Vera Silent komentáře u knih

Povídka tak krátká a psaná tak krásným jazykem, že budí dojem epické básně. Příběh je to melancholicky a hořko-sladký. Hlavní hrdinové se s krutým životem odmítají smířit a radši se vrhají do řek a propastí. Velmi romantické, ale také spolehlivě fatální ideály. Nechtějí snášet břímě života, který prostě není ideální. Akorát Seppovi to nedojde včas a když už mu konečně svitne, tak se přece jen přizpůsobí životní realitě a jde hledat jídlo pro mimino. Takže nakonec přežije ten, kdo vleče svůj Kadaver dál a podvoluje se osudu a ten, kdo ještě před osudem není schopen utéct (mimino). Což není ani zdaleka tak cool jako podléhat vášním a láskám, ale zas na druhou stranu vás to nezabije.

7 17.09.2017

At uz si clovek utvori jakykoliv nazor na tema Dignitas, teto knize se neda odeprit jeji ctivost. Mnohe knihy jsou dobre, ale jen malokdy ztratite pojem o case a probudite se z tranzu o sto stran pozdeji, hladovi a trochu mimo, ze vlastne taky mate vlastni zivot. Vypravecsky styl je velmi harmonicky a obcasna zmena vypravece je velmi osvezuji. Autorka se nesnazi ctenari vnutit jeden nazor, ktery by povazovala za spravny, ale naopak dava velmi empaticky nahlednout na tema z ruznych uhlu. Celkove zustava dojem, ze knihu napsala pozoruhodna lidska bytost, co se nejenom umi vcitit do postav bojujicich at uz se svou psychikou nebo telem, ale zaroven nekdo, kdo mel jasny inteligentni koncept a schopnost polemiky k zivotnim uskalim. Ukazuje to, ze mit mozek je vyhoda jak psani tak cteni zamilovaneho romanu, ne naopak.

P.S. Komu vadi ponekud krkolomny cesky preklad, zkuste anglicky original. Jazykove je to rozhodne zvladatelna uroven a nektere popisy zneji v cestine zkratka pitome, zatimco v aj funguji. Ten, kdo nekdy uz prekladal, proto vi, ze prekladatel musi mit "koule" a byt schopny razantne preformulovat nebo i vynechat, a ne vsechno prevoslit v pomeru 1:1. To uz zkousel Google Translator a jak to vetsinou dopadlo ;)

7 27.09.2016

Hemingwayova oblibena kombinace lasky a valky je pro mne receptem na uspech. Snad jen retrospektivy o toreadorech jsem yrovna moc neocenila, ale Hemingway zachycoval take tento sport, ktery ho lakal a zajimal. Robert je v knize temer prototypem spravneho chlapa a Maria zase nezne divky, konec samozrejme dojme a podtrhuje Hemingwayuv styl ztracene generace - proste valka pose*e zivoty vsem.

7 20.01.2012

Tak toto bylo naprosto skvělé. Kdo zvládá angličtinu tak by rozhodně měl jít do originálního textu, protože je to psané tak nádherným jazykem, že se to ani adekvátně zhodnotit nedá. Líbily se mi alegorie dobra a zla, hlavní postavy byly geniální, sympatické a dobře vymyšlené, atmosféra bombasticky tajemná, skvělá na podzimní halloweenske čtení a vývoj vztahu otce a syna mě hrozně bavil. Závěr se mi také moc líbil. Ok, poslední scéna byla trošku pritažena za vlasy, ale to už jsem Bradbury beztak dávno žrala z ruky.

Fahrenheit se mi také moc líbil, ale až tohle dílo mě nakoplo přečíst si mnohem víc od tohoto nově oblíbeného autora. Mám pocit, že bych od něj s nadšením četla i návod na cirkularku.

6 17.11.2023

Jakože jo, je to dobrá kniha. Technicky je dokonale zvladnuta, má skvělý nápad a díky bohu dobrý konec, neboť někde v půlce už mi bylo jasné, že konec pro mě rozhodne, zda to mělo či nemělo cenu číst. Konec je napínavý, skvělý, přesně odměreny a další pozitivum je velice dobrý popis mentální poruchy. Bylo vidět, že se King informoval u skutečných doktorů - Annie nebyla jen sviňa, ona byla skutečně psychicky nemocná a to je mnohem těžší napsat.

Ale dost věcí mi také nesedlo: scenérie byla nepřekvapivě totálně nudná (tož holt jedna místnost), bylo víc nechutných scén než děsivých, vedlejší příběh Misery byl slatanina a ještě že toho nebylo víc - to by bylo na mašli, některé pasáže byly fakt nudné natahování.

Takže celkově mám z toho smíšený pocit. Nemůžu hodnotit špatně, protože to je jedna z těch dobrých knih, co King napsal a konec mě fakt konečně nechtěl pustit. Ale taková pecka jako např Osvícení to opravdu není.

6 12.11.2023

Je to dobře napsané a ke konci kupodivu i dost napínavé, i když se od příběhu nedají očekávat žádné zvraty. Také příběh vyznívá pozitivněji než film, hlavně svým koncem.

6 27.04.2023

Na zacatku jsem si rikala, ze ta inspirace Sherlockem Holmesem je trosku prehnana a nektere popisy Eliasovych zvyklosti se opakovaly. Ovsem od prvni tretiny - a zlomoveho okamziku - se to rozjelo a ja jsem knizku zhlta za par veceru.

Ocenuji i popis doby a (ne)souziti nemeckeho a ceskeho obyvatelstva Prahy. Urcite by se o tom dalo mnohe docist v mnohem nudnejsi literature faktu, ale proc se namahat, kdyz tady nam to autor krasne zpracoval do prijemne pozivatelne formy.

6 19.06.2022

Se synem se nám kniha moc líbila. Já jsem ji neznala a tak jsem ji četla společně s ním poprvé. Je velmi poetická, vtipná i zasnena a můj syn mi ji vždycky donesl, když ji chtěl číst. To u jiných dětských knih zatím nedělal, možná proto, že náš malý princ měl skutečně vtipný hlas. Že by to ovšem byla nejlepší dětská kniha všech dob, to si zase nemyslím.

6 08.01.2022

Největším lákadlem této knihy jsou za mě postavy. Jsou poutavé, rozdílné, komplikované, zkrátka vás začne jejich osud zajímat a kvůli tomu to čtěte. Rozdělení do rodů s vlastním erbem a heslem pobaví a změny pohledů postav místo kapitol je geniální řešení, které skutečně dodá komplexnost i právě každému čtenáři možnost najít si svou oblíbenou verzi příběhu.

Co se děje týká, tak to už je mé nadšení poněkud omezené. Prvních 300 stran byla jízda, hrozně mě to bavilo! Někde kolem té 500 je zlom, kdy už jsem pochopila, že jde vše do kýble a upřímně mě někdy všechny ty strasti vyčerpávály až nebavily. Nebyl tam žádný oddych, žádný lorien, kde by se postavy a čtenář trošku vydychal a zároveň se ta emocionální tortura táhla. Také příběh Dany, ač moc zajímavý a dodávající veškerý sexuálně zvrhlý šmrc tohoto dílu, opravdu ruší. Je to úplně paralelní dějová linka odehrávající se v jiném světě a dala by se číst v kuse lépe. Takhle rozkouskovana, když po otočení stránky napínavé kapitoly vidíte to Daenerys, vás to bohužel maximálně nas*re.

Ale hej, pořád je to skvělé dílo fantasy s notnym středověkým šarmem. Jen doufám, že další díl mě nadchne na ten plný počet.

6 08.07.2019

Tak upřímně vlku chápu, že ti tehdejší kritikové dali na budku. Co to vlastně bylo? A na čem to vlk ujížděl radši ani nechcit vědět. Hermína rozhodně zachránila především čtenáře a hlavně chci pevně věřit, že si ji vlk jen vyhalucinoval ze svých nejlepších vlastnosti, (a cheche to nejlepší v něm bylo ženského pohlaví), aby na konci to nejlepší v sobě "zničil". Protože pokud by Hermína byla skutečný člověk, tak si mě nepřej potkat vlku, to bych ti řádně vyprášila kožich.
A mimochodem musíme brát život (a toto hodnocení) s humorem, jinak nám všem hrozí sebevražda nebo předávkování houbičkama.

6 27.10.2017

Autora jsem neznala, ale po teto knize jsem odhodlana precist i neco z jeho dalsich del. Styl vypraveni je jedinecny, historicky velmi zajimave (a odstrasujici, az se divim, ze lidstvo mezitim nevyhubilo samo sebe) a postavy me velmi bavily. Sice jsem se se zadnou neztotoznila, ale o to ani neslo. Rada jsem cetla jejich osudy a libilo se mi obcasne prodchnuti pribehu erotikou - autor tedy rozhodne mel fantazii. Nebo ze by zkusenosti? :D Stejne tak se mi libi i pointa dila, ze zivot po 60 skutecne nekonci v predsmrtni letargii, ale je stale plny emoci a zazitku.

6 11.07.2016

Čím byl Strobl starší, tím větší nacista a neoficialně se domnivám, že tím víc se jeho díla mohou blížit hodnocení "kravina". Toto je ale prvotřídní sbírečka plná perliček, které nejsou zatížené pražádným moralizováním nebo ideologiemi. Lehké prozaické vyprávění plné fantasy motivů a různých pověr, až má člověk u toho pocit, že zrovna takové příběhy si před pár sty lety vyprávěly přadleny za dlouhých zimních večerů v sněhem zapadaných roubenkách. Anebo spíše švihlí dekadenti z přelomu století toužících po jakékoliv mystické senzaci. Jestli si rádi čtete po setmění hororové povídky před spaním, mnohé z této uzké sbírečky se dokonale hodí. Čte se to rychle a vždy je přítomen prvek něčeho nevysvětlitelného a děsivého. Navíc tyhle příběhy u nás prakticky nikdo nezná, takže pokud to někomu přečtete, bude čučet jak husa do flašky. Dokonalým bonusem je i černý humor, který je mnohdy přítomný a funguje dokonale.

Za mě nejlepší povídky: Zachránci od šibenice, Automat z Hornecku a Hledači pokladu, popř. Byzantská mince (ale ta pro svůj humor, spíše než mystiku). Nechte se některou z nich přesvědčit.

Asi bude problém se ke knize dostat. Vyšla v poměrně skromném nákladu a vlastně dost bez zájmu. Informujte se u vydavatelů http://as.germanistika.cz/ nebo nakladatelství UP. Vím, že jim tam leží pár exemplářů a chytá prach.

6 15.09.2015

Tedy vyrok, ze Goethe sve Utrpeni Werthera "vyblil na papir" je uzasne a prekvapive vystihuje situaci. V dnesni dobe pusobi Werther neskutecne vyblite, ale dnes uz se take malokdo vzije do situace bohateho znudeneho mladika, ktery v zivote proste nic delat nemusi jen si kreslit obrazky. Ano, Goethova schopnost popsat v rozkosi prirodu do posledniho cervicka na zemi je neopakovatelna. Werther je ukazkou mladeho floutka, kteremu by prospelo dostat parkrat pres tlamu, aby se naucil chovat racionalne a bral zivot takovy jaky je. Jenze Werther je umelec, melancholik a krehka duse a takova vetsinou dlouho nepreziva. Asi maloktery clovek by si dobrovolne vybral, ze bude v zivote trpet - je to trochu proti pudu sebezachovy - ale presne tohle udelal Werther, ktery si zivota samotneho evidentne zase tak nevazil a nadevse povysoval lasku, ten uzasny vsemocny cit (co na tom, ze na zacatku byl zakoukany do jine ). Prave tyto preference vyjadrene emotivnim zpusobem vedly mnoho mladych lidi ve Wertherove dobe k pachani sebevrazd az Werther v dalsich vydanich sve knihy nechal na prvni stranky napsat poznamku "nenasleduj me". Goethe se pry citil provinile, protoze slava knihy mela tak neblahy dopad. Wertherovy pocity rozhodne nejsou nemozne, ale sam Werther je neschopen jakehokoli pragmatickeho ci realistickeho uvazovani. To vede nevyhnutelne k drastickemu konci (vcetne drasticky realistickych popisu).

6 19.01.2012

I ke mne se nejdrive dostala filmova verze a teprve potom jsem sahla po romanu. V mnohem me prekvapil, napriklad v intimnich popisech vztahu Annie a Toma a samozrejme na konci, ktery je v knize zcela jinak a rozhodne lepe vyresen. Ale snad vice nez vztah Annie-Tom jsem ocenila psychologickou promenu Gracie, ktera se skutecne musela vyporadat s mnoha vecmi. Tom dal dokupy nejenom kone, ale pomohl uvest na pravou miru i zivot Gracie a Annie, pomohl jim najit zpet cestu k sobe a radost v zivote. Bohuzel se ale potom zapletl s Annie a to by zase rozbouralo jeden vztah - jednu rodinu, a tak to spisovatel vyresil onim koncem, resenim nepochybne spravnym, snad jen trochu teatralnim a fantastickym, ale budiz. Zarikavac koni prece neni literatura faktu ale beletrie a to vyborna.

6 19.01.2012

Huckleberry je psan ve stylu vypraveni jizanskych historek. Pusobi to jednoduse jako by to psalo dite pro jine deti, ale ve skutecnosti je to jen dokonale zvladnuty pocin chlapka, ktery vedel jak do textu nenapadne schovat vetsi poselstvi. Hucka je spatny ulhany kluk, ale kdyz jedna, ridi se srdcem a kolkrat tak ironicky dojde k moralne spravnejsimu reseni nez vsichni ti dobri krestane a dospeli kolem nej. Huck ma vice podnetu k zamysleni nez Tom Sawyer.

6 03.01.2012

Je to trochu jako popis vlhkého snu: divoký vášnivý příběh, co si člověk rád čte v bezpečí a teple pod peřinou, ale v žádném případě to nechce zažít. Na to, jaké byly postavy na začátku klišé, tak se jim dokonce i utvarely charaktery. Na dlouhé zimní večery to bylo super.

No a co se inteligence a předvídatelnosti týká, tak na to tu evidentně není fokus... Je to agresí a sexem nabitá jizda a jako taková mě to bavilo.

5 04.01.2024

Kniha mě opravdu bavila a to navzdory tomu, že je přecpana realiemi o jazzu a historie Londýna. Někdy je to až komické, že autor přeruší napínavou policejní honicku, aby nám povypravel o historii budovy, do které podezřelý právě vběhl. V sérii budu rozhodně pokračovat, jen doufám, že Peter trochu pokroci ve svých magických schopnostech, protože tímhle tempem bude v poslední knize série umět místo dvou forem pět.

5 22.03.2023

Skvělá kniha, ale už ne fenomenální jako první díl.

Příběh je to kvalitní, zvraty byly dobré, politikareni velice realistické a lekce Tindwyl tak dobré, že by Sandorson měl pouvažovat o napsání knihy o osobním rozvoji. Přibylo pár skvělých postav - Alrianne, Cett, již zmíněná Tindwyl. Elend má skvělý charakter a líbilo se mi, že jeho jedinou superschopnosti je mozek. V závěrečné bitvě byla Vín celkem tvrdak, to se skvěle četlo. Jak takovéhle dílo dokáže vypadnout z jednoho člověka je neuvěřitelné.

Na druhou stranu je to ale trochu bichle, co se dusí vlastním papírem. Na začátku bylo moc vysvětlivek - chlape, copak by někdo četl 700 stránek z prostredka trilogie jen tak pro kočku? Vždyť se nám nemusely znova opakovat základy, navíc moje vydání má ještě vzadu registr s vysvětlením pojmů a shrnutí děje prvního dílu, takže samotný text byl zatíženy naprosto zbytečně. Vín se motala v kruhu a furt o sobě pochybovala, že už tím trochu lezla na nervy. Taky mě irituje, že ji ostatní v jejich 19 letech nazývají dítětem. Zase mi zabili oblíbenou postavu jako v prvním dílu, s tím už mě Seňor Sanderson začíná mírně s... Nejsem si jistá, jestli se mi zamlouvá, co provedli s Elendem. Navíc jsem kvůli délce knihy několik dní nedělala moc jiného než četla a to je ve chvíli, kdy už bydlíte ve vlastní domácnosti, kde vás neobsluhuji rodiče, problém.

No nic, tak uklidime byt, doplníme špajzku a toaletak a jdem na poslední díl...

5 05.01.2023

Začátek me velice bavil, i když musím říct, že i tak mi zamilovaní Armanda přišlo velice náhlé. Viděl ji, byla hezká, tak se zamiloval. I zbytkem knihy lomcovaly rychlé vášně a city. Konec byl zkrátka ubrečený, musela jsem knihu odložit a pak jsem to utrpení Markéty rychle přečetla, ať už to máme obě za sebou.

Pokud někdo hledá ideální příklad literárního romantismu, tak může sáhnout po této knize. Je to ukázkový příklad.

5 09.12.2022

V pubertě mě kniha trochu nudila, ale po letech mě to chytlo. Je to samozřejmě náročné na nervy, poněvadž postavy prostě jsou tak slušné a cudne, až je zázrak, že se vůbec dokážou na něčem domluvit. Ale Anne i Wentworth jsou velcí sympaťáci a i když člověk ví, jak to celé dopadne, tak je to radost číst. Je opravdu s podivem, jak Austenova dokáže popsat romanci jak řemen pouze pohledy a pocity, v té knize nejsou téměř žádné dialogy.

Teď už jen zbývá porovnat knihu s novou TV adaptaci od Netflix.