veronika4001 komentáře u knih

Podezření je prodchnuto celou knihou. Dvě linie, dvě cesty. Přiznávám, že ze začátku mě více zajímala cesta Nicolette, pak se to začalo vyrovnávat a já fandila i těm dvěma dívkám. Čekala jsem na rozuzlení a chtěla jsem, aby se oba příběhy protnuly. Úzká kniha, ale plná dramatu. Velké přemety, pády z výšky umocněné nedůvěrou. Moc se mi líbilo to svěží podání, které se mě prostřednictvím papírové knihy zmocnilo na necelé dva dny.

6 13.02.2023

Kniha mě přitáhla už svým začátkem. Požár. Nenásilný, přesto zničující. Přes jednoduchou koncepci autorčiny tvorby jsem byla zvědavá, jakým směrem se děj bude odebírat. Příběhu nelze odepřít reálný zdroj napětí, rychlý sled událostí, častá akce, hrdinku, která opět zaujme a nezklame a v každé kapitole cliffhangery, kdy se ocitáte na prahu očekávaného a neoddiskutovatelně jedete dál. Pro mě to byla nejlepší kniha ze stejnojmenné série Případů Kate Burkholderové.

6 08.02.2023

Je důležité seznámení čtenáře s amišskou komunitou a dokonce s informací, že náčelnice Kate Burkholderová má amišský původ, čehož lze využít při policejním vyšetřování ztráty několika dětí, spíše mladistvých. Příběh, který je postaven na hranici mezi thrillerem a detektivkou, se po pomalejším rozběhu ubírá svěžím tempem. Delší kapitoly příběhu kupodivu svědčí, jsou dobře provázány a díky tomu je zde propracované a stupňovitě vygradované napětí, drama a netušené okamžiky, o kterých se čtenář dozvídá na dalších stranách. Po četbě jsem byla příjemně unavená a chtěla se vrhnout na další knihu od Lindy Castillo. Proto pokud jste knihu "Ztracené děti" ze série Případy Kate Burkholderové dosud nečetli, sáhněte po ní! Je to jedna z adrenalinových bomb Lindy Castillo a další autorčina nálož mě teprve čeká.

6 30.01.2023

Knihu jsem četla pomaleji a ne naráz. Některé pasáže jsem musela vstřebávat. Cesta domů není cestou domů v nostalgickém smyslu. Je to zvrácený příběh. Zvrhlé týrání žen. Nejde (jen) o sexuální napadání. Jde o violence play. O sadismus, který je zde nedobrovolný, zvláště, když se jím ukájí manžel oběti a jeho přátelé. Manželka není jedinou obětí, je jednou z mnoha. Lidské zrůdy. Důstojnost lidské bytosti, zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Mezinárodní úmluva na ochranu lidské bytosti, která v beletristickém zpracování není ani slovem zmíněna, o to horší to je, když si uvědomíme, že se s fyzickým i psychickým násilím, které nemusí být vidět, můžeme reálně kdykoliv setkat.

6 28.01.2023

(SPOILER) I takhle se dá psát o koronaviru. Prchám, abych našel. Přitom se probíjím životem a těžím z mála. Nacházím prázdné a zpustošené domy, nebezpečné a nepřátelské lidi a zvířata. Je nutné se mít na pozoru před vším. Hlavně se nenakazit Horečkou. To by znamenalo jistou smrt. Těžko ji lze rozlišit od ostatních nemocí. Co chci? Jsem filozof. Chci založit osadu těch, co přežili a uspořádat otevřenou, demokratickou a svobodnou novou společnost. Můj syn Nico něco tuší, ale nemluvíme o tom. Necháváme rozhazovat letáky a první přívrženci naší osady se objevují. Každý si s sebou přináší své zkušenosti a teze. Domingo má také jednu: "Všichni lidé jsou zvířata. Ten druhý chlap mě chce zabít. Když zaváhám, zemřu." Vše je zaobalenou Horečkou.
To zvláštní na tom je, že se tady s "Horečkou" nesetkáváte v podobě, v jaké byste ji čekali. Každý mluví o Horečce, o jejích příznacích, ale nikde se nepíše o tom, co to vlastně je a jak to vzniklo, co bylo spouštěčem, v jakém rozsahu a jak to vůbec vypadalo. O to je to cennější. Je zde ponechán prostor čtenáři dostatečný pro jeho fantazii, ale v rozsahu potřebném, aby se nezačal ztrácet.
Do osady přicházejí stále noví a noví lidé z různých oborů a s různými zkušenostmi. Objevuje se stále naléhavější potřeba potravin, obydlí, benzínu, zbraní a střeliva, a schopných lidí ke zbrani. Osada se začíná rozšiřovat. Probíhá směna, dává se dohromady výroba, rozjíždějí se zase továrny. Shání se všechno, co může být k užitku. Zvláště cenné obilí. Velkou roli hraje zkušený, neústupný a všeho vojenského schopný Domingo, který má své tajemství. Ten by si dokázal získat i moje srdce. Nico, syn Willema Storma, zakladatele osady, je vychováván jako bojovník. Nico zachránil otce před smečkou divokých (napadených Horečkou?) psů, motorkářským gangem a zachránil pilota a malé dítě před jistou smrtí. Výborný střelec. Je na sebe pyšný a chce bojovat. Výborným učitelem je mu Domingo, překážkou vlastní otec Willem.
Motorkářský gang se neustále rozšiřuje, má své taktiky a osadu stále napadá. Nastává vývoj názorů na způsob vedení komunity buď v míru, nebo v boji ve smyslu nechám zemřít nebo zemřu. Vzniká nová politická strana Svobodné Amanzi a další Strana udatných bojovníků. Čím více vojenských výpadů ze strany motorkářského gangu, tím více táborů zaujímajících nestejnou pozici. V komunitě vznikají nové útvary. Domingo se stal kapitánem útvaru rychlého nasazení. Z některých mladistvých, mezi nimiž je šestnáctiletý Nico, se vychovávají vojáci. Také vzniká Nicova dětská láska k Lizette a pak již o něco vyspělejší k Sofii. Osada se naplňuje stále novými lidmi, většinou zachráněnými od nájezdných motorkářů. Zajatou byla i Sofia, dalších sedm žen a dívek.
Změnil se směr uvažování Nicova otce. Komunita vyvažuje zlo a mění se v sociální konstrukt. Mění se v region se všemi vojenskými orgány... a zločinci. Byly spáchány vraždy na Nicově otci, Domingovi a dalších. Vrahem byl/byli...
V této knize není síť tajemství k rozplétání, snad až na Dominga se svými zákoutími. Ale je to slepé, protože Domingo byl hrdina, který bránil za každou cenu, Nicův otec Willem také, ale každý jinak. Připadá mi, že vše je přímočaré. Zvláště válka s motorkářským gangem, který se rozrůstá a štěpí. Líbí se mi ta připravenost k boji a ochrana lidí.

6 23.01.2023

Osoby odlišné charakterem něco spojuje a není to jen technologický podnik, nebo u některých vzájemná blízkost životních peripetií. Je to přízvisko pachatele. Všichni si konkurují, každý chce být vítěz, ale možná je to jen naoko. Někdo se totiž stává hlavním hybatelem. Příběh připomíná novely Agathy Christie, asi se nejvíce podobá Deseti malým černouškům, i když všude je nějaká podobnost. Kniha má spád a v některých jejích částech nechybí humor. Knihu hodnotím velice kladně a myslím si, že autorka to rozehrála velice dobře.

6 31.12.2022

Pěkná česká detektivka, kterou vnímám jako oťukávání neorané oblasti. Detektivky českých autorů nečtu, mohu srovnávat pouze se zahraničními. Překladatelský aspekt u zahraničních je znám a z tohoto pohledu je detektivka českého autora vytříbenější, protože ona krásná čeština tady opravdu sehrává velkou roli. Na druhou stranu ať vezmu do rukou jakoukoliv do češtiny přeloženou detektivku zahraničního autora, vidím u té zahraniční větší šmrnc, spád, akčnost, takovou tu samozřejmost, větší sehranost a sebejistotu. Z této české detektivky zase cítím malebný půvab naší krajiny a vybraný námět považuji za originální, v dnešní době poměrně chytlavý. Této detektivce nelze upřít českou krásu a právě tu onu jinakost.

6 11.12.2022

Po Anonymitě, Slepých ptácích, Hlasech a knize Pět nastupuje Stín. Kniha se rychle četla, napětí se zhušťovalo a byla jsem napjatá až do poslední chvíle, ačkoliv jsem pachatele odhadla asi v polovině knihy. Čekala jsem na potvrzení, že to bude on. Příběh mi připadá temnější a vygraduovanější, než jiné knihy od Poznanski. Její styl je pro ni hodně nápadný. Hlavní hrdinku vždy vrací do minulosti, zde do případu své nejlepší kamarádky, kterou poznává skrze její deník. Původní již vyšetřovaný případ považuje za podpůrčí základ pro řešení dalších vražd. Neustále se k němu vrací, neustále ho obrušuje, rozebírá pohledy na vraždu, které při vyšetřování nebyly vzaty v potaz. Na rozdíl od jiných má kniha odlišný námět - pachatele, který chce vyklidit pole nepřátel své oběti a působit tak jako její zachránce. V textech si všímám, že autorka se sem tam dotýká českého prostředí, když např. píše, že "porodní asistentka mluvila se silným českým přízvukem". Za mě jednoznačně ano; to jak je příběh uchopen a jak je svižný a celkově dynamický, když čtenáře nenechává vydechnout.

6 06.10.2022

Knihy P. D. James nelze číst na jeden zátah, jsou tak nějak měkce hedvábně psané. Říkám si, že detektivky od James představují tradiční spisovatelské řemeslo, jakýsi jazyk zachovaný z dob Agathy Christie. Jsem ráda, že se s ním setkávám i v jiné době a z pera jiné spisovatelky. Tohle opravdu nejsou knihy na jeden zátah, kde jedna akce graduje nad druhou a vy máte radost z vrcholného prožitku. Toto je jiný prožitek. Jsou to knihy k pomalému vychutnání, k pomalému splétání a rozplétání jako když pavouk přede vlákénka v pavučinu. Ten vytříbený styl, ta kadence ponechávající stabilní atmosféru a napětí. Tradiční a nenápadné, přesto oslovující. Autorka píše s vědoucí jistotou a důvěrou v řemeslo.

6 18.09.2021

Sarah J. Bolton ovládá techniku počátečního zaujetí, které má tendenci narůstat někde až do obřích rozměrů. Ten impulz ve vás se dostává do varu a vy prostě chcete číst a číst a číst. Pookřejete s každým slovem, ačkoliv se příběh stáčí jinak a vy se divíte až v jakých končinách se ocitáte. Děj se odehrává ve vaší mysli a vy jen určujete jeho dynamiku, a to, zda a nakolik se jím necháte pohltit. Skvělý příběh. U Bolton to stojí za to, alespoň prozatím u Obětiny, Má mě rád, nemá mě rád a teď u knihy Tak to je, tak to bude. Začátek u Tak to je, tak to bude byl narozdíl od knihy Má mě rád, nemá mě rád, trochu pomalejší a neměl tak strmý spád, ale přesto to mělo ten správný "Boltonský" nádech. Stálo to za to a doporučuji. PS: Ještě mi od Bolton zbývá několik knih, ale rozhodně se těším na Už mě vidíš? ;-)

6 15.08.2021

WOW! Sharon Bolton opět nezklamala a dokonce se mi zdá, že jde o vyšší level než Obětina, kterou jsem od Bolton četla poprvé. Je to více propracované, děj operativnější. Sharon Bolton mě nakopla a já se valila neuvěřitelnou rychlostí dál a dál. Skutečně velice čtivé, intenzivní, poskytující silný zážitek. Kniha nešla odložit. Bolton umí skvěle psát, její slova v textu jsou jako lesk, za kterým se ženete slepě, ale o to víc houževnatě. Jde o to spoléhat na obyčejné lidské myšlení, na obyčejné lidské reakce, nečekat na první vyzvání a získat vždy náskok, být materiálně a důkazy v překlusu, a to se hlavním hrdinům daří. Nic nemusí být takové, jak se na (nejen) první pohled zdá. To je Sharon J. Bolton.

6 04.08.2021

Nicholas Winton nebo Nicky. Jeden dobrovolník změnil život 669 židovským dětem. Přežili, mohli založit rodiny, žít a sdílet své osudy. Na začátku byl počin jednoho, na který navazovaly počiny další a dalších lidí. Vznikl sešit. To vše zpoza sledování Hitlerových plánů. Ještě jsou zde jiné osoby, např. Doreen Warrinerová, Trevor Chadwick, apod. "Není-li něco nemožné, tak musí existovat způsob, jak toho dosáhnout." Duchabojnost a zaujetí pro věc. To vše za detailního popisu osobního a rodinného života sira Nicholase Wintona. Kniha je psána citlivou rukou a plynule se četla. Doporučuji.

6 22.06.2021

Kniha Sucho není detailisticky zaměřená a je vhodná pro filmové zpracování. Ostatně stejnojmenný film The Dry vznikl jako adaptace roku 2020. Už hodněkrát jsem dospěla k závěru, že příběhy s detailním záběrem by měly zůstat v knižním provedení, protože pokus o film by mohl rychle odradit knižní stoupence a navíc v detailním záběru knihy není filmu dán dostatečný prostor. Vše je vysvětleno inkoustem, rozsah fantazie je ukončen. Tady je v knižním zpracování Sucho pro film vytvořen velký prostor; je to dobře zpracovaný materiál tak akorát, aby dal slovo filmu. V příběhu se vyskytují prvky hororu. Text přítomnosti autorka provazuje s minulostí (vzpomínkami, vybavením si minulých skutků). Kniha je prodchnuta tajemstvími přátel a mezi přáteli a nakonec zjišťujete, že dávná přátelství jsou utlumena, a naopak nepřátelství přetrvávají. Autorka pracuje s menším počtem osob, takže nevytváří chaos. A do toho australský scénář - prostředí farem. Ano, a peníze. Těmi to vždycky končí.

6 19.06.2021

Existuje málo knih, o kterých bych mohla říci, že mi doslova padly do rukou i do duše. Ano, moje čtenářská duše se rozjásala a zachvěla pohnutím. Dvě vraždy z minulosti, dvě vraždy z přítomnosti. Minulost a přítomnost mají něco společného. Idlewild. Dívala jsem se po dalších autorčiných knihách a našla jen tuto - Zlomené duše. Do konce mi teď už zbývá necelých dvacet stran a mohu říci, že jsem spokojená. Autorka vysokého formátu. Jak dokázala tak krásně propojit a zároveň sepnout minulost s přítomností a jejich následné vychýlení do stran způsobem, kterým se zase setkávají, je pozoruhodné. Poutavé a mrazivé od prvopočátku. Povzbuzující k dalšímu tempu. Ale také bolestné (Ravensbruck). Kniha mě chytla a nepustila. Potřebovala jsem se napít, trochu chytit dech a teď chci dočíst těch zbývajících dvacet stran. Musím. Je to nádhera.

6 18.05.2021

Zcela krásně pro věc zaujaté vykreslení amazonských deštných pralesů s atmosférou divočiny. Věřím, že se dodnes zachovala čistá identita neposkvrněné přírody, toho co je třeba v ní zachovat a nedat lidem. Při četbě knihy jsem cítila, jak je důležité ponechat přírodu vlastnímu působení a jak je ještě důležitější si uvědomit, že lidstvo má vůči ní nesmírný dluh, který nikdy nesplatí, protože to nelze. Příroda léčí a k přírodě patří vše původní a prapůvodní - indiánští tamní obyvatelé, prehistorická zvířata a rostliny. Kniha mě poučila o různých názvech zvířat, rostlin a věcí a jakoby jednou rukou mě vtáhla do děje směrem k členům výpravy. Zaujal mě nejen jejich postup, odvaha a týmová souhra, ale i primitivní a současně velice vyzrálé přírodní lékařské metody a procedury indiánů. Dobrodružný děj psaný čtivou rukou je napínavý až do konce. Vřele doporučuji.

6 22.04.2021

Oko za oko, zub za zub. Ze začátku mi kniha připomínala odkaz v autorství thrillerů od Lisy Jackson. Při čtení této knihy jsem proto postupně rozkličovala děj a charakteristiku postav podle série thrillerů Lisy Jackson předně Alvarez & Pescoli. Jenže byl zde velký rozdíl. V knize Tma dochází ke gradaci vítězství, kdy vrahovo jednání převezme oběť, s čímž se v sériích od Lisy Jackson nesetkáváme, protože vrahovo počínání končí vždy u vraha. Tady jde o následnou mstu. Kniha, tak jak se staví několikapatrový dům, jde důmyslně od základů výš a výš a tady se jedná o dům s několika patry. Kniha jde o stupeň výš, než pouze dosáhnout na vraha. Když si myslíte, že rozuzlením děje a najitím vraha vše končí, nastává další děj, kdy roli vraha převezme oběť a vystupňuje tak vrahovo počínání způsobem, aby vrah sklidil to, co zasel. Úklady vraha, pečlivá skládačka manipulací, intrik a vrahova pečlivost při každém posunu vpřed i zpět jsou zrcadlem a šablonou odvety oběti a okolí. Skvěle napsaná kniha, která popisuje, jak daleko může zajít lidská psychika s nedůvěrou, chtíčem, pomstou a důmyslností. Mnohaaspektové literární dílo, které v jeho pasážích vezme čtenáři dech a neustále ho strhává k dalšímu čtení. Dílo, které jede "na teď a nadoraz".

6 02.04.2021

Podle mého názoru je to zatím nejlepší Kingův horor, jaký jsem kdy četla.

6 14.03.2021

Konečně čistý horor bez příkras thrillerů a detektivek. Ne každý tento žánr umí psát, protože ne každý specificky hororově myslí. Dnes se běžně v řeči hororů má na mysli thriller a tyto žánry se zaměňují, protože je spoutává něco společného, a to napětí a poutavost. Kniha Rituál poskytuje standard hororu, pracuje s hororovými prvky, je tam hodně fantazie, napětí, v ději cítím scénografii jako promyšlené a plánovité jednání ze strany autora, ale i hlavních hrdinů s výjimkou Lukeových přátel. Nutno dodat, že jsem se ani na chvíli nenudila, vždy vystrkávala růžky moje pravidelná očekávání běhu událostí a v závěru jsem byla vyčerpaná, nikoliv z důvodu počtu stran v knize, ale obsahu děje, který neztrácel na dramatičnosti a příchodu nových chvil a situací, s nimiž nadcházelo peklo v podobě démonické lesní příšery. Kniha měla velký spád, četla se skvěle a já jsem nasycena a konečně spokojena.

6 28.02.2021

Nikdy jsem nebyla na četbu memoárů, nicméně při výběru knihy jsem byla vedena nepopularitou tématu a tudíž pro mě námětem veskrze zajímavým. T. G. M., Edvard Beneš a M. R. Štefánik jsou známá témata, ale co my víme o manželce T. G. M. Charlottě Garrigue Masarykové? Nic. Moc se o ní nepíše, pokud ano, tak jen jako o manželce velikána politických dějin. A to je málo. Ona byla tou velikánkou, ona byla ta, kdo nesl břímě a pevně ve svých rukou třímal otěže. Masaryk byl bouřlivák a nestálý, tichou vodou, jež břehy mele byla Charlotta. Vždy pevná a hlavně v úvahách stabilní s nadhledem, nesoucí zátěž celé rodiny, Masarykových kolegů a přátel a lidí, kteří s nimi byli obeznámeni. Vždy stála na hranicích možného a vždy pevně za svým mužem. To ona, byť skrytě a anonymně se zasloužila o Československo. On na povrchu, ona uvnitř. Masaryk jí v životních inspiracích naslouchal. Zpočátku se mi zdálo, že se "zahodila", protože její potenciál byl vyšší (více než Masarykův), ale pak jsem si uvědomila, že její potenciál byl realizován, byť přes někoho jiného. Československo vzniklo na jejím potenciálu. Byl cíl vybudovat Československo nakonec Masarykovým cílem, nebo cílem jejím? Její myšlenky došly k realizaci a toho se chopil její manžel. U něho a pro něj vždy měla prostor a vždy jej intelektuálně naplňovala, možná až zosobňovala. Masaryk nebyl figurkou, to rozhodně ne (!), jen chci říci, že byl nenápadně kvalitativně ovlivňován v míře, v jaké se vždy manželé ovlivňují, možná až neuvědomněle veden. On byl tou pověstnou hlavou, ona tím krkem. Kniha velice krásně napsaná, oddávající se popisu charakteru Charlotty podle různých životních předělů a vzpomínek. Jednoznačně doporučuji, protože takhle lze alespoň málo poznat z pramenů a snad i Masarykovy živné půdy. ... "Ktož sú boží bojovníci." ...

6 21.02.2021

Kniha Řeka má výborné téma a čte se tak jako řeka - klidně, volně, přirozeně a přitom splavně tím, že čtenář si odnáší mnoho informací o způsobech plavby kánoí a hlavně o způsobech přežití v kritických životních podmínkách na vodě, na jejích březích a v lesích. Hlavní hrdinové utíkali nejprve před požárem, pak před manželem zachráněné ženy a před lovci. Z vodáckého koníčku a plavby několika řekami za dobrodružstvím se stal boj o život a úkol přežít. Autor má vytříbený spisovatelský styl a ačkoliv jsou pasáže knihy někde obecné a příliš nezabíhající do detailů, jeho neochvějným vypravěčským stylem nakonec zjišťuji, že on věci detailně popisuje, ovšem beze slov, procítěně. Tím jak upoutá příběhem a i tím obecnějším popisem přírody se čtenář do toho detailního dostane sám svojí představivostí. Úplně jsem ty potáplice slyšela, soby a medvědici s medvíďaty viděla, i ten požár a dokonce jsem z něj kouř, kousky dřeva a létající popílek cítila. Každou ránu a zlomeninu jsem slyšela a cítila, každé křupnutí. Oduševněle napsaná kniha, jako bych na vodě, na plážích a v lesích s nimi byla.

6 14.02.2021