vercas945 komentáře u knih

Stejně jako předchozí knihy ze série se nám i tato moc líbila, ale za ta data dávám o hvězdičku méně. I naše šestiletá dcera ví, že Velikonoce jsou dříve v dubnu, případně i na konci března (zásluhu na tom má, že se o Velikonocích narodila jako malý Štěpánek) a 30. dubna jsou čarodějnice, což by na vesnici určitě nezůstalo bez povšimnutí.

3 29.08.2021

Asi jen shrnu to, co se objevuje v hodně komentářích. Kniha je čtivá, autorka má můj obdiv za to, co zvládla i za to, jak to popsala, ale je to hlavně její osobní příběh, takže pokud čekáte přesný popis trasy, okolní přírody apod. budete možná trochu zklamaní. Ale pokud se chystáte na něco podobného, bude se vám určitě hodit poslední kapitola, kde je naopak přesně vypsáno její vybavení.
Překvapilo mě, že je autorka z Nového Města na Moravě, taky je mám v rodném listě, i když nejsem přímo odtamtud, ale každopádně máme něco společného :-)

3 21.04.2021

Velmi dobrá kniha, škoda, že o ní moc lidí neví. Je to ta kniha, která by se měla číst, ať už pro inspirujícího hlavního hrdinu, který si šel za svým snem a posláním i přes spoustu překážek, ale i pro zachycení společenské atmosféry a událostí (často z oblastí, o kterých se moc nemluví), především mezi roky 1914-1945, ale s částečným přesahem i dál. Jen bych řekla, že poslední kapitoly mohly být trochu oddělené, protože se zbytkem knihy netvoří úplně konzistentní celek.

3 16.03.2021

Pro mě trošku zklamání, kniha mě oproti jiným s podobným tématem úplně nevtáhla do děje, trošku jsem se do čtení musela nutit. Znala jsem dopředu zhruba obsah, což možná byl zčásti ten důvod. Ale Lustigův styl psaní se mi líbí.

3 28.02.2020

Za mě úžasná kniha, která hladí po duši a jejíž čtení jsem se snažila co nejvíc kouskovat, aby mi dlouho vydržela. Vlastně jsem měla pocit, jako by byla doporučená jako jeden z léků z literární lékárny.
Některé pasáže musím ještě vypíchnout navíc, protože mi opravdu utkvěly - rozhovor Jeana s otcem o ženách a koních, popisy hvězdné oblohy při plavbě po řece, část o podstatě a učení tanga..
Asi bych se obešla bez Manonina deníku a bez přesného data narození Victorie, protože je pak divné, že J. v srpnu netušil, že je těhotná... Ale popravdě, část knihy odehrávající se v Provence byla pro mě osobně už jen takový doplněk, podstata knihy byla v předcházejících stranách, proto hodnotím nadšenými pěti *.

2 26.04.2023

Výborná kniha o souvislostech pohybového aparátu vlastně se vším :-) Zajímavé jsou i části o fyzioterapeutické nebo lékařské práci, příklady z praxe. Je zde spousta praktických ukázek, sekce vyzkoušejte sami na sobě a ke knize jsou i doplňkové webové stránky se spoustou dalších zajímavých článků, odkazů a samozřejmě i návodů na cvičení. Teď knihu a stránky projíždím znovu, protože poprvé jsem četla při rekonstrukci bytu a na cvičení už nebyly síly a vlastně ani místo :-)

2 14.08.2022

Kdybych neměla v úmyslu přidat knihu do výzvy, pravděpodobně bych nedočetla. Přišlo mi to jako takové zbytečné a depresivní čtení.
Kniha na téma co může způsobit neplánované těhotenství a sňatek dvou lidí, kteří se k sobě nehodí. Ne, že bych, obzvlášť ve starší generaci, takové případy neznala, ale knížce tak nějak chybí naděje, že se to dá nějak změnit, že je z toho cesta ven aspoň pro další generaci...
A co mně hodně vadilo, byla absence sympatických postav, pokud nepočítám Filípka a epizodního Lumíra :-) Ano, s někým jsem v určitých situacích soucítila nebo je i chápala, ale pak to zase něčím totálně zabili. V tomhle a depresivním vyznění mi to připomínalo mé pocity po dočtení Třeštíkové Bábovek. Ale rozhodně styl psaní Petry Soukupové mně sedl o dost víc, takže od ní možná ještě něco zkusím. Třeba tam bude o trochu míň cigaret a domácích mazlíčků, to pro mě osobně na sympatiích hrdinům taky moc nepřidalo. A ano, kniha vlastně nemá žádný konec.

2 04.05.2022

Babička mně několik let kupovala jako dárky knihy z katolických vydavatelství... A tato byla před patnácti lety jedna z nich a asi jediná, která mě zaujala a průběžně si v ní celé ty roky listuji, případně ji čtu znovu. První kniha, s tématem pěšího putování. Od té doby jsem jich přečetla už dost, ale sama jsem pořád nikam nevyrazila, ale věřím, že to přijde :-)
Knihu rozhodně doporučuji, velmi dobře popisuje pouť do Compostely, jak po praktické stránce, tak samotný příběh p. Lízny. Musíte samozřejmě počítat s tím, že autor byl kněz a jezuita, a proto se zaměřuje třeba i na to, jak jsou v které části jeho poutě udržované a otevřené kostely apod., ale myslím, že to k němu zkrátka patří.

2 12.04.2022

Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale šlo spíš o můj subjektivní dojem - od mé oblíbené autorky se mi to zdálo krátké :-) Ale v rámci žánru (novela v dopisech) je to povedené dílko, charaktery jsou dobře vykreslené, děj rychle postupuje a o dalších osudech všech postav se také něco dozvíme.

2 18.11.2021

Velice zajímavá kniha o zajímavé osobnosti. Před několika lety v Luži rehabilitovala kamarádka, jsem ráda, že jsem se dozvěděla, jaké byly počátky léčebny. Ale oproti knihám o dr. Kálalové a učiteli Hodíkovi se mi četla trochu hůř, takže dávám o hvězdu méně.

2 14.05.2021

Ze začátku jsem byla na vážkách, jestli vůbec dočtu do konce, ale byla jsem hodně odhodlaná a jsem ráda, že jsem dočetla. I když toto není typ literatury, který bych vyhledávala a ani do budoucna se to asi nezmění. První polovinu knihy mi chyběl děj, byly to jakési epizody, příhody, ale těžko se mi to nějak dávalo dohromady, opravdu mě pobavila jen linka s Washingtonem Irvingem. Ale v druhé polovině se mi to začalo víc spojovat a posledních 100 stran jsem přečetla docela bleskově. Chápu, proč je kniha oblíbená a patří ke klasice, myslím, že jsem si z ní dost odnesla. Přesto myslím, že vracet se k ní nebo J. Hellerovi nebudu.

2 13.03.2021

Knihu čtu něco přes měsíc, dočetla jsem až na konec, ale rozhodně neodkládám. Mně kniha hodně pomohla si dost věcí uvědomit, cítím se už teď taková srovnanější a spokojenější. A navedla mě směrem na další knihy, přednášky atd., které jsou pro mě hodně zajímavé.

2 19.11.2020

Dobrá knížka, ale ve srovnání s prvním dílem už tomu chybí to něco trochu navíc, co by ji odlišovalo od dalších dobře napsaných (spíš ženských) oddechovek typu knih např. od S. Kinselly.

2 26.10.2020

Volání divočiny jsem si chtěla přečíst už několik let, ale vždy něco dostalo přednost, až teď konečně nadešel jeho čas ;-) Kniha byla přesně taková, jako jsem očekávala, pro Aljašku mám slabost a i když pro psy moc ne, tak tento pohled do psího světa je opravdu poutavý.
Ostatní povídky jsem přečetla, ale podle toho, jak mě zaujaly, některou pečlivěji, některou s mírným přeskakováním... Trošku jsem měla dojem, že se tam stále opakuje motiv muže na pokraji sil, který se žene /plazí drsnou Aljaškou. Naštěstí alespoň končily spíš pozitivně :-) Pobavila mě asi nejvíc povídka Jak zmizel Markus O´Brien, která v sobě na rozdíl od ostatních měla i vtip a celkově se trochu vymykala, ale jak koukám dle hodnocení, u ostatních čtenářů naopak takový úspěch nemá.

1 05.05.2024

Občas jsem se do čtení musela trochu nutit, ale Steinbecka mám ráda a jeho knihy jsou většinou z tak odlišného prostředí než většina knih, které jsem četla, že jsem se přinutila ráda :-) Vyhovovalo mi, že každá kapitola byla zároveň v rámci děje i samostatným příběhem, takže i když jsem si dala ve čtení trochu pauzu, nebyl problém se "chytit".

1 28.02.2024

Knihy Niny George prostě miluji :-) Sedí mi její styl psaní, baví mě odkrývat, co všechno se ještě skrývá za příběhem, nacházet skrytá poselství a krásné citáty z úst postav... A k tomu ještě úžasné prostředí Francie. Čtení jsem si dávkovala, aby mi kniha vydržela, bylo to vždy pohlazení po duši, i když občas vás docela donutí přemýšlet i nad sebou (např. kde mám asi světlo já ?). Ale chápu, že styl N.G. je trochu neobvyklý a nesedí každému.

1 24.11.2023

Kniha je, co se týče reálného (nebo alespoň v knize prezentovaného jako reálný) děje zajímavá, i kdyby se jednalo o naprosto neznámou rodinu. A v případě autora - potomka spisovatelských rodin Mannů a Aškenázyů - je samozřejmě děj ještě okořeněný, jak těmito rodinnými vztahy, tak tím, že občas člověk může hádat, jaké jméno se za zkratkami H., P. a pod. skrývá.
Na čtení není ale úplně jednoduchá, mně osobně vadily fantazijní výlety autora do minulosti, občas jsem je i trochu přeskakovala, a také občasné oskočení od zajímavého tématu k nějaké odbočce. Pokračování jsme se sice nakonec většinou dozvěděli, ale nikdy nebylo jisté, za jak dlouho se autor k tématu vrátí..
Takže zajímavé, ale pro trpělivé čtenáře.

1 29.09.2023

Zhruba ve třetině jsem si říkala, že další knihu od autorky už rozhodně číst nebudu. Kolem poloviny jsem se ale začala docela bavit a za závěrečnou větu přidávám ještě hvězdu navíc. Ano, hlavní hrdinka je trochu šílená a nechová se vždycky sympaticky, ale v knize mě zaujaly i třeba popisy některých míst a trochu mě u čtení mrzelo, že neznám Bratislavu (asi tip na výlet :-D ).

1 25.07.2023

Hlavní hrdinka se vrací z New Yorku na prázdniny do jižanského městečka. Zpočátku na základě míst, která navštěvuje, lidí, s kterými se setkává a vzpomínek dostáváme obraz, jaký byl její dosavadní život. A musím říct, že tato část mi přišla často zdlouhavá a ne moc záživná. Později Jana zjišťuje, že ne všechno je tak, jak si to pamatuje a že ne se všemi blízkými lidmi má stejné názory.. Tato část má rychlejší spád i některé zajímavé myšlenky a proto nakonec dávám čtyři *.

1 19.03.2023

Za mě dobrá kniha, ale oproti nejslavnějším knihám J. Austenové je přece jenom trošku míň propracovaná, chybí jí oproti nim i špetka humoru. A mně na závěru vadí, že se vlastně nedozvíme, kde bude ústřední pár po svatbě bydlet ( a vlastně jsme to o kapitánu Wentworthovi nevěděli celou knihu).

1 08.02.2023