vejnar komentáře u knih

Kdybych si na konci knížky nepřečetl, o čem vlastně to vlastně bylo, bral bych Proměnu jen jako groteskně hrůzný příběh, u kterého jsem občas vyprskl smíchy (momenty, kdy Řehoř vlastně vůbec neřeší svou přeměnu a chce jít do práce:). Z toho však opravdu nelze vytušit, že Řehoř propadl světu věcí, zvěcnělých vztahů a stal se povolným kolečkem v tržní společnosti, vnitřně odcizený. Mohlo to tam být trochu více ozřejmeno, škoda.. Komu je tato myšlenka humanismu blízká, doporučuji od Ericha Fromma Mít, nebo být.

4 10.02.2012

Tato kniha mě ohromně pobavila, u prvních pár desítek stránek jsem se pořád smál:) A je také velmi pravdivá, sice popisuje situaci před 20ti lety v Americe, ale je aktuální i dnes v ČR - lidé se chovají arogantně a jakoby si libují v tom chovat se k sobě hnusně. Nesmyslné upřednostňování menšin, tendenční přístup médií, konzum, bezhlavý hon za kariérou, penězi a mocí.. Kokot se nezastaví před ničím a absolutní kokot zůstane kokotem navždy.

4 11.01.2012

Můj první Zibura! Pěkné, veselé čtení, které je mi blízké svým humorem, nadhledem, bohatou slovní zásobou a uvažováním nad životem! Před týdnem jsem byl na Ziburově přednášce o Namibii, kam se vydal s rodiči a přítelkyní a bylo to taky super! Fandím ti, Láďo! ;)

3 23.11.2023

Dárek k mým čtyřicátinám od Moniky z práce. Kniha se mi líbila, vypsal jsem si z ní několik citací!

Není to majetek, zdraví, postavení, ani nic jiného, co nás činí šťastné. Je to stav naší psychiky - to jediné můžeme v životě úspěšně ovlivňovat, aniž by záleželo na vnějších faktorech.

K vytouženému cíli vás dovedou vůle, víra a vytrvalost, ne slepě vynakládaná býčí síla, která není ochotná ustoupit a vyčkat.

Rozumově si namluvíme, že musíme udělat to či ono, protože to je objektivně správné, a přitom zcela ignorujeme své pocity, které nám, když se utišíme a umíme jim naslouchat, vždy prozradí, co dělat a na co se vykašlat.

Brát něco zodpovědně neznamená brát to vážně. A už vůbec to neznamená, že když někdo něco bere vážně, dělá to lépe než ten, kdo to bere s lehkostí. Myslím, že často je to naopak.

Uprdelista je člověk vědomý a moudrý. Pochopil, že vnější svět nezmění, a tak se naučí mít ho u prdele; tím získá mnoho času, energie a prostoru k tomu, aby pracoval sám se sebou a změnil se a ovlivnil tak celý svět. :)

3 23.09.2022

Užitečná kniha, která na základě studií dochází k zajímavým závěrům. Poznamenal jsem si následující:

Jakmile přisoudíme osobě či věci určitou hodnotu, dramaticky to mění naše vnímání následných informací.

Negativní pocity v souvislosti se stářím mohou přispět k rychlejšímu fyzickému stárnutí.

U mužů, kteří přešli přes vratký most, nával adrenalinu a úzkost vyústili ve zvýšený milostný zájem. Fyziologické reakce ovlivnily jejich dojmy.

Centrum slasti a altruismu nemohou fungovat ve stejném okamžiku.

Abychom se vyhnuli špatnému rozhodnutí, které může být výsledkem averze ke ztrátě, je třeba dívat se daleko do budoucnosti. Naučit se vymanit z vlivu minulosti.

3 08.03.2021

První kniha od tohoto autora. Sám bych si ji podle titulku nevybral, ale zajímalo mě, s čím tráví čas má přítelkyně:) Příběh je napínavý a závěr překvapivý. Jen nevýhoda tlustých knížek je ta, že si ji nevezmete do vlaku a stránky se musí přidržovat rukou, aby se kniha nezavřela ;)

3 12.02.2021

Pěkné, sociálně poetické vyprávění o tom, jak se z neduživého venkovského chlapce stal ryzí umělec za nesnadných podmínek.

"Musíš obrátit všechny své síly, svůj zájem a lásku jedině jen k svému umění a dosažení cíle. Vše ostatní musíš mu podřídit, prvé a poslední, nač myslíš, musí být obraz a zase jen obraz. Jsi-li povolaným k umění, poznáš, že všechny příhody tvého života, dobré i zlé, směřují k tomu, aby ses věnoval jedině jemu. Když všechno tě opustí a zklame, jediná láska ti zbude, umění, které okrašluje život a je jedinou věcí, pro niž lze litovat, že je nám jednou zemřít."

3 22.04.2020

Jednodušší četba, která se postupně stává čtivou - posledních sto stran jsem přečetl v kuse. Hodně upřímná kniha, zejména co se sexuálních potřeb týče. Z příběhu je patrné, jak je těžké vymanit se ze společnosti plné konvencí, zaslepené penězmi a šlechtickým původem. Nebavilo mě občasné blábolení hajného, takže 3,5 hvězdy.

3 06.01.2019

Murakamiho osvědčené schéma - dva samostatné příběhy, které se v pozdějších kapitolách začínají prolínat (stejně jako v předchozí knize Kafka na pobřeží - tu však hodnotím výše). Na začátku mi přišla trochu zbytečná sexuálně explicitně vylíčená scéna s Aomame, ale pak už to bylo v tomhle směru OK. Jakmile v příběhu promluvila 17ti letá Fukaeri, dost mě to bavilo a na začátku jsem se smál;) Líbí se mi Murakamiho styl, dokáže výborně vylíčit charaktery postav a jejich rysů se drží se po celou dobu příběhu. Dobře se čte (750 stránek je už ale pořádná bichle), jen mi přišly trochu zbytečné popisy, co si kdo dal k jídlu..

Následující dvě tvrzení se v příběhu objevovaly častěji a většinou mě pobavily:)
"Jakmile někde vznikne prázdnota, musí ji něco přijít vyplnit"
"Pokud něčemu nerozumíš bez vysvětlování, nemá cenu ti to vysvětlovat vůbec" :)

3 04.05.2014

Fakt napínavej a místy hodně zábavnej příběh o "nejdrsnějším patnáctiletým klukovi na světě" ... "řekl Kluk, co se mu říká Vrána". Líbila se mi pestrost postav - roztomile prostý pan Nakata, co si dokáže povídat s kočičkami a když jde na velkou, nestydí se říct to pořádně nahlas:) filozoficky založený pan Óšimo, který přečetl snad všechny knihy v Kómurově knihovně a nebo záhadná slečna Saeki, které ztracená láska dočista vzala chuť k životu..

3 29.12.2013

Neměl jsem co číst, tak jsem popadl tuto klasiku. Kniha asi zaujme svou nostalgickou vzpomínkou na staré časy a mírně ironickou obavou z nových věcí a postupů, díky kterým se pak to staré stává zbytečným. Hanťa se nedovede přizpůsobit odosobněnému způsobu práce, který je od něho vyžadován. Nad vším příliš bádá, uchraňuje hodnotné knihy před lisováním a je tak "proti své vůli vzdělán"..

Silná pasáž je ta, jak po vylíčení zvláštně tichého vztahu s mladou cikánkou se dotyčná ztratí a jen tak mimochodem se dozvíme, "že ji sebralo gestapo s ostatními cikány a dovezli do koncentráku, odkud už se nevrátila, spálili ji někde v Majdanku nebo Osvětimi v kremačních pecích. Nebesa nejsou humánní..."

Líbilo se mi srovnání s troubením jelena: "..aby zase Hedvička zvážila šéfa, a přitom vážení šéf řinčel do stropu dvora a troubil nadšením jako starý jelen, když vidí mladičkou laň" a veselá byla také místa, kde u setkání dvou mladých lidí figuruje hovno;) Dávám tři a půl hvězdy.

"Svět byl stvořen ke zkoušce svobodné vůle a synové Adamovi musí neustále volit mezi dobrem a zlem."

3 12.02.2013

Cituji pár pěkných myšlenek:
Stáří není v ničem - v umění ani v životě - zárukou hodnoty.
Jsme pro přesnost, ale ta musí být uvnitř. Navenek by výkon měl působit trochu ledabylosti.
Budiž pochválen pohyb, který má někam namířeno, o něco usiluje, něco dosahuje!

Člověk má měnit své oči a věřím, že i docent si má občas nasadit oči klukovské; a třeba jen proto, aby z pudu sebezáchovy provedl někdy náhlou a překrásnou klukovinu!

Člověk zpohodlněl, zlenivěl, má tisíce výmluv a namlouvá si, že je tu vždycky něco důležitějšího!

3 02.02.2013

Konec mě už příliš nebavil, ale jinak jsem si toho hodně podtrhal a přepsal; je fajn, když za vás někdo formuluje myšlenky;) Dávám čtyři a půl hvězdy.. a 'mám' pokoj:)

3 27.06.2012

Je s podivem, jaké už v té době (1967) měli technické vymoženosti a nápady, stěna s televizemi, několik promítacích pláten - zobrazujících postupně něco jiného a tvořící trojrozměrný obraz.. Avšak tahákem tohoto Expa byl Horníčkův Kinoautomat, kde si diváci sami mohli vybrat, kterým směrem se má děj ubírat. A Československo bylo zas o něco známější..

"Ať člověk zápolí se sebou sebevíc, přece v něm zůstávají temné hlubiny, až z nich jde strach."

Velmi pěkně rozebrané téma touhy po moci a pomstě, postupně se měnící v uvědomění, že to neplodí nic dobrého a je třeba vlastností "lidských" - přívětivosti, naslouchání druhým a nezištného pomáhání. Také mě zaujala myšlenka, jak chudí lidé musí žít často v názorové nesvobodě, aby vůbec přežili. Kdo nezastává názor svého pána, ten ho brzo ztratí. A to vlastně platí i v dnešní kmotrovské společnosti.

3 22.04.2012

Prvních 120 stránek bylo fajn, ale pak nastala nesmírně nudná, encyklopedická fáze o historii lidového umění a folklóru, potom se to zlepší, ale začátku se to nevyrovná a byl jsem rád, že jsem se prokousal do konce. Nějak jsem ztratil zájem o osudy staronových Ludvíkových kamarádů a vadila mi občasná nejasnost v tom, koho autor zrovna obsadil do role vypravěče příběhu. Stěžejní a skvělá je však na straně 234, 235 Kostkova intervence proti Ludvíkovy zbytečné zatrpklosti, která plodí akorát další zášť a nenávist. A tím to klidně mohlo i skončit.

3 28.02.2012

První podmínkou většího než průměrného úspěchu v jakékoli oblasti včetně umění žít je chtít jednu věc. Chtít jednu věc předpokládá umět se rozhodnout, umět si vytknout jeden cíl. To znamená, že celá osoba je poháněna jednou věcí, pro kterou se rozhodla, a je jí tak oddána, že všechna její energie proudí ve směru zvoleného cíle.

Dále pak koncentrace - vyžaduje vnitřní aktivitu. Tato aktivita je dnes vzácná, neboť klíčem k úspěchu je zaneprázdněnost. Nedostatek koncentrace unavuje, zatímco koncentrace vzpružuje. Mobilizace energie, která má psychický i fyziologický aspekt na člověka působí tak, že cítí, jak ožil.

Další aspekty umění být je bdělost, schopnost uvědomovat si, meditace, vyvarovat se triviálním řečem, žádné úsilí - žádná bolest, antiautoritářství, psychoanalýza..

Osoba, která se orientuje na vlastnění, používá vnější předmět, aby existovala, aby byla tím kým si přeje. Je sama sebou, jen pokud jako taková něco má. Jedinec coby subjekt určuje své bytí vlastněním objektu. Je posedlý objekty a tím i přáním mít je.

Na rozdíl od majetkových předmětů - které se užíváním spotřebovávají - láska, rozum a tvůrčí aktivita sdílením a užíváním rostou a znásobují se. Orientace na bytí vždy znamená, že životním cílem člověka jsou jeho vlastní psychické síly.

Pokud člověk nemá čas, jednoduše prohlašuje, že to považuje za nedůležité.

2 30.04.2023

Dárek od mé milované Lucie. Kniha se mi líbila a opsal jsem si pár zajímavých myšlenek.

"Pokud je otec doma pouze hodinu večer, pak se matčiny hodnoty, jakkoli úžasné, mnohdy stanou jedinými hodnotami v domě."

"Žena se v prvním roce hormonálně přepne na silné pouto k dítěti. Buďte ji oporou a buďte trpělivý, ona se k vám vrátí!"

"Aby byl muž dobrým vůdcem, musí mít základní otcovské vlastnosti – musí se starat, chválit, klást nároky, vyžadovat kázeň, dělat si legraci a mít na zřeteli pokroky jednotlivých členů týmu."

"Kárejte v soukromí, chvalte veřejně."

"Nic není v psychice dítěte tak mocné jako potřeba lásky a uznání."

"Vyvrcholení je konstelace pocitů fyzických, psychických i emocionálních, jež mají nekonečně mnoho odstínů."

2 19.08.2020

Když překousnete první kapitolu o pohřbu, budete překvapeni postupně se rozjíždějící dynamikou a čtivostí příběhu! Zamilovanost je lektvar mnoha ingrediencí a pokud se nám něčeho nedostává začneme pochybovat. A z pochyb vznikají další problémy, nejistoty a vztahové spekulace..

2 18.10.2018