vegetArien
komentáře u knih
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Kafka je pro mě jednoznačným vyvrcholením Murakamiho tvorby. Moderní pojetí oidipovské osudovosti, kterou HM obohacuje o paralelní světy, jež dávají "nejdrsnějšímu 15tiletému klukovi na světě" více prostoru, aby svému zdánlivě nezvratnému osudu čelil. Vnitřní proměna, kterou Kafka Tamura prochází a světy druhých, se kterými se během své pouti setkává, vytvářejí několik rovin (geniálně rozlišených i formálně a stylisticky), které se v románu proplétají a dohromady vytvářejí nezaměnitelný, lehce surreálný svět Murakamiho paralelních vesmírů, ve kerých - po vzoru velkých existencialistů - je úzkost a nejistota běžným průvodcem každodennosti vnitřího já.
Medvěd, který nebyl
Frank Tashlin
Ztráta důvěry v sama sebe, ve lehce kafkovském světě a ironický pohled na hierarchizovanou společnost, která věří, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou. Vzhledem k tomu, že tahle útlá knížečka poprvé vyšla rok po válce, myslím, že se dá s klidem říct, že Tashlin nebyl krátkozraký. Nejsem skalním příznivcem komiksů, ale Medvěd, který nebyl, je výtečně vystavěný, úsporný příběh, se spoustou detailů v obraze.
Autobus sebevrahů
Arto Paasilinna
Výborně vystavěný příběh, občas se trochu zadrhává, ale v rámci celku funguje. Dovedu si představit filmovou adaptaci, natočenou Akim Kaurismakim (a na scénáři by pomáhal Chuck Palahniuk).. Tohle trio bych chtěla zažít dohromady. :-)
Dívka se zlatými kalhotkami
Juan Marsé
"...alternativa úniku umělců a intelektuálů, kteří napomáhali totalitním režimům, anebo byli jejich součástí." Jakkoli se příběh odehrává v jiném geografické i politickém kontextu, řekla bych, že pro českého čtenáře jde o historickou zkušenost, kterou může s Luysem Forestem velmi dobře sdílet.
Sudetská pouť aneb Waldgang
Petr Mikšíček
Koncept spočívající na známém mottu "i cesta může být cíl" v návaznosti na váchalovskou a máchovskou romantickou tradici poutníka, který skrze krajinu objevuje sám sebe, je vždycky nosný. Mikšíček navíc zvolil krajinu příhraniční, která je po dlouhá léta předmětem diskusí a ve které se částečně zrcadlí jádro problematiky české identity. Přesto formální způsob a především silná tendence k patetickým úvahám a pseudometafyzickým závěrům, mi poněkud kazila výsledný dojem.
Nevyšlapanou cestou
M. Scott Peck
Dlouho jsem váhala mezi dvěma a třemi hvězdami, protože jakkoli je první polovina knihy obsahově zajímavá, po formální stránce srozumitelně napsaná a dobře vyargumentovaná (autor volí styl, který podtrhuje to, co říká), druhá polovina začíná být tendenční a závěr je vysloveně křesťanská agitka. Sice se mi nelíbí, jak autor manipuluje čtenáře do pozic, ve kterých ho chce mít, nicméně musím ocenit sofistikovanou formu a jazyk této manipulace. :-)
Po otřesech
Haruki Murakami
Vcelku souhlas s misssiccckou... Kdyby člověk dobře znal japonské reálie, kdyby si knihu mohl přečíst v originále, kdyby si vůbec dokázal představit rámec dvou katastrof, které ohraničují časoprostor všech povídek (kdyby to byl román nebo novela a ne povídky pro časopis) etc. etc. Takových "kdyby" je spoustu, ale přesto přese všechno je Po otřesech jedna z nejlepších povídkových knih, které jsem kdy četla.
Mapa a území
Michel Houellebecq
Musím smeknou před Houllebecqem, za jeho odvahu udělat sám ze sebe jednu z ústředníc postav svého vlastního románu.. :-)
Za soumraku
Michael Cunningham
„Co se s nimi stane, co se jim děje právě teď? Nejspíš nic zvláštního. Pochůzky a dřina v práci, pro toho chlapce škola, večer pro všechny televize. Nebo něco jiného. Kdo ví?" To je přesně ta síla téhle knihy, možná Cunninghama obecně. Je to příběh – výjimka z každodennosti – ale zároveň je to každodennost v celé své tíži a nahotě.
Jonathan Livingston Racek
Richard David Bach
Podobenství o hledání vnitřní svobody a smyslu jsem četla poprvé v patnácti, onehdá to pro mě bylo téměř zjevení a Bachovu knihu bych doporučila každému zmatenému puberťákovi. S odstupem času už to na mě tak silně nepůsobí, spíš naopak. Jonathanovo poselství mi přijde moc zřejmé, místy až banální. Adaptace Halla Bartletta je na tom podobně - subtilita a půvab hraničí s kýčem.
Vlastní životopis Alice B. Toklasové
Gertrude Stein
"Růže je růže je růže je růže." Gertruda Steinová se snaží navrátit slovům jejich obsah, který mnohým používáním zmatněl nebo se téměř vytratil. Téměř osmdesát let stará kniha znovu reviduje okoralé literární výrazy, které díky ní (a jazyku a interpunkci a kadenci a td.) chytají druhou mízu.
Hello, Ameriko!
J. G. Ballard (p)
Výborná, až skoro orwellovská utopie, a jakkoli stylově hraničí téměř se science-fiction, jako podobenství funguje skvěle. Amerika jako země snů, ikon a fantasmagorických obrazů, od kterých je potřeba abstrahovat, aby se člověk mohl podívat do budoucnosti. Charles Manson jako poslední prezident USA sídlící v Lav Vegas enmá chybu.
Leopardi Franze Kafky
Moacyr Scliar
Věnování: Všem Kafkovým skalním příznivcům Tracyho tygra.
Zase po dlouhé době objev v podobě náhodného zjevení se knihy v knihovně. Kombinace leopardů a Kafky mě donutila vytáhnout knihu z regálu, obal dokonal dílo a útlá novelka přibyla k ostatním svazkům, které jsem následující půl hodinu v narvané tramvaji, cestou domů, proklínala..
Jakeův problém
Kingsley Amis
Jake Richarson jako JIm Dixon po pětadvaceti letech, pořád stejně rozhněvaný, i když už ne mladý, muž. Jen je škoda, že jeho hněv se za ty roky nepřetransformoval do konstruktivnější emoce, že se pořád tak trochu topí v tom, co ho vlastně tak irituje a že nakonec úplně rezignuje.
Berlínská zeď a vnitroněmecká hranice 1961-89
Gordon L. Rottman
Berlínská zeď je typická military history kníka, a to není zrovna žánr jehož bych byla příznivcem. Nicméně pustila jsem se do ní ze studijních účelů a byla jsem příjemně překvapená poměrně slušným jazykem a stylistikou, což jsou věci, které se literatuře faktu z oblasti válek, zbraní a armády často nestávají. Další bod kniha získává (i když si nejsem úplně jistá, jestli to byl záměr) za opravdu vyčerpávající výčet všech možných zabezpečovacích zařízení po celé délce vnitroněmecké hranice (což pravděpodobně záměr byl), v němž je latentně přítomná obludnost nejen celého projektu železné opony, ale i doby studené války.
