Věrka B komentáře u knih
Koupila jsem knihu přes internet pro vnuka. Má teprve půl roku, takže zatím nevím, jak se mu bude líbit. Je pěkná, barevná, s hezkými obrázky, a určitě vydrží, je pevná. Jen mě trochu mrzí, že některá zvířátka nejsou moc k poznání, vlk a liška vypadají prakticky stejně a jejich barva neodpovídá, stejně tak jehně, králík... Někde jsou uvedeny názvy mláďátek, jinde ne... Delfín je růžový... Je to spíš jako z kreslené pohádky, ale že by se na tom děti naučily zvířátka poznávat, to si nemyslím. Škoda.
Paní Ivance moc děkuji za tuto knížku. Ráda se k ní vracím. Dovede snadno vyvolat smích i pláč - toho smíchu je naštěstí mnohem víc - a taky trochu smutku nad tím, že sama nemám takové vyjadřovací schopnosti a pohotovost k trefným odpovědím. V dnešní době, kdy většina lidí nejenže nezná základy pravopisu, ale čím dál víc ignoruje i čárky v souvětí, je takovéto čtení pohlazením po duši. Velká škoda, že není víc takových autorů!
Moc bych si přála, aby lékaři a sestry dokázali vždy myslet na pacienta jako na člověka a aby se všemi dostupnými prostředky snažili zmírnit jeho bolest. Empatie, laskavost, soucit... to je to, co jim mnohdy chybí.
Nebylo to úplně špatné, číst se to dá, i když děj se opravdu vleče, často zabíhá do zbytečných podrobností. Místy jsou události nepravděpodobné - postavy nepoužívají mobil (pouze v jednom případě a až na konci knihy), internet, mail, místo toho si píší dopisy... A přitom zde není žádný náznak toho, že by se děj odehrával v minulosti.
Oblíbená kniha mého dětství - každé prázdniny jsem si ji z babiččiny knihovny vytáhla a s radostí znovu přečetla. Teď jsem se k ní po letech znovu vrátila a pořád má pro mě stejné kouzlo. Překvapilo mě, že jsem si všechny příběhy dobře pamatovala... :-)
Mám ráda všechny knihy Jamese Herriota. Jsou příjemné a čtivé, je v nich neskutečná lidskost, láska, radost ze života i spousta humoru, ale i smutné příběhy.
Skvělé! Od začátku až do konce vtipné, má to spád, je to čtivé, výborně napsané.