Venny345 komentáře u knih
Knihu jsem si rozložila do delšího časového horizontu. A to ne zcela úmyslně, v polovině mě kniha přestala bavit. Nicméně jsem ji dočetla při dlouhé cestě vlakem. A můj závěr?
Také tam vidíte tu kopii konceptu Roberta Bryndzy a jeho Eriky Foster?
Průměrná detektivka, která vám tedy splyne v těch mnoha, které taktéž kopírují stále stejný koncept.
Asi by bylo nejdříve vhodné uvést, že pokud lačníte po literatuře vysoké úrovně typu Dostojevskij, tak to se této knize vyhněte obloukem.
Já osobně jsem knihu brala jako odreagování a dobití pozitivní energie. Nečekala jsem nic velkolepého, takže jsem ani nemohla být zklamaná. Naopak mě tento díl potěšil v porovnání s těmi předchozími, kde už jsem i já byla na vážkách, zdali to není moc velký bizár.
Takže pokud opravdu hledáte jen "oddychovku", tak je volba jasná.
Tuto knihu jsem si pomyslně zařadila do kategorie “přečteš - zapomeneš”. Bohužel mi děj knihy ničím neutkvěl, stránky jsem i přeskakovala.
Nápad to byl velice dobrý, ale kniha byla povrchová.
Téma knihy, se kterým jsem se setkala poprvé. A musím říct, že bylo přinejmenším zajímavé… Děj knihy ubíhal rychle, byl nenáročný, přesně takový, jaký moje hlava potřebovala.
Takže pokud hledáte knihu, u které můžete vypnout, tak tohle je ona, pokud toužíte po hlubokém literárním zážitku, tak ji raději vynechejte. :)
Luc a Ava jsou moje srdcovka. Pokaždé když čtu DOKONALOU, tak si představuji Callanacha a hltám jednu stránku za druhou... :) Ale teď vážně, autorka umí příběh dokonale gradovat, postavy jsou dokonale vykresleny a hlavně je zde dokonalá míra ostatního popisu.
Celá série mě jednoduše nadchla. Když se zaměřím pouze na tento díl, tak byl o něco slabší než jeho předchůdci, na mě byl už poněkud drsný a trochu přitažený, ale dejme tomu... ;)
Knihu jsem dočetla již před delší dobou a čekala jsem zdali ve mně bude rezonovat. Rozleželo se mi to v hlavě, ovšem ne a ne přijít na to, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Četla jsem ji poměrně dlouho, což u mě znamená, že jsem se nenaladila na tu správnou vlnu, možná to chce čas a knihu si s odstupem přečíst ještě jednou, protože zcela jistě má co nabídnout.
Jen jednu věc si nemohu odpustit, bydlím ve městě, které se nachází vedle Bílé Vody, tudíž okolí znám velmi dobře. V knize při popisech krajiny jsem se však cítila jako úplná cizinka...
Neodsuzuji tuhle knihu jako horší, naopak, má své kvality a za přečtení stojí, ale jen v ten správný moment, který asi nebude úplně snadné odhadnout.
Tento příběh byl další perlou. Ano, bylo to dojemné, smutné, frustrující, ale také účelné. Jsem rada, že autoři jako je Heather Morris odkrývají tyto příběhy, které by rozhodně neměly být zapomenuty.
Jeden z mála románu z Osvětimi, který byl upřímný a nebyl napsán pouze pro komerci.
Lituji jedné věci. Proč já hloupá jsem si tuto knihu nevzala k maturitě? Toto absurdní drama byla taková perlička na dně moře. Dlouho jsem se k němu dopracovávala, ale ta cesta stála za to. Tou cestou jsem si však musela projít, protože antidrama nelze číst jen tak. Je to už asi opravdová klasika, kterou mohu jen a jen doporučit.
Námět a zápletka byly velmi neotřelé a mrazivě děsivé! Příběh svižně postupoval, což je vždy za plusové body. V porovnání s ostatními díly se však tento ne jejich úroveň nevyšvihl.
Série začala velmi slibně, ovšem tento díl už ztrácí dech, těžce se mi dočítal. Nevím, jestli se pustím do dalšího dílu… Marni mi přestává být sympatická.
Před maturitou mi kniha hodně pomohla na relaxaci a odreagování, tato kniha je prostě a jednoduše boží!
Ještě teď slyším v hlavě tóny jazzu…
A Danny… to je moje nová oblíbená literární postava :)
Po delší době tu máme jeden z kvalitnějších příběhů z období druhé světové války. Chybně vás za srdce, je velmi dobře promyšlený a několik rovin příběhu se na konci prolnou v jeden dechberoucí závěr.
Román v dopisech znamená jediné - balanc na velmi tenké hraně. Buď vše navazuje a je, jak má být, nebo se vám děj rozpadá pod rukama. Tady však můžu říct, že první možnost byla splněna. Autorky si daly velmi záležet. Ač se to nezdá, tak i dopisy ve vás mohou navodit atmosféru celistvého románu, od kterého se nelze odtrhnout. A má to jednu velkou výhodu - akce, drama, zápletky a rozuzlení v hojném počtu na rozdíl od nudných a zdlouhavých popisů, které tak často odrazují od některých románů. Za mě příjemné čtení, které vás chytne za srdce.
Jedním slovem WOW! U Andyho Weira jsem zvyklá na vysokou úroveň, ale toto bylo ještě o dimenzi dál, a to doslova. Příběh byl tak originální a perfektně zpracovaný, že vám ani nevadí vysoká četnost fyzikálních vzorečků. Weir je skvělý vypravěč a ví, jak na své čtenáře. Já mu zkrátka fandím a těším se na další podobné dílo nabité fakty, vtipem a vypravěčským umem.
P. S. Doporučuji i nečetnářům sci-fi, poněvadž toto ani trochu neodpovídá konvencím klasické sci-fi, tohle má přidanou hodnotu!
Zpočátku poměrně zajímavá kniha, která mě chytla, ovšem mé nadšení nevydrželo moc dlouho. Ač byla kniha krátká, tak jsem se horko těžko "dohrabala" konce. A ten nebyl žádné velké překvapení. Je to zkrátka taková ta "vycpávková kniha", kterou si přečíst chcete, ale například ve mně nic nezanechala...
Po dlouhé době jsem sáhla po staré dobré Agathě. Musím však poznamenat, že mé prvotní nadšení z četby vystřídalo zklamání, děj se vlekl a i když je kniha krátká, tak mi trvalo její přečtení dlouho a často jsem se přistihla, že nedávám pozor. Nevadí, určitě s autorkou nekončím, naopak, věřím, že mi má ještě mnoho co nabídnout.
Nostalgie. Tak bych jedním slovem charakterizovala Otu Pavla a jeho vyprávění. Jak jsem potkal ryby mě okouzlilo již podruhé. Smrt krásných srnců má taktéž mé srdce. Pohodová a úsměvná četba, doporučuji.
Nelze se nevyhnout srovnání dvou detektivních sérií. Erika nebo Kate? I u mě nastalo toto hamletovské dilema. Miska vah se však přiklonila ve prospěch Eriky, neboť při čtení tohoto úvodního dílu série jsem měla pocit, že se stále něco opakuje. Nemělo to však vliv na perfektní dokonalou zápletku, které má Bryndza prostě v krvi. Uvídíme, jestli si mě získá díl druhý. :)
Ladislav Zibura u mě stoupl až do nebeských výšin! Tato kniha je, troufám si říct, jeho nejlepším kouskem. Bavila jsem se od začátku až do konce a měla pocit, že cestuji s autorem. Jeho humor mě vždy dostane do kolen, v poklidu si čtu a náhle propuknu v hlasitý smích a lidé v okolí se na mě dívají, zdali nejsem schizofrenik, avšak já vím své. :) A co se mi líbilo nejvíce? Zakončení knihy a samotná poslední věta. (tady však nemohu soudit moc objektivně :))
Doporučuji, když na vás útočí smutek, když máte dlouhou chvíli, nebo když chcete sáhnout po kvalitní české literatuře.
Smutné téma Osvětimi a druhé světové války... to však ještě nezaručuje úspěch u čtenáře. V dnešní době knihy s touto tematikou přibývají jako houby po dešti a ne všechny bohužel dosahují vysokých kvalit. Tato byla jednou z těch lehce podprůměrných, když srovnám s mnoha knihami, které jsem již na tuto tematiku přečetla. Příběh byl takový zvláštní...
Nechci však hanobit autorku, ta má jistě potenciál a věřím, že její další díla by mohla být velmi kvalitní!