Velekněžka komentáře u knih
Než přijde Godot, pojďme si odporovat…
Všichni se prý rodíme jako magoři. A některým to zůstane.
Tak co uděláme? Nedělejme nic, to je nejjistější :-)
Největšími výzvami bývají dohody uzavřené se sebou samým...
Schizofrenní rozhovory
permanentní duše bol
řež obžaloby s obhajobou
Jack London versus alkohol…
Ať již přemítal Kafka o čemkoliv (vlastní identitě, společnosti, snech či vizích), zasadil svého "brouka" do hlavy mnoha dalším generacím...
Kam až sahá naše vlastní odpovědnost za lásku? Nejtěžší otázka předčítaná v nejtěžší době...
Není subkultury farmy bez kultury farmáře. O té se však Orwell rozepsal jinde...
Ministerstvo antihumanity varuje! Opakované čtení knih Roberta Fulghuma výrazně zpomaluje současný žádoucí trend desocializace lidských bytostí :-)
Děsivá ukázka ze severokorejské mutace Hry na oliheň, jejímž každodenním vítězstvím je pouze další den otrockého života pro její vyšinuté tvůrce.
Milé děti, pokud by vám někdo ze světa dospělých chtěl ukrást vaše sny, můžete ho (zcela výjimečně) touto knihou klidně bacit do kolínka. A pak jej požádejte, aby vám z ní předčítal :-)
Jó pod Berlínem, tam se jezdí na červenou. Kundera je punku vzorem a nástěnky jsou pevnější než Berlínská zeď. Děje se tu toho tolik, že se vlastně neděje nic. A komu nevoní šipka na východ, skončí stejně na záchodě :-)
Dnes už dobře vím, že jedním z nejlepších přátel mého vnitřního dítěte je vnitřní dítě Tima Burtona :-)
Přestože nemám chytrost lišky, talent opice, ba ani sílu medvěda, dnes ti, kdož v mládí na moji divnost poukazovali, mou lásku, touhu a víru o to hlasitěji opěvují…
Já nepatřím k těm, (jen klidně plač),
dýchat smíš potichu - není zač, ač
máš zrychlený tep, bolest obrůstá hlad,
nářky tvé utiším na chvíli snad,
stanu se motorem, srdcem i tváří,
duše má odměnou naplno září,
když černá oblaka dnes proměním v duhu,
vím, navždy jsem součástí bludného kruhu…
Po té, co si spisovatel Stephen dokázal úspěšně projít dlouhým a bolestným vykoupením z vlastní věznice plné drog a alkoholu věřil, že to nejděsivější má snad již v životě zdárně za sebou. Na zelené stezce, necelou míli před domovem, se však po hrůzné autonehodě ocitá opět až na samé hranici mrtvé zóny. Stephen však odmítá připustit, že všechno v životě by pro něj mělo být definitivně u konce a již podruhé prokazuje, že rozhodně nechce předčasně zemřít. V dlouhém pochodu plném rekonvalescencí opírá svou nezlomnou vůli k životu jako vždy o psaní románů a své osobní prožitky a zkušenosti následně posbírá do memoárů o řemesle. No, není to ideální námět na nějaký Kingovsky osvícený román? :-)
Jen si to představte… Narodíte se se vzhledem, jenž odpovídá stáří vaší duše namísto vašeho nového fyzického těla :-)
Laskavý čtenáři, ty konečný soudce v každém procesu tvůrčí literární svobody, odlož prosím své apriori znechucení nad morální ubohostí Humberta zkaženého a před spuštěním zuřivého žáru svých nedočkavých emocí věz, že máš co do činění s pouhopouhým fiktivním myšlenkovým výpustkem nezadržitelně přetékající nádrže autorovy jazykové virtuozity :-)
Bio literární řepný (neplést prosím s řepkovým) joint z vyhlášené Robbinsovy myšlenkové pěstírny s léčivou vůní jasmínu, ale nežádoucím účinkem pro každého, komu uletěly včely :-)
Zvrtne-li se projev altruistického jednání výrazně nad hranici sebelásky (tedy spíše do podoby obětování se) vede svým výsledkem často k neodkladné tragédii. Způsob jakým autorka vpíchne svůj text pod čtenářovu kůži, nápadně překračuje území spisovatelské rešerše a spíše připomíná nejniternější servírování vlastní zkušenosti. Zkušenosti o vděku vyžadující, avšak již dávno nežádané mateřské péči (téměř se rovnající psychické vraždě udušením), která se stala nechtěným předobrazem chronické potřebě ustupovat a pomáhat (naopak vděk nevyžadující), zato však s jistotou směřující k pomalé formě psychické eutanazie.
Nespisovný život spisovatele Garpa utáhl svou smyčku abnormalit v jeden dokonalý celek leč v nedokonalém světě…
Ten, jehož myšlenky se odevzdaly v stín
a křikem běsů rostly ve zla květ
kdo spadl pod žití a nebyl s to rozumět
sám proklet byl básní, krásy sklidil splín...