Vendisek komentáře u knih

Vysoké hodnocení knihy mě překvapilo. Rozhodně se nejedná o žádné vysoce umělecké dílo, zejména postava Izzy je hodně schematická, její vztah s Ethanem je předvídatelný od jejich prvního setkání... A konec knihy se nepovedl vůbec: snaha autorky rychle dovysvětlit vše, kýčovitá scéna z oslavy narozenin...
I přes to všechno jsem knihu dočetla jedním dechem. Může za to silný příběh Clary a husí kůži nahánějící popis blázince ve Willardu. Člověk z dnešní doby naprosto nechápe podmínky, v nichž byli lidé drženi, a je téměř zoufalý z Clařiny bezmoci. To dělá knihu neskutečně přitažlivou.
Za příběh Izzy bych knize dala s čistým srdcem pouhou jednu hvězdičku, Clara by jich naopak dostala plný počet.

13 23.01.2017

Zajímavý pohled do uspořádání japonské společnosti. Ač se to může zdát západnímu člověku přitažené za vlasy, věřím, že kniha není daleko od pravdy.
Nothomb opět nezklamala, rozhodně přichází znovu s netradičním námětem.

6 06.10.2014

Čtivá kniha se zajímavým pohledem na události 20. století.
Další do série stoletých lidí coby hlavních postav knih. Opět je těžko uvěřitelná vitalita a energie takové osoby, tady navíc doplněná i o sexuální poznámky a fantazie.

2 06.10.2014

Po Nesbovi můj druhý autor severských detektivek či thrillerů. Pokud bych měla srovnat, vede jednoznačně Nesbo. Ač jsou hlavní hrdinové Nesboho i Keplera zvláštní a svým způsobem vykořenění, Hole je mi mnohem sympatičtější než Joona Linna. Určitě je to dáno tím, že o Joonovi se čtenář prakticky nic bližšího nedozví, nemůže se s ním proto nijak ztotožnit.
Keplerovi se nedá vyčíst snaha o permanentní napětí, ale některé situace už byly opravdu příliš přitažené za vlasy. Za všechny bych jmenovala sestřelení pilota vrtulníku... Pokud by k tomu nedošlo a Penelope by se podařilo utéct, mohla kniha pokračovat prakticky stejně a příběhu by se dalo jakž takž věřit, ale tohle už bylo opravdu moc...
Nebo Ossian. Vážně?!

2 12.09.2014

Trvalo mi celkem dlouho, než jsem se do knihy zakousla. Není špatná, ale určitě mě zcela nepohltila.
Škoda, že závěr nebyl víc propracovaný, ale i tak jsem si pěkně pobrečela...

1 12.09.2014

První díl Aristokratky mě zaujal, protože to bylo něco nového, neokoukaného. U druhého jsem už věděla, co čekat, a možná právě kvůli absenci překvapení jsem byla lehce zklamána. Díl nepřináší nic extra nového, čím by se mohl vyrovnat jedničce.

2 12.09.2014

Krátké, na sebe nenavazující příběhy mě naprosto nezaujaly. Jednu v nich autorka líčila dobu, kdy měla přítele, pak zase neměla, pak zase najednou měla... A nikdo neví, jestli to je ten samý muž, nebo ne...
A hlavně, kniha byla na můj vkus až příliš plná gramatických chyb. Zejména nad interpunkcí by člověk zaplakal... A vrchol všeho - chyták s psaním velkých písmen ve spojení Nový rok / nový rok je obehraný už ze základní školy, takže spisovatelka by s ním rozhodně problém mít neměla :(

3 29.08.2014

Třebaže je vitalita stoletého staříka těžko k uvěření, kniha se mi velmi líbila. Určitě mě oslovila více než Analfabetka.
A ačkoli je kniha plná neuvěřitelných příhod a náhod, nejhůře jsem se smiřovala se závěrečným sňatkem dvou osob natolik nesourodých...

1 17.08.2014

Nenáročná kniha, která se čte velmi rychle. Hlavní postava mi však byla velice nesympatická a její chování mi přišlo křečovité.

1 03.08.2014

Na knížku jsem slyšela jen samou chválu, ale dlouho jsem se k jejímu přečtení odhodlávala... Zpočátku jsem nechápala, čím ostatní čtenáře tak uchvátila. Ale brzy jsem Ovemu přišla na chuť a druhou polovinu knihy jsem doslova hltala a opravdu jsem se bavila nad přístupem starého pána k životu. Škoda, že já takového souseda nemám :)

2 03.08.2014

Oddechová kniha. Přibližně v polovině knihy se mi začaly zajídat komentáře hlavní postavy obracející se na čtenáře. Nemám ráda takové vtíravé snahy vtáhnout do děje, dobrý autor to zvládne i nenápadně.

4 22.07.2014

Po mnoha doporučeních a pochvalných recenzích jsem se k Analfabetce dostala i já. Zpočátku mě autorův styl nadchl (Staříka jsem ještě nečetla, proto nemohu srovnávat), okouzlila mě lehkost vypravování, jeho spád a nadhled. Kolem dvousté stránky mě však kniha začínala nudit, sled neuvěřitelných událostí a stálých zvratů mi už přišel jako kolovrátek. Nakonec jsem už doufala, že kniha bude brzy končit, protože se mi ji nechtělo odkládat jako nedočtenou, ale zároveň jsem se těšila na něco jiného...
Co se týče postav, chytrá Nombeko se mi postupně začala také trochu zajídat, ovšem žebříček postav, které bych určitě uškrtila, vede Holger 1. Chápu, že v románu jde o humornou nadsázku, ale život s tak pitomým dvojčetem by vydržel jen svatý!!! Jak ten se mi zajídal!

3 14.07.2014

Nesbo opět nezklamal. Do poslední chvíle člověk přemýšlí, kdo je vrahem, už si je skoro jistý a ono je to zase jinak :)
Menší problém činí norská jména, malinko jsem se v nich ztrácela a musela jsem přemýšlet, kdo kam a ke komu patří.

3 03.07.2014

Člověk pořád čte, aby se dobral k nějakému ději nebo zlomu, a najednou je na konci knihy a s otevřenou pusou čeká, co bude dál :)

1 23.06.2014