vejik komentáře u knih
Chtěla jsem si přečíst něco lehkého, co by ve mně znovu probudilo mé bezstarostné náctileté já, které hltalo romantické knihy o upírech plnými doušky.
S chutí jsem sáhla i po dalších dílech, ale co se týče kvality, bohužel, série má dramaticky sestupnou tendenci. Škoda, první díl vypadal nadějně...
Příběh několika chlapců, kteří se musejí vyrovnat s mnohem horšími věcmi než jsou strasti dospívání. Autorovi se výborně podařilo vykreslit houstnoucí atmosféru v období Protektorátu. Od čtení jsem se dokázala jen těžko odtrhnout.
Přesto mám ke knize jednu výtku. Velice mě zklamal její konec, který mi připadá useknutý. Mile mě naopak překvapila přímka příběhu a reálných událostí, kde autor uvedl na pravou míru, co bylo pouhým výplodem jeho fantazie a co ne.
Přečetla jsem, ale nedovedu si představit, že by při čtení udrželo jakékoli dítě pozornost. Nudné, nezáživné, velmi „vtipné“. Vracet se ke knize určitě nebudu.
Nemůžu říct, že by se mi knížka nelíbila, ale možná je na mě až moc "filozofická"... Po Veronice pro mě byla tato knížka trošku zklamáním, trvalo mi podstatně déle, než jsem ji přečetla a nedokázala mě vtáhnout do děje tak jako jiné knihy od tohoto autora :) Každopádně, citáty kterými je kniha protkána jsou vynikající. Kdyby tak mohl každý z nás jít za svým snem... :)
Krásné dílo, opět typický Havlíček, satira, humor, a hlavně výstižné, jasné a srozumitelné.
Naposto souhlasím s komentářem od Andrejze: "Obdivuji ty, kteří dokáží žertovat, i když jim do smíchu vůbec není." Takový přístup vyžaduje opravdu silný charakter, jakým Havlíček bezesporu plýval. Má můj obdiv.
Některé básně se mi líbily méně, některé více. Nsouhlasím s odsuzováním knih jen proto, že patří do povinné četby, i v takových knihách se dají najít skvosty :) Nejvíce se mi líbily básně: Pocestný, Toman a lesní panna, Bohatýr Ilja Muromec.
Skvělá kniha, poprvé jsem ji četla ještě na základní škole. Smutný příběh o lásce během války, ani několikeré přečtení knihy nezabrání slzám, které během čtení pokaždé roním.
Kniha mě vůbec nenadchla, do čtení jsem se musela nutit. Kdybych ji odložila nedočtenou, o nic bych nepřišla.
Úžasná kniha! Poprvé přečtena před několika lety a stále se k ní ráda vracím. Snad na každé straně lze nalézt myšlenku nebo citát, který stojí za zapsání či zapamatování.
„Každý přijímá takovou lásku, jakou si podle svého názoru zaslouží.“
Trvalo mi, než jsem se do knihy začetla, ale potom jsem se od čtení nemohla vůbec odtrhnout. S každou další kapitolou jsem byla pohlcenější a pohlcenější, až jsem s nelibostí zjistila, že už jsem na konci. Strašně moc jsem chtěla, aby kniha ještě pokračovala.
Milosrdenství je mistrovsky napsaný poutavý příběh, který čtenáře nenechá klidným. Střídání vypravěčů nám připomíná, že nic není černobílé, na všechno je třeba se koukat z více úhlů pohledu.
Z hodin dějepisu si otroky představujeme především jako černochy-Afroameričany, ale v knize se dozvídáme, že v počátcích otroctví nebylo neobvyklé, aby se otrokem stal bílý muž nebo indián a že i muž černé pleti mohl být nadřazený muži bílému.
Wildeovy pohádky jsou jedním slovem DOKONALÉ.
Nesouhlasím s komentáři, že pohádky jsou smutné, a proto nejsou určeny pro děti. Jsou to pohádky psané životem, ve skutečném životě všichni nežijí šťastně až do smrti. Nemůžeme své děti přehnaně chránit před vším, co by je mohlo třeba jen rozesmutnit. Nad těmito pohádkami si taky pobrečím, a přesto už se těším, až je budu svým dětem jednou číst a až si o nich spolu budeme povídat. Přece byste své děti o tento literární skvost nepřipravili. ;)
Od Shakespeara jsem četla vždycky jen tragédie a komedie jsem tak nějak přehlížela, což byla zjevně chyba. Komedie "Mnoho povyku pro nic" se mi moc líbila, rozhodně mě nakopla k přečtení dalších komedií :)
Úžasná kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Paulo Coelho se pomalu stává jedním z mých nejoblíbenějších autorů... Jeho knihy jsou zajímavé, mají myšlenku a donutí člověka zamyslet se nejen nad svým životem, ale také nad spoustou témat, nad kterými obyčejně nepřemýšlíme. Stejně jako první kniha, kterou jsem od autora četla (Veronika se rozhodla zemřít), tak i tato kniha na mě zapůsobila a zanechalal ve mě silný dojem. Vžila jsem se do hlavní hrdinky a všechno jsem prožívala spolu s ní. V závěru knihy jsem byla velmi překvapená, nečekala jsem, že autor nechá hrdinku prožít si svůj happyend, možná by ke knížce seděl spíš "tragický" konec, ale na druhou stranu, proč ne... už tak je v životě tolik tragických konců, přejme Marii její (zasloužený) happyend :)
Skvělá knížka! Nastřídačku jsme si ji s přítelem předčítali "před spaním" a strašně jsme se u toho nasmáli :) rozhodně doporučuji přečíst, já ji četla dvakrát a určitě se k ní ještě někdy vrátím :)
Moc krásný příběh o milém a hodném učiteli :) takoví kdyby byli všichni naši učitelé, děti by se do školy těšili a měli by i radost z učení :)
Moc krásný, působivý příběh. Dovedu si představit zoufalství matky, která ve strachu z vojny vydává svého syna za dívku...
Krásně čtivé, napsané jednoduchým jazykem :) nejdřív jsem se knížky trošku bála, neuměla jsem si představit román pro dívky z 19. století, ale můžu jen doporučit! :) číst příběh svéhlavé Zdenky, jak se mění v milou dívku mě moc bavilo... je to knížka, u které se dá parádně zrelaxovat :)
Smutný, působivý příběh. Ani nevím, co o tom napsat, jen že bych se nikdy nechtěla dostat do takové situace...
Náboženská tématika mi nic neříká a rozhodně nevyhledávám tento typ knížek, ale Zeyerovy legendy jsem si přesto chtěla přečíst... Knížka je zajímavá, všechny tři legendy spojuje ústřední motiv krucifixu, který hraje v příbehu klíčovou roli, pokaždé jinou. Inultus (legenda pražská) se mi moc líbil, příběh ubohého poety a jeho osud mě "dostal", řekla bych, že jsem svým způsobem trpěla spolu s ním... další dvě legendy mě ale příliš nezaujaly, "náboženské zázraky"-to není nic pro nevěřícího člověka jako jsem já... Věřím ale, že se najde spousta lidí, kterým se i tyto příběhy budou líbit :)
Podle mě se knížka od filmu příliš neliší. Film jsem viděla tolikrát, že ho znám nazpamět, konečně mám přečtenou i knižní předlohu :)