Venny345 komentáře u knih
Nejprve jsem zhlédla film, až poté jsem sáhla po knize. Film doslova miluji, ale divadelní hra už nebylo to pravé ořechové. Ano, vím, že jsem byla ovlivněna filmem. To také zahrnuji do svého hodnocení. Zkrátka - skvělá veselohra, která vám dovolí se na chvíli octnout na Karlštejně v době jeho největší slávy.
:)
Škoda, pověst předešla knihu a já jsem myslela, že jsem sáhla po díle, které mi vyrazí dech. To se nestalo.
Ano kniha se četla relativně dobře a skvěle odsýpala, ale co mi opravdu neuvěřitelně vadilo, byla sprostá slova, kterými autorka nešetřila. Vím, že to mělo podtrhnout autenticitu prostředí, ale i tak to nebylo nutné a k kniha u mě klesla.
Jsem zklamaná. Nevím, jak bych tuto větu měla perifrázovat, aby nebyla tak úderná, proto ji nechám takto.
Kniha mi nebyla úplně proti gustu, mám ráda tematiku, která se týká cestování v čase. Ale! Zamíchat do pomyslného kotlíku cestování v čase, znásilnění, sebeobětování se, drogovou závislost, pravou lásku a mnoho dalších klišé se mi nejevilo jako úplně dobrý recept na knihu.
Za mě to bylo prostě nesmyslné, z knihy jsem si nic neodnesla a už teď se mi začíná vytrácet z paměti.
Vždy mě mrzí, když musím knihu kritizovat, dělám to málokdy, ale tady prostě nelze udělat "nátěr pozitivní barvou".
Stále se sama sebe ptám; jsem vůbec hodna posuzovat či kritizovat knihy z pera Williama Shakespeara ? Toť otázka!
Mohu říci toto:
Autora lze popsat 6 písmeny:
G E N I U S
Mám poněkud ambivalentní pocity. Nedokáži určit, jestli se mi kniha líbila, nebo ne. Proto nebudu hodnotit ani na jednu stranu a nechám na každém z vás, ať si o ní udělá obrázek.
Co však podotknout mohu, je to, že Picoult opět excelentním způsobem zobrazila nezobrazitelné. :)
Po prvních dvou dílech jsem se nemohla dočkat dílu třetího, doslova jsem si poskakovala, když jsem si nesla Teorii vraždy v síťovce z knihovny.
Celá kniha mi už pak připomínala jeden proces, jenž doprovází každého z nás, a to tlukot srdce. Ze začátku byla kniha jednou velkou diastolou a tak, jako srdce vypuzuje krev, slova měla nutkání vypudit mě. Kolem strany 150 přišla náhlá systola a náhlé vytažení do děje mé maličkosti. Stále častěji se začala opakovat systola a diastola... až najednou přišel "exitus" ve formě otevřeného a nejasného konce.
Můj smysl pro poezii asi není dostatečný, neb jsem nemohla najít prvky poezie... "básně" v knize mi přišly jako směs srdceryvných citátů z Instagramu, k tomu nějaká ta feministická myšlenka a navrch nezapomeňme zmínit, že autorka neměla lehký dosavadní život (Jako by byla jediná), to bylo tím pravým kořením autorky... tyto ingredience dávají dohromady recept na knihu zprofanovaného typu jako je Mléko a med.
Nic jsem si z knihy neodnesla, jedna hvězda je za obálku, díky které jsem po knize sáhla.
Asi jsem se do Oněgina naivně zamilovala, tak jako se zamilovala Taťána... dílo, které mě naprosto dostalo do kolen! Nezbývá nic, než smeknout klobouk hodně hluboko před Puškinovým umem!
Je mi to líto, ale tohle bylo to pravé ořechové pro mě. Ano, Kovy exceluje výbornou slovní zásobou a stylistickými schponostmi, nicméně jsem nepochytila celkový smysl knihy.
Pro mě jsou Ladislavovy knihy doslova srdeční záležitostí, ano když je čtu, mé srdce plesá. A nyní krvácí, jelikož jsem knihu právě zaklapla.
Miluju jeho humor, jeho češtinu a jeho tvorbu! Už teď se nemohu dočkat dalšího pokračování.
Povedla se mi náramná věc. Šelmu jsem si totiž přečetla až po Hračkáři. :) zkrátka jsem to spletla, ale myslím, že to nevadí. Díl číslo dva byl totiž návnadou na díl první. Ač to možná zní zvláštně, tak jen kvůli dílu druhému jsem četla díl první. A můj rozsudek? Velmi povedený thriller plný biologických zajímavostí, kterých jsem se nemohla nabažit. :)
Problémem této knihy je, že ji chcete dočíst a zároveň nechcete se čtením přestat. :)
Na začátku jsem se do čtení musela doslova nutit, poněvadž mě dej ani trochu nezaujal. Ovšem kolem strany 100 přišel zlom a já jsem to prostě musela dočíst, to nešlo odložit. Během jediného dne jsem četla jako o život, těšíce se na závěr. No, a co vám budu povídat, mohl být daleko lepší, proto musím ubrat jednu hvězdu.... :,(
Dobrá tedy, přiznám se... knihu jsem si vybrala podle obalu. Běžně to nedělám, ale v tomto případě se mi obálka tak líbila, že jsem neodolala.
Když jsem zjistila, o čem má kniha být, byla jsem taktéž nadšená.
Čtení jsem začala s chutí. Bohužel mě chuť v průběhu začala opouštět a trochu zhořkla, nicméně dočetla jsem.
Myšlenka i nápad autorky byly originální. Škoda jen, že příběhy neměly větší drama a spád, pak bych samozřejmě hodnotila výše.
Na první pohled nenápadná knížka s ještě nenápadnější obálkou.
Ovšem ten obsah, ten rozhodně nenápadný nebyl.
Příběh mě opravdu zaujal, a to nejen faktem, že španělský autor rozplétá příběh české dívky.
Mohu říci, že kniha byla kvalitně napsaná a také jedna z nejlepších, které jsem kdy četla na téma druhá světová válka.
Jednoznačně 5×hvězdička!
Nechci psát, že jsem zklamaná. Zkusím se perifrázovat. Když autor převzal motiv Romea a Julie, čekala jsem inspiraci touto tragédií, ale ne téměř totožný příběh, kdy byl změněn pouze časoprostor a konec byl svým způsobem také pozměněn.
Dávám 3 hvězdičky za krásný archaický a knižní jazyk plný metafor. To bylo přímo nádherné a zde si autor zaslouží můj obdiv, ne každý si umí s obraznými pojmenováními takto vyhrát.
Ze začátku jsem si myslela, že jsem konečně našla další skvělý román, s velmi zajímavým tématem. Škoda, že to nevydrželo alespoň do půlky knihy. Postupně jsem do příběhu zamotávala a stávalo se z něj větší a větší klišé. Začala jsem postrádat smysl celého příběhu. Moc mě to mrzelo, neb jsem se na knihu opravdu těšila, podle toho, co nám slibuje obálka.
S touto knihou jsem bohužel šlápla vedle. Styl psaní mi absolutně nesedl. Děj v knize se táhl a občas mi přišel prostě nekonečný. Čekala jsem na závěr knihy, kde se měly udát zvraty....ovšem nic takového nepřišlo.
Je mi to velmi líto, že musím psát tuto kritiku, neb jsem se na tuto knihu opravdu těšila.
Styl psaní Marie Doležalové se mi vážně líbil. Můžu říci, že tato blogerka se projevila jako jedna z nejlepších...ovšem dát blogové krátké příběhy či eseje do jedné knihy byl nápad originální. Ale možná trochu unáhlený. Jednotlivé kapitoly se prostě nedaly číst za sebou, zkrátka necítila jsem, že bych četla ucelenou knihu, stále jsem se cítila jako na blogu. Často jsem se nemohla začíst, ale na druhou stranu jsem se i několikrát zasmála. Takže je to tak půl na půl a vychází mi 3 hvězdy.
Komedie mě zaujala a celkově se mi líbila. Občas je prostě dobré, sáhnout po nějaké veselohře, díky které se můžete na chvíli ponořit do jiné bezstarostné reality. Jediné co mi trochu vadilo, tak nespisovnost a prapodivná hantýrka postav.