vercas945
komentáře u knih
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Chce se mi napsat "Ještě jednu!", protože s hrdiny Šikmého kostela se mi vůbec nechce loučit. Na druhou stranu, není to úplně odpočinkové čtení a některé těžší situace jsem s hrdiny hodně prožívala, takže si teď po dočtení říkám, jak se mám vlastně krásně :-) V knize jsou ale samozřejmě i situace, které mě vyloženě potěšily.
Děkuji paní Lednické za úžasný čtenářský zážitek a přiblížení dějin regionu, který moc neznám, a těším se na její další tvorbu.
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Nedivím se, že je na knihu v knihovně pořadník :-) Chvilku trvá, než si čtenář zvykne, že ne vždy v prvním odstavci nové kapitoly ví, která postava momentálně vypráví a v které časové rovině se nachází. Ale právě díky tomu autorka výborně dávkuje příběh a napíná vás, až máte chvílemi chuť skočit dál a zjistit, jak to tedy všechno bylo a bude. Smutné, občas veselé, nadějeplné...
Stříbrný kouzelník
Jindřich Mann
Tak trochu na hranici uvěřitelného, ale stále v mezích možného, se odehrávají příběhy hrdinů této knihy. A autor hranici dobře hlídá, vždy, když jsem měla pocit, že šťastných náhod už bylo moc, příběh se překlopil jinam. Z první části jsem byla hodně nadšená, druhá pro mě tak hezky neplynula jako první a občas jsem měla strach, že jsem u někoho nepostřehla souvislost s první částí a připravila se o pointu, ale přesto velmi dobrá kniha. A klidně bych uvítala pokračování, zajímaly by mě i další osudy hlavních postav.
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Stejně jako u postav hlídku, kterou jsem četla víceméně náhodou jako první, tak i u této knihy jsem měla v první polovině pocit, že ji snad ani nedočtu, bylo to jakési vyprávění, u kterého jsem nechápala, kam směřuje... V druhé polovině už jsem se těšila, až budu pokračovat ve čtení :-) Díky druhé polovině a významu, který kniha díky popisovanému tématu má, dávám čtyři *, ale dlouho jsem měla pocit, že na víc než tři to nevytáhne.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
V poslední době, když nevím, co číst, vybírám knihy mezi první stovkou nejlépe hodnocených, které jsem ještě nečetla a přitom mě zajímají. Tudíž není divu, že i tentokrát je to jasných pět hvězd. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout a příběh Anny ve mě stále rezonuje. Myslím, že není potřeba se široce rozepisovat, to už tady bylo učiněno. Jen by mě zajímaly, stejně jako některé další komentující, osudy některých dalších postav, případně i Anniných dětí.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Jak jsem popisovala své devítileté dceři - fakt dobrá knížka o nevrlém pánovi kolem šedesátky, který má rád pravidla, řád, má svoje jasně dané zvyky a rozčilují ho všichni lidé okolo, protože pravidla nedodržují a neustále mu narušují jeho zvyklosti. Ale protože on se chová tak jak má, tak se na všechny ty lidi okolo nevykašle, ale pomáhá jim a je to nakonec vlastně klaďas tak trochu proti své vůli :-)
Kniha, u které se smějete i brečíte a kterou mám skoro chuť přečíst ještě jednou (kdyby nebyla v knihovně po mě už zase zamluvená).
Zelená míle
Stephen King
Film jsem viděla před pár lety a proto jsem se k přečtení odhodlávala docela dlouho, protože je to v obou případech hluboký zážitek, který stojí za vidění/přečtení, ale taky vás stojí nějaké ty slzy... Ale jsem ráda, že jsem se k přečtení nakonec dostala, možná se díky tomu odhodlám i k nějaké další Kingově knize, dosud jsem se jim úspěšně vyhýbala :-)
Dcera sněhu
Eowyn Ivey
Krásná kniha ukazující mou oblíbenou Aljašku z úplně jiného pohledu než většina jiných příběhů, které znám. Kdo chce, může se na příběh dívat z lehce fantazijního pohledu, já to asi vzala spíš realisticky.
Každopádně vyprávění odehrávající se na přelomu 19. a 20. století o životě stárnoucích manželů, kteří se rozhodli vyřešit krizi ve vztahu způsobenou marnou touhou po dítěti přestěhováním na Aljašku a budováním hospodářství v odlehlé divočině, stojí za přečtení. Pro mě bylo zajímavé sledovat vývoj Mabel, kdy z nešťastné, ustrašené ženy postupně jakoby odkrýváme spoustu jejích skrytých vrstev a silných stránek, možná její původní já z doby, kdy se do sebe s Jackem zamilovali. Bavila mě i postava Esther. A ano, když nad tím teď přemýšlím, ta ženská linka je v knize dost silná, což ji od ostatních knih spojených s Aljaškou, které znám, také dost odlišuje ;-)
Taková ženská jako já
Uljana Donátová
S autorkou jsem četla rozhovor a dospěla jsem k názoru, že by mi její knihy mohly docela sedět. Ale je to spíš naopak, mám dojem, že jsem se s knihou moc nepotkala. Hlavní hrdinky, prostředí ve kterém se pohybovaly i témata, která řešily, byly dost mimo mě, takže jsem se do příběhu nedokázala moc vcítit a měla jsem dojem, že mi autorka úplně nepomáhala, aby mi to vše přiblížila... Kniha se nečetla špatně, ale moc nezaujala.
Ztracenné
Michaela Losekoot
Ke knize jsem se dostala úplnou náhodou, známá nám ji nechala na prohlédnutí na pár dnů v práci. Stihly jsme ji přečíst všechny tři v kanceláři - je to taková jednohubka :-) Což nemyslím ve špatném slova smyslu, i přesto obsahuje spoustu zajímavých myšlenek, příběhů... Ale na přečtení vám opravdu stačí chvilka a vzhledem k tomu, že jsem zvyklá většinou číst romány (a někdy i dost obsáhlé), není to pro mě asi úplně plnohodnotná kniha, čtyři hvězdy jsou za to, že kromě délky jí vlastně nemám co vytknout ;-)
Lustr pro papeže
Jan Tománek
Výborně napsaná kniha, od které jsem se při čtení snažila držet trošku odstup a úplně ji neprožívat, protože bych občas těžko četla dál... Autorovi děkuji za napsání a rozhodně doporučuji k přečtení.
Historička ve mně by si ráda přečetla příběh hlavního hrdiny i po opuštění vězení, ale protože mám dojem, že by to ani potom nebylo moc veselé, tak z lidského hlediska byl příběh asi ukončen v pravou chvíli.
Minuta na rozloučenou
Hana Marie Körnerová (p)
Červená knihovna, odehrávající se částečně v exotickém prostředí. První část je taková dobrodružnější, čtivá, pak už kniha ztrácí dech. Skoky v čase někdy ději moc neprospívají, chování hlavní hrdinky často působí nelogicky... Kniha se čte poměrně dobře, ale dojem takový nijaký.
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
Mám ráda tyto historické ságy a i tentokrát jsem byla nadšená. Dozvěděla jsem se zase něco nového o další oblasti naší republiky - o Benecku. Jediné, čeho se mi tam zdálo trochu moc, bylo množství vztahových "bokovek", ale možná autorka čerpala i v tomto ze složitých vztahů vlastní rodiny... Uvítala bych ještě popisky k fotografiím, pokud se některé vztahovaly přímo k postavám knihy. I přes drobné výhrady ale rozhodně doporučuji k přečtení.
Volání divočiny
Jack London
Volání divočiny jsem si chtěla přečíst už několik let, ale vždy něco dostalo přednost, až teď konečně nadešel jeho čas ;-) Kniha byla přesně taková, jako jsem očekávala, pro Aljašku mám slabost a i když pro psy moc ne, tak tento pohled do psího světa je opravdu poutavý.
Ostatní povídky jsem přečetla, ale podle toho, jak mě zaujaly, některou pečlivěji, některou s mírným přeskakováním... Trošku jsem měla dojem, že se tam stále opakuje motiv muže na pokraji sil, který se žene /plazí drsnou Aljaškou. Naštěstí alespoň končily spíš pozitivně :-) Pobavila mě asi nejvíc povídka Jak zmizel Markus O´Brien, která v sobě na rozdíl od ostatních měla i vtip a celkově se trochu vymykala, ale jak koukám dle hodnocení, u ostatních čtenářů naopak takový úspěch nemá.
Pláň Tortilla
John Steinbeck
Občas jsem se do čtení musela trochu nutit, ale Steinbecka mám ráda a jeho knihy jsou většinou z tak odlišného prostředí než většina knih, které jsem četla, že jsem se přinutila ráda :-) Vyhovovalo mi, že každá kapitola byla zároveň v rámci děje i samostatným příběhem, takže i když jsem si dala ve čtení trochu pauzu, nebyl problém se "chytit".
Světla jihu
Nina George
Knihy Niny George prostě miluji :-) Sedí mi její styl psaní, baví mě odkrývat, co všechno se ještě skrývá za příběhem, nacházet skrytá poselství a krásné citáty z úst postav... A k tomu ještě úžasné prostředí Francie. Čtení jsem si dávkovala, aby mi kniha vydržela, bylo to vždy pohlazení po duši, i když občas vás docela donutí přemýšlet i nad sebou (např. kde mám asi světlo já ?). Ale chápu, že styl N.G. je trochu neobvyklý a nesedí každému.
Baba jedová
Věra Fojtová
Za mě to vlastně ani nebyla moc detektivka, pachatel i motiv se daly lehce odhadnout, s výjimkou závěru žádné napětí... Styl psaní ne moc vybroušený.
Třetí hvězdu jsem dala jen za linku s hlavní hrdinkou, kde bylo docela dobře ukázáno, jak se někdo snadno ovlivnitelný lehce může dostat do problémů různých druhů, potažmo jak se může vyvíjet případ domácího násilí..
Poste restante
Jindřich Mann
Kniha je, co se týče reálného (nebo alespoň v knize prezentovaného jako reálný) děje zajímavá, i kdyby se jednalo o naprosto neznámou rodinu. A v případě autora - potomka spisovatelských rodin Mannů a Aškenázyů - je samozřejmě děj ještě okořeněný, jak těmito rodinnými vztahy, tak tím, že občas člověk může hádat, jaké jméno se za zkratkami H., P. a pod. skrývá.
Na čtení není ale úplně jednoduchá, mně osobně vadily fantazijní výlety autora do minulosti, občas jsem je i trochu přeskakovala, a také občasné oskočení od zajímavého tématu k nějaké odbočce. Pokračování jsme se sice nakonec většinou dozvěděli, ale nikdy nebylo jisté, za jak dlouho se autor k tématu vrátí..
Takže zajímavé, ale pro trpělivé čtenáře.
Holka, kterou kdysi znal
Tracey Garvis Graves
Četla jsem na dovolené a vybrala jsem si opravdu dobře. Zařadila bych ji spíš do kategorie oddechovek, ale ani náhodou ji tím nechci nějak ubírat na váze - v romantickém příběhu jde v některých tématech až nečekaně do hloubky. Dvě časové roviny, ve kterých sledujeme vztah hlavních hrdinů a závěr spojený s 11. zářím dodávají knize na čtivosti. Určitě doporučuji.
Krása noci
Nina George
Pro mě další knižní lahůdka od Niny George. U této knihy jsem měla pocit, že jsem snad poprvé viděla, jaké to je, když příběh je jen prostředkem k tomu, aby autorka vyjádřila přesně to, co chtěla, a sám o sobě až tak důležitý není.. Opět oceňuji krásný knižní jazyk (zásluhu má pravděpodobně i překladatelka), nádherné popisy přírody a míst a spoustu zajímavých myšlenek. A souhlasím s anotací, kniha by měla být v doporučené četbě pro každou ženu.
