vercas945 komentáře u knih
Výborná kniha o souvislostech pohybového aparátu vlastně se vším :-) Zajímavé jsou i části o fyzioterapeutické nebo lékařské práci, příklady z praxe. Je zde spousta praktických ukázek, sekce vyzkoušejte sami na sobě a ke knize jsou i doplňkové webové stránky se spoustou dalších zajímavých článků, odkazů a samozřejmě i návodů na cvičení. Teď knihu a stránky projíždím znovu, protože poprvé jsem četla při rekonstrukci bytu a na cvičení už nebyly síly a vlastně ani místo :-)
Taková nenápadná kniha, kterou jsem si letos vybrala náhodně v knihovně v rámci "rande s knihou naslepo". Sama bych po ní asi nesáhla, ale byla by to chyba.
Příběh švédského lékaře blížícího se sedmdesátce, který před dvanácti lety po chybě opustil své povolání a odstěhoval se na ostrov, kde žije sám s kočkou a psem v domě po svých prarodičích. Po té, co se krátce po Novém roce objeví na ledě kousek od jeho ostrova ženská postava, se ovšem leccos změní..
Kniha je psaná čtivě, čtenář nakoukne do pro nás vnitrozemce neobvyklého prostředí a donutila mě i prozkoumat Švédsko v mapách. Úsměvná drobnost z mé strany, knihu jsem četla na horách a stěžovali jsme si, že 17 °C je v létě docela chladno.. v knize mají na ostrově letní slavnost a jsou rádi, že se zlepšilo počasí, oteplilo se na 17°C a přítomné ženy oblékají letní šaty :-)
Velice ráda bych tuto hru někdy viděla (nebo slyšela) naživo. O Vitce Kaprálové už jsem dost věděla i před četbou této hry, takže základní fakta jsem znala, ale zpracování je tak dobré, že jsem se i přes to těšila na každou další stránku. Rozhodně stojí za přečtení.
Knih odehrávajících se v koncentračních táborech a napsaných podle skutečnosti jsem už přečetla dost, takže "wau efekt" z toho, že by příběh byl podán úplně jinak nebo že bych se dozvídala úplně nové skutečnosti chyběl. Přesto dávám pět hvězd, protože kniha byla čtivá, vtáhla do děje, poznala jsem osudy další zajímavé osobnosti... A jak už se tady v předchozím komentáři objevilo, je to zvláštní u románu z tohoto prostředí, ale i na mě působí styl, kterým je napsán, tak nějak mile a příjemně :-)
Za mě velice poutavé čtení, jsem ráda, že jsem se ke knize dostala. Ano, občas autor odbíhá od tématu nebo přeskočí v čase, ale na to je čtenář upozorněn již v předmluvě, takže jsem nečekala úplně souvislé vyprávění. Naopak jsem si nebyla jistá, zda se v knize Welzl vůbec zmínil i o tom, jak se dostal zpět do Evropy a jsem ráda, že na závěr je stručně popsána i tato neplánovaná cesta.
Kdybych neměla v úmyslu přidat knihu do výzvy, pravděpodobně bych nedočetla. Přišlo mi to jako takové zbytečné a depresivní čtení.
Kniha na téma co může způsobit neplánované těhotenství a sňatek dvou lidí, kteří se k sobě nehodí. Ne, že bych, obzvlášť ve starší generaci, takové případy neznala, ale knížce tak nějak chybí naděje, že se to dá nějak změnit, že je z toho cesta ven aspoň pro další generaci...
A co mně hodně vadilo, byla absence sympatických postav, pokud nepočítám Filípka a epizodního Lumíra :-) Ano, s někým jsem v určitých situacích soucítila nebo je i chápala, ale pak to zase něčím totálně zabili. V tomhle a depresivním vyznění mi to připomínalo mé pocity po dočtení Třeštíkové Bábovek. Ale rozhodně styl psaní Petry Soukupové mně sedl o dost víc, takže od ní možná ještě něco zkusím. Třeba tam bude o trochu míň cigaret a domácích mazlíčků, to pro mě osobně na sympatiích hrdinům taky moc nepřidalo. A ano, kniha vlastně nemá žádný konec.
Babička mně několik let kupovala jako dárky knihy z katolických vydavatelství... A tato byla před patnácti lety jedna z nich a asi jediná, která mě zaujala a průběžně si v ní celé ty roky listuji, případně ji čtu znovu. První kniha, s tématem pěšího putování. Od té doby jsem jich přečetla už dost, ale sama jsem pořád nikam nevyrazila, ale věřím, že to přijde :-)
Knihu rozhodně doporučuji, velmi dobře popisuje pouť do Compostely, jak po praktické stránce, tak samotný příběh p. Lízny. Musíte samozřejmě počítat s tím, že autor byl kněz a jezuita, a proto se zaměřuje třeba i na to, jak jsou v které části jeho poutě udržované a otevřené kostely apod., ale myslím, že to k němu zkrátka patří.
Knížku jsem četla s nadšením, spousta myšlenek mě hodně oslovila (ono hodně knížek člověku přijde do ruky zrovna v té správné chvíli, kdy je člověk potřebuje..), ale samotný autor = hlavní postava mě občas trochu štval :-)
Další z knih Jiřího Šulce, kdy se nemůžete dočkat chvíle, kdy budete pokračovat ve čtení. Oproti ostatním (kromě Mostů do Tel Avivu jsem už četla všechny) je hodně zaměřená na fakta, ze soukromí hlavních hrdinů se objevují jenom střípky a myslím, že ze všech autorových knih má tato kniha rozhodně nejméně ženských postav :-) Pro mě jsou to trochu nevýhody v tom, že za nějakou dobu si budu děj hůř vybavovat, ale zase co se týče samotné Operace Stonewall, dostanete opravdu výborný a čtivý popis akce bez zbytečné vaty a domyšlených zápletek, a to také vysoce cením.
Opravdu jsem nečekala, že knihy od K. Klostermanna by mohly být až tak čtivé.. Až jsem někde narazila na pochvalnou recenzi a rozhodla se, že si od něj zkrátka něco přečtu. Ze světa lesních samot jsem víceméně náhodou vybrala v knihovně z police a přečetla nadšeně za dva dny. Styl, jakým je kniha psaná, je opravdu čtivý. Děj je poutavý, i v té šumavské nudné, těžké zimě, stále postupuje dál. Stejně zajímavé jsou i popisy přírody a živlů. Život v těchto končinách byl ale opravdu těžký, takže se nejedná o lehkou zábavnou četbu, ale o popis života v těch nejodlehlejších krajích Šumavy v druhé polovině 19. století, což byla docela síla.
Až po přečtení jsem si jako bonus uvědomila, že se mi kniha hodí i do výzvy :-) A vlastně by se dala použít hned na několik témat.
Kniha od autora a z prostředí a období, které běžně ve své četbě moc nevyhledávám. Ale i s ohledem na to stojí za přečtení. Některé části se četly snadno a bavily mě, především retrospektiva jednotlivých postav. Aktuální myšlenkové pochody, především hlavního hrdiny, až tak zábavné nebyly, takže mi četba trvala o něco déle, než jsem zamýšlela, a ke konci jsem občas mírně přeskakovala. Každopádně jsem ráda, že jsem dočetla až do konce, i když než se pustím do dalšího Kundery, bude to asi chvíli trvat.
Spoustu let se mi do Orwella nechtělo, měla jsem pocit, že to není můj šálek kávy, ale díky výzvě jsem zjistila, že to byla velká chyba a myslím, že to nebyla poslední jeho kniha, kterou přečtu. Stručně, jasně a čtivě vystihl podstatu totalitního režimu a bohužel si tam asi každý najde něco, co zná i ze současnosti. Mě například "zaujala" přísně dobrovolná práce v neděli odpoledne a kdo se jí nezúčastní, bude mít následující týden poloviční příděl stravy..
Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale šlo spíš o můj subjektivní dojem - od mé oblíbené autorky se mi to zdálo krátké :-) Ale v rámci žánru (novela v dopisech) je to povedené dílko, charaktery jsou dobře vykreslené, děj rychle postupuje a o dalších osudech všech postav se také něco dozvíme.
Jedna z českých detektivek, které člověk přečte během jednoho, dvou dnů.. V podstatě taková, jakou jsem ji čekala - pro mě oddechovka, zajímavé české reálie, tipovačka pachatele :-) Ale asi bych uvítala trochu větší zdůvodnění motivu pachatele.
Další výborná kniha od pana Šulce, kterou jsem přečetla. Na mě možná ještě o trošku víc zapůsobili Zrádci, ale rozhodně na pět hvězdiček obě. Tady velice oceňuji, jak autor zvládl zapojit opravdu velké množství postav, aniž by se člověk ztrácel (a pokud je někdy nejistota, člověk může zalistovat na seznamy osob v závěru knihy). Myslím, že jsou autorovy knihy výborný způsob, jak si osvěžit nebo přiblížit historii naší země a zároveň si ji i zapamatovat.
Zajímavý pohled do života špičkového chirurga, jak do jeho pracovního, tak i osobního života. Hodně mě bavila postava Jitky, manželky hlavního hrdiny. K páté hvězdě mně trošku chyběla výraznější dějová linie, nějaká "třešinka na dortu". Ale i tak rozhodně stojí za přečtení.
Nemohla jsem se odtrhnout, 600 stran a přečteno jako nic.. Vůbec se nedivím vysokému hodnocení tady, naopak mě moc potěšilo, že jsou z knihy i ostatní nadšení jako já. Propojení historie a fiktivních postav je opravdu vynikající.
Za mě třetí kniha o PCT, po Divočině, která se mi líbila hodně, ale je už možná víc román než cestopis, a po knize Moniky Benešové, která je zase hodně osobním příběhem.. Takže z těchto tří rozhodně kniha, která se PCT věnuje nejvíc. Samozřejmě ze svého pohledu, ale autorka je sympatická, trochu praštěná a ne ve všem bych s ní souhlasila (výběr hudby třeba :-D ), ale celkově se mi kniha četla dobře, bavila jsem se u ní a je rozhodně inspirativní, jak si autorka přála. Super byly i doprovodné fotky.
Janu Eyrovou jsem v rámci povinné školní četby nestihla, ale vždycky jsem se těšila, až si ji přečtu. Několikrát jsem narazila na přirovnání ke knihám Jane Austenové a tu mám opravdu v oblibě. Ale bohužel jsem zklamaná. Ne že by příběh nebyl zajímavý, ale styl vyprávění mi zkrátka nesedl. Neustále jsem se dívala pár stránek dopředu, kdy konečně nastane nějaký zvrat nebo skončí zdlouhavý rozhovor/popisná pasáž apod. Na svou dobu to byla určitě jedna z hodnotnějších knih, ale pro mě je zkrátka rozvleklá a jaksi naivní.
Stejně jako předchozí knihy ze série se nám i tato moc líbila, ale za ta data dávám o hvězdičku méně. I naše šestiletá dcera ví, že Velikonoce jsou dříve v dubnu, případně i na konci března (zásluhu na tom má, že se o Velikonocích narodila jako malý Štěpánek) a 30. dubna jsou čarodějnice, což by na vesnici určitě nezůstalo bez povšimnutí.