekala. I tady jsem dostala něco jiného, než jsem čekala. A to obří dávku emočně nadupaných situací. Přesně mi je jasný, jak toho autorka docílila. Nebojí se psát. Nepíše s citem, nepíše "tak trochu záporáky", nepíše opatrně…Ona to prostě naservíruje všechno, ať je to sebedrsnější, ať je to sebevětší blbec s hnusným charakterem. A já to četla s totální frustrací, protože se proti tomu nedalo nic dělat. Byla jsem divákem drsných, dechberoucích a emočně vypjatých momentů, které se prostě nějak staly. U Blake nečekejte Happy end, u Blake očekávejte emoční krizi. Protože tak moc ždímající to je. A v tom druhém příběhu se tohle projevilo nejvíc. Člověku se chce zvracet z těch pokřivených charakterů, které ovládly celý příběh. Ale to je přesně to, co tuhle knihu udělalo originální a naprosto skvělou. Proč máme dostávat jenom šťastné příběhy, které si třeba za pár měsíců už ani nebudeme pamatovat? Autorka mi předvedla, že dokáže napsat něco ještě lepšího, než dosud předvedla. A já smekám.


Tohle je zřejmě první kniha, která mě ničí a baví zároveň. Jak je to možný? Tak já začnu nejdřív tím pozitivním.
Tím je samotný děj příběhu, který odsýpá a baví. K tomu se nám stále pomalu otvírá svět Lovců stínů, nadpřirozené bytosti a jejich místo, hierarchie, celkový systém tohoto fantasy světa. V tomhle směru je to fakt dobře vymyšlené, a díky tomu taky v sérii chci pokračovat dál (a taky v naději, že to bude čím dál lepší).
Co je ale průser je každý okamžik, kdy jakákoliv postava otevře pusu a mluví. Přímá řeč a dialogy jsou tu naprosto, ale naprosto katastrofální. Otřepaný pubertální hlášky tu používá doslova každej. Nehledě na to, že se tu asi hraje pomyslná soutěž v kategoriích: 1. Setřu tě nejvíc (a je jedno, jestli jsi nepřítel nebo kamarád), a 2. Budu mít ten nejpitomější dotaz nejlépe ve chvíli, kdy mě odpověď na něj sama fackuje do tváře.
Druhá věc, která mi tu drásá nervíky, je to jak nikdo nepracuje s novými poznatky. A nejvíc to odnáší Clary (a tím ji nebráním, protože ona sama to má těžce na salámu).
Snažím se brát v potaz, že je to už starší série, která je vhodná asi hlavně pro puberťáky, ale třeba v takovým HP takhle praštěný obraty a hlody nenajdete. Snad nám postavy dospějí…


Vězenkyně koruny je první díl nové fantasy série, který neobsahuje mnoho akce, ale i přesto si umí plně získat čtenářovu pozornost. Celá kniha je o tom připravit si půdu na pokračování, ale i tak to nenudí. Je tam totiž pěkně a tak akorát detailně vykresleno prostředí, ve kterém se zápletka odehrává, a celkově popsána situace, která v tomto fantasy světě panuje. Vidíme, jaké postavení tu zastávají muži x ženy, jak to chodí ve vyšších až nejvyšších vrstvách.
Během příběhu sledujeme hlavní hrdinku vyrůstající zavřená v Seragliu, kde se chystá na chvíli, kdy ji bude vybrán manžel. Učí se hlavně věci, které se ji hodí do manželství. Naopak ji nikdo nenaučí pro nás základní dovednosti, mezi které patří: čtení, psaní, počítání, základní znalosti. Jena neví ani to, jak vypadá slon, a tak se těší na budoucí život, protože si myslí, že trochu to okolí pozná.
Jenže nečeká, že její nastávající je starý tyran, který utýral již několik svých předchozích žen. V tuto chvíli se nám začne rozjíždět i nějaká ta akce, která nás navnazuje na slibné pokračování, na které jsem tedy upřímně dosti zvědavá.


Druhý díl Dvorů už byl mnohonásobně lepší, zábavnější a poutavější než díl první. Přesně tak, jak mi spousta lidí říkala. Ani nešlo poznat, že je to dvakrát tak delší.
Příběh hezky odsýpal, plynul a od té chvíle, co tam byl Rhys mě to opravdu bavilo. Po první části jsem pochopila, proč všichni nemají rádi Tamlina, a samozřejmě se přidávám mezi ně, protože wtf, to co udělal?
Co bych vypíchla úplně nejvíc, je budování vztahu mezi Feyre a Rhysem, protože to nemělo chybu. Nebylo to ani uspěchané, ani natahované, ani jednoduché a ani překombinované. A bylo to to, co jsem na téhle knize hltala nejvíc. A hlavně to dávalo smysl.
Oblíbila jsem si i další vedlejší postavy, které tu potkáváme. A ten konec? Měla jsem chuť pokračovat hned dál, protože to bylo celkem nečekané a ještě to skončilo otevřeně.
Celkově jsem z tohoto dílu hodně spokojená, a v této knize jsem si užila již můj oblíbený styl psaní této autorky.


Pro mě oddechový příběh z reálného života, který nám ukazuje, co se může stát, a jak se s tím lidé vyrovnávají. Má to spíš takový pochmurnější vibes, než naopak, ale zároveň je to napsané velmi čtivým stylem, který otáčí stránky jako nic.
Prolíná se tam linka z minulosti, kdy byla Tara čtrnáctiletá a žila se svou matkou, s linkou přítomnou, kdy Tara už má svůj život, syna. V tu chvíli se příběh strhává díky schránce, která se k ní dostane. To vše doplňují útržky dalších příběhů, které vypadají, že s hlavní zápletkou nesouvisí, ale nakonec to do sebe všechno zacvakne.
O něco víc mě asi bavila ta linka z přítomnosti, která mě ke konci uměla i překvapit.
Knihu mi k recenzi poskytlo nakladatelství Cosmopolis.


Já příběhy této autorky miluju, skvělé pro mě byly dva předchozí, takže i tento mě nezklamal a padl mi do noty. Autorka má svůj specifický styl, jakým píše, a podle kterého už ji poznám. Pokud je mám porovnat mezi sebou, tak tenhle je za mě z nich asi nejslabší, ale pořád je luxusní. Důvodem je pro mě ten konec, který byl na mě moc snadno vyřešený. Babičce ,která se promění během jedné noci z uschlé staré větve na uvědomnělou a milující, jsem to úplně neuvěřila. Jinak zase obdivuji to, že se to čte samo, že to baví a má to zajímavou zápletku. Příběh nijak nekolísá, prostě furt odsýpá stejně, stejně dobře. Líbí se mi také změna, že se tu mnohem více řeší budování vzniklého vztahu než pouhé navazování. Letní prostředí už k těmto knihám pro mě taky neodmyslitelně patří. I přesto, že postava Luckyho může být trochu klišoidní, tak jsem si ho oblíbila (takových týpků prostě není nikdy dost!). A vypíchnout musím i rodinné problémy, sice opět postaveno na nekomunikaci, jenže tahle autorka si to umí dobře napsat a obhájit. Takže, jo proč ne! No prostě, nemůžu se dočkat další její knihy!


Kniha se čte dobře a rychle, příběh mi odsýpal i přesto, že byl pomalejší a detailnější. Jelikož mám ráda obě autorčiny série, které u nás vyšly (Divergence a Čáry života), tak jsem si tuto také užila. Přesně jsem poznala autorčin styl psaní, který mi vyhovuje. Díky vmezeřeným článkům, rozhovorům to bylo živější, komplexnější. Ocenila jsem dost vývoj romantických linek, kdy v Divergenci to mělo dosti rušivý efekt minimálně u druhého dílu. Tady naopak to působilo reálně, nenásilně, ale i tak to umělo něco z těch emocí ze mě vyždímat. To, že je Mox Vyvovlený jsem si zvládla domyslet, přesto ale mi některé zvraty vyrazily dech (zhroucení obou světů díky smrti Temného atd.). Konec byl částečně dojemný, hlavně díky "zabití" armády nemrtvých, částečně překvapivý a trochu mi i nad tím rozum stál. Co mi přišlo ale dost vtipný, byla ta situace, kdy se jehla zabořila Sloane do paže a v klídečku si projela půlkou jejího těla do paže druhé (jakože to byl fakt wtf moment :D). Naopak jsem ocenila, jak to vše bylo celkem dost podrobně vysvětlené. Na začátku jsem se prostě začetla aniž bych věděla, proč že to vlastně čtu, a co mám čekat, že se stane. Sbírala jsem drobečky až jsem to začínala chápat víc a víc. V některých chvílích to mohlo trochu tahat za vlasy, ale z celkového příběhu mám pozitivní pocity. Bavilo mě sledovat vývoj Sloane jako postavy, romantiky to má za mě tak akorát.


Četla se mi příjemně, odsýpalo to a stránky ubývaly před očima. Některé pasáže mě přitahovaly více, konkrétně ty, ve kterých bylo více akce a napětí, než ty podlouhlejší a popisné. Přesto bylo zajímavé sledovat, jak se vyvíjí psychika jak hlavních postav, tak ostatních obyvatel okolo. Autorka má fajn styl psaní, kterým si mě získala už v sérii Tři temné koruny. Uměla mě u knihy udržet, a hlavně ze začátku jsem byla napjatá, co se za případem skrývá za tajemství. Postava Michaela mi byla sympatická, přišel mi na svůj věk rozumný, a zároveň přístupný jakýmkoliv možnostem. Výsledná zápletka nebyla přitažená za vlasy, a všechno to tam postupně zapadávalo na své místo. Bylo to dobře promyšlené (u thrillerů se často obávám, že to bude naopak). Bylo tam pár momentů, kdy jsem si říkala hlavně ať to není vytažené do extrému, a nebylo. Přesto mám pár připomínek. První je zahrnutí upírů. Ono to dávalo smysl, bylo mi jasný proč to tam je, a vymyšlené je to fakt dobře, ale já si už někde v první třetině říkala: teď za tím budou upíři a mě klepne! Bum, o pár stránek dál, a máme to tady. Druhým bylo občasné chování Marie, která si sice nejspíš prošla docela hrůznými věcmi, do kterých nevidíme ani na konci příběhu, ale někdy mi přišlo, že to přehání. Řvát ve vězení na určité lidi mi nepřijde jako dobrý tah. Některé situace se mi nečetly zrovna nejlíp, většinou když šlo o nějakou nechuťárničku, ale to neberu jako minus, to je čistě můj postoj k podobným situacím, které prostě já extra nezvládám. Ale zase jsem se nebála, což jsem normálně strašpytel, takže až tak děsivý to nebylo. Docela jsem byla překvapená tím, že na konci jsem zjistila, že se autorka inspirovala reálným případem, což je pro mě vždycky takové wow hlavně jak jde o podobné cringe události. A ve výsledku je to pro mě takový originálním způsobem napsaný zvláštně zajímavý thriller, jaký jsem asi ještě nikdy nečetla.
